Jak jsem houbařila se skřítkem

10.9.2010 v Zážitky 22

alue.cz

Dostala jsem se zhruba po pěti dnech znovu na svůj vysněný houbařský rajón. Ačkoliv jsem byla v jiném lese před dvěma dny, šíleně jsem se těšila právě na tohle místo. Totiž není les jako les. Ten který mám nejblíž je sice krásný a moc milý, ale má úplně jinou atmosféru.  Je takový suchý, listnatý, je to tam samá holubinka a co se bytostí týče, pobíhají tam spíše různé víly.

Ale v mém vysněném houbařském rajonu máte mechy, skály, krásně mokro, samou babku, hříbek hořčák, stromy tam jsou jehličnaté a víl moc nepotkáte, tam je to samý skřítek.

Když jsem tedy po pěti dnech ,,půstu” znovu vcházela na mé oblíbené místečko, připadala jsem si jako natěšený pes, když jde na procházku. Pes se totiž usmívá a nadšeně funí. To já jsem právě dělala taky. Pusa od ucha k uchu a funěla jsem jako lokomotiva, protože vyběhnout ty kopečky tam dá docela práci.

A navíc to byl významný okamžik. Koupila jsem si totiž košíček na houby. Předtím jsem měla takový větší a to nebylo nic moc pro mě. Tak jsem si pořídila menší z neloupaného vrbového proutí. Takže je tmavý, vypadá ,,jako od babičky”, pěkně padne do ruky a hlavně se s ním tak netáhnu. Takže jsem měla radost, že pokřtím svůj vrbový košíček.

Protože na to místo chodím pořád dokola, vím už kde má jaká houba své místo. Zamířila jsem rovnou na lišky pod skálu, nedaleko od míst, kde jsem před časem potkala Geladru a Gaurien. Lišky stihly za dobu mé nepřítomnosti vypučet do suprových rozměrů a bylo to tam jako oranžový koberec. Prakticky jedna čtvrtina mého košíčku byly pak jenom ty malé lišky, jedna na druhé. Mám je ráda. Jsou totiž krásně zabarvené, dobře se krájí a suší.

Co mě ale úplně iritovalo byly hříbky hořčáky. Ten den jsem se očividně učila, jak je poznat. Na každém kroku, všude kam se podívám, hříbky. Jeden větší a krásnější než druhý. Pobíhala jsem mezi nimi a snažila se najít praváka. Všechno byly hořčáky. Prakticky celou první polovinu mého houbařského výletu jsem jenom ochutnávala a následně plivala hořčáky. Vždycky jsem se nechala napálit a v bláhové naději že ,,tenhle bude určitě pravej, ten má tlustou nohu”, jsem měla v puse pořád hořko.

V jednu chvíli jsem stála na kopci a zase hříbek! A vypadal slibně, tak jsem ho ochutnala. Zase hořčák! A najednou slyším:

,,Chi chi, cha cha! Zase! Nechala se nachytat! Nechala se nachytat!”

Rozhlédla jsem se okolo sebe, kdo se mi to tady tak záškodnicky posmívá a vidím skřítka! Ale takového, kterého jsem ještě nepotkala. Ten byl jak vykrojený z pohádky. Plátěná košile a kalhoty takové neurčité šedozelené barvy, dlouhé šedé vousy, vlasy, no prostě dědeček hříbeček. Vysoký mi byl asi do pasu. Neumím určit přesně centimetry, odhadem byl asi jako dítě ve třetí třídě.

,,Kdo to má jako poznat? Si myslíš, že mi ty hořčáky chutnají, nebo co?” Zabručela jsem místo pozdravu, ale skřítek měl očividně o mě zájem.

,,Proč ty hříbky pořád trháš? To už by přece poznal aji slepej, potom co jich ochutnal tolik co ty,” odpověděl pobaveně.

,,No, prostě nepoznal.” Odvětila jsem a šla dál, skřítkovi jsem pozornost nevěnovala, protože jsem byla v houbařské vášni.

Po chvilce jsem uviděla další hříbek. ,,Hurá! Ten má tmavší klobouček! To nebude hořčák!” Juchla jsem a přiběhla k němu.

Brian Froud

Najednou, kde se vzal tu se vzal, zase ten vousatý skřítek. Než jsem se stihla dotknout hříbku, řekl: ,,To je hořčák. Nech ho napokoji.”

,,Ale blbost! Vždyť má jinou barvu,” vzdorovala jsem, hříbek trhla a ochutnala. V puse se mi zase rozlila ta pachuť a už jsem plivala na všechny strany.

Skřítek se jen smál, že mi to přece říkal, tak nechápe, co dělám. Byla jsem ticho, protože jsem si za to fakt tentokrát mohla. Šla jsem dál a zase hříbek.

,,To je taky hořčák. Nech ho,” prorokoval skřítek. Poslechla jsem ho, už jen proto, že předtím měl pravdu a navíc ten hříbek mi byl stejně podezřelý. A potkala jsem další. Dotkla jsem se nohy a počkala, co na to skřítek: ,,Hořčák,” odpověděl.

Šla jsem pomaličku na vrchol kopce a říkám si: ,,No nic, prdím na hořčáky. Pujdu tady nahoru, tam byly minule bedle a taky chci najít klouzka, minule tam byly dva…” Najednou se asi dva metry z kopce pode mnou ozval skřítek: ,, Hej, tam vpravo máš hříbky.”

Ohlédla jsem se a koukla směrem, který ukazoval. ,,Hm… jasně, ty mě beztak zatáhneš na hořčáky. Pujdu radši najisto tady na ten kopec.”

Skřítek si dupnul: ,,Ti řikam, že tamhle vpravo máš hříbky, běž tam.”

Chvilku jsem stála na místě a koukala na něho. Fakt jsem přemýšlela, jestli si ze mě nedělá srandu. Nakonec jsem si to rozmyslela a kousek doprava jsem se vydala. Po asi deseti metrech nic. ,,Kde jako máš ty hříbky?” Otočila jsem se na něho.

,,No tady ne, ještě běž kousek dál.”

Popošla jsem. ,,Tady? Já nic nevidím.”

,,Ještě, pořád běž dál, já ti řeknu.” Skřítek navigoval opravdu dobře. Po chvilce se přede mnou objevily krásně obrovské a zdravé babky.

,,Hurá, Hřib Žlutomasý neboli babka, tak tady je ten poklad!” Zaradovala jsem se a šla sklízet. Skřítek jenom stál a spokojeně se usmíval. Totiž v lese pár dní nezapršelo, takže babky tolik nepučely. Ale zase na druhou stranu když už jsem je našla, tak nebyly plesnivé, červivé, nacuclé vodou a opravdu se nakonec ukázaly jako super materiál na sušení.

Poděkovala jsem skřítkovi a zbytek prolézání lesa už jsme šli spolu. Skřítek za mnou chodil jako ocásek.

Je zajímavé, jak je komunikace s přírodními bytostmi snadná a bezprostřední. Třeba se mi nikdy nestalo, že by po mě někdo chtěl, abych mu vykala, abych ho uctivě zdravila, abych musela znát jeho jméno, nebo abych mu projevovala úctu. Vždycky se to chování odehrávalo přirozeně a velmi přátelsky.

Takže skřítkovo jméno jsem neznala, vlastně jsme se ani nepozdravili, ale tykali jsme si a dělali si ze sebe srandu jako staří kamoši, co spolu chodili každý večer na pivo.

,,Ale stejně, že ty toho hořčáka furt nepoznáš, to je ostuda.” Pravil skřítek.

,,Tak se vsadíme,” zamachrovala jsem. ,,Odteď už se na žádného hořčáka nenachytám.”

Skřítek se pobaveně ušklíbl: ,,Jooo? Fákt?”

,,Jo,” pravila jsem rozhodně.

,,A seš si tím fakt jistá?” Vypadalo to, že skřítek něco tuší, což mě sice znepokojilo, ale stejně jsme se vsadili.

No co myslíte? Po cestě zpátky jsem ochutnala další dva hořčáky, takže vyhrál. Ale na konci výletu už jsem je poznala bezpečně, takže to stejně nějaký smysl mělo.

,,Zase hořčák!” Plivala jsem kousky ukrojeného klobouku a hříbek vrátila na zem.

,,Ty prosimtě neplanýruj mě tady ty hořčáky tak, to že ty je jíst nebudeš, neznamená, že si jiní nedají.” Smál se skřítek, který myslel na hladové slimáky a protože věděl, že vyhrál sázku.

,,To přece nedělám schválně… a vůbec, máš tady těch slimáků straně moc, že než ta houba dopadne z mé ruky na zem, tak ji slimáci sežerou ještě ve vzduchu.”

Ale potom už jsem hořčáky poznala, tak byl skřítek spokojený, že mě přece jenom něco naučil. Na konci výpravy jsem pod skálou našla jednoho praváka. KONEČNĚ. Rourky má žluté a ne béžové, jako hořčák… aha, kdybych tohle věděla od začátku výpravy, nemusela jsem mít hořko v puse na každém kroku.

Večer potom byly bedlové řízky – jo a vymyslela jsem si k nim parádní přílohu, říkám tomu ,,Bedly po Alušácku”. (Recept zatím neprozradím, možná někdy jindy.)

Se skřítkem se ještě určitě potkám. Odhaduji, že to bude nějaký ,,houbový hlídač”. Chtěla bych toho o něm vědět víc, předtím jsem byla na houbách a ne si pokecat, tak jsme toho zas tak moc neprobrali. Ale příště si ho ,,oskenuji” pořádně.

Zbytek hub jsem pak dlouho do noci krájela na plátky a skládala na papír. Na konci ty papíry pak vypadaly jako mozaika, nebo hotové umělecké dílo, protože jedna houba zmodrala, jiná byla bílá, lišky oranžové a žluté… prostě nádhera. Vypadá to u mě vždycky jako v nějakém zálesáckém doupěti. Když nesuším houby, tak suším bylinky, když nic nesuším, tak si vždycky najdu nějaký jiný objekt zájmu.

Brian Froud

Další díla Briana Frouda – ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho Mirec 2010-09-10 17:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pekny članok ako to robyš že vydiš všetky tie bytosti?

Ikona diskutujiciho Vee 2010-09-10 17:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Velmi pěkné..:)

Ikona diskutujiciho quonax 2010-09-11 12:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný zážitek – já i když v lese potkávám různé bytosti, houbového skřítka jsem ještě nepotkal.

Ikona diskutujiciho Alue 2010-09-11 12:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Jojo, dneska už je poznám bezpečně a nechávám nachytat ty lidi, kteří je neznají, když mi nevěří. Teď se karta obrátila :D

Ikona diskutujiciho Malé srdce 2010-09-11 17:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pokaždé kdy sem přijdu, tak si tu odpočinu a načerpám mnoho lásky. Jsi velmi čistá bytost Alue a z každého slova to přímo křičí. Ó, jak vzácní jsou takovýto lidé jako je Alue. Já nemám dar vidět skřítky, víly a jiné bytosti a tolik bych chtěl, ale mně se prostě neukážou. Nevím co dělám špatně. Zachovávám naprostou čistotu co se týká smyslových věcí a tak, každý týden půst o chlebě a vodě a oni nic. Prostě se mi neobjeví. Cožpak nevycítí, že jim nechci nijak ublížit? Jen se chci od nich učit lásce k přírodě. Alue, zeptej se svého skřítka proč je tomu tak a co mám dělat, aby jsem se s nimi mohl přátelit. Děkuji Ti. A vlastně vzpomínám si, že když jsem byl malé dítě a umíral jsem na těžký zápal plic, tak jsem viděl u své postele takového malého ohnivého mužíčka a jednou mě honil po lese Krakonoš. Bylo to jen dvakrát, kdy jsem se dostal do kontaktu s jinými bytostmi. Zůstávej v Lásce milá Alue.

Ikona diskutujiciho M* 2010-09-11 18:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj.Zajímalo by mě, proč by tě honil Krakonoš? Ten chrání hory Krkonoše před pytláky…

Ikona diskutujiciho Michal 2010-09-12 00:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: :D:D:D Myslím, že si si nevšimol tie úvodzovky, ktoré pravdepodobne mali znamenať, že 5 dní nebola v lese a nie že jedla suchý chlieb a pila vodu.

Ikona diskutujiciho Michal 2010-09-12 01:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue prepáč, ale niečo mi tu nehraje. Z Tvojich stránok som vycítil, že prírodné bytosti, ako sú sylfy, víly, salamndri, gnómovia (živlové bytosti), ako i duchovia, či strážcovia flóry a fauny sú ústretové a nekonfliktné bytosti. Nechápem preto Tvoje mudrovanie so škriatkom hříbečkom. Keď Ti radil, tak asi nie preto, že Ťa chcel napáliť. A neodpustím si ako bývalý „specialforcesák“ poznámku. Keď zahryznem do prvého horčáku, dobre si prezriem jeho vizuálne charakteristické znaky, aby som zbytočne nestrácal čas ochutnávaním ďalšieho. Možno je to hlúposť a profesionálna deformácia, ale od takýchto maličkostí často závisí prežitie . :D:D:D

Ikona diskutujiciho Michal 2010-09-12 01:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]:Prepáč. Nevšimol som si,že Tvoj príspevok parí 5-ke. Keď nebol označený číslom predpokladal som, že patrí Alue.

Ikona diskutujiciho Alue 2010-09-12 10:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Ty jsi nepochopil, že skřítkové mají rádi zábavu. To nebyla škodolibost, ale hra. Jak je to prosté.

Ikona diskutujiciho Michal 2010-09-12 21:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: AHA ! To ako kanadský žartík ? Tak to je prima, že škriatkovia sú taká veselá kopa.  Veď  suchárov je medzi nami ľuďmi  až-až :D:D:D

Ikona diskutujiciho Malé srdce 2010-09-12 21:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Já jsem bydlel v Krkonoších a já prostě nevím proč mě honil, jen si pamatuji, že jsem z toho lesa pelášil, jak jsem jen mohl. Shodou okolností jsem se jen včera dočetl, že Krakonoš byl kdysi v těch původních legendách vnímaný vždy jako zlý démon, který se původně jmenoval Rýbrcoul. To o těch pytlácích nic nevím, protože já jsem nikdy nepytlačil. Vždyť jsem byl malý chlapec. Chodil jsem tedy do lesa s čistým úmyslem. Bydlel jsem na Malé Úpě a několikrát jsem se jako malý kluk sám vypravil na Sněžku a ten Krakonoš mi neustále kladl překážky, abych se pokaždé vrátil. Jako malý kluk jsem tam tedy nikdy sám nedošel. Ale je možné, že mě ten Krakonoš přeci jen chtěl chránit, aby se mi nic zlého nestalo. Takže možná že Krakonoš nebude tak zlým, jakým je v legendách.

Ikona diskutujiciho Peter Gašparík 2010-09-13 09:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Milá Alue. Vďaka za Tvoje články i rozhľad, ktorý máš. Svet prírodných bytostí je a aj bude súčasťou nás všetkých.  Rád si pozerám Tvoje stránky. Ešte viac vyzreješ a časom sa prepracuješ k tomu, čomu Ty sama veríš. Akosi mám pocit, že by Ti v niečom mohla pomôcť Matka Zem a živel Zeme. Si na svoj vek veľmi vyspelá a mám pocit, že i veľmi stará duša. Obradné ohne v lesoch za splnu Mesiaca Ťa iste vítali nespočetne veľa krát. I v Tvojej minulosti. Nech teda ďalej horia. Pevne zakotvené v Matičke Zemi milovanej. Tak vďaka.

Ikona diskutujiciho Alue 2010-09-13 10:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: Já tedy znám tento druh bytostí osobně, tedy stylu ,,Krakonoš". Sami sebe nazývají jako ,,Pán Lesa". Tak neskutečně hodné vysokánské děduly jsem v životě nepotkala. Tomu že by to mohli být démoni nevěřím ani náhodou.

Ikona diskutujiciho Michal 2010-09-13 13:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]: Peťo.

Ikona diskutujiciho Berenika 2010-12-15 19:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jéj, ty si videla škriatka. Keby sa to tak podarilo aj mne. Vˇilu som len zopárkrát videla, a to len ako záblesk svetielka, ale možno to bol stráňy anjelik jedného z naŠich zvieratok. Kedy si začala vidieť víly, škriatkov? Neviem vlastne prečo sa pýtam…

Ikona diskutujiciho Ajova 2011-01-26 16:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ahoj Krásný článek,jak to děláš že se snimi setkáváš?děkuji za odpověd.

Ikona diskutujiciho jitka 2011-03-30 14:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

hezký članek de vidět že rada chodíš do lesa.chtěla bych se zeptat prosim zajímaloby mě ja to že ty bitosti vidíš děkuji

Ikona diskutujiciho hledající 2011-10-24 21:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mykolog doporučuje hořčáka!

Ikona diskutujiciho princ Miroslav 2012-04-09 00:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

🙂 Dnes jsem tu sice prvně,ale vím,že to má svůj důvod! Vše má daný řád a svůj čas,jsou svátky Ježíše Krista,jůů a už je tu Velikonoční pondělí,to je náhodička 🙂 Drahá Alue,přeji si z celého srdce,aby více lidí prozřelo a začalo vnímat sílu tvého ducha a moudra která nám všem předáváš! Plně Tě budu podporovat a obhajovat,ztotožňuji se s Tvým Vědomím a zcela jistě i s Tvou PRAVDOU! Vzala jsi na sebe velkou Váhu a nikdy jsi neklopýtla,Vážím si tě jako Člověka i jako čisté Bytosti. Ignoruj hlupáky a jejich přešlapy,soustřeď se na Věřící (hlupáci potřebují ještě čas) My tzv. blázni v očích ,,hlupáků,, budeme vždy bytí a pošlapáváni,to je náš úděl,za Lásku,kterou jim chceme předat,holej fakt. Dary a Lásku od Boha nám však nikdo vzít nemůže:)  Všem přeji plné vzkříšení ducha a mnoho požehnaných pravd. A tobě Alue,mnoho nových zachráněných ,,duší,, a méně klacků pod nohama! Peace on Space

Ikona diskutujiciho M.T. 2014-06-14 18:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Po přečtení článku jsem neodolala, vyrazila do lesa a našla hromadu lesních jahůdek 🙂 Víly ani skřítky jsem sice nepotkala (zatím je ještě nevidím), ale okolo mě to pořád křupalo a šustilo, i když tam žádná zvířata nebyla 🙂

Ikona diskutujiciho astonova cesta 2018-10-09 23:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je mazec 🙂 nalezam zde v archivu same poklady

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek