Aluška.org: Věděním ke svobodě

Těsně před příjezdem do Štermberka, ve kterém jsme měli strávit celý týden, jsem pocítila sílu tohoto kraje na vlastní kůži ještě předtím, než jsem se tam vůbec dostala.
Ležela jsem v posteli, (nemýlím-li se, byly to 3 dny před odjezdem večer.) a najednou cítím, – u mě někdo je! – a není jeden… soustředím se… tyjo, bylo jich plno! ,,g… co… vodkud ste?” Vymáčkla jsem ze sebe. A po chvilce se mi dostalo odpovědi: ,,Jsme bytosti z lesa, se kterými se brzy spřátelíš na vašem rodinném výletu. Přišli jsme se na tebe podívat, protože už pár dní cítíme, že na nás často myslíš. Myslíš na náš les a představuješ si, jak bude asi vypadat. A tak jsme se šli podívat, kdo to na nás tak moc pořád myslí.” Pak bylo chvíli ticho, navzájem jsme na seme koukali a pak jeden z nich promluvil: ,,Já pocházím ze stromu, který si v našem lese oblíbíš. Následuj své srdce a poznáš mě.” – Pak na mě najednou padl spánek a já usnula, aniž bych se s nimi stihla rozloučit, nebo něco podobného. A když jsem se probrala, usmívalo se na mě z okna sluníčko.

A od té doby jsem se děsně těšila na to, co se bude dít. A skutečně se dělo…

Zde je pokračování… 🙂