Těsně před příjezdem do Štermberka, ve kterém jsme měli strávit celý týden, jsem pocítila sílu tohoto kraje na vlastní kůži ještě předtím, než jsem se tam vůbec dostala.
Ležela jsem v posteli, (nemýlím-li se, byly to 3 dny před odjezdem večer.) a najednou cítím, – u mě někdo je! – a není jeden… soustředím se… tyjo, bylo jich plno! ,,g… co… vodkud ste?” Vymáčkla jsem ze sebe. A po chvilce se mi dostalo odpovědi: ,,Jsme bytosti z lesa, se kterými se brzy spřátelíš na vašem rodinném výletu. Přišli jsme se na tebe podívat, protože už pár dní cítíme, že na nás často myslíš. Myslíš na náš les a představuješ si, jak bude asi vypadat. A tak jsme se šli podívat, kdo to na nás tak moc pořád myslí.” Pak bylo chvíli ticho, navzájem jsme na seme koukali a pak jeden z nich promluvil: ,,Já pocházím ze stromu, který si v našem lese oblíbíš. Následuj své srdce a poznáš mě.” – Pak na mě najednou padl spánek a já usnula, aniž bych se s nimi stihla rozloučit, nebo něco podobného. A když jsem se probrala, usmívalo se na mě z okna sluníčko.
A od té doby jsem se děsně těšila na to, co se bude dít. A skutečně se dělo…
Poslední komentáře
-Zina V tej dobe bola u nás satanistická hudba…
-mariankosmac tuhle knížku nemám... četla jsem od bardona bránu…
-Alue K. Loskotová Já jsem sám Klub přátel BG vyhledal, kvůli…
-Kraken Článek se mi líbil.Zajímal by mně Váš názor…
-ragyr