Aluška.org: Věděním ke svobodě

Sedím si tak na posteli, čtu a najednou se jentak ledabyle podívám na svoji knihovnu. – Uviděla jsem tam malého skřítka, který si ze mě dělal legraci a vyplazoval na mě svůk špičatý jazýček.

Tohoto skřítka znám od vidění, dokonce mám i teorii kde se u mě vzal, pravděpodobně jsem ho přebrala při sbírání diviznových květů.

Chodívala jsem si pro mě docela často a potom mi ty divizny někdo zlikvidoval… a od té doby mi v sušených bylinkách straší skřítek, který byl zezačátku extrémě plachý. Tak moc, že jsem měla strach chodit si pro svoje bylinky, aby ze mě neměl psotník.

Jak ale šel čas, skřítkovi otrnulo a za pár měsíců mi začal různě pobíhat po baráku, jednou mě dokonce nepozorovaně kousl do prstu, když na něj zrovna dosáhl. – Bylo to jakoby vám někdo zaryl do ukazováčku deset špendlíků z obou stran. – A skřítek se jenom nevinně podíval a utekl pryč… zákeřňák.

Je to úplně první opravdový skřítek, kterého znám, takže si ho moc vážím a nechávám ho napokoji.

Dneska tento rošťák ale očividně měl dobrou náladu. Chvilku na mě vyplazoval jazyk, pak vyskočil na malý proutěný košíček a dělal na mě dál ksichty.

To už jsem po pár minutách nevydržela a začala jsem se na něho šklebit taky. Vyplazovala jsem jazyk a koulela očima a on mě docela šikovně napodoboval.

Na chvilku mě to rozesmálo, ale potom nás to už nějak přestalo bavit. Přestali jsme ze sebe dělat blbečky a prohlíželi jsme se navzájem.

Potom se skřítek rozhodl že mě na posteli navštíví. – Nelétal jako téměž všechny víly které znám, zato umí dost dobře skákat a šplhat.

S otevřenou pusou jsem sledovala, jak překonal všechny překážky a pak pružně seskočil na mou přikrývku.

Usmál se, sundal svůj podivný klobouček, mírně se uklonil a pak si sedl.

,,Chceš vědět moje jméno?” – Zeptal se vysokým pisklavým štiplavým hláskem, přesně takovým, jaký se na takového hubeného skřítka dokonale hodí.

,,Mno jo? Chci ho vědět už docela dlouho… tak jak se tedy jmenuješ?” – Odpověděla jsem a zavřela jsem oči, abych se mohla lépe soustředit. Nemám ráda, když nějaké jméno blbě zkomolím kvůli své nepozornosti.

,,Já jsem Erni!” – Zaznělo mi v levém uchu a musela jsem se usmát, takové jméno bych mu asi netipovala… čekala jsem něco delšího 🙂 – Ale Erni je vlastně moc pěkné jméno 🙂

Skřítek se převalil na břicho a začal něco zvýkat… chvilku jsem ho podezřívavě sledovala: ,,Co to proboha žereš? Vždyť tu nic není?”

,,Ne to já si jenom dělám srandu.” – Zasmál se Erni a podíval se na mě těma svýma obrovskýma očima.

,,Takžéé…” Pokusila jsem se o inteligentní rozhovor ,,… ty jsi z těch divizen, co jsem je chodila sbírat?”

,,Mno jasný.”

,,A ty jsi byl strážná bytost jedné z těch divizen?”

,,Simtě neblázni, já tam jenom bydlel… kdybych byl strážná bytost, tak bych se tu teď neválel a nekousal bych tě do prstu.”

……

____________________________________________________________________

Tak a tajná identita Erniho je pryč 🙂 – Ještě o něm přidám článek do rubriky kamarádů a nakreslím ho 🙂 Těšte se!

Další malby Briana Frouda ZDE