Jak mi záhadná knížka pokazila spaní

28.4.2019 v Zážitky 3

Byla jsem ve snu. Neuvědomovala jsem si, že spím. Seděla jsem na nějaké pohodlné pohovce, či snad posteli a na poličce kousek ode mne ležela kniha. Předtím jsem v tomto snu pracovala na poli a sklízela nějakou zeleninu, tak mi připadalo logické, že si teď odpočinu a trochu si něco přečtu.
Vzala jsem knihu do ruky a prohlížela si ji. Byla tmavě modrá, na přední strašně obálky byla barevná koláž. V pozadí byl vytištěný takový stupňovaný kruh, podobně jako na uhloměru. Tento symbol se často ukazuje u materiálů, které se týkají cestování v čase. Na obálce byly nějaké tváře lidí a jeden mimozemšťan. Kniha byla ve formátu A5 a byla docela tlustá, vypadala tak dvacet let stará. Přesný název obálky si nepamatuji, ale vím že byl dlouhý a zhruba ve slovasmyslu: ,,Utajené poznání, pravda o světě, rozkrytí tajných organizací, světovláda…“
Říkám si, že do ní jenom nakouknu. Že to bude asi něco o Iluminátech, NWO, nebo vysvětlení nějakých záhadných jevů, jako jsou kruhy v oblilí, UFO, jevy na nebi atd. Asi zajímavá kniha… Tak jsem se uvelebila do polosedu a otevřela si knížku na klíně.



V tu ránu se udělala tma a já cítím, jak se mě něco snaží škrtit, a jak to na mě sahá i po těle. Uvědomila jsem si, že jsem tu knihu neměla otvírat, že to vylezlo z ní.
Možná, že to byl ve skutečnosti symbol přechodu do jiné dimenze, možná fungovala podobně, jako ve snech fungují pro přechod dveře.

Když to nepolevovalo, snažila jsem se volat o pomoc a myslela si, že někdo přijde a vyřeší problém. Ještě jsem nechápala, že už nejsem v tom původním snu s knížkou, že tady žádní lidi nejsou. Jenom prázdná tma a ten pocit škrcení.
Jenom jsem naprázdno otvírala pusu, ale žádný hlas nebyl slyšet. Dokonce jsem cítila, jak mi to jakoby strká ruku do krku, bylo to neskutečně odporné. Asi jako když v pohádce Asterix a Velké hry, vleze Obelixovi do pusy ten černý pavouk a jak ho pak vyplivne. Ble. Ble.

Trvalo to celkem dlouho, mezitím mi došlo, že když je všude tma, když očima nic nevidím, není slyšet můj hlas a nikdo nepřišel na pomoc, tak jsem očividně v AC kdesi ve vesmíru… Že toto není moje fyzické tělo, že jsem asi v astrálním. Dává to logiku, člověk ve snu cestuje astrální tělem po Vesmíru a já omylem potkala venku něco, co mi přerušilo sen a uvízla jsem kdesi… Blbá knížka. Neměla jsem ji vůbec otvírat. Příště si dám fakt velký pozor, co čtu ve snech.

Došlo mi to i ve chvíli, kdy jsem začala mít mentální obrazy, které částečně útržkovitě nahrazovaly chybějící vidění. Bylo to moc zajímavé.

Představte si, že ležíte ve tmě a máte zavřené oči, takže nic nevidíte. Ale chcete například mluvit se svým strážným andělem, takže ho zavoláte. A ve vaší mysli se začnou objevovat obrazy, jak u vás ta bytost stojí a jak na vás mluví. A začnete pocitově nebo myšlenkově vnímat, co říká. Spousta lidí má problém rozlišit, jestli je to jenom jejich fantazie, nebo jestli to skutečně existuje…. Existuje to.

Rozdíl mezi fantazií a vnitřním zrakem je zejména v tom, že vnitřní zrak je obraz či vjem, který k vám přijde sám. A může být pocitově i děsivý, když vnímáte něco zlého. Fantazie je, když si ten obraz záměrně vytváříte, když ho aktivně vymýšlíte a i když jsou tam nepěkné věci, tak se jich nebojíte, protože je to všechno vaše a nežije si to svým životem. Prakticky to máte pod plnou kontrolou a můžete si vizualizovat co chcete a jak chcete. (O kontaktu se strážným andělem i vnitřním zraku píšu podrobněji v knize Anděl strážný)

Uvědomila jsem si, že mám přesně ten druh vnitřního zraku, že sice nevidím očima, ale vidím v hlavě (mozkem) obrazy toho, co se děje. Ale nic z toho nebylo vizuální, všechno bylo vidět jenom v mé hlavě. Mělo to podobnou formu, jako když si vyjevíte intenzivní vzpomínku, nebo když se vám právě aktivuje nějaká vize vnitřním zrakem.

Viděla jsem sebe samu ve tvaru lidské postavy, velice průhlednou, průsvitnou a spíš v obrysech. Obrysy byly bílé a postava se nacházela opravdu v prostoru, kde nebylo vůbec nic, absolutně nic. Proto asi nebylo nic vidět zrakem. Druhý mentální obraz byla podoba nějaké hnědě zbarvené postavy, která byla také z většiny průhledná a útočila na moji bílou postavu.
Když jsem tento mentální obraz viděla, zorientovala jsem se a najednou mi došlo, co musím udělat. Přestala jsem se bránit tomu škrcení a místo toho jsem natáhla ruce dopředu, abych dosáhla na tu druhou hnědou bytost.

V hlavě jsem měla intenzivní myšlenku, že jsem silnější a mocnější než ona, a že ji od sebe odtrhnu sílou. Že mě nikdo nebude šikanovat, pokud se od něho nenechám šikanovat. A volání o pomoc očividně jako sebeobrana nestačí.

Opravdu jsem dlaněmi obou rukou došla k nějaké hmotě. Nebyla to hmota jako z tohoto světa, když si sáhnete na zeď, nebo na živou bytost. Tato hmota spíš byla, jako když saháte na stlačenou energii. Něco, co není hmotné, ale je to zhuštěné, stlačené. Pořád to ale bylo dostatečně hmotné pro moje ruce. V hlavě jsem viděla mentální obraz, že je to hruď té bytosti, ale neviděla jsem ji celou, byl to jenom krátký záblesk.
Zapřela jsem se rukama proti její hrudi a odtlačila ji od sebe. Šlo to. Člověk se zkrátka nesmí nechat a nesmí se bát. Kdo se bojí, ztratí moc.

Když mě to pustilo, vstala jsem a utíkala pryč… Nevěděla jsem, kam utíkám, ani pode mnou vyloženě nebyla cítit podlaha, běžela jsem jakoby vzduchem. Všude byla pořád tma. Svůj útěk jsem viděla mentálním zrakem, pořád jsem byla průsvitná lidská postava s bílými obrysy.

Krátce na to jsem cítila, jak zrychleně letím a pak jak si moje astrální tělo lehá. Bylo mi jasné, kam si lehá. Snažila jsem se uklidnit, aby mohlo v klidu dolehnout, protože jsem se jinak pohyby oddělovala a tím situaci komplikovala. Takže jsem chvilku nehnutě ležela a čekala, než se astrální tělo usadí a než se mi zapnou fyzické funkce.
Po nějaké době jsem už mohla otevřít oči. Ležela jsem na zádech ve své posteli. Je to opravdu divný pocit, když prožijete něco takového, tak fyzického, ale v jiné dimenzi. A najednou otevřete oči  a máte tady svoji ložnici, svůj polštář, svoji hezkou měkkou postýlku, teploučko, klídeček a všechno je najednou v pořádku.

Obvykle se mi v astrálu nic nepříjemného neděje, dost mě to překvapilo. Ale vlastně to nakonec nebylo až tak hrozné, spíš to gradovalo tím, že člověk se lekne, pak se toho bojí a než se zmobilizuje a sebeuvědomí, tak to trvá a mezitím nepříjemná situace pokračuje i tehdy, kdy by už nemusela.

Rada závěrem. Pokud najdete ve snu knížku, dobře se podívejte jaký má obal a o čem je. Pokud si nejste jistí, raději ji ani neotvírejte, nevíte co z ní vyleze.



Komentáře

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-04-28 02:24:51 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na mě takhle jednou útočila nějaká hnusná bytost, v noci. Ale nebylo to jako vyloženě v astrálu, byla jsem tak jako mezi spánkem a sněním a bylo to přímo v pokoji u postele a byl to hnus… Nevím jak to přesně vysvětlit. Prostě jsem byla napůl probuzená a úplně vyděšená(aniž bych to mohla nějak ovládnot), prosila jsem anděla jako vždy o pomoc(když ho automaticky prosím, vždy se něco fakt děje). A když jsem se probudila plně, po nějaké době to zmizelo a nikde nic. Divná vzpomínka. Už je to pár týdnů a od té doby naštěstí nic.

Článek neskutečně zajímavý a užitečný. Ostatně jako vždy 😇 (ten emoji mi připomíná, že s tou symbolikou kruhu máš úplnou pravdu. Však copak je svatozář? Kruh. Jen náhoda, samozřejmě. To samé jakože tu děda má v bytě postavičky svatých po babičce – zatím s tím nesmím nic dělat – plus já mám své postavičky andělů po mamince, které mě doprovázejí všude od dětství. No a ty drží ruce jak? V „zesilovacím gestu“. Však víte, co myslím. Vždy to ráno vidím a vždy si říkám, že je to další kousek mozaiky, který zapadá. Střípky pravdy jsou rozházené všude okolo).

Každopádně kdo by řekl, že z knížky může v astrálu něco vylézt, že to může fungovat podobně jako dveře. Tolik toho nevím 🙄

Ikona diskutujiciho pavel-)) 2019-04-28 18:51:21 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

mě se taky zdál dneska náký divný sen ocitl sem se ve velkém městě uvědomil sem si že sním a tak sem procházel městem koukal do ruzných budov obchodu a když vyjdu ven a du zas po ulici zahlédnu 3 lidi v černém obleku jak mě sleduji tak si říkam co po mě mužou chtít sem tu chvíli nikoho tu neznám tak du za nima ptám se jich proč mě sledujete začali mluvit že tu nemam co dělat a kdo jste že o tom rozhodujete ve svým snu si budu dělat co chci v tom vytáhli zbraně klidně střílejte neublížite mi chlapci znervozněli ale i tak se ozvala serie ran cítil sem jako by to lehce zašimralo pak sem dopálil vedle bylo parkoviště kde byli zaparkovaný auta představovil sem si jak zvedám ty auta sílou své mysli a oni se zvedli po jíž utíkajících 3 černých mužích ze kterých to přežil jen jeden který uprchl o chvíli později se na všech obrazovkách se objevila moje fotka kde bylo napsáno extrémě nebezpečný začal se mít pochyby co je to za sen tváří se dost realisticky měl sem pocit jako bych byl v jiným světe v tom se najednou objevili vojenské helikoptery a ze všech ulic se začínali rojit vojáci a začali po mě střílet při boji s armádou při kterém se zdecimovalo pul města mě probralo to že mě jeden vrtulník zasáhnul raketou

tak sem se vzbudil byli dvě hodiny ráno šel sem se napít cely tělo jaksi brnělo jak mě zasáhla ta raketa pak sem šel zase spát pak uz se mi nezdálo nic

Ikona diskutujiciho Jirka 2019-04-30 23:40:37 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dost mi to připomíná ten můj sen který už jsem určitě několikrát zmíňoval kde mi celkem sympatičtí bytosti dali pokyn abych k ním přistoupil blíže a dali mi nahlédnout do červené knihy, něco jsem tam přečetl a v tu chvíli jsem se ocitl v úplně jiné nejspíš i astralní dimenzi, byl to nádherný vesmír plný barev a hvězd a úplně jiný než jaký známe z naší planety, nic takového jsem ještě v životě neviděl. Tam jsem se setkal s diosti světlou velkou a mocnou bytostí která se ukázala že je to mé Já asi z budoucnosti nebo minulosti a to mi povědělo vše o smyslu a fungování života, o mém duševním úkolu a motivovalo mě ať to nevzdám a ať pokračuji v tom co dělám dosud. Když jsem se pak probudil byl jsem zmatený a vše co mi Já řekl jsem rychle polovinu zapoměl. Když mi pak přítelkyně půjčila knihu Svět za oponou která byla přesně taky červená a měla i podobný symbol ve zlaté barvě jako ta kniha ve snu tak jsem tu druhou polovinu informací ze snu opět připoměl a uvědomil jsem si díky ní ještě i mnohem více až mě to zavedlo až sem na tento blog. Už je to asi rok co vedu výzkum na sobě a cítím další pokroky a všímám si znamení kolem sebe ještě více než si je uvědomuji. Mohu říci že knihy ve snech mohou být taky nějaké portály do jiných dimenzí stejně jako dveře a že musel být účel i osud. Měl jsem celkem štěstí že mi kniha ve snu hodně pomohla v mém životě a možná tito bytosti byli i Andělé kteří se mi snažili pomoci ukázat mou cestu kudy se mám vydat. Co se týče tvé knihy která se ti zjevila ve snu, napadá mě zda ji nepodstrčila nějaká destruktivní démonická bytost koneckonců ani nevíme zda Ilumináti skutečně existují a i i když ano nebo ne o to jim jde abychom byli zvědaví a odklonili se od konstruktivní cesty. Proto jsem se rozhodl raději ilumináty nestudovat protože to vnímám jako špatnou cestu k destruktivnímu myšlení, důkazy nenajdem. Pokud se nepletu není tmavěmodrá právě symbolem Iluminátů? Rozhodně zajimavá návnada tohle by mě ani nikdy nenapadlo že i tohle se může objevit. Rozhodně fakt zajimavý sen a velice děkuji za objasnění rozdílu mezi fantazií a vnitřním zrakem na tohle jsem se rok snažil dlouho přijít nyní vím že většinu obrazů které jsem viděl se mi zjevovali z ničeho nic dokonce jsem si uvědomil po 29 letech mého života že mi několikrát i přerušili niť mých fantazií takže je vidět že jsem k Astralu ještě blíže než jsem si představoval.

Napsat komentář: pavel-)) Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek