Jak mi trhali zub moudrosti 1. díl: Umrtvení nezabralo

22.4.2019 v Zážitky 39

Následující série popisuje moji osobní zkušenost tak, jak se skutečně stala. Bez cenzury a bez přibarvování. Vím, že je článek extrémní. Není záměr někoho traumatizovat, ale vyděsit vás to může. Berte tuto skutečnost na vědomí. Tento článek obsahuje syrový popis extrémní bolesti. Pokud jste slabá povaha nebo vás čeká operace, raději ho nečtěte a otevřete si až druhý díl série.

 

Na jaře mi trhali zub moudrosti. Byla jsem kvůli tomu objednaná na čelistní chirurgii. Moje situace se zuby moudrosti je taková, že mi vyrostly všechny čtyři zuby. Horní zuby mám posazené ne zrovna ideálně, křivě, ale nejsou uzavřené v žádné kapse, nekazí se, takže tam můžou i zůstat. Horší je situace u spodních moudráků, které bohužel neměly dost místa.
Takže mi zuby zůstaly zezadu zakleslé do kosti a napůl zasazené v kosti ve slizniční kapse, kam se dostávaly sliny a bakterie. Něco takového samozřejmě nejde vyčistit. Vyklubal se z toho dlouholetý bolestivý problém, až jsem do toho trhání nakonec šla. Jenom ta představa trhání zubu byla pro mne tak strašně děsivá, že mi nedovolila jít dřív nebo preventivně, ale nic z mých strachů a představ nebylo dost strašné jako to, co jsem zažila doopravdy v ordinaci. Nic z toho, co se dá načíst na internetu, mě nemohlo varovat dostatečně před tím, co mě čeká. Nejhorší na tom je, že mám venku jenom jeden zub a na podzim musím jít i s tím druhým, který je ve špatném stavu a musí taky pryč. A je ještě hůř posazený. Absolutně netuším, jak to budu řešit. Ale to předbíhám…..

Přišla jsem do ordinace jak jsem byla objednaná. S tím, že jsem si musela aktivně léčit propuklý zánět, protože asi dva týdny po tom co jsme se rozhodli že zarezervujeme termín na trhání, se mi do obou zubů vrazil takový zánět, že jsem si mixovala jídlo v mixéru. I s přeobjednáním na dřívější termín jsem musela vydržet tak měsíc a půl. Za tu dobu jsem oba záněty stáhla na minimum na únosnou mez tak aby mě to nebolelo a dalo se jíst a doufala, že to snad bude stačit. Nestačilo.
Nebyla jsem objednaná na konkrétní zub, mělo to záviset na konzultaci, ale potřebovala jsem vytáhnout hlavně levý, jinak jsem doufala, že dáme oba (abych nemusela přijít dvakrát), což mi doktorka rozmluvila, že to v žádném případě nejde (a rozhodně měla pravdu).



Paní doktorka na mě už ve dveřích volala ,,nebojte se”, hned po pozdravu. To mě znejistělo. Pro mě to bylo jako: ,,máte se čeho bát, bojte se”. Nechala si ode mě rychle vysvětlit co mě trápí a který zub mě víc bolí. Vzala mě na křeslo a koukla do pusy.
V tu ránu jsem měla velice profesionálně na pět vpichů opíchaný levý spodní moudrák, ani jsem nemrkla… Říkám ,,takže jdeme na něj?” – ,,Mno panebože, tam je zánětlivý chobot jako prase, ten musí okamžitě ven, ten druhej počká do podzimu.” – ,,OK.”
Pak to začalo. Párkrát se mi jehlou zapíchla hluboko do tváře ke kořenům moudráku a ptala se, jestli mě to bolí… První tři vteřiny nic, potom tupá bolest. Říkám poněkud nejistě, že cítím tupou bolest a ukazovala kde. Sestřička i doktorka na sebe významně koukly a zachvěly se jim ruce. To jsem viděla, že je zle. Na to mi doktorka řekla: ,,Máte tam hluboko zánět, přes ten se umrtvení nedostane. Bez bolesti to dneska nedáme, ale musíte velmi dobře poslouchat co říkám a čím víc budete spolupracovat, tím rychleji to bude hotovo. Hlavně se s náma nesmíte prát, musíte držet. Vy jste už skoro případ na analgosedaci, ale mno….”
Všechno jsem odkývala. Říkala jsem si, že mi to asi říká pro jistotu, že to asi budu trošku cítit tak abych se nelekla. Že to určitě nebude tak hrozné jak to zní z jejího popisu, že mě asi zbytečně plaší.
Panebože to bych masakr… První mi rozřízly dáseň. Dáseň jsem měla umrtvenou, takže mě to nebolelo, ale udělaly mi dlouhý řez, který vedl až k šestce a dělalo to odporný škrabavý zvuk. Koukala jsem s vykulenýma očima, ale neříkala nic. Prostě šok. Nerozumím přesně, proč musel být řez tak dlouhý, možná kvůli tomu zánětu, aby vyšel ven. Rychle sušily aby na to viděly a vzaly další nástroj.
Pak přišlo odvrtání čelistní kosti. Co to je za bolest, se nedá popsat, ani se to nedá přirovnat. Je úplně ohlušující, absolutně vás to sevře jako do svěráku, nevnímáte nic jiného, jenom jak to šíleně bolí. Myslela jsem si vždycky, že kost nebolí když v ní nejsou nervy, že bolet můžou tak leda okolní měkké tkáně. Spletla jsem se… Začala jsem se klepat, tak udělaly malou přestávku a sušily krev. Vyvalil se mi do krve adrenalin, začala jsem být mimo a ptala se zoufale, jestli je to hotovo, nebo ještě budem… ,,Myslíte, že máme zub venku? Ne.. To byla jenom kost, to si teprve děláme místo.” No to snad ne… Ale co teď, když už mám rozdělanou tvář? Říkala jsem si, že snad nic horšího než tohle už nemůže přijít. Nic nemůže být horší, než vrtání živé kosti.
Pak se vzalo páčidlo. Potáhla poprvé, nepopsatelná bolest. Musela se udělat pauza. Potáhly podruhé, pauza. Vzaly kleště a začaly páčit. Bohužel to nešlo tak rychle jak jsem doufala a když už jsem se klepala tak, že jsem jim gumovala křeslo podrážkami bot, další pauza. Čekaly, než se docukám. Jinak to vypadalo jako epileptický záchvat, ale byly to čistě svalové záškuby, zatímco já jsem se soustředila jenom na to, abych udržela pusu otevřenou a hlavu rovně. Vůbec jsem nechápala, jak něco takového můžu přežít a ještě u toho spolupracovat a držet otevřenou pusu. Povzbuzovaly mě jak jsem úžasná a statečná, upřímně mi to dost pomohlo, ale vůbec jsem nechápala, jak se mi tohle může dít. Jak je možné, že v 21. století trháme zaživa zub moudrosti. Jak to, že mě nepřevezou na sál a nedají mi něco silnějšího, když injekce nezabírá… proč mi třeba pod ten zub nenaplácá něco dalšího, když vidí že je to kompletně živé? Proboha proč.

Když už byla tak pátá pauza než se docukám, něco se ve mně zlomilo. Už jsem toho měla prostě dost a hlavou mi projela myšlenka, že teď nebo nikdy. Kašlu na jakoukoliv bolest, i kdyby mi měly urvat hlavu, tak ten zub půjde teď hned ven a hotovo. Za jakoukoliv cenu. Poslední pokus.
Doktorka chytla zub mezi kleště a rvala. Sestra mi mezitím kovovým hákem táhla tvář dál od zubu. Musela jsem u toho mít naprostý výraz šílence. Když už jsem myslela že bolestí omdlím, zapřela jsem se víc proti tomu zubu, proti tlaku, abych ho naopak zesílila a pomohla rychleji vyrvat. Několik dalších přestávek na vycukání jsem odmítala absolvovat. Čím víc to bolelo a křupalo, tím víc jsem v duchu nadávala a tím víc se zapírala proti zubu. Zub konečně povolil. A byl venku.
Za mě to bylo pocitově pět minut naprostého pekla… kamarádka co byla mezitím v čekárně říkala, že se ve skutečnosti z ordinace asi dvacet minut ozýval křik doktorů a strašlivé skučení, kdo byl na chodbě ten zezelenal.

Strčily mi do pusy gázu. ,,Zavřete pusu! Zkousněte rychle zkousněte!!” Spěchaly. Ale nevím proč. Teklo to ze mě jak na jatkách, celý zákrok nestíhaly sušit a když jsem měla nakonec zkousnout, byla jsem tak zatuhlá, že jsem nemohla zavřít normálně pusu. Spíš jsem jenom tak sevřela gázu mezi čelisti a cítila, jak se mi všechno klepe.
Sestra po mě musela umýt úplně všechno. Celé křeslo, celé umyvadlo, dokonce i podlahu. I když jsem byla navlečená do zeleného munduru, nakonec ještě umývala krev i ze mě, z mých rukou, bůhvíjak se tam záhadně dostala.
Zůstala jsem s gázou mezi zuby seděl v křesle a čuměla do stropu s myšlenkou ,,Ku**a co to bylo…” Začaly se mnou okamžitě třást, aby se ujistily, že jsem ještě vzhůru. Očividně byly zvyklé na to, že tyhle případy omdlí. ,,Jsem vzhůru. Jenom čumím.” Procedila jsem přes vatu.

Sestra mi vatovými tampony umývala celý obličej a říkala něco ve stylu ,,abych mohla vyjít z ordinace jako dáma”. Tekly mi slzy proudem, první bolestí, pak šokem. ,,Nebrečte však už to máte za sebou”. Panebože té se to říká lehce. Doktorka se na mě usmála a řekla, ať už příště nečtu hovadiny na internetu (předtím jsem se přiznala, že mám všechno nastudované, včetně pooperační péče a jsem komplet nachystaná na všechno – což je DOBŘE!) … Koukala jsem na ni fakt vyjeveně, jak něco takového může vůbec říct. Nic co jsem četla, nebylo tak hrozné, jako tohle co jsem právě zažila.
Doktorka mi vysvětlila, že pod zubem byla granulózní tkáň. To je základ, který vzniká v ránách, když se tam má začít stavět nová trvalá tkáň. Tělo se prostě snažilo ten problém zahojit jak mohlo. Jenomže tím, že zub tam pořád byl, tělo nemohlo nic dostavět ani léčit, takže tkáň naopak dělala víc problémů, tlačila pod zubem, zhoršila zánět a pak ani nepustila injekci dál. Proto to bylo takhle živé. Kdybych přišla o několik let dřív, nemuselo to být tak strašné….

Mám pro vás dvě rady, pokud máte něco takového před sebou.
1. NEODKLÁDAT TO. Moje peklo bylo způsobené hlubokým zánětem. Doktorka mi narovinu řekla, že jsem měla přijít už o několik LET dřív a nemuselo to být tak hrozné.
2. POKUD I PO VPICHU CÍTÍTE BOLEST, TAK ANALGOSEDACE. Mám podezření, že vyrvat to zaživa je prostě rychlejší a levnější, jinak nechápu, proč jsme do toho šli. Jenomže potom hrozí popsaná zkušenost. Být hodný poslušný pacient není moc dobře, když vidíte že to pořád cítíte. Doktor vaši pusu nemá a nečte myšlenky, musíte hlásit. Kolikrát zubař sám uzná, že to zaživa dělat nebude, pošle vás domů i když už jste opíchaní a přeobjedná na jiný termín, kde vás přispí a udělá to bezbolestně.



Se stehy to nebylo tak zlé. Vysvětlili mi, že tu ránu nesmí úplně uzavřít a dostala jsem jenom jeden steh dopředu na tvář, kde končil řez. Šití jsem v dásni už cítila, ale po tom zážitku, ještě napumpovaná adrenalinem, mi to už bylo úplně jedno.
Chtěla jsem ten zub strašně vidět. Hrabala jsem se k němu přes mundur. Ukázala mi ho s větou ,,ale nesahat”. Ten pohled byl naprosto fascinující. Zub byl zdravý a kořeny měl úhledně složené u sebe, říkala jsem si, jak mohl zmetek tak držet, když má takový pěkný kornoutkový tvar. Bohužel jsem neměla sílu, ale v hlavě jsem si říkala, že si ten zub chci vzít s sebou, že je můj a že ho ukážu doma, ale po té hrůze už jsem to nedokázala zdiskutovat.

Vstala jsem z křesla a měla jsem pocit, že ode dneška jsem někdo jinej. Protože jsem vydržela něco tak strašného… ale proč vlastně? A dalo se to udělat líp? Vždyť jsem byla u specialistů na chirurgii…. Dodneška tomu nerozumím, proč mě nemohli přispat. Nemohli, nebo nechtěli?
Dámy mi vysvětlily, že na můj případ jsem pořád ještě byla v té lepší půlce pacientů, protože podobné případy jako já bohužel mívají a zejména muži to blbě nesou, někteří dokonce vstanou z křesla a začnou v panice běhat po ordinaci, nebo se s nimi začnou prát.
Holt v takové extrémní situaci se ve vás probudí vaše nejhlubší zvířátko, vaše skutečné já. V bolesti je to agrese. U mě se ta agrese otočila proti zubu který to všechno způsobil, u jiných se otočila proti doktorce, která se jim snaží pomoct. Zvláštní. Nikdy by mě nenapadlo chtít ublížit člověku, který se mi snaží pomoct.

Ptaly se mě na moji lékovou minulost a současnost. Vzpomněla jsem si, že jsem měla jednou antibiotika když mi bylo asi 6, protože si pamatuju, jak mě mamka o půlnoci budila s práškem a jak jsem u toho brečela proč mě pořád budí, když potřebuju spát a jsem tak unavená… no co jiného by to bylo, než antibiotika. Takže jedny pravděpodobně jo. Od té doby komplet bez léků a bez antibiotik, všechno si léčím sama.
Uznale pokývaly hlavou, řekly že ,,to jsem teda dobrá” a doktorka se rozhodla následovně. Předepsala mi nějaká ,,slabší” antibiotika, která nevyvolávají alergické reakce. Když tedy neberu žádné léky, tak se neví, jestli můžu mít reakci na penicilin nebo ne. A že tentokrát mě opravdu prosí, abych je brala, protože můj případ byl dost zlý, zánět je dost ošklivý, musí se léčit a bez antibiotik nemám šanci, že je to opravdu nutné a moc důležité.

Sestra zkontrolovala co dělá díra, zbavila mě tamponu, ujistila mě že mám velmi dobrou krev, že suprově sráží a pokud budu dodržovat pooperační péči jak mám, neměl by tam být problém.
Všechno jsem odkývala a byla opravdu upřímně rozhodnutá s těmi antibiotiky poslechnout. Bylo na doktorce vidět, že mi chce pomoct a že to se mnou myslí dobře. A koneckonců, ona viděla co pod tím zubem bylo, jak to vypadalo, kolik hnisu. Já to neviděla. A když to dělá celý život, tak určitě má odhad na to, co už je závažné a co není.
Poděkovala jsem jim za pomoc, že mě zbavily toho zubu, protože mě trápil už hodně dlouho a užila jsem si s ním spoustu bolesti. Neměla jsem vztek, že mi to tahaly zaživa, protože opravdu nejsem zubař a skutečně nevím, a nedokážu objektivně posoudit, jestli tento postup byl nebo nebyl správný či normální nebo adekvátní, to by musel někdo z oboru, kdo zuby trhá a ví jak to funguje. Toto není hejt na zubaře, je to práce velmi potřebná a někdo to prostě dělat musí.

Vyšla jsem ven z ordinace. Všichni se dívali, jakoby zkoumali, jestli jsem celá. Šla jsem ke svému doprovodu a říkám tlumeně, že ten zub šel zaživa a nechápu, jak se něco tak hrozného mohlo vůbec stát. Pak jsem se poslušně odbelhala do lékárny a k antibiotikům (které byly zadarmo na pojišťovnu) jsem si přikoupila velké balení laktobacilů.
Snažila jsem se číst příbalovou informaci, ale byla jsem celá rozklepaná, bolavá, zmatená a nesoustředěná. Takže jsem si to přečetla jednou, dvakrát, třikrát a nenašla jsem tam nic, proč bych to nemohla brát. Naštěstí jsem rozvážný typ, takže jsem je nevzala dokud jsem ještě byla v nemocnici, ale řekla jsem si, že si na to večer udělám čas až přijdu domů a uklidním se. Že si to ještě jednou pořádně přečtu, pořádně nastuduju a zodpovědně se rozhodnu až pak, jestli je tedy budu brát, nebo nebudu.

Dostala jsem se domů až pozdě večer. Naštěstí jsem si dlouho dopředu zjistila všechno o extrakci zubu, takže jsem byla připravená úplně na všechno. Dostatečná zásoba tekutého protejnu, celý dům uklizený, články připravené na týden dopředu, v e-shopu všechny objednávky hotové… Takže jediná moje starost budou morčata a ten zbytek týden počká. A dobře jsem udělala, všechny tyto přípravy mi v hojení pomohly.
Ještě přidávám (protože to bude podstatné ve druhém díle aby vyprávění mělo logiku), že ten můj doprovod šel na stejný zákrok hned po mě, sice nešel zub zaživa, ale vrtal se ven hodinu a půl, protože byl zkamenělý. Takže taky ,,radost” jak pro pacientku tak pro doktorku a ano, též předpis na antibiotika. Obě balení mám u sebe na stole a ještě vám k nim něco napíšu. To budete hodně koukat.

Pokud máte k mé zkušenosti cos konstruktivního říci, nebo máte vlastní zkušenost, napište. Je to už měsíc stará záležitost, ale pořád jsem z toho nešťastná a ráda bych otevřela diskuzi na toto téma.

Pokračování příště

 



Komentáře

Ikona diskutujiciho Iveta Vilémová Niesnerová 2019-04-22 02:55:18 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, chápu Vás, vétší bolest, než tahat rozzánětovanou stoličku, kdy ani lokální anesteziaka nezabírají, jsem nezažila ani u třech normálních porodů a trhání zarostlých nehtů z palců u nohou.Slzy se mi kutálely po tváři jak hrachy. Nečekejte do podzimu, běžfe na zákrok co nejdříve, ať se neutvoří zase zánět nebo pak Pánbůh s vámi. Zdravím a držím palce

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-22 08:59:23
Ikona diskutujiciho
sipka

Mno tak fakt nevím, co si mám myslet o tom, že se tyhle věci dějí i jiným lidem. Celý internet obsypaný kecama o bezbolestném zákroku a pak máte tohle. Jinak zánět tam je, je to špatná situace. Doktorka mi narovinu řekla, že ten druhej bude horší, že ten normálníma klešťama nepujde. Takže to vidím na analgosedaci.

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2019-04-23 19:35:10
Ikona diskutujiciho
sipka

Na sedativech pak určitě trvej, jedno peklo už sis zažila, více jich nepotřebuješ. Jak píšeš, taky nechápu, že ve 21. století ještě trháme zub zaživa… áá fuj

Ikona diskutujiciho kalia 2019-04-22 03:09:25 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám vytrhlé 4 zuby (1 stoličku a 3 zuby moudrosti). Všechno to byl “těžký případ”.

Když mi bylo 10, tak mi zubařka našla první kaz a dala mi plombu (tenkrát to byla asi amalgámová). Cca za rok mi plomba sama vypadla, protože pod ní byl kaz. Další plomba zase vypadla kvůli kazu pod ní.. Za další dva roky plomba sice držela, ale stále byl pod ní kaz.. A tak to šlo dál, až v 17 zjistili, že je ten zub komplet vyžraný. Tak mi zubař udělal kanálky (tedy ten zub byl od té doby mrtvý). Pak jsem s ním už neměla problémy, ale za cca 10 let od té doby mě ten mrtvý zub začal trochu bolet. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem šla k zubařce (žádnou “svojí” jsem totiž neměla). Šla jsem ke státní zubařce, která zub prohlédla a řekla mi, že tam žádný kaz nevidí a že není možné, aby mě mrtvý zub bolel (že okolní zuby jsou zdravé, tedy se mi to asi jenom zdá). Buď bude muset vydlabat ty kanálky pryč (aby se do zubu podívala) s tím, že když tam nic nenajde, bude to muset zadělat = budu platit nové kanálky což stojí cca 5000 Kč a nebo počkáme. Zvolila jsem počkat, protože “jen tak” rýpat se v mé puse, když by to nic nemuselo vyřešit, jsem nechtěla. Šla jsem i na rentgen, který také nic špatného ani žádný kaz nenašel. Zub mě ale stále bolel a jak jsem čekala, tak se i ukázalo z čeho = měla jsem pod ním chronický zánět, který se táhnul snad celou dásní až do kosti či co. Ten zub byl ale příčina, zachránit ho už nešlo – když se vytrhne, tak se problém vyřeší (=zánět se vyléčí). Objednala jsem se k tomu nejlepšímu soukromému zubaři v Praze (tedy byli tam dvě nejlepší ordinace, tak do jedné z nich). To už bylo hodně pozdě (už mě to bolelo víc a nemohla jsem kousat na jednu stranu pusy). Zubař si ale věřil, že to hravě zvládne. Umrtvení té stoličky zabralo, zubař trhal hodinu bez bolesti, ale stále se nemohl dostat ke kořenu zubu. No nakonec mi ten zub vysekával z kosti, protože díky tomu zánětu to bylo srostlé a kdybych na trhání nešla, tak už mi hrozila nějaká gangréna, což by bylo asi vážné. Zubař byl pak zoufalý, v jednu chvíli cca po hodině a půl trhání to vypadalo, že to nevytrhne.. Prošel si fází vzteku, v jednu chvíli se skoro rozbrečel, pak mě zase hluboce litoval (zrovna, když mi to bylo jedno = když mi nic nevadilo). Já jsem opustila tělo, takže jsem nic moc necítila. Ale když se začal dostávat ke kořenu, tak už injekce proti bolesti moc nezabraly (asi kvůli tomu zánětu). Zajímavé bylo, že když zub vyšel ven, tak jsem se předtím vrátila do těla a řekla jsem si, že už tam ten zkažený zub (který mě celý život sral) nechci a jako bych ho nějak povolila – a v tu ránu najednou šel vyndat a byl vyjmut. Po zákroku jsem čekala, že budu celá od krve, že bude krev všude, ale kupodivu jsem byla docela čistá. Když jsem vyšla do čekárny, tak tam čekali asi dva lidi, kteří byli bílí. Jednak jsem přetáhla naplánovaný čas asi o hodinu, a navíc slyšeli to řezání do kosti, které trvalo dlouho.. Zubař říkal, že nic takového nikdy předtím nezažil a že to bylo nejdelší trhání. Když jsem se ptala sestřičky, kdy mám přijít na kontrolu, tak mi řekla, že to nebude třeba a kdyžtak si mám zajít za svým zubařem.. Tedy mi “naznačila” ať už k nim nechodím (říkala jsem jí, že potřebuji vytrhnout ještě minimálně dva zuby moudrosti, ale o tom nechtěla ani slyšet). Byla jsem ráda, že mi vytrhli alespoň tento zub, protože to udělali dobře bych řekla. Vyzvedla jsem si v lékárně předepsané antibiotika Augmentin a předepsané prášky proti bolesti (zubař říkal, že to bude hodně bolet) a doma jsem ležela. Jenže prášky proti bolesti nezabraly a bolest neustávala ani po týdnu. Tak jsem šla na zubní pohotovost/ambulanci, kde mi doktorka řekla, že mám “suché lůžko”, což je odkrytá kost. Že se s tím nedá nic dělat, jenom mám chodit na vyčištění (to i nějak hnisalo), které tedy probíhalo bez umrtvení (a nebo mi injekce vůbec nezabíraly) a bylo to bolestivé. Plus mi bylo špatně z těch antibiotik a měla jsem mnoho vedlejších účinků (Augmentin nebrat).. Myslím, že to trvalo minimálně 3 týdny, než se to začalo hojit. Každopádně jsem tenkrát zjistila, že moc necítím bolest, kromě menstruační bolesti. Na internetu jsem se totiž dočetla, že to suché lůžko bolí podobně jako porod, a já zažívala stejně velkou bolest každý měsíc při menstruaci (to suché lůžko nebolelo “tak moc”, dávala jsem to pak i bez léků na bolest, jelikož jsem bolest nevnímala fyzicky ale psychicky/emocionálně jako strach či smutek). Tak jsem se vyděsila, že mám stále endometriózu, když mě menstruace bolí jako porod, a nechala jsem se vyšetřit od několika gynekologů, kteří mě důkladně prohlédli s výsledkem, že žádnou nemoc nemám a jsem naprosto zdravá (a menstruace mě bolí asi díky hormonální nerovnováze).

Po čase se mi zánět na horní čelisti vyléčil (kvůli tomu mi trhali ten první zub), ale začala jsem mít menší zánět v obou zubech moudrosti dole, které mi nikdy nevylezly, protože rostly horizontálně. Zaregistrovala jsem se tedy k tomu druhému nejlepšímu zubaři v Praze, který byl z Ruska. Dalšího trhání zubu jsem se bála, ale jelikož se mi díky horizontálnímu růstu zubů moudrosti zkřivily všechny ostatní zuby, tak jsem je chtěla vytrhnout. Říkala jsem svojí špatnou zkušenost, ale zubař se nenechal odradit (ale nechal si mě úplně na konec dne a vyhradil si na trhání raději 2 hodiny s tím, že z rentgenu vidí, že to bude těžší případ). No opět jsem tam byla přes 2 hodiny (myslím, že 2,5 hod) a zubař v jednu chvíli nevěděl, jak dál. Sestřička mi tahala tím hákem tvář na druhé straně. Zubař ze začátku říkal vtipy (česky), ale pak když to nešlo, tak začal mluvit se sestřičkou rusky(a česky přestal mluvit úplně), takže jsem jim (naštěstí) nerozuměla. Když to nakonec vyšlo, tak jsem čekala, že mě zase vyhodí s tím, že už mě nechce ošetřovat, ale kupodivu se tento zubař chystal na další trhání, že se přeci nenechá tvrdší zkušeností odradit. Třetí trhání bylo rychlejší, ale neúčinkovaly při něm injekce na bolest (když mě to bolelo tak mi jich dal několik než mu došlo, že žádné nezaberou), takže to bylo (docela dost) nepříjemné. A poslední čtvrté trhání bylo myslím nejlepší, to byl zub moudrosti nahoře, ani si to nepamatuji, takže to trvalo asi jenom hodinu bez komplikací, už nevím. Po některých těch zkušenostech jsem si také říkala “jak se mi něco takového vůbec mohlo stát”. Tomuto zubaři jsem řekla, že chci jiná antibiotika než augmentin, tak předepsal jiná (už nevím jaká) a vše bylo OK. Žádné další zuby neměly po trhání suché lůžko (to měl jenom ten jeden kvůli tomu velkému zánětu) a ostatní zuby se hojily vždy cca týden (a bolelo to cca 2 dny, prášky na bolest zabíraly). Pak už jsem měla připravené polévky a kašičky, nejhorší bylo, když jsem musela jít se psem, protože jsem se bála, že jak škubne s vodítkem, tak mi prasknou stehy (ale naštěstí se nic takového nestalo). Celkem 3 zuby mi vysekávali z kosti a jednou jsem se krátce vznášela nad tělem když jsem opustila tělo. Jinak nevím kde jsem byla po opuštění těla, asi jen tak ve tmě.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-22 09:20:16
Ikona diskutujiciho
sipka

Mno, kalio, tak musím uznat, že moje zkušenost je oproti té tvojí úplný prd s cibulí.

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2019-04-23 19:30:41
Ikona diskutujiciho
sipka

Kalio to je naprosto brutální. Vy máte pořádně silné žaludky – ty i Alue…. Vzbuzujete ve mně hluboký respekt.

Ikona diskutujiciho Milan 2019-04-22 07:43:25 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No to muselo bejt hodně drsný podle toho jak to je napsaný, fakt jen pro silný povahy. Teď jsem byl ve středu na preventivní prohlídce u zubařky a všechno v poho, až na to že řekla sestřičce uděláme rentgen a než sem se nadál měl sem na sobě zástěru v puse něco na zkousnutí a bylo po všem. Všechno ok, až doma tak za hodinu mě začala bolet hlava a trvalo to ještě druhej den a pak to přešlo.Tak by mě zajímalo jestli bych to rentgenování zubů mohl odmítnout nebo jak to udělat…

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-22 08:56:51
Ikona diskutujiciho
sipka

Existuje doporučení na jeden velký rentgen vypít jednu sedmičku červeného vína. Údajně má stahovat zbytkovou radioaktivitu ven z těla.

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2019-04-22 11:28:26 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Fuj! A ještě jednou fuj! Chudáku Alue 😔 …. Jsi tak statečná, chtěl bych vědět, proč ti sakra ta analgetika ještě nedaly! A ty podrobnosti, které si pamatuješ – já být na tvém místě, tak mé vědomí přepne do autopilota nejvyšší nouze a zapomene absolutně všechno, co mi kdo v té chvíli řekl. Prý “jsem vzhůru, jenom čumím” – divím se, že jsi neomdlela.

Proč sis musela prožít ještě tohle, copak toho nemáš dost – a JAK jsi to proboha mohla vydržet?

Ikona diskutujiciho Gretka 2019-04-22 11:36:25 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja chodím na zubní kliniku,kde je vše strašně moderní ,to co popisuješ by ti na soukromé klinice neudělali,sami by ti navrhly analgosedaci,popřípadě rajský plyn takže by jsi z toho měla i srandu ,každopádně by tě nechtěli traumatizovat,vím o čem mluvím jsem na zuby strašpytel trvalo mo dlouho najít takový přístup k pacientovi a celkově takové zařízení,ale to co popisuješ je jak ze středověku ,tam kam chodím by nedovolili aby tě něco bolelo to by tě radši uspali a ani by jsi to nemusela říkat pořad platí náš zákazník náš pán takže to je o penězích,vše si tam platím,ale stojí mi to za to abych nezanevřela a nebyla tramatizovaná ,mrzí mě že i v tak moderní době jako je tato jsi musela něco takového zažít.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-22 12:31:57
Ikona diskutujiciho
sipka

Mohla bych využít zbývající čas na vyhledání soukromé kliniky, za zeptání nic nedám a pokud by mě netraumatizovali, tak bych za to vyplázla klidně ranec. Nemyslím si, že budu jednoduchý pacient po této hrozné zkušenosti. Ať už skončím kdekoliv, zaživa se znova nenechám.

Ikona diskutujiciho hanka 2019-04-22 11:39:23 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je šílené:( Upřímně k zubařce ženě bych neměla odvahu jít (nic proti ženám). Chodím k zubaři co mě zná od dítěte, je skvělý, vytrhl mi dva moudráky, z toho jeden byl zaklíněný že rostl do kosti, a naprosto v pohodě. Taky jsme ale netrhali oba naráz. Bolelo to až potom, ale oproti migrénám to byla pohodička. Nejhorší bolest co jsem kdy zažila byla když mi bylo 13 a chodila jsem dva roky co 14 dní na vypalování bradavic v meziprstí na nohách. Měla jsem to po měsíci rozežrané na maso, bolelo to i při chůzi a oni mi do toho rvali pořád další dusík, do hloubky, protože kořeny to mělo hluboko. Byly to doktorky kožní strašné, neuměly nic, nikdy mi s ničím nepomohly. Pak naštěstí mamka dostala tip na odstranění bradavic laserem, byla jsem tam jednou a od té doby byl klid. Dneska bych to řešila samozřejmě jinak, protože o tom už něco vím, mechanickým odstraněním to nejde, chce to řešit virovou infekci. Ale tehdy jsem trpěla neskutečně, po “ošetření” jsem nemohla ani chodit, mamka mě dovezla domů a já jenom brečela bolestí v posteli. To se dělo dva roky pravidelně. Za to ty kožní fakt nesnáším. Nebyly schopné najít řešení a zbytečně mě trápily, o laseru mi neřekly vůbec, to až mamka. A já jako dítě jsem jim věřila, že to musí být.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-22 12:26:22
Ikona diskutujiciho
sipka

Hani to je hrozný 🙁 jako malá jsem měla bradavice dvě, na levé ruce. Vlaštovičník nefungoval, tak jsem dostala k lékárny jakousi žíravinu co se na to kapala a bylo po nich, jinak jsem si je slupovala z ruky sama, pomalu. Bolelo to, ale snesitelně. Když se ošetřuji sama, nikdy to tak nebolí, jako když to dělá někdo druhý… Pak se mi udělala jedna na boku na zádech. Nikomu jsem to neřekla a neřešila to. Pak se tam udělala druhá… Tehdy jsem měla nějakou intuici, měla jsem pocit, že když si jich nebudu všímat, tak odejdou samy, že je to o psychosomatice. Bylo mi asi 8-9. Tak jsem si jich nevšímala i když rostly. Asi za další rok obě uschly a samy odpadly, zůstala po nich čistá kůže, dneska už ani jizvička, prostě naprostá pohoda, spontánní vyléčení… Takže když čtu co jsi zažila, nevěřím vlastním očím, že ti nedali tu lahvičku s kapátkem na domácí ťupkání. Trvá to sice dlouho a bradavice jde postupně po kouskách, ale když jsem to snesla já jako sedmileté dítě, tak bys to určitě v pohodě zvládla taky.

Ikona diskutujiciho hanka 2019-04-22 17:22:04
Ikona diskutujiciho
sipka

Lahvičky s žíravinou jsem na to používala taky, ale nezabíraly. Kamarádce se to taky ztratilo samo. Podle mě je to hodně o psychice, jak je člověk oslabený, vyleze to ven, a já jsem měla tehdy dost těžké období, kožních problémů jsem měla hromadu, proto taky tak nesnáším kožní 😮 je to takový pseudoobor, léčí se zkusmo, bu´d to vyjde nebo ne, přitom skoro všechny kožní nemoci mají příčinu uvnitř těla ale oni na to dávají mastičky.

Ikona diskutujiciho lenka f 2019-04-22 13:11:48 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Příšerný zážitek. Já moudráky vylezlé nemám a musím zaklepat neozývají se. Moje kolegyně na tom taky byla, ona má takové docela festovní zuby s velkými kořeny a říkala, že tam po vyndání na zubu měla i o kořen víc. Taky jí to pěkně páčil. Oni to mají dědičné, obě její ségry mají taky takové větší zuby s kvalitními kořeny. Ale tím nemyslím, že by měla předkus. Sice neměla zánět, ale po vytrhnutí to neměla hned zacelené, měla tam odhalený kousek kosti a dost trpěla, než se to zacelilo. Brala silná analgetika a i tak špatně zabírala.
Asi na to zkoušíš i autopatii, aby se ti zas nerozjel zánět ? Mě řekla poradkyně ať (slinu, dech) všechno vařím (prý snad do 12 l nebo ještě více litrů je to lepší vařit) a dělám to denně. Tak ti přeji, aby jsi se s tím druhým moudrákem netrápila a všechno proběhlo hladce. 🙂

Ikona diskutujiciho Gretka 2019-04-22 13:59:28 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Právě ti spíše doporučuji tu kliniku,protože tam dávají i na pocity toho daného pacienta a hlavně nechtějí stresovat toho pacienta ,takže si tu péči radši zaplatím,ale vím ze odcházím z dobrým pocitem a bez traumatu.to co jsi zažila je pro mě naprostý horor jsi fakt statečná.

Ikona diskutujiciho [email protected] 2019-04-22 16:33:12 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Široko daleko není nikdo,kdo by to alespon trochu popsal,jen nářek a lítost./holt,máte to asi marný//.Bolest je strašná věc a zuby jsou výsledek něčeho.Každý zub zobrazuje určitý orgán.Zubům osmičkám se zcela špatně říká zuby moudrosti,správně to jsou zuby blbosti.Pokud vám lezou osmičky,nemáte to v životě zcela v pořádku a někde byly chyby.Nebudu nic rozebírat,je to každého věc a jeho osud.I mě vylezly všechny 4 a dnes již vím,co vše bylo špatně.I dnes lékaři dělají pořád chyby a pevně stojí za nima.Zub mléčnák se nemá dětem blombovat,jen vyvrtat a nechat být.Když jej zablombují,zub reaguje a vzniká váček.Následně jde zub ven zcela zbytečně.Taky říkají používat špáradla mezi zuby-špatně.Použitím špáradel vytvoříte otvor-mezeru mezi zuby a pak se tvoří častěji kaz.Pokud tam mezera není,tvoří se minimálně.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-22 17:35:03
Ikona diskutujiciho
sipka

Víra, že rostoucí zub moudrosti je nějaký duchovní problém, je opravdu hodně mimo mísu, to snad ani nemůžeš myslet vážně. Něco si o tom první nastuduj, co je osmička, na co je a na co sloužila dřív, než napíšeš takovou koninu.

Ikona diskutujiciho Ela 2019-04-22 17:21:37 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Prosim Lenko.jakpak se vari dech a slina?

Ikona diskutujiciho lenka f 2019-04-22 19:26:57
Ikona diskutujiciho
sipka

O této metodě vím díky Aluščiným stránkám, když tu dala odkaz na web autopatie.cz. Tam jsou návody i ukázky.

Ikona diskutujiciho Soňa 2019-04-22 18:06:32 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Upřímnou soustrast. Já teda musím říct, že jsem s “moudráky” měla docela štěstí v tom, že mi je nemuseli páčit a analgezie zabrala. S čím mívám po takovýchto zákrocích problém je bolest. Když mně trhali “moudráky”, tak mi 1. měsíc vytrhli dva na jedné straně a další měsíc na straně druhé. Ta bolest byla příšerná, protože na spodních zubech mi museli zbrousit čelistní kost a museli mi to zašívat. Tehdy jsem dostala antibiotika a něco na bolest (stalo se to v obou případech). Bohužel léky na bolest nepomohly, spíš ještě vyvolaly nežádoucí účinky. Navíc se mi udělala pokaždé na tváři strašná modřina, jak se to tam vylilo. Podruhé jsem to ale zvládla snadněji, než na poprvé.
Naneštěstí mám se zuby problémy od mala, kdy se mi nevytvořily dolní jedničky (mléčné jedničky mi vzaly v 21, teď mi je 24 … a ty už tam držely na dobré slovo), takže jsem si nechávala na Moravě dělat implantát. Jestli jsem si myslela, že trhání “moudráků” je to nejhorší na světě. Není. Jelikož jsem měla vepředu i málo kosti a aby se tam šroub udržel, musel mi zubař prasknout kousek dolní čelisti, aby se tam šroubek vešel a zasypal to umělou kostí.
Nepíchat si první 2 dny injekce s almiralem i.m., který má postupné uvolňování, tak bych od bolesti asi “zdechla” (jsem zdravotní sestra a i když je podle mně spousta léků dryják, tak v takovýchto případech si ty ATB či analgetika vezmu).

Jinak trhaní zubů moudrosti má provádět zubní lékař se specializací zubní chirurgie, a ne běžný zubař. Mě můj zubař právě poslat k tomu se specializací. Bohužel dnešní medicína, a právě ta zubní, je velký finanční byznys. Člověk si musí opatrně vybírat, bohužel ti dobří lékaři s jejich hezkým přístupem jsou často úplně plní a nepřijímají

Ikona diskutujiciho Vera 2019-04-22 20:33:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alusko ty sis teda vytrpela, hruza. Take si myslim, ze to je moc utrpeni ve 21 stoleti. Osmicku spodni mi jeste zadnou netrhali ale sla bych s ni jedine do Syndety v Brne k doktoru Petru Korinkovi. Opravoval mi pred 2 lety 1 zub. Je to specialista na korinky a to jmeno ma opravdu trefne. Znamy mi rekl, ze jestli mi nekdo muze zub zachranit je to Korinek. Mela jsem na zubu korunku a pod koreny dlouhodoby zanet. Muj tehdejsi uz hodne stary zubar mi rekl ze mi to rozreze a koreny bude lecit chirurgicky, to jsem se opravdu bala. Ale Korinek to dela jinak – odvrtaval mi zub 4 hodiny. A cistil koreny zubem, zadny rez. Normalne to vubec nebolelo, perfektne umrtveno a ja bych v tom kresle i usnula. Z legrace mu rikam aby do me kdyztak drbnul abych ho usinajici nekousla. Je to hodne mily clovek. Verila jsem mu, vsechno mi vysvetloval. Sice jsem vsechno musela zaplatit ale za to perfektni osetreni mi to stalo. A zub opravil tak dokonale ze je zhojeny a neboli. Pobolival nekolik let. Ptala jsem se ho na tu osmicku protoze trosku me take zlobi – rikal ze ten bohuzel jen chirurgicky. Kdyz ale usilovne cistim i mezizubnimi kartacky a prostrikavam okoli zubu takovou tou zubni strikackou WaterPik ultra, tak se zanetum zatim vyhybam. Na bezne zubni osetreni jsem si nasla noveho sympatickeho mladeho zubare.

Ikona diskutujiciho Aneta 2019-04-22 22:34:42 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já mám naopak úplně super zkušenost. První moudrak vytažený za minutu, nic jsem necítila a druhý taky. Oba dva jsem si mohla nechat😀 Pravda, ze jsem šla hned jak narostly, kvůli prevenci.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-23 08:29:05
Ikona diskutujiciho
sipka

to je právě ono.. jak jdeš preventivně včas, tak ten zub ještě nemá kořeny, proto ti to šlo tak krásně.

Ikona diskutujiciho 🙂 2019-04-22 23:34:07 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Boze, nahnala si mi tolik strachu, ze z toho snad ani neusnu 😞 me jednou trhaly zaziva bez injekce nervy, ztratila jsem pri tom nachvili vedomi zejo, nikdo mi totiz pred tim nerekl co mi jdou delat…😈ale o to mozna lip, ze sem nevedela do ceho jdu, ano kazdy zub souvisi s nejakym organem a kazdy problem se zubem ma svoji psychosomatickou pricinu, ale moudraky fakt nejsou zuby blbosti a naopak kdyz vyrostou tak je to kdyz uz z hlediska duchovniho jedine dobre 😉ps: normalne me po precteni clanku a konentaru zacaly bolet zuby 😲asi z toho mam trauma, si fakt dobra ze si to takhle dala a ze si i spolupracovala. Jinak si ale teda myslim, ze tohle by se v 21 stoleti v zadnym pripade dit nemelo, i kdyz se to deje zrejme docela casto 😞a jak uz tu nekdo zminil. Doktorku zubarku tez neberu. Pouze zubare, za me velke rozdily…

Ikona diskutujiciho Tomáš 2019-04-23 20:16:10 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj všichni. Většinou nikam nepíši, ale udělám výjimku. Jak tak čtu tvůj příběh Aluško, tak si vybavuji rengenový snímek mého bratra, kde mu oba zuby moudrosti ležely naprosto vodorovně. Ale o tom mluvit nechci. Celá naše rodina kdysi chodila k jednomu zubaři. Všichni jsme mu důvěřovali, zavčas chodili s problémy, které stále nějaké byly. A po několika letech jsme zjistili, že jsem si díky jeho práci celkem služně poničili zuby. Já osobně, když se mi tenkrát rozsvítilo v hlavě, jsem se rozbrečel vzteky, protože katastrofa byla na moje měřítka celkem slušná. A to mi bylo asi 35 let. Nikdy nekončící záněty, špatně odvrtané kazy, nedodržení postupu plombování a podobně. Člověk aby byl na půl doktor a ještě je kontroloval. Moje zkušenosti s lékaři jsou bohužel většinou dost špatné, kladu důraz na slovo „dost“. Otázka byla, co dál a ke komu. Nechci dělat reklamu, ale naprostou náhodou, přes známého mého bratra, jsem se dozvěděl o jaké soukromé ordinaci v Brně, co se jmenuje Sorriso. Tak jsem se tam objednal. To bylo v době, kdy jsem měl z věčných, několika letých zánětů, tak zničenou imunitu, že jsem měl kvůli fyzické slabosti jednou i problém vyjít schody do druhého patra. Co mě ovšem čekalo v Sorrisu, to mě dostalo na kolena. Po úvodním pečlivém vyšetření vyplavalo na povrch, že katastrofa je větší, než jsem doufal, takže jsem odešel jak spráskaný čokl. Co se dělo ovšem dál, to bylo už o něčem jiné. Pan doktor Gregor naplánoval postupnou nápravu všech problémů (prostě všeho), celkem to travlo asi rok a něco. Ovšem po první návštěvě jsem zjistil něco, co mi doslova vyrazilo dech. Prostě je doktor a „doktor“. A léčba v Sorrisu, to bylo jak z jiné planety. Prostě luxust. Byla to tak jiná úroveň, tak jiný přístup, tak jiná práce, že jsem vždycky odcházel vyvalený jak jojo a nemohl uvěřit tomu, že něco tak suprového existuje, že můžou existovat ve zdravotnictví tak velké rozdíly mezi doktory. Měl jsem asi „štěstí“ na protiklady. 🙂 Po několika návštěvách, když jsem otevřel pusu před mým kámošem, jsem se mu řekl, ať se podívá na plomby. On se koukl a ptá se, že jako kde jsou? Já mu řekl, že to je právě ono, že já to taky nevím, protože to prostě nepoznám. Zachraňovalo se, co se dalo. Sice jsem se bránil zbytečnému trhání, ale když je zánět zalezlý a opakovaně se vytváří, oslabuje to imunitu. Člověk pak každý podzim začne třeba kašlat, protože se zánět rozlézá do těla, a kašlání skončí třeba až na jaře. Takže jsem přišel o dva zuby, jeden z toho byl zub moudrosti, pak jsem si nechal vytrhnout ještě jeden zub moudrosti, ale to byl takový zakrslý zmetek, co dělal jen problémy. Asi po desáté návštěvě u pana doktora jsem tam chodil s klidem, něco ve stylu: „Až to budete pane doktore mít, tak mě vzbuďte“. Pohoda, všechno umrtvené, žádná bolest, žádné problémy, všechno se spravilo, jen ta imunita je nakřáplá, ale jde to.
Časem jsem se rozhodl, že si na stejné klinice objednám konzultaci na křivé zuby v dolní čelisti. Předchozí pan doktor to kdysi dávno bez trhání zubů nechtěl řešit, něco ve smylu, že to jinak nejde. Pan doktor Filipi na to kouknul a a povídá „Jo to půjde srovnat i bez trhání“. Sem na něj vyvalil oči, jako že jestli to myslí vážně, páč jeden doktor tvrdí úplný opak než druhý. Tak mu říkám, že tomu nevěříl, ale ať to zkusí. On se jen usmíval a za rok to srovnal.
Stejnou ordinaci jsem doporučil pak každému, koho jsem znal a kdo měl nějaké problémy. Všichni měli společnou jednu věc. Když vyšli po úvodní vstupní kontrole, tak všichni nadávali celkem hrubě jak špačci na své bývalé doktory a honila se jim v hlavě myšlenka na žalobu, dokonce to i nahlas mnozí vyslovili. Všichni říkali, že si mysleli, že mají zuby v pořádku. Doporučil jsem stenou kliniku jedné známé z práce, která měl dlouholetý zánět pod zubem. Říkal jsem jí asi dva roky, ať jde do téhle kliniky. Odolávala, protože věřila svému doktorovi. Až to bylo nesnesitelné, tak si nakonec sama vyžádala adresu. Měla zánět už i v kosti a problém řešil jiný specialista ze stejné kliniky. A vyřešili to tam během pár návštěv. Prostě žádné problémy už nemá. Já také ne. Chodím tam jen na kontrolu, tak jednou za rok až za dva.
Takže, pokud máte někdo podobné problémy jako Aluška, tak říkám jedině do Brna do Sorrisa. Myslím, že tam by to mělo trochu jiný průběh. Vlastně jsem si tím dost jistý. Kdybych na tyto kluky neměl štěstí, asi by to se mnou dopadlo dost špatně. Prostě běžte tam.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-23 20:57:22
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuju. Zjistím si to, ozvu se jim a svůj druhý zub se tam budu snažit řešit, pokud mě vezmou. Já mám jinak zubařku šikovnou a moc hodnou, jenomže ona zrovna osmičky nedělá, říká že na tyhle destrukční práce nemá žaludek …. no ani se tomu nedivím. :-/ jenom někomu rozříznout dáseň na kost, to bych nemohla.

Ikona diskutujiciho Vera 2019-04-24 00:24:52 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Take hezka zkusennost. Ja uz bych si taky nenechala ublizovat. Muj byvaly stary doktor se me driv natrapil. Bolesti i u vrtani jsem zazila plno. U meho noveho mladeho zubare i u specialisty to bylo za odnenu. Oba se smali, kdyz jsem jim prekvapene rikala, ze jejich osetrovani bylo prijemne a oba rikali shodne, ze v dnesni dobe je to prece samozrejmost, ze osetreni zubu je bezbolestne. Stoji za to jit o dum dal od trapicu. K tem osmickam mi vysvetlili, ze horni se trhaji dobre ale problem byvaji ty dolni. I kvuli tomu ze zde vede dulezity nerv ktery se muze pri trhani poskodit. Je dulezite vybirat peclive lekare ktery ho provadi. Drzim vsem pesti. A dopuruji jednou za rok zajit na ustni hygienu. Skoda ze to neexistovalo kdyz jsem byla dite. Nemusela jsem mit kazy. Cela rodina si od te doby drhne zuby dobrovolne ruznymi pomuckami jak nas to tam naucili.Spravny zubar se pozna tak, ze zuby po osetreni od nej neboli. Kdo bolesti ma i kdyz pravidelne chodi na osetreni, honem pryc.

Ikona diskutujiciho Gabby 2019-04-24 07:31:17 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak už chápu proč toto Američani absolvují v celkové anestezii (pak koukám na YouTube na videa co s nima ta anestezie po probuzení dělá)
Já nemám narostlý ani jeden ale nahoře v levo mě to začíná bolet, možná už roste.
Jsi statečná, jestlis přežila tohle, porod bude pohoda, ne? 😀

Ikona diskutujiciho Amálka 2019-04-24 12:27:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je tedy masakr, opravdu. Taky mi kdysi dávno tímto způsobem vyndavali obě spodní stoličky, ale tenkrát to celkem dobře umrtvili a i když to i tak bolelo, dalo se to přežít. Můj nejhorší zážitek od zubaře je asi 5 měsíců starý a u tvého článku se mi opět vybavil. Byla jsem v posledním měsíci těhotenství a musela jsem jít na čištění kanálků. Zubařka to pořád odkládala až po porodu, až jsem do toho chytla parádní zánět. Asi 3 dny jsem skoro nejedla, nespala a musela prostě jít k zubaři. Taky jsem nejprve vůbec netušila, co mě čeká a překvapilo mě, jak na mě byli podezřele hodní. Potom z paní doktorky vypadlo, že mi to bohužel v této fázi těhotenství nemůžou bohužel umrtvit. Nakonec na moje naléhání, že to jako určitě nedám, mi sice něco slabého lokálního píchli, ale mám pocit, že to nezabralo vůbec. Myslela jsem, že jim to tam rozbiju, byla to naprostá hrůza. Držela mě i doktorka i sestra a chvílemi jsem myslela, že prostě omdlím. Taky jsem odcházela úplně v šoku. Porod o měsíc později byl proti tomu celkem sranda.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-24 12:59:56
Ikona diskutujiciho
sipka

Proto se obecně doporučuje, před těhotenstvím dát zuby komplet do perfektního stavu, aby se tohle nemohlo dít. Ale stejně… kolikrát tě chytně třeba zub pod plombou, to je věc kterou nikdy nevíš dopředu a co pak. A mohla jsi mít prevenci podchycenou jakkoliv dobře.

Ikona diskutujiciho Amálka 2019-04-24 17:09:55
Ikona diskutujiciho
sipka

Jj, to se mi přesně stalo, chytl mě zub pod plombou. I když mívám zuby zpravidla v úplně v cajku, na prevenci jsem si raději na začátku těhotenství zašla. 9 měsíců je ale dlouhá doba. Čištění kanálků mě potkalo poprvé a doufám, že naposledy. Jinak ještě jsem Ti chtěla pogratulovat k úspěšnému přesunu webu. Nejdřív jsem si nějak nemohla na tu změnu zvyknout, ale teď se mi tu líbí moc. Je to takové čisté, přehledné a příjemné. Ta hromada práce, co s tím jistě byla, je znát.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-24 18:17:12
Ikona diskutujiciho
sipka

DÍKY 🙂 A taky co to stálo prachů 😀

Ikona diskutujiciho Andy 2019-04-25 15:29:37 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mela jsem osmičky také tak. Dvě venku, dvě dolní v kapse a ještě naležato. Horní byly při odstraňování v pohodě, u dolní mám s páčením podobnou zkušenost, na další už jsem varovala, že mě to minule dost bolelo, tak mě přispali a skoro nic jsem necítila. Takže pak už dobrý, jsem ráda, že už jsou venku.

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2019-04-25 18:35:58
Ikona diskutujiciho
sipka

A jak to přispání probíhalo? A nechali tě potom jít normálně domů?

Ikona diskutujiciho Andy 2019-04-26 17:59:38 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Probíhalo stejně jako předešlé umrtvení, opíchali zub a do patra mi dali také. Jen asi větší dávky a něco navíc, na to jsem se neptala, nevyznam se v tom, jen jsem se chtěla vyhnout té minulé bolesti. Byla jsem během operace i po spíš taková omámená, spokojená, v dobré náladě… Doprovod se mnou byl, normálně jsem odešla. Prostě jsem byla při vědomí, ale taková pomalejší. Co si pamatuji, tak jsem pak v dobré náladičce doktora chválila, že to bylo nějaké rychlé a lepší než minule, ale on říkal, že to byl horší a náročnější případ. Ale to už mi pak bylo jedno, když jsem to ,,přežila”, hlavní je, že je osmička pryč :-).

Ikona diskutujiciho Luz 2019-05-07 23:41:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je strašný, jak už tady někdo psal, raději bych zkusila najít jinou, soukromou kliniku, kde by snad byla šance, že tě nebudou příště tak týrat.
Mně trhali 3 moudráky, protože rostly křivě, ale vcelku bez obtíží naštěstí, nahoře úplně bez problémů, dole byl zákrok snesitelný dobře, akorát pamatuju, že to docela dlouho bolelo potom.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-05-08 22:35:49 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Proboha to je strašné, to je strašné, to je strašné 🙁 celé to čtu až teď. Mrzí mě, že sis něčím takovým musela projít. Fuj. Oproti tomu je bolest při vrtání NIC.

Ikona diskutujiciho Lirka 2019-05-21 18:14:22 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue to je mazec.. Připomnělo mi to moje problémy se zuby, kdy mě jeden krásný den začala bolet stolička.. Myslela jsem, že je to moudrak, ale rozhodla jsem si to nechat potvrdit. Šla jsem na ambulanci, ten čas jsem byla ještě na škole a tak díky dochazce jsem nechtela jezdit tolik km ke svému zubaři. Na ambulanci paní doktorka Ukrajinka, které jsem skoro nerozuměla, rikala (s překladem sestry), že rtg a velký zánět pod plombou. Ok. Dali mi tam plisek na umrtveni nervu s tím, že je pak skubnou a bude. Zaplatila jsem si teda dost peněz, ale nebolelo to tolik jako předtím, takže jsem si jen rikala, jak jsem šťastná, že se budu moct vyspat. Druhý den bolest ještě horší. Učitelka mě navadela, ať si ten plisek vyndam, že si to jen oddloubnu a bude ok. Na to jsem upřímně neměla. Takže znovu na ambulanci. Tam mi opět doktorka řekla, že jakto, že už je to mrtvý zub, že mi teda vytrha nervy a projede kanálky a snad už ok.. Byla to bolest jako prase, ale rikala jsem si, ze přeci vědí co dělají, že to musí být ok a tu bolest už nechci.. Nebylo to ok. Bolelo to pořád příšerně stejně, přes všechno co znám na zánět nic už nepomohlo a já už jsem na tu ambulanci nechtela ani náhodou, tak jsem jela za svým doktorem. Ve zkratce: 30min vrtání všude kolem, pak stolička vedle, nakonec našel skulinu jako kráva pod plombou na stolicce před tou nově mrtvou, našel zánět jako prase a že už mi nic nepomůže (injekce) tak co dál.. No řekla jsem že hned tady a teď, víc už toho nedám, takže mi trhal nervy a cistil kanálky v “přímém přenosu”.. slzy mi tekly proudem.. A ja pak brečela ještě potom kvůli šoku i kvůli tomu, že teď mám dva mrtvé zuby vedle sebe úplně zbytečně a ještě varování od zubare, že je možné, že to takhle dlouho nevydrží, protože jsou to proste mrtvé zuby.. Ale ta bolest.. Do té doby největší, protože musím říct, že největší bolest svého života jsem zažila teď s nohou, ale to už je jiný příběh.. Ale se zuby jsem si užila opravdu hodně příběhů a ty mrtvé stoličky mě občas stejně bolí (kdo tvrdí, že mrtvé zuby neboli, hádám, že žádný mrtvý nemá 😅) .. Uplne jsme se teď po přečtení článku oklepala a musím si pustit nějakou uklidňující hudbu, protože mám pocit, že mě začal bolet každý zub v puse 😁

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek