Jak funguje introverze 2.díl: Po stopách mozkových toků

29.11.2018 v Psychologie 4
Ve druhém díle se dozvíte, proč bývají introverti pomalejší a snadno unavitelní. Není to špatná povaha ani lenost, ale jde o fyziologický jev, který vyzkoumala následující studie.
Po stopách mozkových toků
Výzkum mozku odhalil, že pro různé neurotransmitéry existují oddělené dráhy. Po mozkových drahách spojených s osobnostní dimenzí introverze – extraverze pátralo mnoho výzkumů. Dokud jsme však nebyli schopni vizuálně zobrazit množství a místo průtoku krve v mozku, pohybovali jsme se stále na poli vzdělaného odhadu.
V časopise American Journal of Psychiatry (Americká psychiatrie) referovala doktorka Debra Johnsonová o prvním pokusu zobrazovat dřívější studie mozkových funkcí u introvertů a extravertů pomocí pozitronové emisní tomografie (PET).

Požádala skupinu introvertů a skupinu extravertů (kteří byli takto rozděleni podle svých odpovědí v dotazníku), aby se položili na záda a uvolnili se. Do jejich krevního řečiště byla vpíchnuta velmi malá dávka radioaktivity. Pak byli vyšetřeni s cílem zjistit nejaktivnější část mozku. Červená, modrá a další jasné barvy na snímku ukázaly, kam a kolik krve v mozku teče. Badatelka dostpěla k dvěma závěrům, které potvrdily to, co méně sofistikované pokusy už naznačily.
Za prvé, u introvertů teče do mozku více krve než u extravertů. Větší množství krve svědčí o vyšší vnitřní stimulaci. Pokaždé, když krev teče do určité oblasti těla, například když se říznete do prstu, stává se daná oblast citlivější. Za druhé, krev introvertů a extravertů putovala po jiných drahách.
Sociální baterie introverta na párty
Doktorka Johnsonová zjistila, že u introvertů je dráha složitější a zaměřená dovnitř. Jejich krev tekla do částí mozku, které jsou odpovědné za vnitřní požitky jako zapamatování, řešení problémů a plánování. Tato dráha je dlouhá a složitá. Introverti se zabývali svými vnitřními myšlenkami a pocity.
Doktorka Johnsonová rovněž zkoumala rychlé mozkové dráhy extravertů a ukázala, jak zpracovávají vstupní informace, které ovlivňují jejich činnost a motivaci. Extravertům tekla krev do oblastí mozku, které zpracovávají zrakové, sluchové, hmatové a chuťové informace (s výjimkou čichových). Jejich hlavní dráha je krátká a méně složitá. Extroverti se zabývali tím, co se děje v laboratoři. Nasávali vstupní smyslové informace. Tento výzkum potvrdil klíčový pojem v hádance o introvertní a extravertní dimenzi temperamentu. Dr. Johnsonová došla k závěru, že rozdíly v chování mezi introverty a extraverty pramení z používání rozdílných mozkových drah, které ovlivňují, kam směřujeme naše soustředění – dovnitř nebo ven.
Vlevo je krátká (rychlá a jednoduchá) extrovertní dopaminová dráha.
Vpravo je dlouhá (pomalá a složitá) introvertní acetylcholinová dráha.
– Ano přesně tak, dokonce používáme k přenosu jiný druh neurotransmitéru!
Vybavování slov
Introverti mají často problém najít správné slovo, když mluví nahlas. Naše mozky používají pro mluvení, čtení a psaní mnoho různých oblastí, proto je nutné, aby informace mezi jednotlivými oblastmi volně proudily. Vybavování slov bývá pro introverty problém, protože se informace pohybují pomalu. Jedním důvodem pro tento jev může být fakt, že používáme dlouhodobou paměť, což trvá déle a je zapotřebí správné asociace (něco, co nám dané slovo připomene), abychom ji prohledali a našli přesně to slovo, které chceme. Jestliže jsme nervózní, najít a vyslovit určité slovo může být ještě těžší. Pro psaná slova používáme jiné dráhy v mozku, v nichž je průtok u introvertů patrně plynulý.
Introvertův balíček přežití: Dobrá knížka, čaj, noťas s internetem, veliké pohodlné oblečení, příroda, umělecké pomůcky, SAMOTA.
Extravertně zaměřená Dana je rozjařená na hlučném fotbalovém zápase, kde nasává zrakové vjemy a zvuky. Je vzrušená a s použitím své krátkodobé paměti si o přestávce povídá se svým přítelem Nathanem o zápase, líčí mu všechno, co se na hřišti dělo. Když ze stadionu odchází, cítí se nabitá energií a má povznesenou náladu.
Introvert Peter jde do muzea a těší se na svého oblíbeného Moneta. Když vchází do muzea, které není přeplněné, cítí se zahlcen podněty a okamžitě sníží svou pozornost, možná aniž by si to uvědomil. Zamíří přímo do místnosti, kde visí Monet. Přemýšlí o jeho obraze a své reakci na něj, prohledává svou dlouhodobou paměť, srovnává současný prožitek se zážitkem z doby, kdy ho viděl naposled. Představuje si budoucí návštěvy muzea a s prožitkem si spojuje něžné pocity melancholie a záchvěv vzrušení. V hlavě si Peter povídá sám se sebou o jemných pastelech, které jsou na obraze. Z muzea odchází s dobrým pocitem.
Díky tomu, co jsme se dozvěděli o přesných okruzích mozku, které jsou u introvertů a extravertů aktivovány, osvětlily se některé důvody našeho chování. Ten nejcennější klíč však ještě přijde.
zdroj: kniha autorky Mary Olsen Laney ,,Jste Introvert?“ 2002
nakl. Universum 2017

Komentáře

Ikona diskutujiciho Tereza 2018-11-29 14:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K introvertovu balíčku přežití prosím přibalit 2-3 chlupatá ňufňací zvířátka a budu spokojená, pár let o mě nebudete vědět :-) Když mi teda bude umožněno vidět občas lidskou tvář a normálně pokecat – ale to jsou ty mé extrovertní choutky, většinou je během 30 minut uspokojím a je mi dobře :-D

Ikona diskutujiciho Malina 2018-11-29 16:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je až neuvěřitelné, jak moc to sedí a zapadá do sebe.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-11-29 17:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:  čeba molšáťka ;-)

Ikona diskutujiciho Tereza 2018-11-29 19:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: No, čeba :-D Nebo kuálíčka, ten by taky šel :D

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek