Jak se zbavit strachu z mužů?

24.2.2018 v Poradna 15

Dotaz:

Ahoj Aluško,

měla bych takový osobní dotaz, na který bych velmi ráda znala tvou odpověď. Je mi 27 let a nikdy jsem vlastně neměla pořádný vztah.

Už od puberty se mi začala formovat velká stydlivost vůči chlapcům, mužům. Dospělo to do takové fáze, že když jsem se někomu líbila, tak jsem se v jeho přítomnosti velmi styděla, nebyla jsem schopna vydat hlásku a celkově mi ta situace byla nepříjemná a já se musela hodně přetvařovat, abych to ustála (v takových chvílích v mé mladistvé dospělosti pomáhal alkohol, kdy jsem se uvolnila a mohla být sama sebou, ale pít denně na kuráž jaksi nepřipadalo v úvahu).

To samé platí v případě, když se někdo líbí mně, v tu chvíli cítím, že se stáhnu do sebe a nemůžu s tím člověkem být sama sebou a nejraději bych utekla. Když se však jedná o muže, který je pouze můj kamarád, takový problém nejevím a mluvím s ním celkem přirozeně a normálně.


Častokrát jsem se snažila najít příčinu mého problému, co to mohlo v pubertě způsobit, že se to pak začalo zhoršovat, ale bohužel si to nemohu vybavit a nepamatuji si na to. Chci také říct, že na to, že to je celkem problém (takto to vnímá společnost), tak mi to do mého života nikterak nezasahuje, protože přítele nehledám a nepotřebuji. Mě by ani nenaplňoval jen tak nějaký vztah, kdy stačí, že bychom k sobě navzájem jevili nějaké sympatie a už spolu můžeme bydlet a zakládat rodinu (poměrně častá zkušenost mých známých).

Pro ostatní jsem samozřejmě automaticky divná, ale já sama vím, že nemohu být jen tak s někým a proto mi tento fakt nevadí. Jsem navíc zastánce toho, že najít někoho, koho si vaše duše přeje, vyžaduje velkou práci na sobě a teprve potom by možná mohl někdo přijít, ale samozřejmě také nemusí. Takže pokud na sobě provedu v tomto životě velký kus práce a bez partnera po svém boku, tak je to v pořádku.

Aluško, chtěla jsem se jen zeptat, zdali existuje nějaká praktická rada, se kterou bych mohla pracovat, abych ten stud a blok mohla postupně rozpouštět, jelikož cítím, že by se mi také díky tomu o něco víc uvolnily i ostatní komunikační cesty vůči lidem obecně.

Mockrát ti děkuji a přeji ti krásnou neděli

Odpověď:

Ahoj,

Pídíš se správně, že ten blok má patrně kořen v dětství. Může to být trauma ze strany otce, dětské první lásky, odmítnutí ze strany jakéhokoliv muže, nebo takové ty kecy co mají ženské že chlapi jsou hrozní šmejdi, ošustit opustit… vložený program který se do tebe zavrtal, mohla jsi to někde slyšet jako malá že jsou chlapi špatní, do podvědomí to vleze ani nevíš jak.

Jediný způsob jak to zlomit je zvýšit si sebevědomí a překonat svůj strach. Takže nepřebíjet strach a nervy alkoholem, ale uvědomit si že ten blok je blbost, že ho nechceš, a nebudeš ho poslouchat. Čím víc a čím déle jednáš podle tohoto programu, tím je silnější a tím těžší bude jeho překonání. Z prvotního programu se stává návyk a ze zablokovaného chování se postupem času stává dokonce tvoje komfortní zona, pomalu se ti z ní ani nechce ven, protože se bojíš toho co je mimo ni.

Pro zvýšení sebevědomí a upozadění úzkosti, mně osobně pomohlo naučit se tančit salsu, překonat blok před publikem, naučit se střílet z brokovnice a začít sportovat, ale ve tvém případě to může být i něco jiného. Jen vyjmenovávám co mi v nedávné době dodalo nejvíce sebedůvěry a dost na sobě vidím, že se můj přístup k lidem velice změnil.

Čím víc si věříš, tím uvolněněji jsi schopná se chovat před lidmi v jakékoliv situaci a neřešit jestli si o tobě budou něco myslet, nebo jestli tě odmítnou, protože se toho nebojíš.

Když si nevěříš a máš strach z odmítnutí, projevuje se to jako komunikační bloky a zamrzání.

Takže primárně bych řešila své vlastní sebevědomí a sebejistotu, své přesvědčení o tom že zvládnu všechno na světě a že neúspěch a odmítnutí není konec světa. Pak to zmizí, aniž by sis dělala násilí a předstírala extrovertní kóču před chlapem, i když to tak vlastně necítíš.

Přetvářka není ta správná léčba. Změna musí jít zevnitř, ze srdce, z touhy se změnit, prolomit strach spíše spontánně ,,už jsem na to připravená, takže jdu do toho ááááá!” a ne ,,tak já budu dělat jak jsem v pohodě, snad to nikdo nepozná a pak se doma z toho sesypu”.

Měla by sis také ujasnit co doopravdy chceš, protože se na jednu stranu ptáš jak se začít chovat uvolněně a normálně vedle chlapa který se ti líbí a zároveň píšeš, že ho nechceš a nehledáš.. ale pak hned píšeš že nemůžeš být jen tak s někým, že by to musel být fakt NĚKDO.

Pokud bys ho fakt nechtěla, tak to neřešíš a nepíšeš mi kvůli tomu zprávu, vypadá to spíše jako nějaký druh tvé vnitřní obrany před bolestí. Možná si to říkáš aby tě to tolik nebolelo a abys tomu nemusela čelit v plné palbě. Jenomže tento přístup, i když asi tlumí tvoje pocity, tě nepodpoří ve změně, protože jsme opět v konfortní zoně, kde to stojí na pevném bodě.

,,Ále já vlastně žádnýho nechci” je obrana. Nevzdávej se. Nedělej z toho hon na chlapa, ale udělej z toho projekt pro budování tvého vlastního sebevědomí. Pak to přijde přirozeně.

Neříkej si že máš problém s chlapem, ale že ti to spíš ukazuje na nedostatek vlastní sebedůvěry, na strach a to je věc, se kterou rozhodně můžeš udělat hodně. Ale vyžaduje to aktivní přístup, samo se to opravdu neudělá a nespraví.

Všichni chlapi nejsou stejní a nechtějí se k tobě hned stěhovat a mít rodinu, sotva je poznáš. Každý vztah který v životě prožiješ je trošku jiný, protože i když má spousta chlapů spoustu hodně podobných vlastností (vyjídají spontánně ledničku a dělají že neví kde co je a jak se to dělá abys to udělala za ně… 😀 ), mívají hodně rozdílné hodnoty a pro každého je důležité něco úplně jiného. Spousta jich děti vůbec nechce. Nepředpokládej že by tvůj vztah vypadal stejně jako kamarádek. Ty nejsi tvoje kamarádky, ty jsi ty. Přát si partnera automaticky neznamená mít spolubydlu a založit rodinu, partner je i někdo o koho se opřeš a kdo ti pomáhá s věcmi které neumíš, nebo nezvládáš.

Takže když to zrekapituluji, vodítkem k vyřešení je otázka sebedůvěry. Pak je tu strach z odmítnutí, strach z neznámého, strach z neúspěchu, strach z citového zranění. Odbourat postupně své mentální sebeobrany, které tě před tím vším preventivně chrání: ,,Nikoho nechci, nehledám, nepotřebuji, nejsem na to zvědavá aby se ke mně stěhoval a hned mě oplodňoval, vlastně mi to nevadí, budu se teď chovat jako pošuk abych nemusela riskovat že z toho něco bude a že mi pak zlomí srdce.” …. Jestli se v tom poznáváš, tak jsme doma a můžeš se pustit do práce.

s pozdravem
Alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Dave 2018-02-24 03:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hodne dobra odpoved, Alue 🙂 jeste je taky dobry si pomoct autosugesci – rikat si "verim si", "jsu silna", "dokazu to", "kdyz to zvladnou jini, tak ja musim taky" a musis to tak taky citit, kdyz si rikas, ze si veris, tak musis mit pocit, ze si doopravdy veris (a ne si rikat, ze si veris a zaroven si neverit)… tohle me osobne pomohlo 🙂

Ikona diskutujiciho Daisy 2018-02-24 10:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj, mně hodně pomáhá práce s myslí podle meditací Terezy Kamerové, tak se zkus podívat na její stránky.Držím palce ☺

Ikona diskutujiciho Helene 2018-02-24 10:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

K tomuhle ráda něco napíšu protože jsem řešila anebo i řeším stejný problém. Začalo to v pubertě, tenkrát jsem si ani nevěřila, měla jsem nadváhu a prostě utíkala od chlapů co nejdál. Potom jsem zhubla, stala se ze mě i docela kočka a též jak ty, začala pít alkohol a to opravdu nemopomohlo, protože jsem svůj problém potlačila a myslela si že zmizí. Omyl. Pak mi bylo najednou přes 20 a měla v sobě díru v podobě strachu z mužů. Začalo to panikou, že bych se sebou měla i něco dělat jinak skončím ve 40 sama s kočkama, tak jsem se dala četbu knížek ,,jak flirtovat'' a podobného rázu, až jsem zjistila, že tady cesta nevede. Takže  jsem se rozhodla, že si nejprve musím vyřešit svůj život, zapracovat sama na sobě, abych se nejprve já měla ráda a potom teprve můžu mít partnera. Přesně jak říká Alue, prohlašovat že vlastně nikoho nepotřebuješ je druh sebeobrany a já to moc dobře vím. Anebo taky to známé že jsou všichni chlapi pitomci, tohle vlastně říkají jen ženy které mají v lásce smůlu (viz též já v minulosti)…

Ikona diskutujiciho Alue 2018-02-24 11:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]:  Ty stránky jsou nadherně udělané.

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-02-24 14:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Mě zaujal ten citát na úvodce: "Učím lidi pracovat s jejich myslí tak, aby ona sloužila jim, a ne oni jí." – Trefné.

Ikona diskutujiciho Daisy 2018-02-24 14:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:Ano, Aluško, i stránky a vůbec, Terezčina práce je úžasná. Ale teď Ti píšu HlAVNĚ proto,že když jsem četla Terezčinu novou knihu Dívka s havraními křídly, celou dobu jsem myslela na TEBE :-)Myslím,(protože jsem četla všechny Tvoje knihy), že jsi procházela v dětství něčím podobným a měla (a máš) schopnosti jako hlavní hrdinka knihy. Zajímavé na tom také bylo, že kniha ještě nebyla vydaná a Terezka měla už 5.000 objednávek!! :-)Když budeš mít chuť, tak si ji pořiď-já ji koupila sobě a dětem.Je v ní ukryto 33 technik pro práci s myslí (nejen u dětí) :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2018-02-24 15:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]:  To fakt, jo? Pět tisíc je fakt hodně. Asi měla schopné propagátory a dobrou reklamu, koukám že to vydala přes nakladatelství. Tak to je možné. Oni by netiskli knihu, kdyby nebyla jistota, že se to prodá.

Ikona diskutujiciho Verča 2018-02-24 15:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: souhlasím – taky mám tenhle problém, jehož kořen je v opravdu tvrdé fyzické a psychické šikaně, co jsem zažívala jako dítě od kluků a můžů. A pochopila jsem, že bojovat se studem je dobré jen do určité míry, pak už je to prázdný tlak na pilu, takže otevřeně lidem říkám, že jsem dost stydlivá, když někoho ještě moc neznám a ve výsledku to lidi respektují – i muži:-)…a už mě to netrápí..protože i stydlivost je v určité míře roztomilá a přitažlivá. Vidím spousty žen velmi suverénních, kterým to ve vztazích stejně vůbec nepomáhá.

Ikona diskutujiciho Adonajpetr 2018-02-24 15:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já bych to viděl na jednoduchou radu,  drz si od mužů ktere znas menší odstup a občas se jich třeba dotkni na rameni, obejmy je, ramenem při konverzaci do nich z vesela stouchni atp. Nebo si před něho normalne stoupni a  duverne se k němu pribliz s pohledem do oci a usmevem, než ho obejmes.Zvykni si na duvěrnou blízkost muže a nauc se v ni dýchat, uvolnit a uzivat si to, že se k muži můžeš bezpecne přiblížit jako k člověku a promluvit to, co máš na srdci. Nech svou fantazii pracovat a všechno se krasne rozplyne.  

Ikona diskutujiciho Daisy 2018-02-24 16:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]:Pokud vím, tak měla reklamu jen na svých stránkách a prezentace  prostřednictvím fb. Sleduje ji hodně lidí a s prací má úspěch, tak to šlo jako lavina :-)

Ikona diskutujiciho folbirium 2018-02-24 16:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jsem moc ráda, že jsi to sem Aluško dala, možná to pomůže někomu dalšímu, kdo to má jako já nebo třeba podobně. Samozřejmě, že je to způsob obrany. Jen je velmi těžké si to přiznat, protože jsem v tom vlastně od počátku puberty a beru to paradoxně jako stav, který je pro mě přirozený (ale ve skutečnosti je to asi to nejhlubší nezpracované téma). A je to tak, vše souvisí se sebevědomím, takže zpracovávat a zapracovávat! :-)

Ikona diskutujiciho Míša 2018-02-25 02:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Každá kniha se dá vydat. I bez nakladatelství přece :-) tak jako si ji vydala ty… :D

Ikona diskutujiciho aves passeri 2018-02-25 09:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vím, že to není snadné. Také jsem si něco podobného prožila a strach z mužské energie rozpouštím postupně stále. Je na mě někdy příliš přímá, až agresivní :-) Je ale zajímavé, jak se to z dob, kdy jsem chodila do čistě ženské třídy na gymnáziu a pohybovala se hlavně mezi ženami (i doma byli jedinými muži otec a jezevčík :-)) s tím, jak se to člověk učí zvládat, proměňuje a muži se kolem mě objevují víc a víc :-) Dneska jsem už i vdaná a šťastně. Toho svého NĚKOHO jsem si našla :-) A ano, chtělo to na sobě hodně zamakat. Svou úplně první velkou lásku jsem tak trochu zazdila – měla jsem strach :-)Nicméně nebýt toho, neměla bych dnes muže, kterého mám, a hlavně nemohla by se narodit má dcera! Věci jsou tak, jak mají být :-) Nicméně vím, že Alue není na karmu a minulé životy, ale já vím, že ten problém je starší než mé dětství :-) Nikdo mi to neříkal, já po tom ani nijak nepátrala a dokonce jsem si myslela, že minulé životy jsou irelevantní a nemá smysl se jimi zabývat. No, dostala jsem lekci, a trvalo pár let, než se ty puzzlíky, které ke mně chodily, poskládaly a já tomu fakt uvěřila. Můj strach z mužů a hlavně z lásky byl daný ohromným traumatem – právě láska a reakce jednoho muže mě tenkrát stála život.

Ikona diskutujiciho Petr Čermák 2018-02-25 21:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

S tímhle se plně ztotožňuju: ,Nikoho nechci, nehledám, nepotřebuji, nejsem na to zvědavá aby se ke mně stěhoval a hned mě oplodňoval, vlastně mi to nevadí, budu se teď chovat jako pošuk abych nemusela riskovat že z toho něco bude a že mi pak zlomí srdce."

Ikona diskutujiciho Jana 2018-02-28 21:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Měla jsem to velmi podobně. Důvodem byl vztah mých rodičů a tátovo chování. Řekla jsem si už v dětství, že jestli to tak funguje všude, raději nikoho nechci a budu sama. A ano, jistě to souvisí se sebevědomím. Když jsem na sobě začala pracovat a přestala být velký pesimista, hned se mi ulevilo a život se mi "zlehčil".

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek