Jak se ve mě probudila nová duchovní schopnost :)

19.8.2007 v Zážitky 0

Dnes je 19. srpna 2007 – Neděle. Už něco přes týden jsem na prázdninách u táty.

Předevčírem jsme byli v kině. Na Harrym Potterovi 5 🙂 – byl supr, moc doporučuju, já si málem snědla ruce a vypadla z křesla, jak jsem to prožívala :D.

Po cestě zpátky už byla tma… byla jsem namáčknutá mezi Vilíkem a Luckou v našem pidi autíčku. Najednou mě přepadla únava a bylo mi blbě, tak jsem zavřela oči. – Představila jsem si sama sebe, jak sedím ve světle a prostupuje mě energie. – chtěla jsem se trošku očistit. – pak jsem se do té představy pěkně propadla… najednou to všechno ale zmizelo. ,,Někdo mi zasáhl do meditace?!?” Najednou jsem stála na bílém kamenném kruhu a kolem mě tma. ,,Co to je?!” pomyslela jsem si. Chvilku jsem tam stála a čekala, co bude… pak se to pode mnou najednou propadlo a já letěla temnotou… ,,áááááááááááááá…!” – trochu jsem se bála, co bude. Ale nepřerušila jsem to. – najednou jsem přistála na další plošině. – Najednou ke mě přiletěl obrovskej anděl. Měl dlouhatánský bílý vlasy a krásně se na mě usmíval. – Začali jsme si povídat. Řekl mi, že se nemám bát. Že tohle je naplánovaný, že mi to jenom prospěje. Že je to takový program, aby ve mě něco otevřeli. Že se nemám bát a nepřerušovat to. – A tak jsem se uklidnila a přijala to 🙂 – pak mě políbil na tvář a odešel. – Pak se pode mnou zase propadla podlaha a už jsem zase padala ve tmě. – Zase jsem křičela to svoje ,,áááá!” – ale s úsměvem. Těšila jsem se, co se stane dál. – Najednou jsem dopadla na další plošinu. Zase bílá, zase z kamene. Ale na jejích okrajích byly tři sochy. – Bylo to jako z nějakýho drsnýho filmu. – Najednou z těch soch začaly vycházet postavy. Všechno to byli muži. Nanebevzatí mistři! :)Jeden měl tmavou plěť. Řekl, že se jmenuje Quimby. Druhý měl světlou tvář. – Na mou otázku jak se jmenuje řekl, že to není důležité. – Pak jsem se otočila a – můj bože! 🙂 – Ježíš! – Měl hnědý, vlnitý vlasy po ramena, světlou pleť, jako z vosku. Modrý oči, bílej hábit a modrej plášť – jako z obrázku. – je to zajímavé.. protože Ježíš byl žid.. tedy modrý oči a světlá kůže mě překvapily. – U něj jsem se zastavila. Prohlídla jsem si jeho ruce. – ani jizvička.. takže stopy po kříži si nenechal. Koukala jsem na něj a nevěděla, co říct. – Mistři mě obestoupili, vpustili do mě jakousi energii, naplnili mě láskou a radostí, otevřeli mi srdce, postupně objali a poslali zase dál… zase dál tou tmou… – tentokrát jsem nekřičela. Padala jsem tmou a potichu si to užívala… jak mě hladil vítr.. ten pocit lehkosti.. 🙂 – DRC! – něco se mnou škublo. – Otevřela jsem oči a vrátila se do reality. – a? jsme ve městě. Přejeli jsme zpomalovák. Ale najednou se mi před očima objevila krásná ženská tvář a řekla: ,,Vrať se!”

A tak jsem zavřela oči, vyprázdnila mysl a nechala se unášet. – Stála jsem zase na nějaké plošině. Ale nedělo se nic. Přecházela jsem po ní a zírala do tmy. A hups, – už zase se to propadlo a já letěla. – a zase nějaká plošina… obestoupili mě moji andělé. Začali jsme spolu promlouvat. Obržela jsem instrukce spíš do podvědomí, než vědomě. Pak mě políbili a poslali zpátky do těla. -Otevřela jsem oči. Ale nebylo to jako předtím. Pořád se mi zjevovala ta žena a volala na mě: ,,Probuď se!” … víte co to pro mě bylo, když mi v uších znělo volání a zjevovala se mi ta žena a já se musela tvářit normálně? 😀 – haluz.

A tak to šlo celou cestu zpátky… ,,Probuď se, Alue! Probuď se!” … ,,Probuď se!” … ,,Probuď se!” – pořád dokola.. furt… bylo mi jasný, že ve mě právě něco otevírají. – Dojeli jsme domů… ,,Probuď se!” .. ,,Probuď se!” – poslouchala jsem to pořád dokola. – Šlo se spát. Ležela jsem na gauči… ,,Probuď se!” … ,,probuď se…” – začala jsem po ní opakovat… ,,Probuď se..” – aaaaaa! copak jsem blázen?!? co to tady melu?!? – posadila jsem se na postel. Byla jsem zmatená. Jedna má půlka chtěla spát, druhá chtěla jít a křičet… a obě poloviny se chtěly teda ,,probudit,” aby už byl klid.

Položila jsem se zpátky.. a najendou slyším: ,,cvak… cvak… cvak.. cvak… cvak… jakoby někdo šel okolo mě a luskal. – udělal třičtvrtě kolečka a zmizel… to mě napérovalo ještě víc. – Zas jsem si sedla. – a pak zas ta vize. ,,Probuď se!”… ,,Probuď se!” – začala jsem na ni reagovat. ,,Já se chci probudit!” … ,,Tak už se probuď!” … ,,Chci se probudit!” – a najednou jsem si lehla a usnula.

… Tohle se stalo předevčírem… včera byl klid… ale dneska se to stalo.. :)… Vyvlíkla jsem se z nedělního modlení se na Arnádě… protože mi to nedělá dobře. – A udělala si výlet do lesa. Šla jsem a šla.. ale tentokrát se mnou moc lesní bytosti nemluvily. Jakoby věděla, že dneska nejsem v lese kvůli nim. To ale já nevěděla.. já šla prostě jen na procházku, protože mi to ,,něco” přikázalo. – Šla jsem první cestou, vůči které jsem pocítila sympatie. – Zapadla jsem do zeleně a brodila se malou cestičkou.. přeskakovala kameny a ta víla Aluenka, kterou v sobě nosím se probouzela. 🙂 – ty chvíle, kdy se ve mě v přírodě probouzí Alue, miluju… – Šplhala jsem po čtyřech do kopečka, chytala se stromů… rozhlížela se… a přišla jsem na nádherný místo.. 🙂

Byla tam skála ve tvaru půlměsíce.. semtam vystrkovala růžky na povrch z listí, byla porostlá mechem a kapradím… nádhera.. pěkně vysoko na kopci a pod skálou… to se mi to sedělo.. ztišila jsem se a poslouchala.. asi hodinu mi trvalo, než jsem seme sebe s pomocí lesních bytostí přemluvila k alikvotnímu zpěvu – bála jsem se, že mě někdo uslyší.. já se stydím:) – Ale když jsem viděla, že kolem mě skotačí zvířátka od pavouků po veverky a že bytosti lesa mě chtějí poslouchat, dala jsem se do toho. – Takto jsem zněla další hodinku. – Najednou jsem to nějak správně chytla a rozvibrovala se mi celá lebka.. pak plíce.. pak to se mnou začalo kývat… ale nejvíc jsem vnímala tu lebku.. to bylo hustý. Dala jsem takto tři nádechy.. pak jsem začal vidět rozmazaně.. kolem mě běhaly nějaký mlžný stíny… listí na zemi začalo svítit… – přestala jsem zpívat a skácela se do listí mezi pavouky. – Dostala jsem se do takovýho podivnýho stavu. Přestala jsem myslet a dělala všechno intuitivně. Začala jsem tančit. – Ale pokaždé, když jsem mázla rukou dál od těla, ucítila jsem na konečcích prstů podivnou bariéru a vítr… začala jsem si s tím hrát.. a pak mi došlo, že já vnímám okraje svojí aury! 🙂

Začala jsem si jí uhlazovat a prozařovat. Malovala jsem si do ní osmičky, kolečka… a u toho tančila pod skálou v rytmu lesa. – Pak už jsem měla auru tak velkou, že jsem na ní svýma prstama nedosáhla.. jen na nohách jsem její okraje cítila.. ale pak jsem si ji rozšířila i tam a vnímala, jak je okolo mě… cítila jsem teploučko… cítila jsem se ve svojí vlastní auře tak krásně.. doma… byl to můj prostor. Moje tělo! 🙂 Bylo to jako krásnej sen, kterej nekončil 🙂 – mezitím jsem zhůry dostala odpovědi na moje otázky a děkovala jsem všemu, co jsem potkala, že jsem mohla dostat movou schopnost… pak jsem se vydala zpátky do města… po cestě jsem v sobě zase schovala Alue, abych byla normální, ale spokojený úsměv mi na tváři zůstal.

A pak ,když jsem se rozhodla vám tohle všechno vyprávět mi došly souvislosti! Že to padání tmou… ty hlasy o probouzení.. že to všechno byla příprava na tohle! 🙂 probudila jsem se! juch! 😀

pište komentáře.. pište pište.. 🙂

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek