Inkan a hvězdy

21.10.2009 v Čtenáři 0

Následující text byl původně zveřejněný na těchto stránkách 7. července 2008 v rubrice ,,Moje příběhy”.

Vzhledem k tomu že se lépe hodí do rubriky ,,Váš Koutek Tvořivosti” protože není můj, rozhodla jsem se ho neupravený přesunout právě tam a při té příležitosti ho znovu připomenout.

______________________________________________________________

Tento příběh není můj.

Zažila ho jedna moc milá a duší krásná bytost, která mi ho popsala na e-mailu… říká si Isoya… a mě tak moc oslovil a potěšil, že bych si moc přála, abyste i vy měli možnost si přečíst, jak nádhernou myšlenku dokáže lidská mysl stvořit:

,,Povim Ti náš rozhovor s Inkanem,chceš? Včera u nás doma okolo půlnoci – když jsem šla spát-panovala taková divná nálada – zkrátka máma
zase chytla náladu alias “nechte mě bejt”, – tak jsem raději zalezla do postele – a
pršelo a máma větrala – máme s bratrem společnej pokoj “na spaní” a s mámou – no a máma
větrala – a teď slyšim takové “bubnování” a Inkan – běž, něco ti zkusím vysvětlit – tak jsem šla – a to kapal okap v protějším paneláku – bydlim totiž v paneláku – no ale to nebylo to hlavní – teď Inkan na mě: ,,Podívej se na oblohu…” jenže já nosím
brýle na dálku, takže jsem toho moc neviděla – nechodím logicky spát s nimi, řekla
jsem: ,,co vidim rozmazaně…hvězdy…”a on: ,,a proč tam ty hvězdy jsou?!? A proč
svítí?!?” a já: ,,protože na ně dopadají sluneční paprsky,nebo tak něco…” a
on: ,,ale…neber to fylozoficky…ber to jinak…ještě jednou…proč
svítí?!?” a já sem byla jak v jiným světě a tiše jsem řekla: ,,abysme z nich měli radost… svítí nám… těm, co jsou sami a co se cítí sami…” a on: ,,No vidíš… takhle to máš brát… jedině takhle se můžeš dostat dál…” a potom řekl: ,,dnes toho na Tebe bylo až moc,tak běž spát…”


Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek