II. / Automatická kresba – Velký pokrok

20.6.2007 v Zážitky 0

Vítejte u pokračování o mých začátcích s automatickou kresbou. Ačkoliv jsem se zatím s velkými úspěchy nesetkala, protože mi nikdo nevěří, kašlu na to. Budu zapisovat dál. Tak tedy začnu kresbou, která se zrodila 18.6.2007 – v úterý (aspoň myslím) – To jsem měla takovej divnej stav a řekla si, že si budu trénovat vidění aury. Protože tréninkem lze dosáhnout velkých výsledků. Vzala jsem velkou černou desku a trénovala. Když už jsem toho koukání měla plný zuby, zničehonic mi do hlavy přišla myšlenka stylu: ,,Vem ten největší papír, kterej máš, připevni ho na tu černou desku a něco namaluj.” Chvíli jsem ale jen tak seděla, čuměla do zdi a říkala si ,,ááleeee… mě sa nechcee…” Pak se ale k té neodbytné myšlence připojila chuť. Úplně mě svrběly ruce. A tak jsem ,,to” teda poslechla, (dnes už vím, že to bylo jakési andělské vedení) vzala jsem ze šuplíku A3, tužku, nachystala si serepetičky, do uší dala nějakou hudbu, ať mám na to klid, zavolala si Kerien – jednu z mých andělů a poprosila ji, ať – když už mě dohnala k tomu kreslení – mi namaluje něco.. nádhernýho. Něco dokonalýho… co mě obohatí.. povzbudí… v koutku duše jsem doufala, že mi Kerien namaluje nějakýho andílka, to jsem jí ale neřekla, ale ona to stejně věděla. – Neřekla jsem jí to proto, protože jsem neveřila tomu, že bych byla tak dobrá a dokázala namalovat automatickou kresbou něco tak složitýho, jako je portrét. Považovala jsem se – a stále se považuji – za úplného začátečníka, kterýmu prostě musej stačit na začátek znaky. Po chvíli jsem ucítila hlazení v dlani a už mi jela ruka po papíře. – Koukám… vona mi zase maluje ňákej znak. – Ne, teď to vypadá jako kruhy… nebo je to velká kapka? Hele, teďka je tam aji list.. – Po pár minutách mi konečně došlo, že nemaluje žádnej ,,obyč” obrázek, žádnej znak, ona maluje vážně anděla! Jenom jsem koukala, jak si to ta tužka valí po papíře – a skutečně, už to mělo vlasy.. tvář… Během té kresby mě chytl záchvat euforie, takže jsem docela solidně brečela, zatímco Kerien pokračovala v kresbě. Pak skončila a já se koukala do tváře někomu.. koho znám! – Ale – vím přesně, kdo to vlastně je? Kerien mi nechala volnou ruku, ať pogumuju přetahy a trošku ho zkrášlím, ať nevypadá tak rozdrbaně. ,,Kdo to je?” zeptala jsem se jí. ,,Mílio” odpověděla. ,,Kecáš.. to je vážně Mílio?” – Nebyla jsem si jistá. Její odpověď nezněla nijak jasně. Takže jsem se napojila na kresbu a říkám: ,,Kdo jsi?” ,,Já jsem Mílio!” – No a bylo mi to jasný. Protože se mi do hlavy naházela hromada obrázků a jakoby vzpomínek a už jsem nepochybovala, že je to náš starý známý andělíček. Když jsem začala trošku normálně vnímat, vzala jsem kresbu a šla ji ukázat mámě. Dostalo se mi odpovědi, že jsem ,,šikovná”. Hmm.. tak nic. 😛 – já na to koukám jako na svatej obrázek a ona na to jenom koukne a řekne že sem šikovná, no comment. – No samozřejmě, že ona v tom nevidí nic moc. A vy určitě taky ne. Holt, je to osobní kresba a řekne toho hodně asi jenom mě, nebo někomu, kdo taky maluje s andílkama ( jo, někoho takovýho hledám, tak se ozvěte prosím )
A teď vám ji… ukááážu:

Promiňte tu čáru uprostřed. Holt když máme skener jenom na A4 a tohle byla A3, tak sem to musela udělat nadvakrát a pak to spojit. 😛

Další den, (to jest včera, 19.6.2007) jsem ve škole vlastně nedělala nic. Jenom jsem měla v ruce tužku a ve spojení s Kerien malovala a malovala. Zajímavé je, že i učitelky, které malování v hodině nesnesou mě neokřikovaly a ani mě naschvál nevyvolávaly.. Jakoby si nikdo nevšiml, že maluju. Nebo třeba to andílci nějak nahráli, abych měla klid.. nebo ja fakt nevim. 😀 prostě je to divný. 🙂 – Sedla jsem do lavice, byl myslím Čj, vzala do ruky tužku a povídám Kerience: ,,Bobře… namaluj mi někoho z vás.. víš co? Namaluj mi sebe.” Keri jenom přikývla a škrt škrt škrt, byla to ona. Jenom jsem jí zgumovala čárance mimo, spravila vlásky… no.. a prostě krása nebeská. 🙂

Taky mě udivuje, že všechno co mi Kerien namaluje, nevypadá, jako kdybych to malovala já. Kdo se díval, na to jak kreslím, mi dá za pravdu. ( jinak někoho takového sháním, takže se kdyžtak ozvěte )

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Ale tím jsme neskončily.. 🙂 ,,Vem další papír” – takže jsem poslechla a koukám, co to zase bude. 🙂 Zprvu to vypadalo fakt divně. Takový hatlapatlatvary. Ale pak to začalo nějak dávat smysl… Brada… takový ty klasický zatočený vlásky… no byl to Laurej! 🙂
A tady ho máte:

Jsem ráda, že mi ho Kerien ukázala, protože vždycky když jsem se o jeho kresbu snažilá já, dopadlo to děsně. Když už jsem se aspoň kapku trefila, vypadal jako teplouš.. nebo jako baba… no fakt hruza.. příště až ho budu potřebovat nakreslit, zavolám si Kerien, zas udělá to svoje škrt škrt škrt a bude jako v reáálu 🙂

.

.

.Kerien ale chtěla ještě pokračovat.. ,,Vem další, něco ti ukážu!”

– a protože byl tento článek příliš dlouhý, tady je jeho pokračování. –

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek