Jak si mě přišla maminka pohladit

11.12.2010 v Zážitky 0

Původně jsem tady na webu hodlala jednu důležitou událost ve svém životě ututlat. Říkala jsem si ,,Co je komu po tom?” Jenomže to mě bohužel obírá o možnost popisovat své zážitky s touto událostí spojené. Prvotní myšlenka ohledně psaní zážitků v roce 2006 byla taková, že jsem je nechtěla zapomenout, ale archivovat. Teď tu myšlenku porušovat nechci.

Předtím, než vám prozradím, co se mi stalo, vám tedy oznámím, že už nějaký ten pátek nemám maminku. Odešla do jiné dimenze 25.5.2010. Vím, že tento den má symbolické datum a že si to její duše naplánovala. Odešla na den přesně čtyři měsíce před mými osmnáctými narozeninami. S jejím odchodem se událo hodně dobrodružství, starostí, ale i učení, radosti a pochopení. Původně jsem to nechtěla vůbec vypouštět na světlo světa, protože nestojím o něčí lítost, nebo slova soustrasti. Můj život a vztahy s rodinnými příslušníky jsou natolik kuriózní, asi jako můj pohled na něčí smrt, proto jsem to nechtěla moc rozebírat a taky to rozebírat nebudu. Ani nestojím o to, aby někdo do těchto věcí nahlížel, protože chci mít svoji míru soukromí. Proto tady končím. Co jsem zamlčela, to nechám zamlčené, ale tento zážitek bych opravdu ráda napsala. Chci si ho totiž pamatovat. Teď to víte, takže můžeme začít:

linka

Ležela jsem v posteli a chystala se na spánek přes své večerní rituály. Není to žádné pobíhání se šalvějí okolo baráku, ani nečtu z karet. Je to jen navození určitého vnitřního stavu, který se stal pro mě před spaním nezbytným zvykem.

Vzpomněla jsem si na sen, který se mi zdál předchozí noc. Byla jsem se svojí mámou. Byla nádherná. Měla krásný barevný svetr, ohnivou barvu vlasů s blonďatým melírem a heboučký světlý obličej, který úplně zářil čistotou a zdravím. Vypadala úžasně. Šly jsme spolu na procházku, jely jsme autobusem, byly jsme dokonce v nějakém obchodu a pak mi ukazovala malý domeček, kde údajně bydlela. Byl to skvělý sen, ale nejlepší byl jeho konec. Začala jsem se probouzet a jak jsem ještě viděla svoji maminku před sebou, zvedla velikou ceduli a na ní bylo napsané: ,,Miluji Tě!”

S touto větou na rtech jsem se probrala a bylo mi skvěle. Jasně jsem cítila její přítomnost a můj pocit, že jsem milována byl ještě větší, než kdy předtím. Hmota pro mě nikdy nebyla překážkou a není překážkou ani v tuto chvíli. Když chci být se svojí mámou, jsem s ní. Klidně každou noc. Dřív to nešlo, byla zlá doba… ale teď je to pryč a ona je čistá duše. Všechno už ví, do všeho vidí a proto spolu teď můžeme trávit tolik času. Mám teď o jednoho anděla víc.

Na ten sen a na své pocity jsem myslela i teď večer před spaním. Znovu jsem si vybavovala tu krásnou ceduli a její tvář… konečně po tolika letech krásnou a spokojenou.

Posílala jsem jí na druhý břeh své myšlenky a tetelila se radostí při představě, jak se asi má. Dělala jsem hodně pro to, aby úspěšně přešla na druhý břeh a aby tam našla spokojenost a vnitřní klid, což se mi očividně povedlo, takže nyní se můžu už jen radovat, že ona se má dobře a že jsem to pro ni mohla udělat.

Odměnou jsou mi teď krásná setkání, dlouhé rozhovory a příjemné sny, ve kterých mě bere na výlety, když to za života nešlo.

Když jsem dovzpomínala na všechny ty hezké věci, které jsem při předešlém snu cítila, pomyslela jsem na Laureje. Na pravé tváři jsem ucítia jeho jemnou ruku a začal mi šeptat. S tímto krásným rozpoložením jsem spokojeně usnula.

Noc byla klidná, sny příjemné. Zrovna jsem byla někde v přírodě, když pojednou mě ze spánku něco začalo rušit.

Najednou jsem cítila své tělo, jak leží v posteli, přitom jsem v hlavě pořád měla svůj sen, který jsem částečně ovládala a můj mozek zůstal v utlumeném stavu, kdy jsem vnímala duší a ne tělem a hlavou. Při tomto stavu jsem velmi citlivá a vnímám neuvěřitelné věci.

Tentokrát jsem cítila, že mě nějaké teplé hmotné ruce hladí po hlavě. Bylo to něco úplně jiného, než když mě před spaním hladívá Laurej. Jeho ruce jsou něžné, nehmotné, éterické. Cítím je jako jemný tlak ve formě prstů a dlaně. Nepůsobí hmotně a jeho hlazení nevydává žádné zvuky. Jen jednou jsem zažila Laureje v polospánku. Jeho ruka byla teplá a hladil mě přes ucho. Slyšela jsem to typické chrastění, co se ozývá, když vás někdo hladí přes ucho. Byl to Laurej a vzpomínám na to moc ráda. Tohle ale byly jiné ruce, vyzařovaly jinou energií, ale ne neznámou. Znala jsem je moc dobře, byly to ruce, které mě dříve objímaly jako dítě.

Hladí mě obě, pomalu, dlouze a velmi něžně. Ve svém energetickém obalu jsem přesně cítila bytost, ve které jsem okamžitě poznala svoji mámu. Přesně jsem věděla, kde má lokty a kde ramena a vnímala jsem její myšlenky, které byly velmi láskyplné.

Byla jsem od ní odvrácená obličejem, měla jsem zavřené oči. Seděla mi za zády tam, kde normálně sedává Laurej a jen mě tiše hladila. Ačkoliv jsem před očima měla sen, v duši si pamatuji na jeden výjev. Vidím očima svojí éterické maminky. Má bílé ruce, které pronikají do mojí aury, která září u těla fialově a modře, dál od těla hutně růžově. Jak do aury proniká, růžovofialová energie ruce jemně odtéká, nebrání se. Dotýká se mého obličeje, který se nehýbe. Tváří se, že spí, ale ví o těchto bílých rukách a ví, komu patří. Cítím emoce mojí maminky a její myšlenky, vnímám, jak mě miluje. Nemyslí na to, že mezi námi je hmota, vše vnímá jako energii, celek. Přišla jenom proto, že moc chtěla být se mnou. Její pohyby rukou a její přirozenost jasně dávají najevo, že mě takto nehladí poprvé, že tu byla už dříve.

Ve stavu, kdy jsem takto vnímala duší, mi toto hlazení nevadilo. Když jsem poznala svoji maminku, spokojeně jsem se nechala hladit dál a začala se myslí vracet zpátky do snů. Cítila jsem se dobře a vibrace jejího vyzařování a myšlení mě uklidňovala.

Najednou jsem ale začala přemýšlet. Můj mozek se probral a začal reagovat. Začal reagovat pudově, bez ohledu na moji vizi, na to co vnímám a na moji radost, že je tu se mnou a že mě hlídá.

Říkala jsem si: ,,Tyjo… Tyjo? Tyjo?!? Tyjo!!!! No fakt je to moje mamka! Ježiš?! Ona je tady fakt u mě, já cítím její ruce, jakoby byly z masa!

Dostala jsem najednou strach. Byla to panická hrůza, že na mě sahají ruce zemřelého člověka. To ale nebyly žádné mrtvolné pařáty, to byly bílé nežné ruce bytosti, která je živá, akorát jinak… nehmotně.

Před očima jsem pořád viděla svůj sen, pořád jsem naprosto jasně cítila její ruce ve svém aurickém obalu. Najednou ruce zareagovaly na moje bouřící se myšlenky. První se máma zarazila, chvilku počkala, a když viděla, že se moje hrůza stupňuje, pustila mě a vzdálila se pryč od mého těla. To mě ale vystrašilo ještě víc, protože ten pohyb potvrdil panikařícímu mozku, že je to vážně ona a že ví, že se bojím.

Jak jsem před očima pořád měla ten svůj sen, najednou jsem v něm začala křičet.

Potom zmizel sen i ruce, duševní vnímání se stáhlo do nitra a mozek převzal vládu.

Vytřeštila jsem oči do tmy a oddechovala.

Ryhle jsem se rozhlídla, ale nikoho jsem neviděla… naštěstí. Asi bych následným řevem vzbudila celou ulici.

,,Byla tady, opravdu.. šla se na mě podívat!” Hučely mi myšlenky v hlavě.. a můj zatrolený mozek mi to pokazil, proč jsem se začala bát? Vždyť to nebylo nepříjemné.

Najednou mi projíždělo hlavou Lenčino andělské písmo a její slova. Využívala jsem hodně možností, které mám, abych vyslídila, jak je na tom moje máma a co potřebuje, abych udělala. Konkrétně Lenčino písmo bych mohla už zpaměti recitovat jako básničku, jak moc často jsem ho četla pořád dokola.

,,…ona tebe ráda má, často s tebou povídá, pošli denně lásku svou…”

,,…rozhazuji tobě květy, moje láska k tobě letí, prosím tobě odpuštění…”

Chvilku jsem si nechala na uklidnění. Nahmatala Laureje, on nahmatal mě a spala jsem dál. Co taky řešit, když jsem se nechala strachem takto vytrhnout?

Zvláštní je, že ačkoliv od této noci už uběhlo pár dní, od té doby už mi maminka nepřišla ani do snů, ani k posteli. Možná, že to bylo její poslední rozloučení.

guardian-angel

Další Andělé – ZDE

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek