Jak se odnaučit chutím na sladké – 1.díl / Doporučuji

28.3.2017 v Návody 28

Máte problémy s přílišným příjmem cukrů? Potřebujete si každý den dát alespoň nějakou sladkost a jednoduše bez ní nevydržíte? Pronásledují vás neodolatelné chutě, že jste schopní lízat i kostkový cukr? Máte doma zásobičky, kterými se tajně ládujete, když se cítíte blbě, nebo když se nudíte? Víte, že vás vaše posedlost cukrem obtěžuje?

Trpíte překyselením organismu? Plísněmi? Odvápňováním zubů? Chcete s tím vším něco udělat? Být zdravější? Přirozeně se odkyselit, investovat své peníze smysluplněji a osvobodit svou mysl? – Pak je tohle téma určeno přesně vám! 🙂

Minulý rok jsem se úspěšně odnaučila jíst sladké. Trvalo mi to asi půl roku, potom jsem se dostala do fáze, kdy jste ke mně mohli položit jakoukoliv sladkost a já na ni vůbec neměla chuť. Nebo jsem mohla procházet nekonečnými sladkými regály supermarketů a neměla jsem chuť na nic, na co jsem se podívala, i když jsem to měla předtím ráda… Zdá se vám to jako úplně sci-fi? Kdybych to neprožila, taky bych měla problém tomu uvěřit, ale je to tak. Potřeba jíst sladkosti je zvyk, který se může odnaučit každý z nás, pokud to opravdu chce. Dnes vám povím jak na to jít a jak vypadala moje cesta odvykáním.


Můj výchozí cukroholický stav byl, že jsem měla šuplíček na sladké činčurinky, a skoro každý den jsem si odpoledne něco malého dala. Neměla jsem ale tendence sníst celou velkou čokoládu na posezení a nikdy jsem netrpěla záchvatovitým přejídáním.

Jedině v pubertě, když jsem to měla opravdu hodně těžké, jsem měla určité období, kdy jsem dala poslední drobáky na Milka čokolády a byla jsem schopná sníst na jedno posezení i dvě nebo tři naráz, když byla příležitost. Tyto stavy jsou pro mě už velice dávná minulost, vůbec jimi netrpím, ale zmiňuji to proto, že možná něco podobného můžete řešit: Souvisí to s psychikou, s něčím co člověka velice trápí, s nedostatkem lásky. Pokud trpíte nedostatkem lásky a cpete se čokoládou ve velkém abyste zajedli svůj veliký žal, tento článek vám asi nepomůže, nebude stačit. Protože prvně budete muset vyřešit příčinu svého trápení. Vaše posedlost sladkým je projev, ale není to příčina. Tu hledejte vždy uvnitř sebe.

Pokud jste však připraveni se své závislosti zbavit a být zdravější, směle do toho!

Srovnejte si to v hlavě

Zaprvé si opravdu dobře rozmyslete, jestli to fakt chcete. Upřímně nevěřím tomu, že na světě existují lidé se slabou vůlí a silnou vůlí. Myslím si spíš, že je vše na světě jenom o tom jak to máme my nastavené v hlavě a čemu věříme. Když nevěříme tomu že něco dokážeme, tak to prostě nedokážeme. Takže jít do něčeho musíme s pevnou vírou, že na to máme a že to zvládneme, jinak si celou dobu naopak házíme klacky pod nohy, demotivujeme se a když díky tomu selžeme, řekneme, že za to může naše zpropadená slabá vůle.

Je také dost lidí, co si něco přejí, respektive tvrdí že něco chtějí udělat nebo dokázat, ale když dojde na činy, tak ani nezačnou, nebo se neustále vymlouvají, proč to nepůjde. A buď to neustále odsouvají na potom, nebo věčně začínají, kdy jim předsevzetí vydrží pár dnů a nakonec opět selžou.

Aby se to nedělo, musí si člověk srovnat v hlavě, že konkrétní cíl opravdu chce, opravdu je ochoten udělat nějaké změny (bez změn se nic nezmění, bez změn to fakt nepůjde!), je potřeba se na svůj cíl opravdu zaměřit. Neříkejte si ,,já to zkusím“, řekněte si ,,udělám to.“ A už o tom nediskutujte sami se sebou a nehledejte si zpětně důvody proč to nedokážete, nepodsouvejte si pohádky o slabé vůli a nepochybujte o sobě. Jednou jste si řekli, že to uděláte a už neberte své slovo zpátky. Protože to zvládnete, není to nijak složité. Od té chvíle začínáte. Žádné za týden, nebo v pondělí. Vím co chci a půjdu za tím TEĎ.

Proč bychom se měli chtít osvobodit od své posedlosti cukrem?

Tomu určitě všichni rozumíme, ale bude dobré to zdůraznit. Téměř všichni konzumujeme příliš mnoho sacharidů a cukrů, díky tomu čelíme nejenom obezitě, ale i mnoha civilizačním chorobám, které jsou spojeny s přeslazováním. Pokud jíte moc cukrů, bílé mouky, moc masa a moc mléka, tělo se překyseluje. Od překyselení organismu vzniká obrovské množství velice závažných chorob. Zpozorněte i ve chvíli, kdy se vám odvápňují a kazí zuby. Je to průvodní jev překyselení. Než do sebe cpát odkyselující směsi, je lepší se přirozeně stravovat tak, aby k překyselení nedocházelo a zbavení se závislosti na cukru vám v tom velice pomůže!

Je to i způsob, jak přirozeně zhubnout, pokud vás trápí kila navíc. Sladkost, to je jediná překyselující potravina, kterou může vysadit každý z nás, aniž by ji potřeboval něčím nahradit a bál se podvýživy, nebo nedostatku nějakých vitamínů. Sladkosti jsou zbytečné, nepotřebujeme je a není těžké se jich zbavit. Jen to člověk musí vzít za správný konec.

Co vyvolává naši chuť na sladké? Zamysleme se nad tím.

Sedíte doma a nudíte se… Možná jíte z nudy. Chcete si tím zpestřit den. Nebo vnímáte sladkost jako odměnu za dobře vykonanou práci.

Možná máte nahraný dětský program jako jsem měla já, že když jste byli malí, tak jste byli chudí a rodiče si nemohli sladkosti a dárečky pro vás dovolit, místo toho jste do sebe tlačili pořád dokola jídla alá co dům dal, která vám vůbec nechutnala a teď když jste dospělí máte dojem, že si tím něco nahrazujete. Že teď když ty peníze jsou, tak si to lízátko koupíte, když vám ho nemohla koupit maminka…

Možná je pro vás sladkost malá oslava, kterou vám dřív neustále někdo odpíral a snažíte se dohánět, co jste jako malí neměli, kdy jste všem kolem záviděli co všechno mají a vy jste seděli v lavici s chlebem a byli jste rádi, že ho nemáte suchý… Jako malí jste něco dokázali a nebyli jste za to nijak oceněni ani odměněni, zatímco jiné děti ano. Takže dnes se odměňujete a cítíte potřebu při každém nákupu dát do košíku něco pro vaši radost, co vlastně vůbec nepotřebujete… Zkrátka máte pocit, že jste nedostali co jste jako malí chtěli a vaše nákupy sladkého tedy pochází ze staré bolesti a křivdy. Nemůžete za to, nezlobte se na sebe že to děláte. Jen si to uvědomte. To je klíč k sebeléčbě.

Možná vaše chutě způsobuje stres, strach a větší potřeba lásky.

Když se necítíte dostatečně milovaní a chybí vám pozornost druhých, cukr a hlavně čokoláda vám dodává slastný pocit, kterým si to snažíte trochu vynahradit… Harmonizujte vztah sami k sobě a se svými blízkými. Usmiřte se s lidmi kteří jsou pro vás důležití. Naučte se říkat Prosím, Děkuji, Omlouvám se, Mám tě rád. Naučte se říkat co vás trápí a navrhovat řešení, naučte se říkat Ne. Mazlete se s partnerem, nebo s maminkou, nebo se svými domácími zvířátky, abyste cítili jejich vřelost a lásku. Když budete mít korektní vztahy, nebude vás tak pronásledovat čokoláda.

Rozeberte si své myšlenky. Na co myslíte, když to jíte, nebo kupujete? To vám poví, proč to děláte. Když pochopíte, že je to program a odkud ho máte, bude pro vás o hodně jednodušší se ho zbavit.

Například pokud máte sladkost jako kompenzaci nebo odměnu, poté víte, že si místo sladkého musíte najít jiný druh kompenzace nebo odměny, který pro vás bude zdravější. Odměňujte se, rozmazlujte, dělejte si radost, mějte se rádi!! – Ale nedělejte to už cukrem. Přestaňte kupovat sladké nesmysly a ušetřené peníze dejte do jiné, zdravější kompenzace, kterou si určíte.

Já například cítím potřebu koupit si něco hezkého pro svou radost, čistě pro upevnění pocitu že MŮŽU a jsem v DOSTATKU, netrpím hladem a nesvětím pětikorunu. Koupí něčeho malého vyjadřuju lásku sama sobě, ale nejde mi o konkrétní hmotu, jde o daný skutek, že si něco dopřeju. Je to vlastně rituál. Vím, že původ této potřeby pramení z mého dětství a starého prožitku nedostatku a chudoby. Respektuji to, uvědomuji si to, nebojuji s tím a netrestám se za to. Díky tomu můžu své touze snadno odolat, protože není potlačená… Ale když nemusím, tak jí neodolávám a nechávám jí průchod tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Místo cukru buď koupím praktickou věc kterou reálně potřebuji (schválně vyberu s pěkným dekorem) a když zrovna nic nepotřebuji, koupím si kytičku. Chodím ráda do Tesco, protože jsou tam vždy květiny. Růže, gerberky, na jaře tulipány. Někdy jsou kytičky velice levné. Tak si po příchodu domů udělám radost krásnou květinkou na stole, ze které se raduji třeba týden, než uvadne. Jak dlouho máte radost z čokolády? – Jenom po tu dobu co ji jíte… Ale když milujete květiny, vaše radost z dárku je trvalejší a více vás proto uspokojí…

Možná to leze do peněz. Osobně to vidím tak, že než si na týden koupit tři čokolády, radši mám za těch 60 kč puget krásných tulipánků a nepěstuju si OTP (Okrasný Tukový Prstenec). Kdybych na květiny neměla peníze, prostě bych se zapřela a řekla si že ne, nic nedostanu… Ale nedělám to, jednak jsem to měla právě celé dětství a navíc těch 60 korun mám. Nečekám od sebe dokonalost a nedělám si násilí, abych za každou cenu plnila svou ideální představu dokonalosti. Jsem na sebe hodná, beru svoje chyby a nedělám si násilí tam, kde to není nutné. Ráda si proto květiny dopřeju… Můžete se inspirovat a zkusit to také.

Psychika je jen jedna strana mince, druhá strana mince je vaše zdraví, nebo to jak kvalitně jíte. Každý problém který člověk řeší, nebývá způsoben jednou příčinou, většinou je to směs. Kombinace několika faktorů a vlivů v různém poměru. Proto se nezaměřujte jen na vaši mysl, ale i na jídelníček. To bude součást řešení při vaší snaze si odvyknout.

Fyzická příčina chuti na sladké má většinou dva spouštěče. Jedním jsou plísně. Zejména Candida albicans miluje cukr a překyselené prostředí. Čím více je rozlezlá ve vašem těle, tím více vás ovládá jako nějaký psychický parazit. Funguje jako našeptávající čertík, který vám neustále podsouvá, abyste jedli cukr. To se projevuje nesnesitelnou chutí na sladkost, které nemůžete odolat. Klidně budete lízat kostku cukru, když nic doma nenajdete, hlavně že jste dostali sladké. – Seznamte se, to byla právě vaše Candida, která vás má na vodítku a vy skáčete jak si plíseň píská. Omezením příjmu cukru se Candida oslabí a přestane vás ovládat, zejména pokud podniknete i nějaké kroky vyloženě určené na její likvidaci.

Druhý důvod, proč nemůžete odolat sladkému, je lehká podvýživa. Vždy, když má tělo málo vitamínů a nedostává dostatečně pestrou, vyváženou, hodnotnou a výživnou stravu, začne vás chutí na sladké nabádat, abyste si dali alespoň nějaké ovoce, kde obvykle výživné látky jsou… Jenomže vy si místo jablíčka dáte Ferrero. Tohle je špatný návyk a s tím můžete cíleně pracovat.

Pozor, odvykání konzumace sladkého není a nebude o tom, že si nesmíte dát vůbec nic sladkého. Když absolvujete odvykání správně, jednoduše vám sladké přestane připadat atraktivní, nebudete na něj mít chuť, nebudete mít pocit že ho potřebujete, nebudete ho chtít nakupovat a pohled na čokoládu vás nevzruší. Díky tomu získáte absolutní svobodu a kontrolu nad tím, co si dáte a v jaké míře. Nebude vás ovládat žádný parazit ani program ale dáte si sladké proto, že jste se tak sami rozhodli, ne proto že vás k tomu něco přinutilo. A nebudete muset spást celou čokoládu, uspokojí vás komínek, nebo dva čtverečky. A to je úžasné.

Další zajímavý přínos je vaše vyčištění a vytříbení chuti. Čím víc solíte, tím míň pak cítíte slanost a potom solíte pořád víc a víc. S cukrem jsem si všimla, že je to úplně stejné. Teprve když jsem si od něj úplně odvykla, jsem zjistila, jak je cukr silný a jak je vše strašně přeslazené. Najednou jsem při chutích na sladké vyhledávala naopak to, co je sladké pokud možno nejméně, aby se mi z toho nekřivila pusa… Obvyklé přeslazené čokolády a zákusky vám tím pádem přestanou chutnat, asi jako když se vám omylem vysype do polívky celá solnička, taky už to nebudete chtít.

(pokračuj na druhý díl – ZDE)

Komentáře

Ikona diskutujiciho Mike 2017-03-28 08:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Můžeš doporučit nějaké konkrétní přípravky na tu Candidu?

Ikona diskutujiciho Alue 2017-03-28 08:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:  ke candidě se postupně dostanu

Ikona diskutujiciho Lucka 2017-03-28 09:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A tohle je článek pro mne, právě jsem v tomto rozpoložení.Kdy řeším tuto problematiku. Snažím se sladké nahrazovat datlovou pastou. Ale , když na to tak koukám, celou tu kilovou pastu, někdy sním za tři dny.Tak nevím jestli to je dobré. Ale po té si řeknu, že je to určitě lepší než bílý cukr.

Ikona diskutujiciho Alue 2017-03-28 09:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Myslím, že jsi cukrouškový závisláček a tato série je přesně pro tebe 🙂 Protože 300 gramů pasty denně je dobrá nálož.

Ikona diskutujiciho Mary 2017-03-28 10:09:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zrovna pred tydnem jsem prestala jist sladke a je to fakt boj. Dekuju za clanky, doufam ze mi nejak zlehci trapeni, protoze ta blba candida me ne a ne opustit. Zkousela jsem i hrebicek ale uz ho nezvladam, je fakt odpornej :D

Ikona diskutujiciho Alue 2017-03-28 10:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]:  Ale zase tě hezky odčerví 🙂

Ikona diskutujiciho Karel 2017-03-28 10:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Článek pro mě právě v čas :D

Ikona diskutujiciho Ameline 2017-03-28 11:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já se takhle odvykla pár let zpátky. Občas jsem si sice cosi dala, ale nějak jsem to nepotřebovala a 90 procent sladkostí mi bylo přeslazeností odporných. Nicméně teď na začátku roku jsem brala antibiotika. Bylinky a klidový režim nezabraly a když jsem zjistila, že nemůžu pořádně dýchat a horečka se stupnovala, byla jsem za ně dost ráda. Bonus point, zřejmě vyzabíjely ještě cosi z léta, od kdy se táhla šílená únava a další nespecifické problémy, které na testech nenacházely opodstatnění. Takže mi bylo v konečném důsledku lépe jak předtím.

Ikona diskutujiciho Meli 2017-03-28 11:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji za tuhle sérii, Aluško! Vím, že to jde když si jednou odvykneš, čaj ani kafe už nesladím léta, ale malých sladkostí se zatím ne a ne zbavit – už jen tímhle článkem mám ale znovu víc odhodlání!

Ikona diskutujiciho hanka 2017-03-28 11:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ano, já jsem měla období asi rok a půl, kdy jsem taky vůbec nejedla cukr a můžu říct že chutě se opravdu vyčistí a zintenzivní, cukr mi připadal hrozně silný. Navíc se srovná psychika, člověk je daleko víc v klidu a neprožívá extrémní návaly emocí. No pak jsem začala jíst zase "normálně", protože jsem dost cestovala anebo i ze společenských důvodů, přijdete k rodině a to je "a ty si nedáš koláč, jak to, proč nejíš sladké, budeš nemocná když nejíš, jsi moc hubená, dej si…" znáte to. Každopádně myslím že když člověk vysadí cukr, začne se přirozeně stravovat zdravěji, protože se mu změní chutě. Uvažuji o tom, že s cukrem zase skoncuju. Ona se dá připravit spousta dobrot bez cukru, i péct se dá dobře bez cukru. Jen budu muset jíst víc abych doplnila energii. Sladké totiž používám jako rychlou vzpruhu. Tyto články mi budou určitě skvělou motivací :-)

Ikona diskutujiciho hanka 2017-03-28 11:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě mě napadá, existuje kniha William Dufty – Cukrové trápení, kdyby se chtěl někdo při odvykačce namotivovat tak doporučuji:))

Ikona diskutujiciho Alue 2017-03-28 11:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]:  Candida albicans se totiž živí antiobiotiky. Takže ti to narušilo střevní mikrofloru, kde se ta sviňa rozlezla. To je ten důvod… takže první zabít candidu, pak dodat bakterie…

Ikona diskutujiciho Andrea 2017-03-28 12:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: Mám to úplně stejně. Byl to dost boj, navíc jsem měla různé zdravotní neduhy právě kvůli Candidě, ale musím říct, že vůle je nejdůležitější – nakonec jsem zvládla nejíst jakékoliv sladké i přes Vánoce, kdy do mě všichni chtěli sypat cukroví horem dolem. :D A pak se dostavil stav, který zde Aluška popisuje – naprostá nechuť na běžné sladké, posílení chuti (zjistila jsem, že pohanka a všechny tyto zdravé přílohy mají jiné chuťové grády), žádná únava přes den, dobrá nálada.

Ikona diskutujiciho Verča 2017-03-28 15:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuju za super článek!!

Ikona diskutujiciho Verča 2017-03-28 15:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ještě Ti chci Aluško moc poděkovat (ač to není k tématu – jednou jsi tady doporučila pastu forever Bright – a od doby, co jsem si ji koupila, jsem nenašla absolutně žádný produkt takové kvality – je to neabrazivní výrobek – naprosto super!!! děkuji moc!

Ikona diskutujiciho TJ 2017-03-28 16:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já nikdy nebyl moc na sladké, ale co jsem si dopřával často, byly mé oblíbené dopolední a odpolední kávičky  (ještě před třemi lety jsem si dával do kafe běžně 6 kostek). Ale po tom, co jsem zjistil, že "bílá smrt" způsobuje největší překyselení organismu, jsem to prostě ze dne na den radikálně utnul a bez cukru jsem více jak 2,5 roku. Cítím se mnohem lépe po zdravotní stránce (žádná únava, stres, blbé nálady atp.,  jelikož jsem na všechny tyhle stavy  docela trpěl, tak po této proměně se k cukru rozhodně už nikdy vracet nechci). Zjistil jsem, že člověku k radosti úplně stačí v zimě pár sušených datlí nebo křížaly z domácích jablek a v létě jahody, melouny, maliny a mnoho dalších dobrot. Aspoň se pak na to léto těším dvojnásob. Není to tak dlouho, co jsem si dal na svatbě (více méně z povinnosti abych neurazil) kus dortu a nestačil jsem se divit, jak mi to přišlo děsně přeslazené, dokonce tak, že jsem to ani nedojedl. Takže s tebou naprosto souhlasím, že jak si člověk odvykne, tak pak už nemá potřebu vracet se k cukru. Díky za článek Alue a "držím palce" všem, kteří s těmi sladkými dobrotami hodlají skoncovat…

Ikona diskutujiciho Mike 2017-03-28 19:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já osobně se snažím všecho s mírou. Takže se nepřejídám kupovanejma sladkostma (ikdyž taky si rád dám) ale zase pěknej domácí koláč nebo palačinky a domácí marmeládou s radostí snim celej kopec bez sebemenších výčitek. Zase člověk potřebuje všechny složky potravy a sacharidy jsou hodně významný zdroj energie. Když pak člověk chodí do hor, na nějaký náročný túry nebo prostě dělá jakoukoliv náročnou činnost kde tělo podává opravdu velkej výkon tak beru spoustu sladkého a mám na sobě vyzkoušený že to opravdu člověku dodá energii a neskutečně podpoří takže to není výmysl "zmanipulované vědy". To by pak člověk na hřebeni vraždil pro kousek čokolády když mu dojde o den dřív než plánoval. :-D

Ikona diskutujiciho Ayeri 2017-03-28 19:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je článek přesně pro mě a mojí čokoládu :D Zaprvé jsem ráda, že si myslím, že plíseň nemám. Představa olizování cukru je mi odporná, nebo spíš ten pocit v puse, co přijde až takhle silně sladká chuť odezní a kdybych snědla celou čokoládu na posezení, tak mi bude neuvěřitelně blbě. Ale s čokoládou a s různými odměnami je to horší. To je čokoláda sem, protože se mi něco povedlo a mám pocit, že si to zasloužím, čokoláda tam, protože mě štve, že si nemůžu najít přítele. . . Jsem zvědavá, co z toho vyjde a co si vymyslím za jiné odměny, protože se nechci zavalit blbostmi a upřímně zrovna řezaná kytka taky není úplně něco, co bych chtěla mít pořád doma.

Ikona diskutujiciho vivi 2017-03-28 21:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, a ako je to prosím ťa s kakaom? Spôsobuje tiež závislosť, je nejak toxické pre organizmus? Ja jem napríklad často jednu tabličku čokolády denne, snažím sa kupovať čo najkvalitnejšiu bez sóje a 70-80-90 percentnú, alebo si kupujem raw kakao a dávam si ho do smútičiek z banánov a lesných plodov, niekedy som si kupovala i raw čokolády ktoré neobsahovali žiaden cukor, tie som priam extaticky zbožňovala – len idú dosť do peniažkov). Niekedy si pripadám ako závislák od kakaovníku, rada som chrúmala aj surové kakaové bôby, a na čokoláde zbožňujem práve tu jej trpko horkú chuť…nie tie precukrované mliečne vyrobeninky).čítala som niekde, že aj v kakaovníku sú látky spôsobujúce závislosť, teobromín či kofeín…? Nevieš o tom niečo?

Ikona diskutujiciho Fellien 2017-03-28 22:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já teda sladké nějak nemusím. Akorát lékořici miluju a mohla bych se jí užrat! Ale teď s ní mám utrum, většina obsahuje pšeničnou mouku a zjistili mi intoleranci lepku, na což mám už nějakou dobu podezření. Tak teď spíš válčím s lepkem. Ale s tím sladkým jsem to nikdy moc nechápala, jak třeba někdo může sníst celou čokoládu?? Já sním jeden pásek a mám dost a je mi špatně, a to jím jen čokolády 80 % a víc. Mamka i babička do sebe sladké ládujou strašně. Nechápu.

Ikona diskutujiciho Tonka Bláznivá 2017-03-28 22:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hehe. Zrovna se láduju čokoládou. 🙁

Ikona diskutujiciho Alue 2017-03-29 09:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[18]: V tom případě ti budiž odměnou dobrý pocit z toho, že jsi odolala a žádnou hovadinu nekoupila a nesnědla. :D  :D  :D

Ikona diskutujiciho Alue 2017-03-29 09:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]:  Obsahuje trimethylxantin a ten je pro tělo toxický.. máš ho také v kávě. Jestli je čokoláda návyková kvůli tomu, nebo spíš psychicky že dodává hodně energie…? Nejsem čokoexpert, abych si byla jistá, který spouštěč v tom je. Ale kakao je návykové, to všichni známe 🙂

Ikona diskutujiciho Peace 2017-03-29 12:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Chvíli jsem byl taky závislý na sladkostech, ale naštěstí jsem se z toho poměrně lehce dostal. Spíš mi vadí, že jsem dost závislý na mase a výrobcích z něj. Na to někdy seriál neuděláš? Ideálně bych se rád dostal, že bych maso jedl tak 3x týdně, teď ho jím každý den, ale moc mě ani nenapadá čím ho nahradit abych si zároveň pochutnal. Když si totiž na jídle nepochutnám, tak mě to deprimuje.

Ikona diskutujiciho Ivet 2017-03-29 12:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám zkušenost že na sušenkách, čokoládě atd… vzniká normálně závislost a stejně jako u každé jiné zásvislosti stačí nějakou dobu skutečně abstinovat a přejde to. Jednu dobu jsem se naučila po obědě si dát něco sladkého, po čase (a nebyl tak dlouhý) mě to začalo nutit si po tom obědě něco dát. Zakódovalo se to jako rituál. Tak jsem nasadila abstinenci. První dny hrůza, pořád jsem myslela na to co zblajznout a pak to prostě přestalo otravovat…

Ikona diskutujiciho Daria 2017-03-29 15:44:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naprosto super článek, s tou psychikou si to řekla naprosto přesně. Upřímně ti závidím "tvůj" jednoduchý program, kdy víš, že za to může psychika. U mě to je bohužel asi nedostatek lásky, nebo lidský blízkosti a s tím já bojuju celý život a nevím, zda to kvůli čokoládě zvládnu nahradit, nebo jinak natrénovat, když se mi to nedaří ani při jiných příležitostech 🙂 jinak až teď, s tímhle článkem si uvědomuju, jak moc jsem na sladkém závislá. Určitě! jednu nebo dvě sladkosti přes den a snídaně u mě musí být sladká chtě nechtě. Ale chci s tím přestat, takže se do toho pustím, aspoň se ukáže, jak hluboká propast uvnitř mě je, když jí přestanu zalepovat čokoládou 🙂 Díky moc za super článek a ať se daří!

Ikona diskutujiciho Mary 2017-03-30 11:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: tak jsem si ten hrebicek zacla strkat do papirku vazky a uz se to da aspon spolknout :D

Ikona diskutujiciho Daria 2017-03-30 13:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Teď jsem si to po sobě přečetla a musím se opravit. Uvozovky neměly být na slovem tvůj, ale "jednoduchý". Tohle nemusíš vkládat 🙂 díky

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek