Jak jsme s Máleusem uzavřeli novou dohodu

3.5.2011 v Zážitky 61

Dopoledne jsem seděla v koutku, četla knížku a tu se mi najednou objevila před očima vize…

Seděla jsem v lese v jakémsi krmelci na dřevěném roštu, koukám před sebe a najednou ke mě zleva přišla neznámá bytost.

Byl to vysoký muž v zeleném kabátu, dlouhé vlnité hnědé vlasy na ramena a usmíval se.

,,Ahoj, můžu si přisednout?”

Jenom jsem přikývla a zeptala se ho rovnou: ,,Co potřebuješ?”

Upřel na mě zelené oči a řekl: ,,Dneska s tebou potřebuji mluvit, ale ne takto přes vize. Přijdi za mnou do lesa, mám pro tebe důležité úkoly.”

,,Dobře,” přikývla jsem. Měla jsem sice v plánu jít do města a zabývat se přízemním nákupem bot, ale tyhle věci se mi nestávají zrovna každý den, takže botky musely počkat.

,,Mám něco přinést?” zeptala jsem se.

,,Ne, dary nejsou potřeba, hlavně mi přines sama sebe,” zasmál se muž. ,,Hlavně přijdi. A ne zítra, ne za týden. Přijdi dnes, co nejdříve to bude možné na toto místo.”

A výjev zmizel.

Hned po obědě jsem se sebrala a vyrazila do lesa. Pravda je, že mi neřekl, kam přesně mám jít, ale intuitivně jsem tušila, kde asi bude to místo, které se mi dnes dopoledne ukázalo.

,,Myslíš, že trefíme?” Houkla jsem na Laureje za svými zády, protože jsem opravdu nevěděla, kam přesně jít, věděla jsem jenom směr.

,,Samozřejmě, že trefíme.” Zasmál se Laurej a poplácal mě po rameni. ,,Copak? Snad nepochybuješ?”

,,Ále…” zabručela jsem. ,,Když vezmu v úvahu svůj dezorientační nesmysl, tak je to klidně možné.”

,,Však bytosti nás navedou, co se bojíš….”

Prošla jsem domečky a dorazila k poli, za kterým se rýsovaly krásné zalesněné kopečky. Přes pole vedla cesta, kterou lemovaly stromy.

Když jsem se zastavila a sundala ze sebe mikinu, moc se mi zalíbila jedna bříza, tak jsem k ní hned šla a pohladila ji po kmeni, ať kouká, kdo chce.

Usmála se na mě její déva a pak se začaly usmívat i ostatní stromy, tak jsem zkrátka šla a postupně v duchu pozdravila každý zvlášť a ještě spiklenecky mrkala. Bylo to legrační 🙂

Zanořila jsem se do houští a vyhrabala se na širokou lesní cestu. Nebudete tomu věřit, ale chlapík v bagru zrovna projížděl okolo a čučel na mě jako na zjevení u pramene… nevím, co na mě viděl. Vlasy stažené do drdolu a moje triko s vílou a zelené třičtvrťáky alá zálesák, nejsou nic světoborného, aby na to někdo takhle čučel.

Za traktoristou byl ještě buldozer. Nechápu, co tam v tom lese nacvičovali, ale asi upravovali cestu, která byla po zimě a jaře rozrýpaná, jinak nevím, co dělá traktor a buldozer v lese.

Obešla jsem je a zamířila cestou, na kterou mě intuice navedla. V jedné části lesa jsem začala cítit, že je potřeba zbystřit, takže jsem šla po okraji a dívala se na její pravou stranu. Hledala jsem to místo, které bylo v mé vizi, protože tam mě ten zelený mužík má čekat.

Najednou ze zatáčky vyjel buldozer a úplně mi pokazil chvíle rozjímání. Sešla jsem z cesty a šla raději po stezce od srnek, než ho slyšet hlučet za svými zády.

Najednou jsem to našla!

Zpoza kopečku se dole po pravé straně objevil přesně ten krmelec, který jsem viděla dneska! Okolo všude rostly sasanky, malé pěkné květinky a krmelec to byl opravdu luxusní. Střecha, potom patro z prken a potom přízemí z prken.. takový domeček a v přízemí byla jablíčka pro zvěř, která krásně červeně svítila na dálku.

Když jsem to uviděla, zatajil se mi dech, vypadalo to fakt nádherně, jakoby to tu pro mě někdo vykouzlil.

Nechtěla jsem, aby chlápek s buldozerem viděl, že se motám pod kopcem okolo krmelce, tak jsem místo obešla a šla chvíli dál, než se mi jeho zvuk ztratil z doslechu. Na podobné věci potřebuji klid a přítomnost někoho dalšího je naprosto nevhodná.

Za deset minut jsem se pokoutně ke krmelci vrátila.

Už z dálky jsem ho viděla. Stál tam ten zelený mužík, smál se na celé kolo, mával na mě a volal: ,,No copak je, Alue? Tady jsem, nepoznáš naše místo?”

Byla jsem ticho, ale na tváři se mi objevil úsměv.

,,No jo, ty ses lekla toho buldozeru, stačilo přece počkat.” Smál se mi, ale on má co říkat, je neviditelný a jemu nikdo nic neřekne.

Když jsem konečně stála vedle něho, pozdravili jsme se a on pokynul rukou jako správný kavalír: ,,Tak prosím,” ukázal na patro pod stříškou.”

,,Díky,” hodila jsem na prkna bundu, potom tašku a na řadě jsem ještě byla já.

,,Chceš pomoc?”

,,Ne díky, to zvládnu sama,” vyskočila jsem nahoru. Přitom mě napadla myšlenka, co by asi můj společník řekl tomu, kdybych prohlásila, že na patro nevyskočím? Těžko by mě vysazoval, když nemá hmotné ruce. Je to vtipná představa, někdy to na něho vyzkouším.

Na krmelci se sedělo jako v pokojíčku. Takový hezký malý špinavý dřevěný domeček, pode mnou jablíčka a okolo les a sasanky. Co může holka jako já chtít víc?

,,Soustřeď se,” zaťukal mi na rameno můj společník.

Zavřela jsem oči, aby mě nerozptyloval pohyb lesa a soustředila se na to, co mi chce říct.

,,Přejdeme tedy k naší věci…” začal mluvit, když viděl, že mu konečně věnuji plnou pozornost.

,,Vzhledem k tvé úmluvě s elementárními bytostmi jsme se rozhodli, že je čas, abys nám vrátila službu.”

,,Službu? Jakou?” Nechápala jsem.

,,Měli bychom pro tebe pár úkolů, které by bylo dobré udělat. Šlo by vlastně o tvoji i naši dobrou vůli. Přejeme si, abys poznala a pojednala o bytostech z určitých míst v tomto okolí.”

,,Aha? Hm, to je zajímavé…”

,,Nikomu jinému tyto úkoly svěřit nemůžeme.”

,,Proč ne? Copak tady široko daleko nikdo nevěří na skřítky a na víly?”

,,To sice věří, jenomže je nemusí vidět, nemusí je slyšet, nemusí je umět namalovat, ale hlavně mu nevěnuje pozornost tak moc lidí.”

,,Ó, takže je to pro mě vlastně čest.”

,,Ano, to je.”

,,Dobrá… a když odmítnu?” Zkoušela jsem ho pečlivě.

,,V tom případě se nic nezmění. Původní dohoda platí bez ohledu na to, jestli odmítneš.”

,,Hm, dobře, ale nebudete mě posílat každý den na desetikilometrovou tůru? Abych to zvládla.”

,,Z toho nemusíš mít strach, nebude toho tolik a všechna místa zatím znáš.”

Chvilku bylo ticho.

Přijmout tuhle nabídku bylo pro mě takové zvláštní. Bytosti přece nemusí uzavírat nějaké dohody.. prostě si řeknou a ty to uděláš, nebo ne… tady to ale probíhá jinak. Tajemně si mě pozve, pak mi nabídne dohodu… jakobych byla nějaký rytíř kulatého stolu, či co.

,,Dobře, souhlasím. Dáme se do toho. Jaké mám úkoly?”

,,Zatím jsou tři. První je navštívit malou vodní nádrž nedaleko odtud.”

,,Ten malý rybníček?”

,,Ano, přesně ten.”

,,To je odsud dvě hodiny.”

,,Však tam nemusíš jít dnes, uděláš si na to čas.”

,,Dobře, co tam mám udělat?”

,,Poznáš a nakreslíš bytosti, které v tom rybníčku žijí.”

,,A které by to měly být?”

,,Vodní rusalky a potom bytosti, které žijí na břehu v rostlinách.”

,,Aha.”

,,Vytvoříš články a seznámíš s nimi ostatní lidi.”

,,Dobře… a dál?”

,,Potom půjdeš ke studánce.”

,,K té, jak jsem byla včera?”

,,Ano, přesně tam. Víla, která se o pramen stará se už na tebe moc těší. Předpokládám, že tam zajdeš jako první.”

,,No uvidíme, uvidíme.. podle toho, jak to vyjde.”

,,Hlavně si na tyhle úkoly nechej speciální čas, protože na tohle je potřeba klid, nejen na kreslení.”

,,To dá rozum… ještě je další určené místo?”

,,Vydáš se nad skalní rokli a popíšeš skřítky, kteří žijí nahoře v mechovém podrostu. Znáš to tam.”

,,To ano, znám, je to nádherné místo… fajn, takže to by měly být asi čtyři, nebo pět článků.”

,,Ano, to jsou ty, které by měly lidi seznámit s bytostmi. Ale ocenili bysme, kdybys k tomu přidala i proces tvorby, zážitek, rozhovor.”

,,Když budu mít co napsat, tak napíšu.”

,,A mimochodem, já se jmenuji Máleus.” Usmál se zelený mužík. ,,O mě bys měla napsat taky.”

,,Prý že toho nebude hodně,” zasmála jsem se. ,,A pročpak? Copak?” rýpla jsem si.

Máleus si povytáhl oděv a zalaškoval: ,,Napíšeš o mé velikosti, jak jsem úžasný a co všechno znám a jak jsem krásný!”

Nahodila jsem ksicht a začala se smát: ,,Ty si trochu hodně věříš!”


Potom jsme se ale znovu vrátili k normálnímu hovoru, protože dělat blbosti můžeme přece i potom.

,,Je to všechno?”

,,Ne, ještě není, musíme uzavřít tu dohodu.”

,,Verbální nestačí?”

,,Bylo by lepší ji zpečetit.”

,,Ale nemusím se nikam řezat, jako ve filmech, že ne?” Zarazila jsem se.

,,Ne, to nemusíš,” zasmál se Máleus. ,,Jenom mi dej kousek své energie.”

Vizualizovala jsem u srdce bílou energetickou kuličku do dlaně a podala mu ji. Máleus ji vzal, přidal ke své, kterou vytvořil spolu se mnou, akorát v zelené barvě. Když je spojil, znovu je rozdělil na dvě, ale teď už stejné světle zelené barvy a jednu mi vrátil do dlaně. Oba jsme ji potom nechali splynout se svojí bytostí a tím se dohoda uzavřela přes energetické spojení.

,,Budeme se potřebovat znovu setkat, až pokročím v úkolech?”

,,Nebude to nutně potřeba, teď jsme propojení, takže na mě stačí pomyslet.”

,,Dobře.”

,,Sejdeme se, až uzraje čas a budeš mít hotové to, co je potřeba.”

Potom jsme si začali povídat o věcech osobních. Máleus mi dal ještě několik jiných úkolů a poradil, jak řešit zádrhely, nad kterými jsem si posledních pár týdnů marně lámala kebuli, za což má mé upřímné díky a uznání. Hezky mi to provětralo závity, protože když se něco vyvíjí mimo moji kontrolu, mám pořád potřebu se v tom rýpat.

Vyprovodil mě až skoro k městu, protože vlastně celý úsek lesa byl pod jeho rukou.

Když mu vyzařování města začalo být nepříjemné, rozloučil se se mnou, podal mi ruku a zmizel.

Tím ale podivný den neskončil. Nebudu popisovat podrobnosti, ale ještě ten samý den jsem se setkala s člověkem, který vypadal stejně jako lesní mužík, měl stejné vlasy, oči a dokonce i podobnou přezdívku, takže jsem vedle něho měla pocit, že pořád sedím v lese s Máleusem.

A já se divila, proč mě ten chlapík zelený poslal zpátky mezi lidi tak důrazně… prostě řekl, že nadešel čas, že mám ještě něco potkat, tak abych to stihla a hotovo. Vypakoval mě z krmelce a šli jsme.

Opravdu nevím, co je tohle za znamení, nebo jestli si ze mě bytosti udělaly srandu, ale navlékli to na mě dokonale. A já se ještě divila, proč tak naléhá, abych přišla zrovna dnes.

Mimochodem o této úmluvě mi dovolil psát, raději jsem se ho zeptala, takže teď to víte.

Můžete se tedy letos těšit na zajímavé články, tentokrát budou dělané na výslovné přání, protože nehmotné bytosti neskrývaně chtějí být poznané.

Během hovoru v krmelci se stala velmi zajímavá věc. Často se mi stává, že se mě nebojí zvířata, tak jak by měla. Když jsem se posadila na prkna vedle Máleuse a začali jsme mluvit, na stříšku přiletěl nějaký ptáček a začal zpívat. Krmelec nebyl příliš velký, seděla jsem na kraji a stříška byla jen dvacet centimetrů nad mojí hlavou. Ten ptáček očividně věděl, že tam jsem.

Tiše jsem poslouchala, jak poskakuje nad mojí hlavou a zpívá. Najednou se na mě přišel podívat. – Jen přiskočil na okraj střechy, pověsil se vzhůru nohama a začal si mě ze stříšky prohlížet.

Zkrátka se těsně u mě objevila jeho hlavička.

Ztuhla jsem a koukali jsme na sebe. On párkrát pípnul a různě se natáčel, jakoby na mě něco zkoumal.

Po chvilce přeskočil na strom o pár metrů dál, zapózoval, zazpíval a potom odletěl.

Byl to nádherný brhlík lesní, sameček.

Poděkovala jsem Máleusovi, protože mi bylo jasné, že toto překvapení přichystal on.

Další víly – zde

Komentáře

Ikona diskutujiciho Daniela 2011-05-03 08:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nadherny clanok mala som pocit ze som priamo v tom deji…uplna balada pre dusu…dakujem a pekny den

Ikona diskutujiciho hell 2011-05-03 09:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Máš dar fantazie a do svých článků vkládáš tajenky, testuješ si tím lidi a asi se i bavíš…přeju ti méně bagrů a buldozerů aj. neurvalých rušivých záležitostí, které ničí tvoji vnímavost..

Ikona diskutujiciho hell 2011-05-03 10:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A už vůbec ti nepřeju neurvalé lidi, kteří by ti dělali naschvály jen proto, že nemají stejný talent…tedy ze závisti

Ikona diskutujiciho Peter 2011-05-03 11:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue mám pocit že tento článek a minulý je pro mě významný.. Nemám zatím takovou zkušenost se žádnou bytostí, doposud jsem si odpovídal na otázku, jestli existují: Vyloučeno to není, možná. Jenomže cítím, že jo. Strom je živý, a to znamená, že cítí a taky že ví. Jediné co většinou dělávám v lese já, je to, že si sednu či kleknu, a nedělám nic – mám pocit že to je asi tak nejlepší co já se svou karmou a se svým tělem dělat můžu. Ale tak nějak to musí přijít samo, resp. se na to těším už dlouho předem – někdy se mi stávalo, že jsem si to tak nějak sám sobě přikázal, nedělat nic, nemyslet na nic, a dokonce si řekl: měl bych vydržet alespoň 10 minut. To je, jak jsem zjistil, totální kravina, myšlenky se pak točí kolem toho, jestli je už pátá minuta či třeba i šestá, to mravenci lehtají, klíšťata se blíží či už po mě lezou, komáři otravujou, vítr studí, vše tlačí a tak. A najednou vše tohle zmizí, není po tom ani památky, asi jako po tom příslovečném "loňském sněhu". A pak, poté, najednou vůbec nemám ponětí kolik času vlastně uplynulo. A přihlásí se Racio, vytáhnu hodinky, kouknu se na ně, začnu počítat, kdy jede vlak a jak moc musím sebou hodit, abych to stihl takzvaně "domů". Ono "domů", toť ovšem strašně relativní – kdysi to bylo bydlení s rodiči – celkem děs, pak intr, sice lepší, ale taky někdy nic moc, no a teď podnájmy, většinou v přízemí (to jsou ty levné), kde prakticky nelze ani otevřít okno protože z ulice smrdí permanentně auta. Jenomže v noci bude v lese asi zima a vlhko a také ráno musím do práce, a také ovšem ta klíšťata, takže přeci jenom raději důkladná sprcha – takže opět do hlučícího a arogantního města. Ale je úžasné se v lese ráno vzbudit – všiml jsem si že první myšlenka či vjem po procitnutí se ráno vlastně téměř určuje celý příští den. Udělal jsem si hamaku – v podstatě stačí pevné prostěradlo a pevná šňúra – naprosto úžasná věc (primárně to bylo ze strachu z breberek, nechtěl jsem ležet ne zemi – a i ti mravenci do stanu vlezou a to pak lehtá a hlavně člověk pak neví co to po něm leze), ale hlavní výhoda je v otevřeném kontaktu s okolím.. Vím jedno určitě: mezi smrkama se cítím úplně jinak než v bukovém lese, a asi nejkrásnější je březový hájek – velice svěží. Ty břízky (či i jiné stromy, některé víc, něškteré míň) bych cítil, či věděl že jsou blízko, vždy – i se zavázanýma očima, snad i kdyby mi někdo odřízl všech 5 smyslů. Stromům děkuju, když odcházím. Ale už ve vlaku je pak vše, tak nějak, prostě jinak, řeším tohle a tamhleto. Takže bytosti se mi (možná zatím – nevím co bude) neukázali, ale pár konkrétním stromům asi určitě teď vyřídím pozdrav od tebe Alue a tvých kamarádů:-)

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2011-05-03 14:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: "Jediné co většinou dělávám v lese já, je to, že si sednu či kleknu, a nedělám nic – mám pocit že to je asi tak nejlepší co já se svou karmou a se svým tělem dělat můžu."

Ikona diskutujiciho Boikana 2011-05-03 14:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:Tak mi připadá, že si nemáš moc s kým povídat a vynahrazuješ si to v diskuzích…:)) jak se vyrábí?

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2011-05-03 14:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Když myslíš, brát ti to nebudu. ;-)

Ikona diskutujiciho septik 2011-05-03 14:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluš, nevím jestli mi něco uniklo, ale mohla bys rozvést tohle? Docela mě to děsí :-D Cituju:

Ikona diskutujiciho Alue 2011-05-03 14:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]: Spidy, opakuji, nech toho rytí, najdi si jinou zábavu, začínám tě mít dost.

Ikona diskutujiciho Martina 2011-05-03 14:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue..toto bol krásny článok a som veľmi zvedavá na to ako sa popasuješ s tými úlohami..a samozrejme sa teším na ďalší článok…Máleus mi príde veľmi zaujímavý…a je zvláštne, že bytosti o sebe chcú dať vedieť…je to úžasné…keď pôjdem najbližšie do lesa skúsim otvoriť svoju dušu pre bytosti, ktoré tam žijú…určite by som sa chcela s nejakou zoznámiť… :-)

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2011-05-03 14:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Konkrétně čím v tomhle příspěvku do někoho ryju? Tahle reakce byla míněná jako rada, nic víc a nic míň. Pokud někdo nedokáže unést jiné názory, jeho problém. Smazat to můžeš vždycky. :-)

Ikona diskutujiciho septik 2011-05-03 15:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Díky, přesto by mě zajímalo, co člověk může získat spoluprací s elementárními bytostmi (fakt mě nic nenapadá:-D ).

Ikona diskutujiciho Alue 2011-05-03 15:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[12]: Já hodně, ale kdyby to bylo pro ostatní lidi, dávno bych o tom napsala, takže tohle téma můžeme v poklidu uzavřít 🙂

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-05-03 15:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Prostě jseš už otravnej. Takovej ten týpek, co přijde k hloučku bavících se lidí a bez vyzvání jim do toho začne kafrat. Vše ví líp, prostě pan inteligent. Všichni takové známe a všichni takové lidi milujeme, že? BTW na tvůj blog nikdo nechodí, nediskutuje, nudíš se? Proč tě to táhne zrovna sem, když jseš takovej skeptik. Není lepší zabrouzdat třeba na stránky Sysifosu? http://sysifos.cz/

Ikona diskutujiciho Peter 2011-05-03 15:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

já to vidím taky jako normální radu..

Ikona diskutujiciho Jindra 2011-05-03 15:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Přesně tak, úplně mě to dostalo do děje. A co se týká čumícího traktoristy, tak se mu ale nedivím. Jednak když člověk potká kohokoli někde o samotě, tak se podívá no a když chlap potká pěknou babu, tak mu můžou oči vypadnout, to je jasný, ne?

Ikona diskutujiciho Mandle 2011-05-03 15:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: Lépe bych to neřekla. Máme tě už dost.

Ikona diskutujiciho Peter 2011-05-03 15:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[16]: ééé…míněno [5]:

Ikona diskutujiciho Mandle 2011-05-03 16:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

"Když myslíš, brát ti to nebudu. ;-)"

Ikona diskutujiciho Azure 2011-05-03 16:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

moc pěkný článek :)…

Ikona diskutujiciho Peter 2011-05-03 16:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: jo, celkem asi jo:-) jak se vyrábí co, hamaka? nejjednodušeji a nejrychleji: potřebuješ prostěradlo a šňůru na prádlo, cca 20 metrů, raději ji zdvoj. Prostěradlo na obou koncích zauzlíš, šňůru upevníš smyčkou. Přivážeš na stromy, co mají vhodnou vzdálenost od sebe, tj 3-4 metry, a hlavně se nejdříve zavěsiš abys zkusila zda tě to udrží.(pozor abys pak neměla pod zádama např. ostrý kámen, to by mohlo skončit průšvihem).

Ikona diskutujiciho Peter 2011-05-03 16:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Přehodíš plachtu nejlíp míň promokavou, přes šňůru, nataženou nad tebou ve výšce cca půl metru, mezi obouma stromama. Optimální rozměry obou dílů: cca 2,3 x 1,5 metru.

Ikona diskutujiciho Spiiiidy 2011-05-03 16:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: Hm, já skeptik a ty vtipálek, může být? :-D Přečti si něco u mě na blogu a pak se oháněj skepticismem. A konkrétně dneska se docela nudím, venku prší a zrovna nemám co dělat. :-)

Ikona diskutujiciho Michael 2011-05-03 18:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V létě plánuji s kamarády výlet do Norska. Uz se těším na tu nádhernou přírodu, kterou tam uvidím:). Kdybych měl vidění jak Aluška tak bych si rád pokecal s mísními skřítky.Tam jich musí být spousta:)

Ikona diskutujiciho Baruenka 2011-05-03 19:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nechte s Spiiidyho. Když to má za potřebí, tak mu to asi člověk nevymluví, což? Docela mně pobavili lidé, kteří začali hned napodobovat Alue. "Mám tě dost." Nesouhlasím se Spiiidym, ale je zbytečné se s někým hádat, když si stojí za svým  názorem hlava nehlava.

Ikona diskutujiciho Mandle 2011-05-03 19:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]: Sama napodibuješ, jedtli myslíš že jsi chtrá, tak se jdi zahrabat :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDD mě tady nebude nikdo říkat kopírko

Ikona diskutujiciho Mandle 2011-05-03 19:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[26]:*napodobuješ :DD

Ikona diskutujiciho Sára 2011-05-03 19:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[23]: A nejsi mimo mísu ty ? reakce od Boikana byla pro Petra, a ty mu vidíš do hlavy? sám potom odepsal, že ano :-)

Ikona diskutujiciho Sára 2011-05-03 19:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[25]: Jak víš že lidi hned začli napodobovat Alue? To snad má patent na některá slova či věty? Ty máš dost!

Ikona diskutujiciho Baruenka 2011-05-03 20:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[26]: A v čem? Promiň, nějak to nevidím.;)

Ikona diskutujiciho Lara 2011-05-03 20:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ach jaj, deti… :-)

Ikona diskutujiciho Shariony 2011-05-03 20:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To bylo krásně napsané 🙂

Ikona diskutujiciho Joy 2011-05-03 22:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Škola možno nie je vrchol života, to hej. Ale život bez vzdelania a školy je priemerný. Ďakujem za tvoju podporu a názor. Myslím, že ešte stále je nádej a tomu aj verím, lebo len tak ľahko sa ja nevzdám. A ďakujem. :-)

Ikona diskutujiciho Lara 2011-05-03 22:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[33]:: A to máš z vlastných skúseností, Joy? Podľa seba súdiš druhých, alebo sú to len predsudky???

Ikona diskutujiciho Petr H 2011-05-03 22:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezká vize. Rozhodně asi milionkrát lepší, než tele-vize :-) Přeju dobré sny ;-)

Ikona diskutujiciho Ivette 2011-05-03 23:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ježiši, doháje, panebože to je tak NEJVÍC! :D (a je mi jedno že jsem ted napsala asi 250 systémových slov :D)

Ikona diskutujiciho Peter 2011-05-04 05:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[28]:chjo:( jestli mi Spiiiidy vidí nebo nevidí do hlavy, je mezi ním a mnou, ne? já zase vidím něco jinýho: nějaká skupinka ho prostě chce odsud vyštípat, a cokoli je vám na to dobré… Je mi záhadou, proč přesně vlastně. fakt ssi tuto otázku, vy, co se vás to týká, zkuste, sami (hlavně prosím už mimo tuto diskusi) položit. Věnujte tomu nějaký čas, v tichu. Třeba pak dojdete k docela překvapivým zjištěním o sobě… jinak taky se Spiiiidym v několika věcech nesouhlasím… ale tohle není o Spiiiidym….

Ikona diskutujiciho Sára 2011-05-04 13:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[37]: Žádná skupinka ho odsud nechce vyštípat, on si to zavinil sám svýi neustálími poučováními o životě, o iluzích atd. Ale každý kope za něco jiného, vy se slepě zastávejte Spidyho. A už ze selského rozumu můžu odvodit, že Vám Spidy do hlavy nevidí.

Ikona diskutujiciho Boikana 2011-05-04 13:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]:To bylo mířeno na mě a díky ale bránit mě nemusíš. Když bude třeba, umím se ohradit sama :-)

Ikona diskutujiciho Peter 2011-05-04 14:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[38]:Ne všichni, ale správněji fšichni. Fšichni, to jsou Všichni Obyvatelé Vesmíru a Přilehlého Okolí k tomu. Já taky, akorát o tom ještě nevím, já měl vždy delší vedení. A velice správně, co zavazí, pryč!

Ikona diskutujiciho Peter 2011-05-04 14:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[39]: na tohle téma se mi v hlavě zrodila povídka či příběh, třeba se ho i někdy dovíte

Ikona diskutujiciho Sára 2011-05-04 14:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[41]: Ježiš už je to trapný…

Ikona diskutujiciho Honza 2011-05-04 15:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mě by docela zajímalo jak je to s dévy stromů – co když vykouknou všichni, každý ze svého stromu – to pak v lese musí být pěkně živo.

Ikona diskutujiciho Peter 2011-05-04 16:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[42]:Mám se stydět?

Ikona diskutujiciho Sára 2011-05-04 17:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[44]: Jak chceš :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2011-05-04 19:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Přátelé, prosím vás, už nechte rozebírání Spidyho a toho, jestli je někdo proti nebo pro. Nic nevyřešíme, je to nesmyslná debata a zbytečně zahlušujete teoretizováním diskuzi pod krásným článkem, na který jsem se pro vás hodně vynasnažila.

Ikona diskutujiciho o.r.e.l 2011-05-04 20:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Uf, takto nevýhodná smlouva s čertem. Měla jsi chtít aspoň nesmrtelnost.

Ikona diskutujiciho Giorgio 2011-05-04 21:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[47]:: Tos mě dostal :D

Ikona diskutujiciho Honza 2011-05-04 21:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[46]: To musí být fajn pocit. Díky za odpověď.

Ikona diskutujiciho Azialo 2011-05-05 22:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No…nevím, připadá mi to trochu riskantní. Uzavřít smlouvu(dohodu) s jakoukoli bytostí ať kladnou či zápornou sebou nese až moc vysoké riziko. Myslím, že by bohatě stačilo kdyby tě požádal(poprosil).

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek