Jak se správně chovat ke vzteklému dítěti?

12.11.2010 v Poradna 30

Otázka:

Milá Alue.

Náš dvouletý chlapeček se už nějaký měsíc vzteká. Řeší to řečmi a naznačováním, že chce někoho zbít. Různě zkouší, na koho si může dovolit, na kom si vybije zlost. Bije do předmětů, oblíbených plyšáků. Včera přišel i na sebeubližování, třískne sebou o zem. Cítím, že teď v tomto věku je to ten nejdůležitější okamžik, jak se se vztekem bude vypořádávat celý život. Moje otázka zní, jak ho směrovat, co mu říct? Jak to vysvětlit? Řeším to slovním vysvětlováním, že se to nedělá, ač sama jsem zuřivá hrozně. Pak to ignoruji, ale někdy mu dám i na zadek – to když to fyzicky provede (třeba si dovolí venku na mladší holčičku). Souvisí s tím i, že je lakomý a zase chce ubližovat, když mu někdo sáhne na hračku.
Zmínila jsem se, že já jsem zuřivec hroznej, pořád to řeším, proč jsem taková, zatím nevím. Svoji vzteklost řeším tak, že jsem protivná na okolí, psychický teror, syn chce fyzicky ubližovat. Takže ode mě ani od manžela to neokoukal.

Možná bych ještě měla zmínit konkrétní situace, které ho vyprovokují ke vzteklosti. Když se mu nedaří, co si usmyslel…většinou nezručnost malých prstíků. Když chci něco, s čím on nesouhlasí…např. ranní převlékání z pyžama. Už jsem uvedla, nějaká dětská návštěva, berou mu jeho hračky. Nebo venku se o něco rve s cizími dětmi. A nebo jen tak to prohodí, i když vypadá naprosto vpohodě….že babičce nabije, dětem, bratránkovi taky dvouletému.

Díky za jakoukoli radu Petra.

Odpověď:

Ahoj,

Nerada bych se tě dotkla, ale dítě energeticky odpovídá svým rodičům. Pokud jsi vzteklá, je jasné, že je syn vzteklý po tobě. Je jedno, jestli svůj vztek ventiluješ psychicky a on fyzicky. Děti přebírají energii svých rodičů. Na čem rezonuješ, to on převezme. On to od tebe neokoukal, on na tobě zarezonoval a ventiluje to po svém.
Já děti nemám. Pro radu pro tebe jsem si musela za někým jiným zajít a společně to probrat, to ti říkám na rovinu. Co ale na děti funguje je ukázat jim, že vztek jim nijak nepomůže. Třeba, zkusit synka brát do lesa na procházku. Ne na pískoviště, ani na hřiště, ani mezi děti. Když se bude v lese vztekat, že něco chce, zkus ho nechat se vyzuřit. Prostě poodejdi a počkej, až mu dojde energie. Na děti platí, nenechat sebou manipulovat přes jejich pláč a vztek. Když uvidí, že na řev nereaguješ, třeba to zkusí jinak. Po dobrém. Jeho vztek může být jen snaha vzbuzovat pozornost.
Podobně se vychovávají pejsci. Když pes zlobí, nebo dotírá, nedíváš se na něj, nehladíš ho a vypustíš ho ven na zahrádku. Když se začne chovat dobře, pomazlíš ho. To je jeden ze základních triků, jak psa učit. Dvouleté dítě určitě neumí mluvit, aby jsi mu vysvětlila, co je potřeba dělat jinak. Musíš mu to jednoduše ukázat tak, aby to pochopil.
,,Na řev nereaguji, na hezké chování reaguji.”
Nechci tvého syna přirovnávat k psovi v nějakém špatném slovasmyslu, ale když k nějaké bytosti nemůžeš normálně promluvit, musíš to ukázat a tento příklad se mi zdál jako vhodný. Pes tohle pochopí, proč by to nemohlo pochopit dítě? Zkus prostě komunikovat beze slov. Někdy pomáhá představit si, že jsi své dítě a přehrávej si jeho život jeho očima a zkus přemýšlet, co by rodiče měli dělat, aby dítě pochopilo a změnilo své chování. Představuj si, jak se vztekáš a jak k tobě příjde máma a dá ti na zadek. Zkus sledovat, co tě napadá. Mě takové dívání se z druhého pohledu vždycky napoví.
Pokud tento přístup ,,nechat se vyzuřit a nereagovat na vztek” nepomůže, určitě bys mohla zkusit zajít k odbornému terapeutovi. Nemám na mysli prášky, proboha to vůbec ne. Prostě zkusit se poradit s dětským psychologem a zeptat se ho, jak se správně chovat ke vzteklému dítěti a jaké by mohly být důvody. Určitě ti dá nové podněty a za zkoušku to stojí.
Samozřejmě pro tebe platí jedna věc, kterou si velmi nutně potřebuješ uvědomit a to je ta, že dítě je tvé zrcadlo. Je to tvá krev, stvoření, které rezonuje na tobě a jen odráží tvé kvality a chyby jako kdokoliv jiný. Vidíš na svém synovi jak je vzteklý a víš, že to máš v sobě taky. Nebo že se rve o hračky.. to znamená, že asi cítí v něčem nedostatek. Neschopnost dávat je pocit, že má něčeho málo. Co je to? A co chybí tobě, že na synovi vidíš, že se nechce dělit? Dítě v podstatě zaujímá teď takovou úlohu malého učitele, který ti ukazuje, co je prvotně potřeba na tobě spravit. Když se bude vztekat, snaž se na tohle myslet, že se vlastně díváš na sebe a mysli, jak bys mohla tuto vlastnost na sobě dát do rovnováhy. Určitě by nebylo úplně na škodu zkusit před spaním prosit světlé ochránce, aby ti napověděli, nebo si zkusit na tenhle problém zameditovat. Někomu to funguje a najde takhle odpověď, můžeš to vyzkoušet.
Ještě mě napadlo, je možné tvé dítě obejmout, když se vzteká? Totiž když uděláš něco absolutně nepředvídatelného, můžeš ho zarazit. Začne řvát, kopat… jestli to dokážeš, zkus k němu pocítit lásku jako ke svému učiteli, který ti ukazuje tvé temné stránky osobnosti. Zkus cítit, že jsi mu za to vděčná a že je tvůj milovaný synáček, který vlastně nemá chyby. On je dokonalý, jenom zrcadlí něco, co ty nechceš. S tímhle pocitem ho obejmi, zkus ho pohladit a říct mu to. Mohlo by to zafungovat. Nejenom že by mohl přestat řvát, ale ty bys v tu chvíli ,,pomilovala” své nedostatky a mohlo by se to začít spravovat. Teď mi to přišlo do hlavy, jak jsem přemýšlela, co by na mě jako vzteklé dítě fungovalo. Podle mě to bude i lepší řešení, než ho nechat vyzuřit.
Já byla jako malá spíš tichá pecka, o které nikdo nevěděl, takže fakt moje zkušenost to není, ale na mě by to fungovalo.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Další obrázky morčat – ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho Domácí čajovna, Renata 2010-11-12 06:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mimochodem, ty morčata jsou úžasný…

Ikona diskutujiciho Rajka 2010-11-12 07:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja by som Petre odporucala toto: Doma co najcastejsie spievaj, tancuj a usmievaj sa. Synceka sa potom spytaj, ci sa mu paci mamicka, ktora je dobra a vesela, alebo zla a smutna. Povedz mu, ze aj ty mas radsej dobreho a veseleho synceka. Nezabudni ho vzdy chvalit, ked urobi nieco dobre. Nie davat darceky, ale pohladit a usmiat sa.

Ikona diskutujiciho Azure 2010-11-12 07:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A chtel bych upozornit ze pokud se vychováva dítě způsob vychovávani musi byt totožne od obou rodičů i prarodičů

Ikona diskutujiciho Dana 2010-11-12 08:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Souhlasím s Alue, určitě je třeba začít u sebe, mám to prakticky vyzkoušené, děti mám dvě a poté, co jsem se dala vnitřně dohromady já, promítlo se to do celé rodiny. Líbilo se mi moc přirovnání, které jsem vyslechla na jednom semináři – že rodiče jsou jako studánka a děti jako potůčky, které z ní vytékají. Když je studánka čistá, tak i potůčky jsou průzračné a vesele zurčí, když je špinavé, tak i v nich je voda zakalená. Je to leckdy těžké si to přiznat, ale člověk se z toho nijak nevyvlíkne, chování našich dětí nám skutečně říká hodně moc o nás samotných. Když se prcek bude válet po zemi a kopat nohama, zkus se jednoduše začít smát a možná budeš překvapená :-). Obejmout – taky funguje, oni v tu chvíli, kdy se vztekají, prostě nezvládají situaci. Jinak obecně k výchově dětí můžu doporučit dle mého soudu velmi dobrou knížku Respektovat a být respektován http://knihy.hledajici.cz/detail.php?id=7584&action=kniha

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-12 09:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je stále pořád o tom samém, stejný princip funguje u všech vztahů s kýmkoliv.

Ikona diskutujiciho Elin 2010-11-12 10:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]:Putující oblaku, děkuji Ti, že se dělíš o své vědění, vždy když čtu tvé komentáře, tak se raduji a cítím stejně vše, co píšeš. Sice to nesouvisí nijak s článkem, ale chtěla jsem to jen napsat. Přeji všem bytostem navštěvujícím tyto nádherné stránky radost, svobodu a lásku:-)

Ikona diskutujiciho Lucie 2010-11-12 11:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K výchově mi nesmírně pomohla knížka Respektovat a býr respektován, absolutně vynikající a myslím si, že by ji měl mít přečtenou každý rodič, učitel i terapeut.. To, že si dítě lehá na zem (klidným způsobem, nic drastického) je pro ně velmio přirozené – je to jako ásana z jogy (kobra) a hněv, který mají v příšku pak odchází do země. Otázka je, jak to provádí. Nám k výchově nesmírně pomohla komunikace. Neznamená to, že když dítě třeba ještě neumí dobře mluvit, že se mu nedá vysvětlovat. Samozřejmě ne litanie, ale náš malý (2 roky, mluví dobře možná díky vysvětlování a větší komunikaci) všechno pochopil a snáz se se vším vyrovnal. Nabídky typu uděláš to tak nebo tak, možnosti výběru, dohodnutí se na společné věci – tím se pak lépe zvládne vzdor, protože děti s námi chtějí spolurozhodovat. Chtějí se s námi podílet na společných věcech. Nejsou nikterak menší, než my – jen mají malé tělo, které se uči ovládat, ale mají zase čerstvé vědomí, když ho neubijeme. Místo mlácení a plácání nám pomohlo zvednutí dítěte do výšky s důrazným tonem. Vynikající je i obejmutí s láskou, dítě se srovná (i když zpočátku se v náruči zmítá).

Ikona diskutujiciho Lucie 2010-11-12 11:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

omlouvám se za překlepy

Ikona diskutujiciho Monika 2010-11-12 11:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Knihu Respektovat a být respektován jsem četla,je skvělá.Je důležité přistupovat k dítěti jako k plnohotnotné  duchovní bytosti,ne jak k domácímu mazlíčkovi,a podle toho s ním i mluvit a před ním se chovat.Určitě si nemyslet,že když je dítě malé,tak nechápe a nerozumí.Mám dvě malé děti,a jakmile jsme si to s manželem uvědomili,a začali se k nim od miminka chovat jako k chápajícímu tvoru,který má své potřeby,touhy ale i chyby,tak se vše změnilo.A pokud je dítě lakomé,rve se o hračky,tak na to máme fintu.Ale je důležité s tím začít od narození-je to snadné a funguje to.Učit ho VÝMĚNĚ.Když má něco v ruce,poprosit ho o půjčení,slušně poděkovat,jen na pár sekund si věc ponechat,apak vrátit,se slovem prosím(ve smyslu tady máš,vrácím),a takto to praktikovat víckrát a často,se vším možným,i s jídlem apod.Dítě si uvědomí,že když něco půjčí,tak mu to bude vráceno,nebo dostane navýměnu něco jiného.Ačasem to pro něj bude zábava a samo vám bude chtít,,vracet "vaši péči,tím že bude dělat výměnu.Nesmíte brát dítěti jentak něco z ruk,aniž byste mu za to dali např.jinou hračku,nebo mu vysvětlili proč si s tím hrát němůže a nenabídli alternativu.Pokud mu bez ničeho berete z ruky,tak to přesně vede k lakomému a rvavému chování.A od novorozeněte s ním mluvte normálně,ono chápe a vnímá velmi dobře!Ale musí se tomu učit.Nechte ho odpovídat,potvrzujte,že jste slyšli odpovědět.Třema i jen pohled,brouknutí,to vše je výměna.Děti se nám snaží vracet mnoha způsoby,neznemužnujme jim.Jinak rada Alue i příspěvky jsou též plné pravdy.

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-12 11:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: No děkuj především sobě, já osobně nikomu nepomáhám a ani nemůžu pomoci, to si lidé dělají sami ;-)

Ikona diskutujiciho kristynkatriskova 2010-11-12 12:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ahoj alue musim stebou souhlasit kolikrat si na sve dceri vsimam vlastnosti co mam ja sama at dobre nebo ty spatne kazdopadne u nas plati  kdyz ma dcera vztek tak bud necham vyrvat a ignoruji nebo ji pochovam.ale nekdy dojde samozdrejme i na placani zadecku nekdy to proste jinak nejde ale vysvetlim ji hned na to proc dostala pres zadek.dcera je hodne aktivni az moc a vecer sem uz taky protivna a unavena a dcera to vypozoruje a zlobi jeste vic a jak naschval de spat hodne pozde vecer kolikrat se mi stalo ze sem usla jeste driv nez ona holt nekdy se stane no.

Ikona diskutujiciho ok 2010-11-12 12:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

"po mě to nemá" -to mě teda pobavilo 🙂 Samozřejmě že má a učil se to už v tvém těhotenství. To že rodiče odmítají svůj podíl, ukazuje na jejich nezodpovědnost a nevyzrálost. Bohužel je to hodně rozšířený. Dál bych dával bacha na co hledí v televizi – neboli bere sračky jako svou inspiraci (i animované). Opět zodpovědnost rodičů. Už jsem viděl dvouletýho boříka hrát Counter Strike na PC (ale hlavně že babka měla klid že). Prvně bych Petro začal u sebe, řešit tu vzteklost. Takže přijít na to s terapeutem. Ne psychologem, poněvadž ví o věci prd, ale s někým na psycho-emocionálno. Na kluka nereagovat nebo se mu při pokusu o tyátr vysmát. Začít se mu smát ve stylu "och ty jsi směšný", pokud možno v dobrým a začne nad tím přemýšlet… A jak píše Monika, jednat s ním úplně upřímně jako s plnohodnotným člověkem, což taky je. bohužel tohle je největší problém některých rodičů, poněvadž to nechápou, nemají na to mentálně. Mě stačí jen pozorovat lidi jak jednají se sváma mazlíčkama a troufnu si odhadnout jaký budou rodiče. Aluš, co je to za článek, kde je psáno, že dítě není náš majetek?

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-12 12:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: To je fakt smutné, že je výchova dětí takhle náročná. Problém je, že když je to stres pro rodiče, tak si to dětství neužijí ani děti samotné. Neustálý bordel by mi taky dost lezl na mozek. V místnosti, kde není relativně uklizeno se necítím vůbec dobře a nemůžu si tam ani číst knížku. Jako malá jsem pořád měla potřebu udržovat jednu místnost v domě uklizenou v rámci možností, abych tam mohla vůbec sedět :D Na jednu stranu je to pro mě dobře, kdybych byla bordelář, tak mi to hodně zkomplikuje život. Takže upřímnou soustrast, vůbec se ti nedivím. Zamknout šuplíky s hračkama a děcka vyhnat na trávník :D

Ikona diskutujiciho Frise 2010-11-12 13:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

NO tak to moji rodiče říkávají taky "já nevim po kom taková seš", ale přitom denně vídám na nich ty vlastnosti, co mi oni vyčítají 😉 🙂

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-12 14:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[13]:Všechno je zde možné Alue ;-)

Ikona diskutujiciho Marek 2010-11-12 18:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Prekopová – Pevné objetí?

Ikona diskutujiciho Hanka V 2010-11-12 21:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc příjemná a podnětná diskuze. Mě mateřství a těhotenství zatím čeká (doufám, že brzy :-), ale určitě bych mamince "malého vzteklounka" i všem ostatním maminkám a snažilkám doporučila knížku Zdeňky Jordánove Tvoje dítě jako šance pro tebe.

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-13 02:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Chovat se k dětem jako k domácím mazlíčkům? Tak tohle je opravdu dobrý nápad. Se zvířaty se dá totiž komunikovat především pomocí pocitů, pokud se teda chceme mazlit, ne jen přikazovat: "Sedni! Lehni! Přines!". Tohodle se dá krásně využít u malých dětí, které ještě tak úplně nechápou význam slov a mnohdy je to výhoda, protože pocity se dá sdělit víc než jen slovy. Dětská mysl je otevřená a vnímavost obrovská. Stačí jim proto vysílat své pocity plné lásky nebo uklidnění. Tyto pocity však musíme myslet skutečně vážně, jedině tak budou dobře fungovat. Mám to odzkoušený hlavně na kočičkách. Tak například když jsem se jednou strašně moc chtěla pomazlit se svou milovanou čičinkou, mluvila jsem na ni a prosila ji, aby za mnou přišla (nerada někoho do něčeho nutím). Nepřišla a to přitom zrovna nežrala, nespala, nechtěla ven a pod. Za pár dnů jsem pochopila, proč tomu tak bylo. Vysílala jsem k ní pouze touhu mít ji u sebe a prázdná slova. Zapomněla jsem předat jí skutečný důvod, proč se s ní chci pomazlit, totiž touhu dát jí svou lásku, kterou mi vždycky stonásobně vrátí. Tak jsem to zkusila znovu. Soustředila jsemse na pocity obrovské lásky, jakou cítím vždycky, když hladím ten její heboučký kožíšek, dotýkám se roztomilého čumáčku nebo poslouchám nádherné předení a protože mé pocity byly opravdové, čičinka se přišla pomazlit. Je taky dobré dýchat stejně jako váš mazlíček. Včera jsem to zkoušela s koťátkem spícím v mé náručí. Zaplavil mě pocit obrovské lásky a vzájemného souznění. Bohužel jsem to zažila jen na pár sekund, protože vedle mě stály babča se ségrou a já se nemohla pořádně soustředit. Hodlám s tím ale ještě dál experimentovat.:-) Stejně jako chci vyzkoušet vnímavost na dvouleté sestřičce mé kámošky. Už jednou jsem to s ní zkoušela. Vlastně tím se zrodila moje teorie o předávání lásky. Vyslala jsem k ní lásku a ona se ke mně přitulila. Bylo to moc hezké.:-)

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-13 07:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[18]:"Zaplavil mě pocit obrovské lásky a vzájemného souznění. Bohužel jsem to zažila jen na pár sekund, protože vedle mě stály babča se ségrou a já se nemohla pořádně soustředit."

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-13 12:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]:díky.:-)

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-13 12:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[17]: Žejo? Ta knížka je na úrovni Čtyř dohod od Ruize. Je naprosto úžasná 🙂

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-13 15:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[21]:Jo, to je moc hezké.:-)

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-13 17:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[22]: i my můžeme být takový ;-)

Ikona diskutujiciho Petra - dotazující 2010-11-13 23:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj všichni. Díky za komentáře a rady 🙂 Trošku jsem na sobě zapracovala a nejsem už tolik podrážděná. Synek už je taky klidnější. Vlastně ho to téměř přešlo. Jen k cizím lidem, návštěvám, s kýmkoli cizím přijdu do styku naznačuje ránu, ale nedovolí si. Občas na mě koukne takovým zkoumavým pohledem. Tak si říkám, co asi vidí?

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-14 08:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[24]:Tak ho zkus třeba jen pohladit, nebo se na něho usmát, když se vzteká. Rozhodně na sobě dál pracuj. Když v sobě ucítíš jen nekonečnou lásku, tvůj synek bude taky takový. Je dobře, žes Alušce napsala. Čím dřív si matka uvědomí své nedostatky a čím dřív je přestane přenášet na dítě, tím lepší to pak pro něj bude – snadněji se toho vzteku zbaví.

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-15 09:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[24]: Vážně nefungovalo? Co dítě, to jiné chutě… mě když někdo obejme, tak můžu být naštvaná jak chci, hned mě to přejde. :D

Ikona diskutujiciho Boikana 2010-11-16 16:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]:Podle tohože je dítě již od narození vlastně"dospělé" by se měli rodiče chovat. Dnes jsem hlídala menší sestru ve školce v tělocvičně kam si chodí s dětmi hrát i předškolkáčci a byl děs a hrůza poslouchat, jak na děi maminky šišlají takovým tím způsobem jako když se někdo rozplývá nad štěňátkem: No ty jsi ale krásnej viď?

Ikona diskutujiciho michal 2011-03-05 19:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ja bych zkusil pozdat temne ochrance. ti svetli jsou knicemu, hrozne nespolehlivy. zato temni vzdy pomohli.

Ikona diskutujiciho strojmir 2012-07-10 02:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, co se týče výchovy dítek, stojí za to seznámit se s prací p. Naomi Aldort.Úžasná dáma, jejíž přístup k dětem považuji za lekci duchovního mistrovství.

Ikona diskutujiciho Lenka 2014-09-10 23:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Holky, taky se vaše dvouletá radost dokáže tak vztekat? Zkoušely jste některá, co zabere? Dívala jsem se sem: http://www.erada.cz/?p=916 , herečka ze mě nikdy nebude, takže na zrcadlo můžu zapomenout, vybití je v našem případě na hrozně dlouho, snad jen ty kompromisy zabírají. Co zabralo u vás? Dík za rady, pa Lenča

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek