Jak jsme se seznámily s Kirael

12.5.2009 v Zážitky 16

Včera večer.

______________________________________________________________________________

– ne, dělám si z vás srandu, tak krátký článek to opravdu nebude 😀

Tak teď už ale vážně:

Už byla noc, chystala sem se spát, ale nějak mi to nešlo. – Myslela jsem na Vesmír, na lidi co mi nadávali, na budoucnost planety a mého světa… na to co vám zase nového sem napíšu… ehm… na Erika jsem taky myslela 😀 – ale v dobrém, abyste věděli 🙂

A když už mě nebavilo dumat nad Erikem a nad Vesmírem, napadlo mě podívat se okolo sebe na energie.

Tak jsem zvedla ruku a prohlížela si ji…moje tlapka zářila v té tmě jako lampička. – Ne že by byla neopálená, ale obklopovaly ji energie. – Zdály se být bílé, protože byla tma… pořád jsem ruku různě natáčela a nakláněla. Všimla jsem si, že nejvíce energie mi září v dlaních. – jakpak by ne? – Vždyť každý z nás má dar léčitelství, asi to budou ty léčivé energie…

Pak jsem uslyšela třepotání křídel. – ,,Laurej.” napadlo mě, ale Laurej to nebyl. – Rozhlédla jsem se vnitřním zrakem… a najednou koukám, – ,,co to?” – Vedle hlavy mi sedí na bobku nějaká víla a nějak podivně se mi přehrabuje v energiích.

Natočila jsem k ní obličej a upřeně se na ni podívala.

Byla malinká. Možná tak osm centimetrů na výšku. Když si všimla, že na ni koukám, na chvilku ztuhla. Asi čekala, až si jí nebudu všímat, nebo myslela,že ji nevidím?

Tyhle bytosti jsou vůbec srandovní. Přiletí až k vám (nebo příjdou, to je jedno), vy se na ně upřeně podíváte a oni ztuhnou a myslí si, že je nevidíte, i když naprosto jasně koukáte na ně?

– Když jí došlo, že vážně čučím na ni, zčervenala, sklopila očka a složila ručičky do klína.

Nastala chvilka ticha, kdy jsem přemýšlela, kde se tady asi vzala? – Pak mi ale padl zrak na malý fikus, který stojí na mém okně. – Vykoukla z něj zelená tvář, podívala se na mě, potom na vílu, usmála se a zase zmizela.

– ,,Ahá? tak odtud vítr vane!” pomyslela jsem si. A obráila jsem se zpátky k víle, která se na mě nesměle usmívala.

,,Ty jsi tady z toho fikusu, že?”

Víla mlčky přikývla a pak se mi začaly v hlavě motat nějaká písmenka. – Tento proces znám, tak jsem počkala, co z toho vyleze.

Po chvilce se písmenka pospojovala a ukázala mi slovo ,,Kirael”.

,,Kirael.. hm? tak se jmenuješ, viď?”

,,Ano.” – Špitla víla roztomilým hláskem.

,,Co to tady vlastně se mnou vyvádíš?”

,,Spravuji ti auru od bolístek.”

– Aha… došlo mi to… Kirael plní přesně ten úkol, pro který jsem si ten fikus postavila k sobě. Akorát je tak nenápadná, že kdybych nečučela pořád jen po Viki, mohla jsem si jí všimnout dřív.

,,Býváš u mě často?”

,,Často. Skoro každý večer. Dneska ti spravím myšlenky,vím, že ti nebylo moc dobře. Lidé umí být moc závistiví a zlí.” – Řekla Kirael a pohladila mi energie okolo vlasů… chvilku se odmlčela a pak mi v obrazech ukázala krátký příběh.

Byla jsem tam já, jak jdu v ten osudný den brněnských Bauhausem a jakmile si všimnu květin vzadu v obchodě, hned jsem za nimi utekla.

Pak se ukázal obraz, jak obdivně pokukuju pořád po fikusech, až jsem po nich natáhla ruku.

Pak přišel nový obraz. Byla tam Kirael, jak sedí na svém fikusu mezi všemi ostatními, nadšeně se směje a natahuje ke mě ruce.

Pak se mi vynořily vzpomínky, jak jsem z fikusu byla nadšená a nemohla jsem ho prostě nechat v tom obchodě.

– Prostě jsme se s Kirael vybraly navzájem 🙂 – já její květinu hned určila jako moji ,,spací rostlinku” a Kirael teď plní svůj důležitý úkol 🙂 – za to si žije spokojeně na slunném okně a s úžasnými energiemi v mém pokojíčku.

Měla jsem z ní velkou radost a pořád jsem si jí prohlížela. Hrozně se mi líbily její uši a boty 🙂

Pak Kirael pookřála a dychtivě se zeptala: ,,Namaluješ mě?”

Trochu mě zaskočila. ,,No.. víš já nevím, jestli budu mít čas.. noa tky na malování musí bejt nálada. Rozumíš, n vždycky s emichce malovat. – Víš co? Nic ti neslibuji, ale možná jo. Ale je možný, že zapomenu, tak se mi připomeň. Pošli myšlenku. Nejsu pařez, uslyším tě, neboj.”

,,Jo jo, dobře, platí! – A viď že mě vážně namaluješ? Já viděla tvoje obrázky a moc se mi líbí, taky chci na nich být namalovaná.”

– Rozzářily se mi oči a zeširoka jsem se na ni usmála… hlavou mi problesklo:

,,To je jasné, že chce namalovat. Když ji budu malovat, budu na ni muset myslet. Svojí myslí jí budu předávat energii, kterou přijme a pak ji využije pro svoji květinku… navíc když ji namaluji, potvrdím její existenci. Nikdo přeci nechce být na světě sám, neviditelný a pak jednoho dne odejít, aniž by o něm kdokoliv věděl? – Tohle chápu, že chce, aby se o ní lidi dozvěděli… vždyť já taky pořád do jemnohmotného světa vytrubuji své jméno a všichni už mě tam znají… mě kontakt s lidmi nestačí, chci i jemnohmotné bytosti. – Ale zase pokud budu mluvit jen s jemnohmotnými, budou mi chybět lidé… stejně tak to má i Kirael… je jako já, taky chce kontakt s hmotným světem a chce v něm být namalovaná na papíře, jako svůj projev… ta Kirael asi za tu krátkou dobu co mě ve spánku opečovává, chytla moje moresy.”

…Mohutně jsem zývla, ale zapomněla jsem si zakrýt pusu, tak jsem si ji zakryla až v půli svého zývnutí. ,,Promiň.” Řekla jsem Kirael, kterou očividě pohled do mé pusy velice fascinoval.

,,Jsi unavená?” Zeptala se starostlivě.

,,Ále vůbec né.” – odpověděla jsem.

– Najednou se z mého ramena ozval hlásek:

,,Ale to víš, že se jí chce spát, to ona jen mlží.”

– Podívala jsem na své rameno, kde se mi rozvalovala rozespalá Viki.

(teď mě napadlo, zkuste říkat pořád dokola Viki! vikivikivikivikivikivikivikivikivikiviki – víte co? Kiwi!! 😀 cha cha 😀 mám pro ni novou přezdívku!)

Na Vikiinu námitku nebylo co dodat. Kirael se pousmála. Potom si konečně stoupla a šla ke mě. – Zavřela jsem oči a najednou jsem ucítila její malou ruku na mém čele. – Přesně na třetím oku. – Z místa, kde se mě dotýkala najednou vyběhly vlny modré energie a já usnula.

_____________________________________________________________________________

Ráno jsem nedospala, vzbudil mě spolubydlící. – Přinesl mi nějaký přístroj a líbl mě a čelo. – Otevřela jsem úplně zblbná oči, ještě jsem před sebou viděla obrázek nějakých panáčků, co tancovali na podiu… ,,Já mám ale stupidní sny.” – napadlo mě.

Pak přišel ale pocit, že si mám na něco vzpomenout. – Zadumala jsem… ,,co to herdek bylo? Večer se myslím něco dělo… ajo? Kirael. – malovat. chápu.”

Rozlepila jsem bulvy a za pár hodin už byl obrázek malé víly z fikusu hotový.

Namalovala jsem ji přesně takovou, jak vypadala, i s jejím slušňáckým postojem, když mi pozovala… u toho jsem myslela na to, jak Aiko dělala vylomeniny… Místo toho Kirael slušně stála a byla potichu, aby mě nerušila.

Ráno bylo vůbec příjemné. Viki se s Kirael už dobře znala. Pořád si dělaly z něčeho srandu, dokonce i ze skřítka, který nám bydlí ve fontánce. Nějak jsem nepochopila, co jim na něm přišlo tak srandovního, ale nechme jim to. 🙂

,,Viki viděla jsi toho skřítka z fontánky?”

,,No jo, ten je ale hezkej.”

– Vyvalila jsem oči: ,,Prosím?!? – Vy balíte skřítka z fontánky, nebo co?!?”

,,Ale ne,” mávla rukou Viki ,,To my jentak… ty taky koukáš po chlapech a po ženských a taky je nemusíš balit, abys o nich říkala, že jsou hezcí.”

,,Aha? Už jsem myslela, že tu mám dvě puberťačky. Jednu na koleni a druhou na parapetu.”

,,Puberťačky?” – Podívala se Kirael nechápavě. ,,Co to je? Jak jsi to myslela?”

– Viki se začala smát a já jsem jí raději předběhla s odpovědí. ,,Radši to nech plavat.”

Článek o Kirael

Článek o Viki

Článek o Aiko

Komentáře

Ikona diskutujiciho Vlaďka kaďka =o) 2009-05-12 15:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Suppeeeeeeeer…Děkuju :-)

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-05-12 16:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Da Best :-)

Ikona diskutujiciho Drak 2009-05-12 17:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Fakt pěkný… zase jsem se parádně pobavil :D

Ikona diskutujiciho Dii 2009-05-12 21:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

wow.to sa ti ozaj stalo? Som z toho trošku zmätená.. 🙂 Ja mať takéto zážitky..

Ikona diskutujiciho Riliaf 2009-05-13 15:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

jde vidět že si padli do oka.

Ikona diskutujiciho Alue 2009-05-13 20:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

jsem ráda, že máte moje víly rádi 🙂

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-05-13 21:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A co takhle nakreslit zkřítka z fontánky, rád bych toho borca viděl :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2009-05-13 21:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ony po něm nepokukují :D

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-05-13 21:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Alue 2009-05-14 07:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

:D – skřítek na mě zatím prdí… až bude chtít, sám dojde 🙂

Ikona diskutujiciho Gilraen 2009-05-14 11:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue,

Ikona diskutujiciho Alue 2009-05-14 11:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

správně by neměla být ani tato diskuze. – vždyť je přeci všechny ruším. u toho minulého jsem je smáznout zapomněla,už byl večer a chtělo se mi spát…

Ikona diskutujiciho Gilraen 2009-05-14 11:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No, provokovat chtějí – a bohužel jim to umožňuješ :-) Je to tvé království, dělej si co chceš.

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-05-14 12:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pro: Gilraen

Ikona diskutujiciho Petr 2009-05-14 12:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue, novej desingn stránek máš super jen je škkoda, že nejsou vidět v textu odkazy. Nešlo by je nějak barevně odlišit popřipadě podtrhnout? Díky a pěkný sluníčkový den :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2009-05-14 13:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

jakto? odkazy jsou přece světle modré?!? – dobrá, podívám se na to 😉

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek