IV. / Neuvěřitelné zážitky z ,,Rodinného výletu” do Štermberka (z deníku Alue) / Den 3. Pondělí – Velké setkání s přírodními bytostmi a Strážcem lesa

10.8.2007 v Zážitky 4

odkaz na první článek pro ty, kdo ho nečetli 🙂

Dopoledne jsem zase strávila v lese. Jedla jsem maliny, ostružiny, zpívala alikvotním zpěvem – zajímavé, v lese mi to šlo skvěle. – taky jsem s esnažila pomaličku si získat přizeň lesa. 🙂 A dařilo se. Cítila jsem klídek. Dokonce před vstupem do lesa už na mě čekaly průvodkyně. (Od té chvíle už byly se mnou pokaždé, když jsem les navštívila.) Když jsem se loučila, řekly mi, ať večer zase příjdu, že mě rádi uvidí, ale že tentokrát to bude velkolepé. Celá šťastná jsem se tedy vrátila do kempu.

Přes den se nedělo nic. Hráli jsme hry… Michal byl protivnej jako tříska v zadku… Kačka otravná ,,škubačka vlasů”… mamka normál… večer se zase pařilo – už nás tady všichni proto znají v kempu, jako skupinku velkých pařmenů. 🙂 – noa já se chystala pár hodin před setměním ještě do lesa.

Když jsem ale šla okolo tetiné chatky, uviděla jsem máti, jak lebedí u vínka na zápraží. Dostala jsem naléhavé vnuknutí, že ji mám vzít s sebou. Nezdálo se mi to jako dobrý nápad. Vždyť je jí tu u vínka tak dobře.. proč by měla chtít jít se mnou do tmavého lesa? – I když já bych byla rozhodně ráda.. – No nicméně jsem jí to navrhla a ona šla! 🙂 … Ve vzduchu visela předzvěst něčeho velkého… 🙂

Pomalu jsme vstupovaly do lesa a já viděla, jak nás už vítají průvodkyně: ,,Vidíš je?” zeptala jsem se. ,,Co?” odvětila mamča. ,,Tam.. před námi… jsou dvě…” ,,Kde?” ,,Tam u toho šutru.” … ,, Něco vidím.” ,,Co vidíš?” ,,Jakoby mlhu.” ,,Ano! To jsou ony!” – Takhle začalo mámino seznámení se s průvodkyněmi.

Každá z nich šla z jedné strany a mamka byla úplně u vytržení. 🙂 Původně jsme měly namířeno k ,,mému stromu”, ale nějak jsme ho omylem přešly. Když jsme si to uvědomily a chtěly se vrátit, průvodkyně nás zadržely, že máme jít dál. A tak jsme šly. 🙂

Došly jsme na místo, kde byly na výběr tři odbočky. Už už jsme vyrážely nahoru, když jsem zahlídla boční nepoužívanou, zarostlou pidi cestičku a měla jsem chuť tam jít. A najednou se máma zastavila a praví: ,,Něco mě říká… že máme jít tudy.” – Myslela tu cestičku – Průvodkyně se zaradovaly nad naším vnímáním, já konečně pochopila co nás čeká a daly jsme se tedy tamtudy. 🙂

Jen co jsme ušly pár metrů, prodraly se houštím, uviděla jsem cosi.. nádherného!
Před námi, na konci cestičky byl palouk, pokrytý listím, zpoloviny obehnaný keři, takže to vypadalo, jako taková mesní ,,místnost”. A uvnitř… 🙂
Uvnitř stálo velké seskupení do zelena oděných a v kruhu postavených bytostí. Když se k nám otočily, začaly na nás mávat. Začaly nás vítat a říkaly, že už na nás čekaly.
Okamžitě jsem se se šokem zastavila. ,,Mami? Citiš to? … Citiš?!” ,,Noo… něco.. něco citim…” ,,Co?” ,,No…” – Když jsem mámě popsala situaci, že tu na nás čekala taková skupina jemnohmotných, kteří nás teď nadšeně vítají, měla z toho husinu a po chvíli se uvelebila na zemi.Já se k ní posadila a bytosti si posedaly okolo nás.
Bylo mi řečeno, že tohle byla tak trochu zkouška, jestli nás k nim naše vnímání jejich vzkazů dovede. – A taky dovedlo. 🙂
Chvíli jsme si povídali a pak k nám přišel další. Byl to sám třímetrový ,,Strážce lesa.” Stoupl si před nás a říkal něco v tom smyslu, že nás vítá, že děkuje a že je rád, že jsme nakonec přišly. Všechno jsem mámě přetlumočila a tu z toho, samým vzrušením, chytl další záchvat husí kůže. Strážce si k nás sedl a jako ostatní bytosti nás zkoumal a poslouchal. Chvilkama jsem ucítila, jak mě někdo semtam pohladil.
Obě jsme si uvědomovaly tu poctu. Les v nás zkrátka poznal ,,jiné lidi, než ty ostatní” a že jsme pro ně natolik důležité a zajímavé, že pro nás uspořádali sezeníčko i se samotným nejvyšším z lesa.
Když nám po hodince začala být zima, jen neradi jsme se loučili. Část seskupení – bez ,,Pána lesa”, který potřeboval někam odběhnout – šlo s námi, včetně průvodkyň. Cestou jich bylo stále méně, až nás nakonec vyprovodily jen pouze naše průvodkyně. S plnými náručemi dřeva na táborák a výrazy dvou zálesáckých šílenců mimo realitu, jsme vyrazily do kempu, kde jsme budily pozornost kolemjdoucích už jen svým vzezřením. 🙂

zde je pokračování 🙂

Komentáře

Ikona diskutujiciho Oliverka 2007-08-10 15:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aojík nechceš se přihlásit na SONB srpen?Stačí napsat adresu blogu, přezdívku a proč by pro tebe měli lidi hlasovat, mylsim že na to určitě máš!:)Děkuju.

Ikona diskutujiciho Jziju 2007-08-10 20:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc hezky .. divci prozivani a sdileni .. dnes me to zklidnilo a jeste moje kamaradka M. osobne .. takovy holky se me prave libi,kdyz jsou sve jemne prirozeny a pusobivy .. tvuj J =)

Ikona diskutujiciho Alue 2007-08-12 07:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

pro Jziju: děkuju! 🙂 🙂

Ikona diskutujiciho Chris 2012-04-29 08:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pane Bože! To je úžasné, nádherné! V životě jsem nečetla něco lepšího! Opravdu pěkné 🙂

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek