Dnešní zážitek bude poměrně neobvyklý. Tentokrát jsem totiž necestovala sama, ale cestoval se mnou můj křišťál, ba dokonce to byl on, kdo mě na tu cestu vzal. Neuvěřitelné!!
Mám doma pár krásných velkých křišťálů z Brazílie. Jeden z nich mám na spaní, bývá na nočním stolku a už se mnou prožil kdeco, mám ho asi od patnácti let. Je veliký, jednou jsem ho i vyfotila webkou, když jsem psala krátký seriál o křišťálech a jak s nimi zacházet.
Od léta ho potřebuji opravdu hodně, skrze potíže se spaním co byly a skrze syndrom neklidných nohou, se kterými mi často pomohl, nebo to dost zmírnil.
Tentokrát jsem si ho ve tři ráno vzala do ruky, protože jsem se ten večer setkala se čtenářkou. I když bylo setkání na pohodu, bohužel jsem zase přišla o dost energie a nemohla jsem usnout. Bylo mi špatně od žaludku, bolela mě hlava a tělo ne a ne usnout a když už ano, tak to se mnou škublo a ze spaní nebylo nic. Po chvíli jsem si dala na čelo i kartičku tomáše marného a čekala jsem další dvě nekonečné hodiny, než mě křišťál a kartička nabijí tolik, abych se dostala na určitou svoji úroveň a mohla znova spát…
U toho mi bylo fakt smutno, že se už nemůžu vídat skoro s nikým, protože mi vždycky vezme energii a přitom je ten člověk úplně na pohodu a vůbec nic špatného mi neudělal…. Už jsem takhle díky tomuto problému přerušila kontakt se spoustou lidí, i mi na tom zkrachovalo pár přátelství, dokonce jsem se kvůli tomu i musela rozejít. Lidé jsou dnes zkrátka hrozně destruktivní, mají strašně málo energie protože vedou těžké životy a já na to doplácím, protože si je neumím moc držet od těla. Neumím být ledová královna.
Je mi z toho smutno, ale v konečném důsledku si říkám, že u dlouhodobého vztahu – i když je to ,,jenom“ přátelství na mě ten člověk musí rezonovat, musí být na mojí vlně. A když není, tak by to stejně byla jenom otázka času… Přesto tyto zážitky jsou pro mě opravdu nepříjemné. Často pak nevím, jak tomu dotyčnému člověku citlivě vysvětlit, že mě vysál, bylo mi špatně, nespala jsem a proto už se s ním vidět nemůžu/nechci. Poškozuje to moje zdraví…. achjo 🙁
K článku doporučuji na poslech: NIGHTWISH – Nemo (Harp Twins) Camille and Kennerly
https://www.youtube.com/watch?v=Xw7u9agX_x8
Asi kolem páté hodiny jsem se konečně dobila a začala jsem se uvolňovat. Ani jsem si neuvědomila že usínám, ale najednou jsem cítila pohyb. Trošku jsem se lekla, protože to přišlo spontánně a já vůbec nevěděla co se děje. Cítila jsem svoje tělo jak leží v posteli, ležela jsem na zádech a cítila jsem ve své pravé ruce ten velký brazilský křišťál.
Takže mi chvilku trvalo, než mi došlo, že začínám astrálně cestovat a že se právě moje astrální tělo pomalu propadá skrz postel. To bylo zajímavé, cítila jsem jak moje astrální tělo prochází skrz hmotu postele, nejintenzivněji to bylo cítit v obličeji, cítila jsem doslova každý centimetr ,,ponoru“.
Měla jsem radost, že zase cestuji, protože jsem si skoro nezacestovala skrz ty moje potíže se spánkem. Když už jsem spala, tak jsem byla vděčná za spaní a do experimentů jsem se nepouštěla… A tohle přišlo úplně samo, měla jsem to bez práce.
Pak přišla další fáze. Pořád jsem cítila, jak mám v pravé ruce křišťál a zprvu jsem tomu vůbec nerozuměla. I jsem cítila, že mám něco v levé ruce, ale ještě jsem nevěděla co to je… Ale obě moje ruce s předměty které jsem držela, byly najednou taženy nahoru (jako když vzpažíte). Cítila jsem, že mě netáhne nějaká neidentifikovaná síla jako obvykle, ale že mě táhle můj krystal a tu levou ruku taky nějaká věc…. Připadalo mi to hrozně zvláštní, tak jsem zkusila v pravé ruce povolit stisk, abych si tu domněnku ověřila. A opravdu když jsem mírně povolila, tah ven z těla povolil taky.
V tu chvíli mi došlo, že můj křišťál, jelikož má vlastní vůli, se rozhodl vzít mě na astrální cestu…. A že to co držím v ruce je jeho astrální podoba, která mě vede.
Tak jsem ten krystal pořádně stiskla a rozhodla se, že se chci nechat vytáhnout, ať mě odnese kam chce. A najednou se mi obě ruce naply a já cítila obrovské zrychlení a jakoby zvuky větru. Bylo to moc příjemné, ale zvláštní i v tom, že jsem cítila u kostrče, že fyzické tělo pořád leží na matračce, takže v této fázi ještě nedošlo k úplnému odpojení a já jako multidimenzionální bytost cítila obě svoje těla zároveň, i když to fyzické pouze částečně.
Jak jsem letěla, bylo mi moc příjemně a měla jsem u toho silný pocit, jakoby mě můj křišťál očišťoval od destrukce a dodával mi energii i tím jak spolu letíme. O to víc jsem ho tiskla a nechtěla jsem, aby to někdy skončilo.
Po chvilce jsem přestala cítit fyzické tělo a vítr se zastavil. Cítila jsem, že teď jenom pomaličku jemně pluju někde v prostoru. Tak jsem si přála otevřít oči a vidět jsem jsem, ale uvědomila jsem si, že já vidím, jen když něco v okolí osahám. A to byla zajímavá chvíle, začala jsem v rukách žmoulat, co tam bylo. Takže v pravé ruce jsem začala palcem ,,hoblovat“ ten krystal a mezitím jsem zjistila, že mám tentýž velký krystal i v levé ruce, ale nevěděla jsem kde se tam vzal. Tak jsem je mačkala v rukách oba, ale jenom chvilku, protože se mi otevřel zrak.
Viděla jsem tmu, byla ještě noc. A já plula ve svém starém pokoji u stropu, tam kde jsem kdysi měla postel. Uspořádání v místnosti bylo jiné, ale poznala jsem svůj pokoj a cítila jsem, že jsem ve svém starém domě.
Zároveň jsem uviděla před sebou svoje ruce. Nebyly bílé, ani průsvitné, ale vypadaly jako fyzické. Měly v té tmě tmavou barvu, akorát že byly o něco tenčí než ty moje fyzické… Což se mi zdá vlastně i logické, já mám fyzické ruce svalnaté protože nosím těžké věci, ale astrální tělo vyrýsované bicepsy nepotřbeuje, tak jsou ruce tenčí.
V obou rukách jsem uviděla ty dva krystaly. Bylo zajímavé, že vypadaly oba stejně, byly trochu tlustší a kratší než ten můj fyzický brazilský křišťál a měly svoji vlastní vůli. To ony mě sem donesly a když jsem se na ně podívala, změnily směr. Uvědomila jsem si, že pluju pozadu směrem do zdi a jak jsem na to pomyslela, krystaly přede mnou se vystřídaly, takže se mi překřížily ruce a já se u zdi na chvilku zastavila…
Koukala jsem na to jako na zjevení. A po chvilce jsem viděla, jak mě krystaly nesou zpátky do těla. Ten pokoj se rozmáznul, prošla jsem rychle skrz zeď a viděla jsem ještě schodiště a to mi mizelo před očima jakoby v dáli, i když už jsem prošla i venkovní zdí starého domu.
Pamatuji si, že dokonce jak se mi otevřel zrak, tak můj zážitek byl velice fyzický i v tom, že jsem stihla dvakrát mrknout víčkama. Jinak normálně v astrálním světě nemrkám, to se dokonce ani nesmí, jinak omylem otevřete fyzické oko… A jak mě to vytáhlo ven z domu, mrkla jsem potřetí a uviděla jsem svůj nový pokoj ve tmě. To jsem si v tu chvíli neuvědomila, byla jsem dezorientovaná, ale po návratu do těla jsem začala přemýšlet co jsem viděla a podle obrysů jsem poznala lapač snů nad svojí hlavou, plakát s mořem i potos u stropu… Aha!
Probrala jsem se, odložila krystal i kartu a usnula… bohužel jsem spala nekvalitně, stihla jsem mít i celkem škaredou noční můru a před osmou hodinou jsem se vzbudila a už jsem nezabrala. Prostě to energetické rozladění mi nedovolilo se dospat. Ale když spíte 2-3 hodiny, tak zase pro změnu nemůžete ráno vstát… Vykutálela jsem se ven až o čtvrt na deset.
Vzala jsem svůj brazilský křišťál, poděkovala mu za hezký výlet který mi zprostředkoval a dala ho do koupelny vyčistit pod kohoutek.
Jeho skřítka znám, párkrát jsem s ním mluvila, i jsem ho kreslila (v článku tady). Ale nevím jak se jmenuje, zatím neměl potřebu mi to říkat a já ani nevyzvídala. Asi proto, že když ho nemusím volat, tak jméno nepotřebuji. Stačí jen krystal vzít do ruky.
Tento zážitek je pro mne velmi zajímavý. Vím že má můj krystal vlastní inteligenci a umí ovlivnit i hmotu, mnohokrát jsem se o tom přesvědčila, ale že umí i tohle, to je pro mne novinka.
Poslední komentáře
-***** Myslím si že zrovna telekineze je velmi nepraktický…
-Alue K. Loskotová Noo já zkoušel dřív třeba telekinezi, ten nejjednodušší…
-Albiii To jsem mluvil o hudbě a velkých produkcích.…
-sm děkuji za skvělý článek ❤
-zuzi