Jak se vyrovnat s pocitem viny?

20.2.2007 v Nezařazené 1

S ohledem na náš dosavadní život si občas uvědomujeme, že jsme své problémy často vůbec neřešili, že jsme špatně, pošetile nebo nemorálně reagovali, že na sobě máme vinu, že jsme se měli chovat zcela jina, být buď aktivnější nebo pasivnější. Jak se s tímto pocitem máme vyrovnat?

Jak čloběk reaguje TEĎ, je otázka, která se týká přítomnosti a ne minulosti. Při pohledu na minulost je důležité nehodnotit se negativně a neobviňovat se. Stalo se, co se stalo. Reakce odpovídala tehdejší situaci. Jevila se jako nejlepší možné řešení.

Bylo by vůči sobě nefér, poměřovat někdejší činy svou dnešní úrovní znalostí a dělat si proto výčitky. Tyto výčitky si totiž dokážete dělat právě proto, že jste dnes tam, kde jste. Tehdy tomu bylo jinak.


Člověk nemá litovat toho, co udělal špatně?

Ale ano, samozřejmě je třeba litovat všeho, co bylo v životě nesprávné. Ale pokání nespočívá v tom, že se člověk trýzní, zpězně podrývá svoji autoritu a otřásá vlastní důstojností, nýbrž v tom, že se na svůj čin začne dívat poněkud jinak a je si tohoto posunu vědom. Pokání není zatracování minulosti, nýbrž osvobozující poznání pokroku v přítomnosti.

To je podstatný rozdíl, i když zdánlivě zanedbatelný. Na první pohled se zdá, že je totéž, řekneme-li někdo: ,,Tehdy jsem naprosto selhal!“, nebo: ,,Dnes to vidím jinak. Myslím, že jsem lepší, už vím, co je svědomí.“ Ale tento malý rozdíl je zásadní. Kát se neznamená neustále se s pocitem viny zaobírat vlastní minulostí nebo poslouchat výčitky někoho jiného. Pokání má mnoho společného s poznáním a to zase s vděkem. Kajícník si říká: ,,Tehdy jsem to nepoznal nebo nebral vážně. Byl jsem tak omezený, tvrdý, tolik ovlivněn, měl jsem takový strach, byl jsem tak lehkomyslný, nejistý, a tak dále, a tak dále. Dnes to vidím jinak, změnil jsme se. A za to děkuji – osudu, jistému člověku, knize, určitému místu, období klidu, rozhovoru. To mi pomohlo dojít k poznání, pochopit, osvobodit se.

Říkáte si zpětně: ,,Měl jsem raději udělat tohle a nedělat tamhleto, toto jsem měl říci a tamto i nechat pro sebe.“ je to sice krásné, ale naprosto k ničemu. Napak! Ztrácíte sebejistotu a sebeúctu. To vás oslabuje, ale nedělá lepším. Na pokání není nejdůležitější být zkoušený, nýbrž dospět k závěru: Dnes mám jiný názor, napříště budu jednat jinak.




Komentáře

Ikona diskutujiciho Kuba 2015-11-27 19:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky, myslím, že mi to dalo nový směr, jak se na některé věci dívat

Napsat komentář: Kuba Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek