Stálí čtenáři si jistě pamatují na mé dřívější články, kdy jsem popisovala, jak se u mne projevuje situace, kdy na mě zvenku skočí nějaká destruktivní energie. Pro mě jsou to opravdu hodně ošklivé zážitky, a největší problém je, že z toho nespím. Nemoct se vyspat, je pro mě asi ten nejhorší druh mučení na světě.
Zaujalo mě, že jsou mezi vámi lidé, kteří stejné nebo hodně podobné problémy mají, akorát je nenapadlo, že může jít o problém s cizorodou energií. A jelikož už delší dobu nevyšel žádný zážitek z mé postele, jeden velmi čerstvý vám dnes popíšu, i s tím co mi pomohlo. Snad v něm najdete inspiraci jak to řešit, pokud i vy máte podobné problémy.
Proti své citlivosti nebojuji. Přizpůsobila jsem jí svůj život, protože mi vlastně ani nic jiného nezbylo. Mám už zmapované a vychytané situace, místa a typy lidí, kterým se vyhýbám, protože vím, že skoro pokaždé když tam vlezu, nebo se s někým setkám, mám problémy s energiemi a nemůžu spát. Někdy mi pomůže kartička když ji mám na sobě, někdy energetický krystal když ho mám na sobě, ale někdy mi jakákoliv nejlepší prevence zkrátka nestačí. Málokdo z těch, co používají stejné druhy energetických ochran jako já, mi věří, že mi to nestačí a že reaguju i přes ně. Jsem prostě horší než Ph papírek, všechno zaregistruji, i když se snažím chránit a v podstatě bez ochrany nevyjdu z domu, když vím že se potkám s lidmi, že jdu do města.
Všimla jsem si, že je dost velký rozdíl v tom, setkat se s cizím člověkem který mi není nijak sympatický a mám přitom na sobě ochranu. I když může být destruktivní, nijak mě to energeticky nepoškodí, protože si od něj držím emoční i fyzický odstup.
To je případ mého učitele autoškoly. Když o něm píšu na web, říkám mu ,,Debžoslav“, protože jsme se první jízdu prakticky celou dobu jenom hádali, trhl mi s volantem do protisměru aby mě naštval a úplně jsem ho na začátku nesnášela. Kouří jako fabrika a i když se postupně jeho chování vůči mně zlepšilo, zeslušnilo a nějak jsme si na sebe zvykli, jeho energie mě neovlivňují, protože si ho v mysli nepouštím k tělu a nemám absolutně žádný zájem se s ním kamarádit, nebo se bavit o osobních věcech. Je to ,,vztah“ na styl ,,Dělej, rychle to odjedem, zkoušky rychle udělám, hrc frc a už mě tady nikdy neuvidíte.“ Brala jsem si i tříhodinovky když bylo místo, jenom abych to měla co nejdřív za sebou. V poslední době se Debžoslav hodně zlepšil a změnil svůj přístup ke mně, tak už jsem schopná upřímně ocenit i to že když se nechová odporně, tak dokáže v krátkém čase velmi rychle naučit spoustu věcí… Ale přezdívka mu zůstala. A kamarádi nebudem.
Také si samozřejmě pamatuji konkrétní osoby, po kterých jsem měla problémy a když je potkám znova, tak se s nimi zkrátka nebavím a rychle vyklízím pole a mizím. Relativně bezpečná vzdálenost jsou 3-4 metry. Cokoliv pod 2 metry už je ,,infekční zóna“. A ať si o mně klidně myslí že jsem divná nebo blbá když bez vysvětlení mizím, chráním tím sebe samu a to, že se pak v noci vyspím. Odmítám být bita za to, že někdo jiný si na sobě nosí destruktivní energie.
Mnohem horší jsou ale situace, kdy si na sobě donese destrukci někdo, koho dobře znám a o kom vím jistě, že destruktivní není a koho mám ráda. Takže moje nejlepší kamarádky, kamarádi, partneři, to je prostě konec. Jakmile takoví lidé něco někde dočasně natáhnou, skočí to na mě i přes energetickou ochranu, protože si nedržím odstup a pouštím si takové lidi do života. Jakákoliv ochrana je vám na nic, když se tomu člověku emočně otevřete a když dobrovolně jste v jeho blízkosti… Na co vám to je se chránit, když jste pak dobrovolně v kontaktu? No přece jste dali souhlas. Nesouhlas by byl, kdybyste odešli a nebavili se. A to je ta zrádná kudla v zádech, kterou občas dostanu a kterou obvykle nepředvídám. A tehdy se stává to, co se mi stalo i dneska v noci.
Byli jsme s někým ve městě autem. Oznámil mi, že si potřebuje něco vyřídit u známého. Když mi řekl u koho, řekla jsem že tady vystupuji a ať mě nabere po cestě zpátky, protože se s ním nechci vidět a nechci se vůbec ani na pět minut setkat s těmi energiemi, co na sobě má. (Ne proto že by mi známý vadil osobně, tak že bych se s ním nemohla bavit, ale chráním sebe samu před problémem, který mě ale nakonec stejně potkal.)
Neprotestoval, vypustil mě ve městě a asi za půl hodiny mě nabral… než mě dovezl domů a vysadil, uběhlo asi 10 minut.
Večer jsem zjistila, že můj organismus jaksi zapomněl chtít spát. Celý předešlý týden jsem už v deset hodin byla jako praštěná pánvičkou po hlavě, takže jsem opravdu chodila v 10 spát a usnula jsem jako dudek. Mám toho poslední dobou hodně a ten kolotoč je zkrátka namáhavý, takže v deset obvykle vytuhnu celkem spolehlivě.
O půl jedenácté jsem se pomalu začala chystat na spaní, i když to vypadalo, že se chystám jenom já. Tělo vůbec. Zalehla jsem v 11 a čekala co bude…
Mozek pořád něco strašně aktivně šrotil a přebíral, tělo bylo jako na jehlách, naprosto vybuzené, jakoby zahlcené adrenalinem a srdce mi tlouklo ostošest… Absolutní fyzický neklid a stres.
Říkám si, jestli třeba nejsem z něčeho nervozní, jestli se něčeho nebojím, nebo jestli mi třeba není horko… Otevřela jsem si okno abych měla kyslík a postupně se ptala sebe sama, jestli mám z něčeho strach, že mi tak skáče srdce… Že by ta autoškola? Zkoušky? No dneska jsem se dozvěděla že na ně jdu, ale to je až za týden a mezitím mám naflákané další jízdy, to mi neříkej, že by se mnou takhle cloumalo.
Nakonec jsem se přímé příčiny nedopátrala, tak jsem vytáhla kartičku TM, plácla ji na srdce, vypla ukecaný mozek a snažila se takhle usnout… Obvykle v tom vzniklém vzduchoprázdnu, když si vypnu myšlenky, začnou vystupovat obrázky, zvuky a takhle postupně usnu. Ale teď nic. Ani prd. Můj organismus prostě stávkoval.
Nakonec, asi po půlhodině, že mi ho podařilo nějak přesvědčit, ale ve chvíli kdy jsem začala slyšet zvuky a zdálo se že usínám, jsem s sebou škubla jako candát na pánvi.
Tak to už mi bylo jasné, že mám fakt problém a že to nebude za chvilku vyřešené. Tohle mám z destruktivních energií, které na mě někde venku skočily.
Vylučovací metodou mi došlo, že to na mě muselo skočit v tom autě… Byla jsem naštvaná, jaká je to strašná nespravedlnost, že zase mám já pykat za to, že někdo někde má binec a zase to po mě jde, i když jsem se tomu vědomě vyhla!
Začala jsem zkoušet klasické postupy, které obvykle zaberou, když se někde ušpiním jenom trošku. Že to mám třeba za dvě hodiny dole a pak můžu jít spát. Sice to není moc kvalitní spánek, ale určitě nečučím až do rána do zdi.
Vytáhla jsem si dva svoje nejoblíbenější krystaly a poprosila je, aby mi pomohly, aby ze mě sundaly všechen ten cizorodý hnus, který mě obtěžuje… Krystaly něco částečně sundaly, protože se mi citelně zklidnilo srdce a začala jsem mít pocit že bych už i spala, ale pořád to nebylo dost na to, abych s sebou neškubla pokaždé, co to vypadá na usínání.
Na spánek prostě musím být kompletně sladěná, musím mít jenom svoje vlastní energie a nesmím u sebe mít nic cizorodého, jinak je organismus ve střehu, nervový systém je předrážděný a při náznaku usínání škube, brání se tomu, aby vypnul.
Jelikož to nestačilo, zkusila jsem jinou metodu. Pomocí pokus-omyl jsem nedávno zjistila, že když si otevřu okno a odkopu se tak aby mi byla zima, tak se něco stane s tělem a stav se o něco zlepší. Jakoby chlad energetizoval buňky a spravoval jejich rezonanci. A když se pak zase přikryju a zahřeju, tělu se jakoby uleví a pak usne…. Tak jsem to zkusila.
Jakmile mi začala být zima, udělalo se mi pocitově líp a tělo začalo usínat i na zádech, ale probíral mě chlad. Tak jsem si počkala až budu mít husinu všude, až budu studená a pak zase zavřít okno ať mám v pokoji ticho, zalézt pod peřinu a spát…. Hm, nápad dobrý, ale nestačilo to.
Co to je za hnusáka, co vydrží kartu, dva silné krystaly, i moji ultimátní metodu s ochlazováním?
To už bylo po půlnoci. Uklidňovala jsem se tím, že sice zítra ráno musím být na osmou v pozoru, ale pořád mám čas na to se vyspat a normálně další den fungovat, že to ještě nebude tak hrozné, pokud to sundám rychle. Že to byla teprve hodina…..
Další hodinu jsem se snažila spát spát spát… V jednu ráno jsem musela zase vstát a to už mi bylo opravdu hodně zle. Zamotala se mi hlava a skoro jsem to vzala hlavou o zeď. Fakt skvělý spaní. Tohle chceš.
Zopakovala jsem znova metodu s ochlazováním a zahřátím a kupodivu se mi podařilo na chviličku usnout.
Měla jsem velice krátký ,,sen“. – Ale byl to vůbec sen?
Objevila jsem se na nějakém neznámém místě, které nedokážu popsat a pár metrů přede mnou se o nějaký stůl opírala postava, která se na mě upřeně dívá.
Měla oblečení co nosím já a měla i hodně podobný obličej jako já. První jsem z toho neměla dobrý pocit a vlastně jsem se toho lekla, ale pak jsem si to logicky zdůvodnila, že můj sen zkouší simulovat mě, že to je zajímavé, že se mi to snad ještě nikdy nestalo a že si s tím zkusím pokecat, třeba se něco zajímavého dozvím.
Však se nemůže nic stát, ne? Jsem ve snu, ne? A vypadá to fakt podobně jako já, ne? A jednou jsem potkala svoje tělo v astrálu a nakonec to bylo v pohodě, tak tohle bude taky v pohodě, ne? Tož čeho bych se bála, ne?
Přišla jsem k tomu blíž a říkám ,,Zdár-„ no víc jsem toho nedořekla. Jakmile jsem byla na dosah, postava úplně změnila obličej, najednou mi vůbec podobná nebyla. Nachytala mě potvora. Roztáhla ksicht do strašně zlého šklebu, chytla mě za krk a začala mě škrtit.
Když jsem se probrala z toho překvapení, chňapla jsem ty odporné ruce, odtrhla to od sebe, otočila se a chtěla začít utíkat.
Než jsem udělala jediný krok, zezadu mě drápla nějaká ruka, která měla něco jako ostré drápy.
,,JAU!“
Ještě ve chvíli kdy jsem otevřela oči a dívala se na svůj pokoj, jsem cítila jak ten škrábanec strašně bolí. Postupně bolest zmizela, ale došlo mi, že jsem se právě osobně seznámila, s čím mám tu čest, kvůli čemu se tady nedá spát. No není divu že se organismus brání, stresuje a nechce spát. Být moje buňky, tak taky neusnu v blízkosti takového hnusáka.
Poprosila jsem asi 5x konstruktivní duchy Vesmíru, aby to ze mě sundali. Aby mi pomohli se toho zbavit. Vnitřním zrakem jsem hledala, jestli už odněkud jde nějaká energie, jestli něco posílají, ale nic jsem neviděla. Jakoby mi někdo hodil deku přes hlavu, nešlo mi to. Dlouho jsem prosila a dlouho jsem se soustředila, až jsem začala cítit tlak na čele, na třetím oku.
Zeshora šel silný paprsek ostře bílého světla. Nechala jsem ho, ať mnou pořádně projde, ať se jím prosytí moje buňky a pak jsem z té energie začala kolem sebe vytvářet impulzy. Vypadalo to podobně, jako když hodíte kámen do vody.
Pulz, vyjde bílá energie a do kružnice se rozšiřuje v prostoru. Částečně jsem to cíleně vizualizovala, abych řídila daný proces a částečně jsem to i pozorovala, abych viděla jestli to pomáhá a co to dělá.
Vydala jsem tak deset pulzů a osvětlilo se mi myšlení. Už jsem na tom byla o něco lépe a začala jsem mnohem lépe vidět, co je okolo mě.
Zjistila jsem, že u hlavy po levé straně, v dálce asi 50 cm od těla, jsou nějaké tři černé útvary, o které se mi ty pulzy bijí a které se pořád nechtějí pustit. Věděla jsem, že to je ta infekce. To, co mě nenechá spát, co mi nedá pokoj. A vlastně to má i logiku, když jsem v autě měla řidiče po své levé straně a slezlo to z něho na mě. Tak jasně že levá strana…
Soustředila jsem se hlavně na ty tři cucky. Jeden byl velký, trochu rozdvojený, asi jako když chlapec v malém princi maloval hroznýše, co sežral slona. A napravo od největšího cucku byly dva menší.
Držela jsem si paprsek, u toho jsem vizualizovala pulzy a zároveň sledovala, co to dělá s těmi cucky. Držely dlouho, ale asi za dvacet minut se mi to podařilo dočistit. Když jsem je už úplně přestala vidět, sundala jsem všechno, odložila krystaly, zavřela okno a prostě jsem normálně usnula… bez jediného škubnutí.
Ta vizualizace zkrátka zabrala úplně perfektně, ale musela jsem si počkat, až ten paprsek začnu vidět, až mi ho fakt pošlou. Pouhá představa na styl placeba by nestačila.
Ráno jsem se probrala o půl sedmé a už se mi nepodařilo zabrat znova. To mám pokaždé. I když to nakonec nějak vybojuju, stejně se probudím zbytečně brzo, i když by tělo ještě naopak potřebovalo pár hodin nahradit. Ale můžu být ráda, že aspoň tak.
Poslední komentáře
-***** Viem o dvoch výnimkách v metale. Prvá je…
-kešo Na Poppy som už dávno zabudol (YouTube mi…
-mariankosnac Symphonic metal. Tam bývá satanismu málo, neblije se,…
-Alue K. Loskotová Je to tak. A Gaga? Šmarja jako jo,…
-sm