Jak mě poprvé v životě přecenili

30.10.2009 v Poselství 0

Zážitek, který mám dnes na srdci se stal už před nějakým tím pátkem.

Bylo to ještě než jsem odešla od rodiny, ještě než to tam začalo být extrémní. Tipovala bych tak rok 2007.

Máti v té době už dělala detoxikaci podle Mudr. Josefa Jonáše, měla zařízenou pracovnu a chodili k ní často lidé. Jak je to dnes, to opravdu netuším.

Jednoho dne ke mě přišla do pokoje a poprosila mě, jestli bych k ní nemohla na chviličku do pracovny, že pro mě má nějaký úkol.

Cožpak o to, šla jsem.

V pracovně na mě vykoukla podsaditá tmavovlasá dáma: ,,Tady tvoje maminka mi říkala, že umíš vidět auru…”

– Začal mi hned šrotovat mozek. Pár dní předtím jsem totiž máti prozradila, že jsem začala okolo lidí vidět energie. Ale tenkrát to bylo v takovém stádiu, kdy jsem za normálních okolností viděla jen asi deset centimetrů aury okolo těla a neviděla jsem barvu. Tu jsem byla schopná rozpoznat až po zavření očí. – Aura totiž na sítnici zanechala stopu a po zavření očí jsem byla schopná zbylý obrys barevně rozlišit. – Takže žádná velká sláva, prostě to byl začátek a nebyla jsem si v tom moc jistá. O energiích a o auře jsem toho zatím moc nevěděla. Bylo to tak brzo, prostě jsem nestihla ještě nic odzkoušet ani odpozorovat. Ani jsem nevěděla, že lidé mají neustále jiné barvy aury podle situace a nálady… zkrátka jsem byla ještě v tomhle ohledu jelítko.

Říkala jsem si: ,,Mno, a máš to teď pěkně na triku. Prokecla ses, přesto toho moc neumíš, teď je z tebe atrakce… musím z toho nějak vybruslit, kdoví co ode mě teď čekají. Hlavně ne vidět auru.”

Sklopila jsem oči a pokusila se nějak vyvlíknout:

,,Mnoo… trošššiččinku možná něco…”,,Ha! ha! ha! Jak je skromná!” Přerušila mě máti spokojeně a mě jen blesklo hlavou:

,,Mno, tys mi teda moc nepomohla… to je hezký, já se tu snažím zmenšit očekávání, abych nebyla za debila a ona moji zbabělost považuje za skromnost. No to svět nezažil.”

Radši už jsem neříkala nic a přiblble jsem se na podsaditou paní usmála. Ta v klidu pokračovala:

,,Mohla by jsi se prosím zkusit podívat na moji auru?”

,,OUCH!” – Blesklo mi hlavou ,,A je to tady. Jsem v loji, nic neuvidím a pak mi máti bude vykládat, že nic neumím, že je to kec a vůbec…”

Asi se budete divit, ale i přes svoje plašící se mozkové dedukce jsem dělala jakože nic, jak já to mám ve zvyku.

,,Jo, můžu to zkusit, ale nečekejte ode mě žádné zázraky…”

– Máti se po očku podívala na tu paní a spokojeně se usmála, asi si myslela něco v tom smyslu: ,,To mám ale skromnou dceru!” paní její hrdý pohled opětovala a pak otočila zase oči ke mě: ,,Potřebuješ nějakou speciální přípravu?”

,,Ne ne, jen se mnou pojďte tady za dveře, potřebovala bych vás na bílém podkladu, tam to jde nejlépe vidět…”

Odebraly jsme se tedy ke zdi, paní se přede mnou postavila a napjatě čekala… stála jako solný sloup. Přišla mi ta situace strašně komická. Jakoby očekávala, že mi vyletí z očí lasery, nebo že se proměním v nějaké zvíře. Přemýšlela jsem, jak moc mě asi máma musela zveličit, že jsem tu paní takhle okouzlila, aniž by mě znala.

(Noa teď si říkám, jak se lidé dokáží za tak krátkou chvilku tak strašně moc změnit, hrdost na nadanou dcerku vystřídaly emoce naprosto rozdílné… mno nechme to být.)

Na okamžik jsem zaměřila pozornost na Laureje, který vedle mě stál a mlčel jako zařezaný. Možná byl také zvědavý, co ze mě vypadne.

Zadívala jsem se na paní tím správným pohledem a za chvilku okolo ní šla vidět aura. Chvíli jsem počkala, aby se to světlo ,,otisklo” na moji sítnici. Pak jsem pevně semknula oční víčka.

Před očima se mi objevil přesný obrys aury, kterou jsem předtím viděla, ale místo šedivé barvy byl jasně žlutý.

Otevřela jsem oči a řekla jen: ,,Auru máte žlutou.”

Paní se rozzářila a začala spekulovat, čím to asi bude… že žlutá je barva toho a toho a jaké barvy už jsem viděla a… znáte to, skoro jako rozhovor s celebritou.

Odpověděla jsem:

,,Víte, žlutou auru mívají nejčastěji učitelé… možná to bude tou komunikativností, nebo…” – Paní vykulila oči a otevřela pusu: ,,ALE JÁ JSEM UČITELKA!”

To mě tak šokovalo, že jsem dál už nepokračovala. Zavřela jsem pusu a byla ticho. Nestihla jsem vymyslet nějakou inteligentní reakci, seběhlo se to rychle.

,,Jak jsi to mohla vědět?” Zeptala se ještě paní nadšeně a rychle vtrhla zpátky k máti do pracovny s větou: ,,Ona uhodla, že jsem očitelka!”

Blesklo mi hlavou: ,,Ale já přece nic neuhodla, já to jenom přirovnala, já jí nic nehádala!”

Máti z toho obrazně řečeno ,,padla na prdel” stejně jako ta paní. Nenechali mě už nic říct, tak jsem se prostě jenom usmívala a říkala si: ,,Mno, dopadlo to dobře, ale takové náhody nemám na denním pořádku… tak hlavně že jsou všichni spokojení.”

Tím se rozvinula barvitá debata, takže už jsem pak v pracovně s nimi zůstala do večera…

Největší sranda je, že si to máti správně přibarvila. Ještě několik týdnů nebo dokonce měsíců po této události jsem slýchávala, když jsem procházela okolo dveří od máminy pracovny, jak vykládá svým klientům o mé ,,strašně úžasné maličkosti.” Nejlepší byla vždycky ta její věta: ,,A pak se jí zeptala: Poslouchejte, nejste vy náhodou učitelka? – Ha ha ha! – No fakt, a BYLA to učitelka! – Mno to máte ale úžasnou dceru! – Žejo.”

Co naplat? Zkoušela jsem máti říct, že to bylo jinak a že nejsem tak úžasná jak o mě povídá, dokonce když jsem byla přítomna jejího barvitého líčení, snažila jsem se ji při vyprávění poupravovat. Ale nějak ji mé vysvětlování obcházelo. Tak jsem ji prostě nechala přitom, když jí to udělalo radost. Aspoň dostala ten svůj ,,důkaz”, který pořád všichni chtějí.

_________________________________________________________

Takové věci se mi nestávají. U mě to bývá přesně naopak. Zrovna ve chvíli kdy říkám o učitelce, že je ,,Tlusté beranidlo”, poklepe mi zezadu na záda… – Opravdu, tohle se mi také stalo, dokonce u této jedné osoby opakovaně pokaždé co jsem o ní mluvila nelichotivě 😀

Tedy u mě to je spíše smůla na náhody, než štěstí, ale tohle je opravdu kejklířský kousek, který si pamatuji i přes takovou dobu do detailů. Na takový úlet se nezapomíná 🙂

Já v sedmi letech

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek