Jak matky zbavují své syny samostatnosti

27.9.2019 v Psychologie 18

Docela hodně žen si dnes stěžuje, že opravdoví muži už prostě nejsou. Soudobí chlapi nejsou chlapi ani náhodou. Chybí jim jakákoli samostatnost, zodpovědnost, nemají v sobě ani špetku pevnosti a síly, nedávají ženě pocit opory, nemůže se po jejich boku cítit v bezpečí. Jsou to měkoty, chybí jim povinná vojna. A tak dále…



Ať už máte na povinnou vojnu názor jaký chcete, jistě připustíte, že na všech těch nářcích něco je. Jsou dosti obecně známé chabé výsledky, které při přijímacích testech podávají například mladí muži, kteří se hlásí k policii nebo do armády. Jak psychické, tak fyzické testy vykazují nízkou míru odolnosti a výdrže, schopnosti samostatného rozhodování a náležité reakce na stresové situace. Ostatně, na něco podobného, alespoň pokud jde o fyzickou kondici, poukazují už učitelé tělocviku na základních školách, i když jistě ne jen u chlapců.

No jistě, životní styl se změnil, děti a dopívající mládež dnes nelítají po venku a nehoní se na hřišti za mičudou. Raději sedí u počítače. To dělá hodně. My bychom však rádi poukázali ještě na jeden jev.

Na fundamentální vklad rodičovské, především mateřské výchovy. Často si mladé matky sborem poukazující na všechny shora uvedené destruktivní jevy vůbec neuvědomí, že také ony mají doma malé syny. A také ony je svou výchovou nějak formují a někam vedou. Řada těch maminek tak říkajíc vlastníma rukama vychovává ze svých miláčků kopii muže, s nímž se rozvedly nebo s ním prostě nemohou žít. Kde se berou všichni ti mamánkové, všichni ti synáčkové, kteří ve třiceti pětatřiceti letech stále bydlí s matkou nebo s rodiči?

Máti chodí z nákupu s naditými taškami a když se ve výtahu poptáte po jejích synech, dozvíte se, že sedí doma na počítači. Jednomu je třicet, druhému dvaatřicet.
,,Což pak o to, oni jsou hodní, nepijou, slušně se chovají, ale neumějí si najít ženskou…“, rozčiluje se matka. ,,No, kdyby se odstěhovali, bylo by mi opravdu líp“. To se ví, že by jí bylo líp. Ale jim ne. Takovýhle servis v mamahotelu je těžké oželet.

Matka ví, že kdyby konečně začali samostatně žít, bylo by jí líp. Ale co by si asi s jejím synem počala nějaká ta ženská, kterou si k jejímu žalu ani jeden ze synáčků nehledá? Vštípila snad ona sama svým synům úctu a lásku k ženě? Smysl pro povinnost? Samostatnost? Jak by se její synové zhostili svých partnerských a otcovských povinností?

Odborníci prokázali, že miminka mužského pohlaví jsou ještě křehčí a ještě více závislá na lásce a něžných dotecích, než malé holčičky. Muži zkrátka přicházejí na svět slabší. Laskavá péče už v tomto útlém věku je základem budoucí sebejistoty a sebevědomí. A laskavostí se musí výchova vyznačovat i nadále. Domnívat se, že tvrdá výchova utvoří chlapa, je velký omyl. Také její vinou se objevují fotbaloví fanatici a násilníci. Vlídnost a nepodmíněná láska jsou chlapci velkou a zásadní oporou. Avšak už k malému chlapečkovi se matka musí chovat jako k malému sice, ale muži, ne jako k bezmocnému sladkému stvoření. Musí od něj vyžadovat projevy těch vlastností, které u dospělého muže očekává automaticky.

Svým vztahem k synovi matka ukazuje, že se musí naučit být jí pomocí, podporou, že jeho pomoc je cenná, že je vítaná a – očekávaná. Nebo mu to bohužel neukazuje a posiluje v něm přesvědčení, že děti jsou ti slabší a bezmocní a je třeba jim vždycky pomáhat. Tento vzorec se pak synovi vtiskne do podvědomí jednou provždy.

Jestliže se matka snaží připoutat syna pevně k sobě, pak aniž by to třeba vůbec chtěla, brání jeho rozvoji. Potlačuje jeho samostatnost a samu mužskou podstatu. Nikoli náhodou si pak takoví mladí muži, pokud si partnerku vůbec najdou, vybírají ženy rázné a rozhodné, velitelské typy. Jiný ženský vzor přece neznají. To se někdy stává u synů matek samoživitelek, které se k nim v jejich dětství často přimknou jako k jedinému citovému zdroji.

Často pak matky rozhodují za syny, čemu se v životě budou věnovat, kde studovat, kam nastoupí do zaměstnání. Zbavují je tak zodpovědnosti, potlačují jejich vůli a schopnost rozhodovat se.

Muž ztrácí přírodou mu danou soutěživost a snahu být úspěšným, bojovat a vybojovat si, o co usiluje. Nevykazuje sebemenší snahu a cílevědomost. A nebo naopak se utvrzuje v tom, že síle lze čelit jenom silou a stává se z něj hrubec a agresivní násilník.

Jak se uchránit přehnané mateřské péče? Mnozí mladí muži intuitivně vycítí nebezpečí a prchají – studovat do jiného města nebo státu, nebo do společného bydlení s kamarády. To je jen a jen správné rozhodnutí.

Vlastní nezávislost a samostatnost se určitě líp posiluje o samotě.

Vše, o čem tu mluvíme, by se dalo dokumentovat jednoduchým příkladem. Každá z těch maminek malých a větších synů určitě zažila v jejich dětství okamžik, kdy při oblékání potomek náhle prohlásil: ,,Já sám“. Jistěže ještě ani zdaleka ne uvědoměle, ale všichni úspěšní muži začínají ve velmi raném věku chápat, že ,,můj názor je ten nejlepší“. On, pravda, nejlepší být nemusí. Ale natlouci si pro svůj nesprávný názor ústa, je také dobrá škola.

Maminky by měly raději zaměřit svou pozornost a péči na sebe. Trochu rozmazlovat samy sebe, ne své hošíčky. Tak jim poskytnou možnost jít svou vlastní cestou, vyzkoušet si svůj přístup k životu, věnovat se a rozvíjet skutečně své zájmy a přijímat samostatná rozhodnutí. Možná, že kdyby více matek takto uvažovalo nad výchovou svého syna, mamánků a měkotů by alespoň částečně ubylo.


převzato ze zdroje: https://www.pronaladu.cz/jak-matky-zbavuji-sve-syny-samostatnosti/



Komentáře

Ikona diskutujiciho Andy 2019-09-27 01:22:26 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ty fotky těch týpků, jejda … až se mi chtělo mňoukat … ♥ ♥
a ten předposlední, to má jako příčesek … ? 😀 😀
hahah, mno nic, du číst článek tedy

Ikona diskutujiciho Efs 2019-09-27 04:39:07 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkný článek, otevírá problém a naznačuje směr jeho řešení. Ke zrušení povinné vojny jen tolik: Je to jeden z mála správných a rozumných kroků ve společnosti po roce 1989. Chybou ovšem je, že jsme jej nenahradili a nepovýšili něčím užitečným, co by přispělo ke zlepšení fyzické kondice (a to i v dětství), obranyschopnosti a rozvoji silné samostatné a mravné osobnosti. Něco jako kurs přežití, civilní obrany, pomoci, záchranářství, základní řemeslné dovednosti. To vše ovšem bez násilí a různých forem potlačování a šikany.

Vůbec jsme zrušili mnoho věcí a nenahradili jsme je čímkoli lepším. Dobře to formuluje třeba Max Kašparů i někteří další.

Hezký den

Ikona diskutujiciho PeterSlovan 2019-09-27 17:38:18
Ikona diskutujiciho
sipka

Naopak, zrušenie vojenskej služby bola tá najhoršia vec po 1990. Terajšia mládež nie je schopná nasadenia proti africacorps. Nie sú schopní brániť vlastné hranice a položiť život za vlasť. Musíme ich znovu učiť narodnej hrdosti . Nebuďme slnieckari alebo piráti, odpad spoločnosti.

Ikona diskutujiciho Izairi 2019-09-27 04:40:10 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to můj bratranec (41) opravdový muž je.
Patří ke generaci kluků kteří byli ještě
alespoň jeden rok na vojně. Jeho rodiče ho odmala vedli k samostatnosti,takže třeba už v devíti jel sám na chatu a sousedi ho jen zašli zkontrolovat.Když se narodil,tak mě bylo 12 a bydleli jsme v jednom paneláku,takže jsem ho od miminka pomáhala koupat,přebalovat,
chodila jsem s ním ven. Pamatuju že už ve třech letech se úplně sám oblékl
a už si uměl i zavázat boty.Když jsem o něco později pro něho občas šla do školky,tak zatím co všechny mamky a
babičky kolem dětí skákaly a oblékaly
je,já byla opřená o zeď a čekala až se oblékne sám. Dodnes máme krásný vztah a Tom
je pro mě spíš brácha než bratranec.Jinak jako kluk závodně lyžoval (sjezd i slalom) lezl po horách,jezdil na motorce (už v 9ti,ale jen na chatě)
a prodával němcům houby (chata je kousek od čáry).
Vyrostl z něho pravý chlap,který se umí postarat o rodinu.Pamatuju jak jsem se smála když asi v 5ti přišel
a povídá „Máco já mám na chatě kamaráda a on se jmenuje Vlk,jeho táta je taky Vlk a maminka je vlčice“
A toho jeho kamaráda si vzala za manžela Tomášova mladší sestra,takže naše
Lucka je teď vlčice a doma má také pravého chlapa.
Ještě naštěstí existují,ale….
A divíte se tomu jak to dnes je? My lítali venku a hráli různé hry a dnes děti sedí u počítačů. A nejen to,ale oni totiž ani žádné hry neumí.
Tak a takhle dlouhý
komentář jsem ještě nenapsala.

Ikona diskutujiciho Hana 2019-09-27 09:01:46 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K té vojně..doporučuji kouknout na sérii dílů Provedu! Přijímač, je to ke shlédnutí na stránkách české televize. Hodně zajímavý český dokument ukazující, co vše obnáší dobrovolný 3 měsíční kurz základní vojenské přípravy. Ukázal mi ho loni brácha, který ještě stihl projít povinnou roční vojnou, než to zrušili. Pamatuju si, že mi v těch dobách bylo 9, když jsme ho jezdili s rodiči navštěvovat do kasáren v Jincích, a pak jak jsem s úžasem sledovala svého bráchu při přísaze jako vojáka. Až jsem z toho dokumentu měla takovou nostalgickou náladu a mráz po těle, fakt mi to ty doby připomnělo, a to jsem to tehdy prožívala jen jako malinký pozorovatel, co z toho neměl ještě úplně rozum. Já osobně bych byla pro, aby se vojna znovu zavedla..

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-09-27 10:43:54
Ikona diskutujiciho
sipka

Týjo, to vypadá moc zajímavě! https://www.ceskatelevize.cz/porady/11179134780-provedu-prijimac/

Ikona diskutujiciho kiana 2019-09-27 23:52:19
Ikona diskutujiciho
sipka

to jo, to vypadá zajímavě:) Mě vždy lákalo něco takového vyzkoušet jenom abych viděla, jestli bych to dala (nemyslím roční vojenskou službu, jen krátký výcvik). Ale neumím si pod tím něco přesně představit a tenhle seriál mi to možná objasní.

Ikona diskutujiciho kiana 2019-09-29 20:02:31
Ikona diskutujiciho
sipka

No tak jsem se podívala na pár dílů a to by mě tedy nebavilo 😀

Nemám ráda když mi někdo říká co mám dělat a poté, co jedli hmyz, jsem to vypla. Holky se na vojenskou službu opravdu nehodily bych řekla.

Ikona diskutujiciho michal 2019-09-27 22:21:34 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Alue, to mi připomnělo tento článek, který s tím podle mě dost souvisí, je moc pěkně sepsanej
https://psychologie.cz/desatero-idealniho-muze/

Ikona diskutujiciho Vlastimila 2019-09-28 00:13:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jsem matkou tří dospělých synů a dnes otců celkem 5 děvčat a jednoho kluka. Všichni prošli vojnou, musím přiznat, že v tvrdých podmínkách, dle vyprávění manžela nesrovnatelných, jeho vojna byla náročná, ale rozhodně ne tak stresující. Kluci dokážou leccos opravit, uvařit, postarat se o domácnost i malé děti a milují své rodiny. Jsme na ně hrdí. A vojnu , byť krátkou, výchovu náročnou a vlasteneckou , vše rozhodně jen a jen doporučuji.

Ikona diskutujiciho niky 2019-09-29 16:02:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsem na základní a na střední škole záviděla klukům, co měli vždycky od maminky nachystané jídlo a říkali, jak jim mamka udělala pomazánku, nebo upekla perníčky a podobné věci, nebo co jim všechno koupila a jak to u nich doma vypadá. Protože na mě se doma každý akorát tak z vysoka vyprdnul, ani k doktorovi nebo třeba na zápas mě nikdo nezavezl, protože otec byl věčně v lihu, i když jsem ho týden dopředu prosila, že potřebuju v sobotu zavést na zápas, tak mi to slíbil a pak se dvě hodiny předtím opil, takže smůla a buďto se mi podařilo se přifařit k jiným lidem do auta, anebo jít pěšky, což nebylo příemné, protože není úplně dobré se vysilovat před utkáním a natož se ještě dovláčet domů po něm.

Nechápu proč, ale mně mamka nikdy nechystala ani tu blbou svačinu do školy, ani v první třídě, vždycky mi řekla ať si to udělám sama a asi tak od deseti let jsem si kompletně všechno oblečení prala sama a tak od třinácti jsem prala i pro celou rodinu.

Mně udivuje, že spoustu lidí, asi spíš hlavně žen má takovou tu úchylku na to, že rozmazluje kluky a mladíky. Klukům se různé věci odpustí, zato holkám nikdy, protože holky se to musí všechno naučit a bere se jako přirozené, že umývají nádobí a dělají si všechno samostatně, zato klukům maminky perou a vaří, protože to přece není mužská práce, nebo nevím. To je ještě takový zajímavý jev třeba u nás v práci, nebo i jinde třeba na úřadech nebo v obchodech, že když tam přijdu já, tak se ke mně prodavačka ve středním věku chová, jako nerudná bába, ale jakmile tam přijde mladej kluk, tak to hned roztaje a je na něho milá. A tohle jsem zažila fakt hodněkrát hlavně třeba v práci, kdy mě z nějakou otázkou odbijí, zato mladíkovi se všechno vysvětlí a půlka udělá za něj.

Potřebovala jsem se tady vyjádřit ze své životní křivdy, tak mi to promiňte :-).

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-09-29 18:37:16
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky tuhle křivdu. Pamatuju si, že jsem už pomalu dvě hodiny uklízela, zatímco bratři seděli za komplem a nehnuli ani prstem. Když jsem se mamky zeptala, co to má znamenat, proč já už dostávám čtvrtej úkol po sobě a ti dva v kuse sedí na prd*li bez pardonu, tak mi na to řekla: ,,ale ty jsi holka, takže si zvykej“. A to ještě mně bylo celé roky ukrutně spíláno, že jsem líná a že nedělám, že neuklízím. Dodneška když si na to vzpomenu, tak nechápu co to bylo za úchylnost. A to jsem vstávala v 6:30, seděla v debilizárně do půl druhé až půl čtvrté, došla dom, hodinu nebo i víd se chystala na další den a pak jsem měla ještě stíhat doma uklízet a jestě po lidech co jsou dost velcí si po sobě uklidit sami. Od určitého věku se ze mě dělala služka, jakoby si chlap nemusel po sobě uklízet, ani se to nemusel naučit, protože přece dostane nějakou služku co to bude dělat za něho. A pak se divíš, proč tyhle podřadné kusy žerou jenom suché špagety s kečupem a čaj si kupujou granulovaný, když najednou maminka neslouží a žádná normální holka není dost blbá na to, aby takového typa chtěla… Tohle je asi téma, ke kterému má každý co říct.

Ikona diskutujiciho Hana 2019-09-30 07:59:07
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky absolutně nechápu tenhle šovinismus, hlavně v dnešní době, kdy ženy i muži makají stejně bez výjimky, tak by si snad měli v domácnosti vzájemně pomáhat a podporovat se, ať už se jedná o partnery nebo sourozence. A ano, taky bych o tomhle mohla povyprávět své…soužití s takovými lidmi dovede být hodně frustrující.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-09-30 08:04:04
Ikona diskutujiciho
sipka

Víš co Hani, mně v tu chvíli přišlo, jakobych byla trestaná za to že jsem žena, jakoby mě moje pohlaví předurčovalo pro život co bude stát za hov.. a že budu dělat pořád někomu otroka a chlapi mi budou beztrestně skákat po hlavě. A taky mi v tu chvíli připadalo, že se se mnou takhle zachází, protože ten problém má máti sama se sebou a na mě si to ventiluje, protože jsem snadný terč.

Ikona diskutujiciho Hana 2019-10-01 10:06:25
Ikona diskutujiciho
sipka

Chápu a rozumím ti naprosto…ten pocit nespravedlnosti byl nejhorší. A když jsem se už v afektu snažila něco říct, aby se konečně vzpamatovali, aby jim došlo jaké to je, tak buď se mi vysmáli nebo mě otec hrubě zpražil. U nás to ale vždy bylo s tím rozdílem, že moji mámu to štvalo taky a štve ji to dodnes, jen už pomalu rezignovala. Otec byl vždycky hrozný bordelář a vždy si myslel, že já s mámou jsme jako ženské povinny to po něm uklízet a že on jako alfasamec nemusí nic. A moji bráchové po něm tyhle vzorce přebírali. I když naštěstí ne ve všech se to hluboce zakořenilo, naštěstí mám i uvědomnělého bráchu a to je právě ten, který jako jediný z těch mých třech prošel povinnou vojnou..

Ikona diskutujiciho Izairi 2019-09-29 19:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to u mojí tety
(máma Tomáše a Lucky) to bylo opačně. Tomáš umyl nádobí,vytřel,
vyluxoval a Lucka tak celkem nic,ona totiž byla kapku hrom do police. Teta vždycky spráskla ruce a říkala “ jenom se Lucko pořád dobře uč,protože kdyby ses měla živit rukama,tak nevím“.
No teď je Lucka sama mámou dvou
dcer a samozřejmě dávno všechno dohnala. No a Tomášovi není zatěžko manželce doma pomoct,protože ho to jeho máma naučila.

Ikona diskutujiciho Darien 2019-10-01 09:53:25 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Myslim, ze clanek je prehnany a pouziva jen extremni priklady kluku/muzu, kteri bydli u rodicu do triceti.
Co je spatneho na tom, aby si muzi dovolili byt takovi, jaci jsou, a nemuseli se tlacit do nejakych ocekavani, ktere treba ani nejsou v jejich osobnostnich moznostech? Nekteri muzi jsou prirozene citlivi, jemni, nejsou to zadni “alfasamci” a ani o to nestoji. Chteji byt sami sebou, stejne jako zeny, aniz by za to byli odsuzovani. Nektere zeny take nechteji naplnovat stereotypy, podle kterych by mely byt krehke a dobyvane a pecujici.
Jsem rada, ze vojna byla zrusena, pro mnohe to byly traumatizujici dva roky. Pokud te to dneska tak tahne na vojnu, muzes jit, ale nemusis. Je to tva volba. Stejne jako bys mel/a mit svobodu byt takovy/a, jaky/a jsi bez nutnosti se pretvarovat.

Ikona diskutujiciho JVP 2020-01-15 09:31:52 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je hloupost si myslet, ze vojna z lidi udela chlapa. Nauci ho leda chlastat, cynismu a udela z neho devkare. Za zzenstenim muzu stoji materska opici laska, ktera nic nevyzaduje, vsechno za synacka udela a vyridi. Umocneno je to tim, ze spousta manzelstvi je rozvedenych a na syna nema otec vliv. Zhrzene mamy po rozvodu ten kontakt s tatou dokonce vselijak z pomsty ztezuji. Kluk potrebuje tatu a vlastni klukovsky svet. Videl jsem prvnacka chodiciho za tatou jako pejsek potom, co ho mama musela tatovi zacit pujcovat.
Takovy rozmazleny muz pak proziva sok v manzelstvi. Zhyckan mamou zjistuje, ze ne vsechny zeny jsou hodne a tolerantni jako mama a ze ho manzelka chce dominovat, podridit si ho. Kdyz odporuje, prozije peklo na zemi. Manzelka dela vse pro to, aby ji prestal mit rad, neustale ho pred detmi kritizuje a ponizuje. Zadelava tak i na problemy mezi otcem a detmi v pozdejsim veku. Tady ma v podstate v manzelstvi muz dve moznosti. Zustat svuj, zachovat si uctu k sobe, nedat se ovladnout. Pak v takovem svazku nevydrzi a odchazi. Nekdy zaklada i novou eodinu a vse se opakuje. Druha moznost je podridit se, mit pokoj v roli onuce. Takovou moznost voli mamincini milacci, neschopni vzdorovat natlaku a delaji radsi ze sebe onuci. Stesti tim neziskaji, manzelky davaji sve postaveni v rodine i na verejnosti najevo a delaji z manzela uslapnuteho pitomce.
Co tedy je spravne?
Kluky nechat s tatou, aby na ne mel co nejvetsi vliv, aby si osvojili muzske chovani a rozhodovani. I po rozvodu dovolit klukum byt s otci. Vyzadovat v rodine od malicka i od kluku, aby pomahali v domacnosti, ale nedelat z nich sluzky a otroky. Sve dcery pripravovat na vedeni domacnosti, naucit je varit, nejenom make up a barvit si vlasy.
Z toho co jsem napsal vyplyva, ze chyby jsou u zen, v jejich zakodovanem matriarchatu, ktereho se nezbavi.
Chlapi to maji tedy hrozne tezke v zivote, rekl bych tezsi jak zeny. Po narozeni ditete se musi spokojit s druhymi houslemi v rodine i ve vztahu, prosadit se v zamestnani a slusne uzivit rodinu. Jestlize pak prijde domu a ocekava ho ne odpocinek, ale druhe bojiste, pak se pochopitelne bude snazit uniknout z teto situace.
Mile damy! Po teto pro vas nelichotive analyze bych vas chtel vyzvat ke zmene. Laska je kratke okouzleni, slouzici k rozmnozovani. Pak nastava zivot a povinnosti. Snazte se ho udelat pro muze snesitelnym. aby se o vas rad staral a mel vas vsechny rad. Muzi vam budou za to vdecni a budou si vas vazit.

Napsat komentář: Vlastimila Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek