Aluška.org: Věděním ke svobodě

Myslím, že tohle je hodně užitečný článek.

Ano, souhlasím, že každý si svůj osud předem vybral sám a také, že realitu, ve které žije, si vytváří svými myšlenkami. Změna je možná, pokud změníme myšlení. Někdo se řídí vlastní intuicí, jiný bezmezně následuje své vzory, rodiče, superstars… Ale vlastnímu osudu a odpovědnosti za svůj život neutečeme.  Teprve, až přijmeme sebe takové, jací doopravdy jsme, přestaneme se chovat podle zažitých vzorců v našem okolí, až se postavíme na vlastní nohy a řekneme si, tudy chci jít já, teprve pak zazáří šťastná hvězda našeho osudu a vysvobodí nás ze zajetí matrixu. Pamatuji si citát z jednoho filmu, kdy se otec loučil se svým synkem a řekl mu: „Jdi a změň svůj osud. Abys nežil jako já, jako my všichni tady, v bídě a otroctví…“ Ano, změna je možná. Ale někdy za cenu velkých osobních obětí, do čehož se většině nechce.

Ahoj Alue, děkuju ti za článek, souhlasíš se zjednodušenou obecnou tezí v procentuálním vyjádřením, že 60% je karma a 40% záleží pouze na mně… a že je to takhle akorát??

Můj názor je takový, že svobodná vůle je programem matrixu a osud máme daný. Pokud se ale dokážeme z matrixu osvobodit, tak už na nás osud neplatí.

I když dotaz byl adresován primárně Alue, dovolím si přispět ještě i dalším možným úhlem pohledu. Zmiňovaný rozpor mezi svobodnou vůlí na straně jedné a předurčeností na straně druhé má totiž svůj kořen ve způsobu, jímž si v tomto dualitním světě zvykla pracovat naše mysl. Používá přitom oddělené protikladné pojmy jako například „dobro-zlo“, „světlo-tma“, „svobodná vůle-předurčenost“. Pokud se nám však podaří vysvobodit naši mysl z tohoto (uměle vytvořeného) pojmového žaláře, což zase není až tak jednoduché – ale není to ani nemožné, naše mysl začne tytéž pojmy chápat nikoli jako dualitu ale jako POLARITU. Na první pohled může obojí nazírání vypadat stejně, ale pokud se podíváme pozorněji, zjistíme, že tam kde nám mysl oddělená od vědomí Jednoty dovolovala vidět pouze + nebo – (a nic mezi tím), tam se před námi  nyní otvírá nečekaná šíře do sebe plynule přecházejících nerůznějších možností. Zjednodušeně bychom si je mohli nazvat třeba: „naprosté+“, „víceméně+“, „trochu+ a trochu-“, „víceméně-“, „naprosté-“ a „všechny možnosti mezi tím“.

Kvůli svému "předurčenému" osudu, si třeba vybíráš i povahu, kterou můžeš změnit ? Sice nepočítám, že ze zaritého introvera se stane extra přátelský extrover, který to jednoho dne rozjíždí na všech párty… I ta by měla napomoci ke splnění úkolu, jež si člověk před inkarnováním sem vybral, ne ??

[12]:

[14]: Děkuji

[16]: Z toho by možná byl slušný článek, to bude lepší než komentář.

Když vezmeme v úvahu, že čas je iluze, tak pak je to samé, že jsme se rozhodli a máme to předurčené, jako když se právě rozhodujeme a máme svobodnou vůli. Předurčení a svobodná volba je úplně to samé, jen jsme v iluzi (programu), která nás nutí to odlišovat.

[20]:Alue někde říkala, že úplně se odpojit od matrixu nedá, jedině smrtí. Taky si to myslím. Narodíš se tady, tak se nemůžeš úplně odpojit. Ale osud se změnit dá. Já si myslím, že je to tak: než vstupuješ do těla, naplánuješ si život podle toho, co se chceš naučit. Domluvíš se třeba i s různýma osobama, které během života potkáváš, že dáš lekci ty jim a některé dají lekci tobě. Př. že potkáš nějakého partnera a on tě něco naučí a pak se rozejdete. Pak se ti třeba má stát nějaký úraz nebo ledacos jiného, ale ty už ses změnil a přemýšlíš jinak, tak to můžeš odvrátit. Neonemocníš atd. Ale myslím si, že neovlivníš třeba to, s kým budeš žít a kde, protože to si člověk vybral nahoře. Ikdyž třeba dostaneš něco, co jsi doopravdy chtěla a myslíš, že je to změnou myšlení, že předtím bys třeba dostala něco jiného, tak podle mě i tohle tak mělo být.

Jestli je čas neexistuje. Tak jste si svůj osud vybraly každé sekundě života. Žádné koleje žádné bariery jen teď. Tak to vidím já.

Osud jde zcela změnit jedině věděním toho, co nás čeká (čili znát budoucnost a udělat něco úplně jinak než je naplánovaná). Budoucnost vlastně zná každý, než se narodí, ale potom to (velká většina lidí) zapomene, takže …

[26]: nemyslím si

[27]: A kde je hranice mezi karmou a moji volbou?

Pokud mohu říct svůj názor, tak je to asi tak že si vybereme před narozením život (dojít z Brna do prahy) a svobodná volba je pak už v hmotě na nás. Můžeme tam jet se Student agency, nebo jít pěšky, nebo jít po uších, jet na kole, či letět rogalem, nebo se tam teleportovat. Můžem to vzít přes Bratislavu… Toť naše svobodná vůle. Dle mého by se to tak nějak dalo připodobnit.