Jak poznat mimořádně nadané dítě

27.2.2020 v Psychologie 4

Každý rodič má pocit, že právě jeho dítko je to nejchytřejší a nejšikovnější na celém světě. Jak ale poznat, že malý šikula skutečně disponuje mimořádným nadáním? Téma nám přiblíží logoped a psycholog Mgr. Martin Jan Šverma.

Mluví jako kniha
Již v prvním roce života můžete u svého děťátka tento charakteristický projev zpozorovat. Nadané dítě pozná, umí identifikovat a pojmenovat řadu předmětů i osob a jeho slovní zásoba je stále bohatší. Běžně narůstá slovní zásoba u dětí ve věku 18 měsíců, u dítěte nadaného to bývá již okolo jednoho roku. Záhy dokáže sestavit i celkem složité věty, osvojuje si pravidla gramatiky a umí používat i osobní a přivlastňovací zájmena. Toto ukazuje na skutečnost, že si dítko již uvědomuje vlastní osobnost.
Ale nejen samo sebe si nadané dítě uvědomuje. Velmi brzy zjistí, že lidé a věci kolem něho nemizí, že stále existují, i když je zrovna nevidí. Když se maminka vzdálí, ví, že se vrátí zpět. Když se mu někam „zatoulá“ hračka, snaží se ji najít. I tato schopnost se normálně u dětí objevuje okolo 18 měsíce, u nadaného dítka opět kolem 1 roku.



Ve čtyřech letech už čte
„V září Kuba nastoupil do školky. Bylo to dva měsíce před jeho čtvrtými narozeninami. Když mi po pár dnech paní učitelka v úžasu oznamovala že čte a jak je to možné, jen jsem krčila rameny. Sama jsem to nechápala a vlastně ani nevěděla, jak k tomu došlo. Ano, občas se zeptal – co je tohle za písmenko, ale děti mají spoustu otázek, člověk odpoví a nedojde mu, že se schyluje k něčemu velkému. A potom to přišlo. Ležel na bříšku a četl si časopis. Tedy tehdy jsem si myslela, že si jen prohlíží obrázky. Ale byl u toho tak zadumaný, tak jsem se v legraci zeptala, co tam píšou. No, a on mi to přečetl…“

Ano, je to právě schopnost čtení před čtvrtým rokem života, která poukazuje na výjimečné rozumové nadání dítěte. U nadaných dětí je zájem o písmenka a čísla spontánní. Již v pouhých 10 měsících, ačkoliv ještě plynně nemluví, některé z nich ovládají abecedu a znají čísla. Někdy se o těchto dětech hovoří jako o „dětech tužky a papíru“. Oni totiž nejen velmi brzy čtou, ale tiskací písmena také dokážou napsat a záhy z nich tvořit i celá slova.

Touží po znalostech a má nevšední zájmy
Zájmy nadaných dětí bývají odlišné od zájmů jejich vrstevníků. Přednost dávají zájmům rozumovým. Chtějí vědět, jak co vzniklo, jak co funguje, zajímá je smysl života. Podle toho si také vybírají hračky už v raném věku. Preferují knížky, naučné hry, atlasy, encyklopedie, šachy, počítač. Jsou nesmírně tvořivé, mají velmi dobrou představivost, logické uvažování a paměť. Milují různé experimenty a stavebnice. Děti s bohatou slovní zásobou sepisují příběhy, básničky, ve kterých předvádí své dokonalé jazykové schopnosti a práci s textem.

Nadané a po informacích prahnoucí dítě také nikdy neuspokojí jednoduchá odpověď, nebo poznámka typu: „Na tohle jsi ještě moc malý“. Tuhle odpověď prostě nebere. Ačkoliv je pro rodiče mnohdy hodně náročné všechny položené otázky zodpovědět, měli by svému dítěti dát adekvátní odpověď nebo mu dát možnost, aby se k němu požadované informace dostaly z jiného zdroje a ono mohlo dál své dovednosti rozvíjet (vhodné knihy z oboru, který ho zajímá, zájmový kroužek, případně mu umožnit přístup k internetu, ovšem v tomto případě je na místě dohled rodičů).


Výborně se koncentruje
Již od útlého věku se nadané dítě dokáže na každou svou činnost dlouhodobě soustředit. Nevyhovuje mu přecházení od jedné aktivity ke druhé, aniž by té první nevěnovalo patřičnou pozornost. Do „problému“ se musí zcela ponořit, a dokud jej nevyřeší, neodchází od něj.
Pokud ve škole dostane více úkolů najednou, zapamatuje si je a je schopné je postupně operativně vyřešit. Někdy se takové dítě do řešení úkolu natolik ponoří, že své okolí nevnímá. V psychologii se tomuto stavu říká „stav plynutí“ neboli flow a značí to opravdu hluboké vtažení do problému. Když v tomto hlubokém soustředění někdo dítě vyruší a nutí jej k jiné činnosti, aniž by tuto dokončilo, zpravidla se velmi rázně ohradí, je podrážděné a trvá na dokončení úkolu. A díky tomu je někdy chybně označeno za dítě nepřizpůsobivé s poruchou pozornosti.

Rozumí si více se staršími dětmi a s dospělými
Právě díky svým odlišným zájmům si nadané dítě více rozumí se staršími dětmi a s dospěláky. Své vrstevníky totiž většinou svými obtížnými a komplikovanými hrami a úkoly odradí. „Normální“ děti je nechápou, nerozumí jim a tím pádem je nebaví a snaží se svému „divnému“ kamarádovi vyhýbat.
Z tohoto důvodu se také nadanému dítěti mnohdy nepodaří najít kamaráda, který by měl pochopení pro jeho odlišný způsob myšlení a náročné zájmy. Uzavře se do sebe, veškerý čas tráví samo doma nad svými knížkami, nebo u počítače. Toto mu ale rozhodně neprospívá. Izolace mu totiž neumožňuje potřebný rozvoj velmi důležitých sociálních dovedností. Aby bylo nadané dítě schopno se plně rozvíjet ve všech oblastech, je potřeba mu v navazování sociálních vztahů s jeho kamarády pomáhat, zajistit mu kontakt s ostatními dětmi.

Nadané dítě může být i ,,problémové“
„Takzvaně dvakrát výjimečné děti jsou děti, které mají výjimečné schopnosti a zároveň trpí nějakým handicapem, nějakou specifickou poruchou učení nebo chování – dyslexie, dysortografie, dysgrafie, ADHD, ADD. V některé oblasti tak můžou podávat průměrné, dokonce i podprůměrné výkony a i jejich chování může být poněkud problémovější. Špatně se přizpůsobují určité situaci, dochází ke konfliktům s vrstevníky i dospělými autoritami. U takového dítěte není vůbec snadné nadání odhalit. Aby mu však byl umožněn adekvátní rozvoj jeho schopností i navzdory jeho handicapu, je nutné přistoupit k cílené pedagogicko-psychologické diagnostice. Avšak ani poté není situace lehce řešitelná, neboť na tyto děti často nezabírají osvědčené metody práce s dětmi se specifickou poruchou učení a chování,“ dodává Mgr. Martin Jan Šverma.



Rozdíly mezi nadaným (bystrým) a Mimořádné nadaným dítětem
(podle knihy PhDr. Jolany Laznibatové, CSc. Nadané dieťa)

Nadané dítě (bystré) – Mimořádně nadané dítě

Zná odpovědi. – Klade další otázky.
Zajímá se. – Je zvědavé.
Snaží se dobře obstát ve zkouškách. – Snaží se a uspěje v testech a u zkoušek.
Odpovídá na otázky. – Zajímají ho detaily, rozpracovává, dokončuje.
Má dobré nápady. – Má neobvyklé nápady.
Je vůdcem skupiny. – Je samostatné, často pracuje samo.
Poslouchá se zájmem. – Projevuje silné emoce a stavy přitom, co poslouchá.
Snadno se učí. – Všechno už ví.
Je oblíbené u vrstevníků. – Vyhovuje mu více společnost starších dětí a dospělých.
Chápe významy. – Dělá samostatně závěry.
Vymýšlí úlohy a samostatně je řeší. – Iniciuje projekty.
Přijímá úkoly a poslušně je plní. – Přijímá úkoly kriticky, a když ho zajímají, se zaujetím se jim věnuje.
Dobře se cítí ve škole (ve školce). – Dobře se cítí při učení.
Přesně kopíruje zadané úkoly. – Vytváří nová řešení.
Přijímá informace, vstřebává je. – Využívá informace.
Dobře využívá naučené. – Hledá nové možnosti využití naučeného, experimentuje.
Dobře si pamatuje. – Dobře předpokládá.
Je vytrvalé při sledování. – Pozorně sleduje.
Je spokojené s vlastním učením a s výsledky. – Je velmi sebekritické.

zpracováno podle zdroje



Komentáře

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-02-27 06:40:44 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

tak na tohle bych mohla napsat samostatný článek, tyo. takových vzpomínek to ve mně probudilo! skvělý článek!!

„Preferují knížky, naučné hry, atlasy, encyklopedie, šachy, počítač.“
– Jo!! přesně tak! já jako dítě hrozně ráda koukala na naučný dokumenty a přírodě a četla si atlasy, hrála s tátou dámu, skládala puzzle, učila se jak s komplem.. 😀 pamatuju si, jak jsem vždycky vysvětlovala ostatním, někdy i dospělým, jak se co dělá na počítači. přitom mně to přišlo jako uplně základní věc.. 😀 třeba crackovat stažený hry jsem uměla už někdy ve dvanácti – třinácti. někteří moji kamarádi tyhle věci ale nepobrali dodnes a můžu jim to vysvětlovat horem dolem, jednoduše i složitě, poslat jim obrázky, nakreslit to… a oni stejně vůbec nevědí o co go a tváří se, že mluvim španělsky. takže nevim, každý máme očividně talent na něco jiného. však máme 8 druhů inteligence a všichni se vyvíjíme jinak rychle 🙂 ono tohle není, v mém případě, ani tak mimořádné nadání obecně, tohle mám prostě po tátovi – mám dva bráchy ajťáky a otec spravuje auta, takže tomu nadání na komply se ani nějak nevidím. mně to přijde jako úžasná a moooc užitečná krabička, když se to umí používat. třeba svoje tumblr jsem si programovala z 50% sama a stránky už jednou taky, zabralo to sice 100 let, ale stálo to za to. je úžasný, co se v tom dá „postavit“, uplně jiný světy, jen člověk musí chtít 🙂

fakt nevim, jestli jsem mimořádně nadaná, ale jo, článek mi velice připomíná vlastní dětství. i jsem takových dětí taky pár potkala… já si pamatuju, jak mě chtěli dát do první třídy už v pěti 😀 jestlipak to nebylo tím, že jsem byla vyšší než ostatní děcka a nehodila se jim na fotky a ne tím, že bych byla nadaná 😀 mamka naštěstí tehdy měla rozum a řekla, že je to uplně zbytečný, ať si ještě pobudu ve školce, že dětství je už i tak krátký… vzpomínám si, že jsem už jako dítě byla dospělým docela nepohodlná – ptala jsem se, chtěla znát detaily a nenechala se jen tak opít rohlíkem – nebo když jo, tak mi bylo jasný, že z toho budu něco mít.

učitelka ve školce se mi, v domění, že jsem nějak extra nadaná, pokoušela už ve velmi ranném věku vysvětlovat základní matematiku – jak pokusnýmu křečkovi, chtěla vidět, jestli budu chápat, lol. dodnes si pamatuju, jak mi dávala příklady na nějakých nablblých magnetických beruškách na tabuli a já se na ni jen zadívala s výrazem: „tak to je teda pěkně nudný a zbytečný, k čemu mi to má jako být? fuj!“ a utekla jsem si zase hrát a dělat svoje 😀 prostě matika je nepřítel odmala 😀 ještě jsem byla podrážděná z toho, co to s těma krásnýma beruškama dělá za hovadiny a proč nevidí, že jsou hezký a nehraje si s nima místo, aby se je snažila nesmyslně sčítat a házet „všechny to jedný krabice“. fakt mi to uplně zkazilo den 😀 takový hezký berušky a ona s nima dělá tohle…

taky si vzpomínám na to, že všechny děcka, se kterýma jsem chodila do školky a pak na první stupeň základky, byly dlouho jako ovečky. prostě kdyby jim učitelka řekla „skočte ze skály“, tak skočí. no a, ve zkratce, tahle skvělá učitelka jednou mě a kamarádku zapomněla v muzeu. kamarádka chytla hned hroznej stres, začala skoro brečet a nevěděla, co dělat. zato já jsem se jak největší boží hovádko jen zasmála a říkám: „tyo super, konečně nás ta ženská neotravuje, SVOBODÁ!“ 😀 a popadla jsem kamarádku a normálně ji dovedla do zpět do školy sama 😀 normálně podle značek ve městě, i když jsem skoro vůbec nevěděla, kde co je – a ještě jsem měla radost jak je ten den hezky a konečně mi nikdo chvilku neleze do zelí. prostě fakt uplně samostatná bytost, to jen učitelé z nás dělali nesamostatný blbečky… kamarádka se celou dobu ptala, jestli „tohle můžeme a jestli je to bezpečný“ a já jen mávla rukou, že si přece můžu dělat co chci, že jsem svobodná bytost a že si za to úča stejně může sama.. no a pak kárala mě, co jsem si to jako dovolila, dojít sama 😀 spíš co jí hráblo, že nechala dvě děcka v muzeu.. ten článek mi tenhle zážitek mega připomněl. nerozumím, proč má tolik lidí tak stádovité chování a nemyslí víc za sebe, neučí se sami.. to přece neni tak těžký, nevěřim, že na to musíš být extra nadanej. jen si dát 2 a 2 dohromady.

Díky té velké samostatnosti a svobodomyslnosti jsem měla na základce někdy docela problémy(já pak byla označená za „problémové dítě“ a to hlavně proto, že mě říďa tak štval a byl to takovej zabedněnej vůl, že jsem mu pak už ráda dělala naschvály 🙂 Hlavně protože mi chování tzv. autorit přišlo někdy uplně nesmyslné a věděla jsem, že moje řešení je lepší(já celkově nesnášela vynucené autority, které jsem ve skutečnosti vůbec neměla důvod jakkoliv respektovat a nechápala jsem, proč bych měla takovou osobu jako poslouchat na slovo, když se ke mně ještě chovala, k tomu všemu, hnusně). Tak jsem se prostě vzepřela a udělala si to po svém, schválně, aby viděli a vztekli se… Jednou mě tak naštvali, že jsem se prostě zvedla a odešla domů, že tam teda jako nebudu, v takový pakárně 😀 ha. Je fakt, že mám tohle asi i po mámě, ona si vždycky taky chtěla dělat věci po svém a dodnes miluje originalitu. (Tyo, když to člověk pak takhle napíše, uvědomí si, že, i přes to všechno, nemá vlastně tak hrozné rodiče… to je hezké.)

Nebo mě na základce hrozně štval způsob, jakým se vyučovala výtvarka 😀 nebylo to vůbec kreativní!! přesný opak umění. proč radši učitelka neřekla např. „nakreslete barvičkama vaše veselé pocity“ místo „nakreslete (dosaďte konkrétní věc v konkrétním prostředí se zcela konkrétními barvami)“ … určitě si myslela, že by pro děti inspirace něčím byl příliš těžký úkol, ale já si to nemyslím. mělo by se rozvíjet kreativní myšlení dětí, jejich schopnosti tvořit sami a tvořit nové, své vlastní umění, vyobrazovat jejich pocity.. ne uzavírat jejich mysl způsobem „nakreslete kruh a co neni kruh, je blbě“. tohle jsem prostě nesnášela už na základce a naschvál vždy kreslila přesný opak než učitelka řekla. a často se jí to i líbilo, ha!!:D

co vůbec ti rodiče a všeobecně dospělí chtějí, aby z děcek vyrostlo, když jsou vychovávané ve školském systému, kde se jako bytosti nerozvíjejí ale naopak jsou velmi ušlapávané?? nikdo nebere ohledy na jejich individualitu a fakt, že každé dítě se učí jinak rychle a chápe věci jinak? mě třeba škola, a ta často příšerná děcka v ní, uplně do*eb*la psychiku, beze srandy 🙂 bohatě by mi stačilo, kdyby mě mamka doma naučila psát a počítat základy a víc ke svému úkolu na zemi nepotřebuju… nic moc víc mě ani základka nenaučila, bylo to fakt dost zbytečný a spíš zničující :/

…. ale ona škola je téma samo pro sebe. už roky říkám, že děti bych měla jen v případě, že bych byla dost za vodou a mohla si dovolit domácí školu a kompletní dohled nad jejich vývojem a výchovou, stravou. není to vůbec o tom děti omezovat, ale vytvořit bezpečné prostředí pro jejich rozvoj, ohlídat, aby jim nikdo neubližoval(to je dost hard úkol sám o sobě) a nastavit nějaké základní hranice – ale co je dobře/blbě si většinou stejně děti okoukaj samy 🙂 mít děcka fakt není taková sranda jak si spousta lidí myslí.. určitě si pusťte Duška (Duše K), je v tomhle neskutečně moudrý a jeho myšlenky jsou často až revoluční, spoustu lidí tak vůbec nepřemýšlí. Neskutečně moudrý človíček, velice ráda ho poslouchám a ve většině věcí souhlasím, obzvlášť, když mluví o výchově dětí. Kéž by taková byla celá republika!! to bychom se měli.

ps: kdo máte děti, ČTĚTE JIM KAŽDÝ DEN !! pro mě a moji rodinu je tohle samozřejmost, ale v mnoha rodinách, což nechápu, se čtení nepraktikuje. nerozumím. přitom takové nádherné pohádkové knížky se prodávají! k čemu ty děti lidí mají, když se jim nevěnují?? no, každopádně jsem tím chtěla říct, že čtení každý den je opravdu velmi prospěšné, já díky tomu plynule četla mnohem dřív, než ostatní děcka.

A UŽ KONČÍM tyo nebo z tohohle komentu bude článek.. 🙂 jak říkám, na tohle téma bych měla co vyprávět. to je děs.. normálně se nikdy nikde takhle nerozepisuju, to jen Aluška.org mě takhle vždycky inspiruje 😀 ty články jsou prostě podnětný.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-02-27 17:09:49
Ikona diskutujiciho
sipka

*ježiš, tenhle komentář… 😀 řekla bych, od pohledu, že ty věci v něm jsou pravda a všechny fakt moje zážitky, ale omlouvám se za tu délku a všeobecně, přišla jsem od kamarádky a měla v sobě výjimečně vínko 😀 (docela mě udivuje, že jsem si na to všechno v tom stavu vzpomněla… kamarádky, když se napíjí vína, není s nima moc řeč, zato já očividně jen ztrácím zdravý úsudek, ale slovní zásoba a paměť dostanou naopak boost :D)… vůbec nechápu, proč jsem nějaký komentář nenechala až po vyspání, ovíněný člověk nemá co dělat u klávesnice. no, to bylo právě tím vínkem 😀 pardon. lol.

https://memecentral.org/wp-content/uploads/2019/09/drinking-wine-meme.jpg

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2020-02-27 08:52:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajímavé je i toto video o savantském syndromu geniality: https://youtu.be/asT-haqox-8

Ikona diskutujiciho Dexter 2020-02-27 17:57:38 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jako malej jsem znal nazpamet celou knizku Neznalka. Pak si pamatuju, jak jsem byl vydesenej kvuli zemetreseni v Armenii v roce 1988, to mi byly tri roky. Nevsedni zajmy mam porad, treba me bavi vyvoj pocitacovych her. Byl jsem nadany dite?

Napsat komentář: Dexter Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek