Není nic lepšího, než usnout v lese pod oblíbeným stromem

4.8.2013 v Zážitky 19

Přišel takhle v mém životě jeden den, kdy se mi na večer udělalo vnitřně nepříjemno. Pořád totiž po mě někdo něco chtěl, pořád měl někdo nějaký problém, ,,Aluška tohle Aluška tamto“… ,,Ty jsi taková maková a měla bys dělat to či ono, měla bys být takováhle…“

Pořád do mě někdo něco hučel. Já vydržím dost, ale když se do mě hučí třeba více dnů po sobě, anebo vydatně jeden celý den, tak to potřebuju ze sebe někde sklepat, zapomenout.

Přišla jsem večer domů a ačkoliv jsem ten večer pila víno, nemohla jsem si pomoct, ale hladově jsem zatoužila po společnosti dévů. Nikdy k nim nechodím, když mám v krvi třeba trochu alkoholu, takže jsem až do této doby netušila, jestli a jak to vlastně ovlivňuje moji schopnost je slyšet, ale prostě jsem za nimi musela jít. Potřebovala jsem to, víno nevíno.

Mám teď nový objev, v lese jsem si našla další strom. Je v něm moc hodná déva s pro mne velmi zajímavým jménem. Nechci ho zde psát celé z vícero důvodů, taky proto že k tomu stromu teď chodím prakticky pořád, proto pro účely tohoto článku bude jednoduše nazvána ,,M.“

M. je velice milá a moc dobře se mi s ní rozmlouvá. Ze začátku jsem se na ni musela hezky naladit, napojit a protože k ní chodím někdy i více večerů po sobě, tak jsme trvale naladěné, slyším ji i zdálky. Je to super. Usnadňuje mi to najít ji v lese mezi ostatními. Vzhledově její strom není odlišný od všech ostatních, ale když vejdu do toho lesa, zdálky cítím a vidím, jak na mě mává a jak se na mě těší. Jdu jenom za tím pocitem, natáhnu ruku, táhne mě to k ní… a vždycky skončím bezpečně u ní.

U jejích kořenů už jsou vytlačené tlapky, jak tam u ní stávám s politýma nohama a rozjímám… Tedy spíš se k ní tulím. Prostě ji mám moc ráda, cítím se u ní v bezpečí a klidně.

http://youtu.be/lEkZQx7RVZI


Natočila jsem si rychle do lahve vodu, abych si mohla v lese polít bosé nohy. Drapla ručník a doslova jsem vyběhla ven.

Když se trochu napiju vína a jsem v tom správném rozpoložení, tak chodím a běhám strašně rychle, aniž bych se unavila, nebo zadýchala. Jakoby se mi tam připojily nějaké jiné baterky na sluneční pohon… Sluneční pohon? – Tedy… Ten večer už slunce zapadalo, takže sluneční pohon to asi fakt nebude 😀

Napůl jsem běžela skoro celou cestu a že je M. ode mne trochu dál. Čím blíž jsem byla, tím víc jsem zrychlovala, až jsem nakonec přiběhla do lesa a objala její kmen.

Bylo to tak úžasné, jako když po delším odloučení obejmete někoho, koho milujete… A to jsem u ní byla naposledy před dvěma dny.

Byla jsem u ní moc spokojená a taky mi dělalo radost, že M. jasně slyším, i když mi koluje v žilách víno.

Jediná změna, kterou jsem zaznamenala, je z mé strany větší nesoustředěnost. Osobně si myslím, že kdybychom s M. neměly už navázané spojení a nemluvily spolu pravidelně, tak bych asi po víně napojení ani nezkoušela, protože bych byla moc rozladěná. M. mě ale už zná, takže to bylo jedno. Je to sice nové přátelství, ale klape nám to skvěle.

Chvíli jsem stála u jejího kmene a povídala jí, co je nového a že jsem ji moc potřebovala zase slyšet, dotknout se jí. M. pozorně naslouchala…

Nakonec jsem si pod ni sedla, položila dlaně na její kořeny a vnímala ji. Chvilku jsem jí posílala energii, chvilku ji posílala ona mně.

Těžko říct, kolik jsem jí toho poslala, když jsem byla při víně nesoustředěná, navíc jsem porušila obvyklý režim. Místo posílání předem na dálku z několika metrů, jsem se o ni prostě opřela zády a dávala dlaněmi.

Když se člověk zároveň stromu dotýká, tak se to hodně stírá, protože strom začne vracet automaticky. Dokonce jsem přistihla M., jak mi rukama napravo vzadu u hlavy něco spravuje, jakoby vybírá.

Ona je skvělá léčitelka. Když mě něco v mysli tíží, tak mi to prostě sebere z energetického obalu, dá to pryč a já jsem pak z toho v sedmém nebi, protože na to buď zapomenu, anebo mi to přijde takové zasuté vzadu, nedůležité, zbytečné, jedno, že se to vyřeší samo… Takže se tím pak už nezabývám.

Povídaly jsme, vyměňovaly energii… až jsem se tak uklidnila a vnitřně srovnala, že jsem se pod ní spokojeně stočila do klubíčka a pomalu usnula.

Bylo to úžasné. Kolikrát se člověku stane, že se uloží v lese pod stromem na malém ručníku, aniž by řešil, jestli po něm něco neleze? Pavouci, brebery… Bylo mi to jedno.

Užívala jsem si ten pohled na pohybující se trávu, mezi ní propletené moje vlasy… brouci, co lítali okolo. Zelené koruny stromů… Tiché šustění lesa a společnost mojí milované ,,M“… Byla jsem tam v té trávě taková hezky schovaná, měla jsem pocit, že mě nikdo neuvidí, i kdyby šel metr ode mne. Ten pocit byl moc příjemný… Nikde žádní lidi, žádné zvuky, nikdo po mě nic nechtěl. Jenom já, les, tráva, M. a dál nic…

A pak mám spací výpadek.

Když jsem znovu přišla k sobě, byla jsem úplně někde jinde, v podstatě jsem se nemohla od M. vymotat. Byla bych schopná spát pod ní dál, ale celou noc? To nebyl dobrý nápad. Takže vstávat!

Kousek ode mě byla srnka. Patrně se šla zrovna najíst a myslela si, že tam takhle pozdě večer nikdo není, dokud jsem se celá rozcuchaná kousek od ní nezvedla zpod stromu. – Chvíli na to překvapeně hleděla, ale pak se radši dala na ústup.

Celou cestu od M. se mi pletly nohy… M. je v tomto zvláštní. Když mi sáhne do energií, hodně povzbuzuje moje nitro, ale zároveň mě tak povznese, že se pak motám… A když jsem pod ní usnula, tak měla spoustu času na hraní. Takže se mi pletly nohy víc, než normálně.

Zkoušela jsem původně vyčkávat u M. vždy po energetickém léčení, protože bych čekala, že se mi ten pomotaný pocit ztratí, ale nefunguje to. V podstatě se to musí rozchodit a většinou to rozchodím cca tam, kde už vycházím z lesa. Do té doby se zastavuji každých pár kroků. Zvláštní… jakobych se znovu učila chodit.

Někdo z čtenářů to možná zná taky: Když jste třeba s člověkem kterého milujete a mazlíte se spolu hodně dlouho, hodně nadšeně, pak máte jít od sebe, vstanete, jdete, ale motají se vám nohy, jste takoví zblblí… Je to také od toho, jak jste si vyměňovali s tím druhým energie… Tak tento stav já mám, když jdu od M. Jenom na to prostě nepotřebuji člověka… Taky se to musí rozchodit.

Zajímavé je, že jak jsem pod ní předtím seděla, najednou jsem našla na svém žebradle (Tohle musím vysvětlit: Jeden můj moc dobrý kamarád, kterého mám moc ráda, mi k narozeninám ušil plátěnou tašku podle historického vzoru, který se jmenuje ,,žebradlo“. A je to nejpohodlnější ,,kabelka“, jakou mám. Je na něm navíc vyšitá želvička s pravotočivou spirálou.) položený oblý kousek kůry.

Nevěděla jsem, kde se tam vzal. Otočila jsem se na M., ta se usmála a řekla mi, ať si ho nechám, že je to dárek od ní… Nerozuměla jsem tomu, ale sevřela jsem ho v dlani a nechala to zatím tak… Ale když jsem pak asi za hodinu od ní odcházela, našla jsem z místě, kde jsem byla původně o ni opřená zády, tmavý důlek, kam ten kousek kůry pasoval. Ale já z ní nic neodloupla, to bych si nedovolila. A navíc jsem tam měla záda, takže kdybych to byla já, tak to vezmu z jiného místa…? Zkrátka pro to není logické vysvětlení, leda že se sám nějak vyloupnul a položil na moji tašku, aniž bych si toho všimla. – A to bylo ještě předtím, než jsem usnula. Ten důlek jsem objevila až po probuzení, v podstatě ,,náhodou“.

Ti dévové stromů mě i po tolika letech umí pořádně překvapit… Co ještě umí dalšího? Vytahovat bílé králíky z klobouku?

Je to úžasné… těchto bytostí se v životě nikdy nevzdám. Pro nic na světě… Protože nic nemá takovou hodnotu, jako oni a jejich moudrost.

Nabrala jsem u louky kytici lučního kvítí a spokojeně si to šmajdala domů… Těším se na příští setkání.

linka

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky: Přírodní bytosti“

Otevřít rubriku ,,Nehmotné Bytosti Osobně“

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

Přispějte na stránky Aluška.org

Komentáře

Ikona diskutujiciho Yasminn V. 2013-08-04 08:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Podobné články mě vždy nutí chtít na sobě pracovat víc než kdy jindy 🙂

Ikona diskutujiciho eveline 2013-08-04 09:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, moc krásně popsaný zážitek, díky za něj. Ať chci, nebo ne, pořád ti jen "závidím" :-D Tentokrát to, že si můžeš kdykoliv zajít do lesa a nepotkáváš lidi :-) A taky se moc máš, že máš M. Je to to nejcennější, co člověk může mít. Tak hodně štěstí při sbírání dalších zážitků, těším se na další články :-)

Ikona diskutujiciho Veronika 2013-08-04 09:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To muselo být opravdu úžasné… nádherné čtení, taková opravdová pohádka 🙂 Svět je krásný. Děkuji 🙂

Ikona diskutujiciho Ameline 2013-08-04 10:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádherné. Je úžasné, umět si vypěstovat takhle láskyplný vztah s takovouto bytostí. Text mě úplně zahřál u srdíčka, píšeš o ní krásně.

Ikona diskutujiciho Aves Passeri 2013-08-04 10:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já stromy také miluju a je pro mě velmi zajímavé číst, jak k nim přistupuješ a komunikuješ s nimi. Já to tak nemám a zatím ani nevyhledávám a přiznávám, že když jsem prvně narazila na tvůj blog, tak mě ty andílci a dévové mírně odrazovali, protože to dnes vnímám jako takovou esoterickou slaďoučkou módu. Najednou všichni věří na anděly a utíkají k nim :-) Ale čím víc tě čtu, tím víc vnímám, že ty opravdu nejsi "zlatíčko tam a zlatíčko onam a andílci vás chrání atd., atd." :-) To, co tu píšeš, je prosté, hluboké a upřímné a oslovuje mě to. Možná také někdy zkusím s nějakým tím svým oblíbeným stromem promluvit :-) Možná to není vůbec blbý nápad a možná je to pro mě právě ta cesta k hlubší lásce ke světu…. k té cestě od hlavy k srdci :-)Díky.

Ikona diskutujiciho Alue 2013-08-04 10:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]: U M. bohužel lidé okolo někdy chodí a někdy na mě koukají. Ruší mě to, proto za ní chodím hlavně večer. To se totiž lidi bojí chodit do lesa, tak tam mám klid. Chci si teď najít další strom na víc odlehlém místě.

Ikona diskutujiciho Martin 2013-08-04 12:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No budiž, ale každý jsme jiný; že někomu třebas moc nesednou nechutné vtípky přece hned neznamená, že ze sebe dělá svatouška…

Ikona diskutujiciho honzi3 2013-08-04 14:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezky clanek,taky se chodim do lesa odreagovat a dobouchat:-) ale devy jen vycituji ze jsou kolem.A proc Alue polit bose nohy vodou u stromu? To neznam.Ja se jen zuju abych mel primy kontakt se zemi,tohle slysim prvne.

Ikona diskutujiciho Alue 2013-08-04 16:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Tady:

Ikona diskutujiciho Enola 2013-08-04 16:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky, články o stromech mám na tomhle blogu nejradši:-)

Ikona diskutujiciho Rondir 2013-08-04 18:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: +1

Ikona diskutujiciho Adivé 2013-08-04 21:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pěkné. Kde se chceme naučit více než v lese, že ? :-) To ostatní tam venku mi přijde jako takový civilizační šum.

Ikona diskutujiciho just it 2013-08-04 22:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak jsem, milá Alue, na popud Tvého krásného článku zašla za dévou u nás na zahradě… Teď v noci. Styděla jsem se… a omlouvala jsem se jí za to… ale jí to nevadilo. Zkusila jsem jí dávat svou energii, ale i za to jsem se styděla. Dávala jsem jí tak málo své energie. Nešlo mi to… Vím, že to umím lépe. Poté jsem se ale dotkla kůry stromu a netušila jsem, že i přesto mohu cítit něco tak silného. Měla jsem zavřené oči a přitom mi těkaly tak, jako když někoho léčím (a já ji skoro nic nedala. Takový prd.). Překvapilo mne to… Tentokrát to ale bylo jiné, protože jsem energii přijímala a bylo to krásné. Stále jsem ale měla pocit, jako by mne zezadu někdo pozoroval… Potom jsem vstala a chytila ho za větev, zavřela oči. Neslyšela jsem slova a neviděla jsem obrázky, ale pocítila jsem něco krásného… jakoby má ruka byla větev, má hlava korunou, zkrátka jakobych ji držela za ruku. Mé myšlenky se zpomalovaly. Stála jsem tam vedle ní a bylo to, doteď jsem necítila tohle. Přitom si myslím, že to bylo málo. Každou chvilku jsem se totiž otáčela, kdo to kurňa kouká a celé to pro mě bylo nové… odcházela jsem a byla jsem odhodlaná zas jít pokračovat v práci s teplem a láskou na srdci, že to bude dobrý. Mám pocit, že jsem jí dala tak málo a ještě jsem pospíchala, protože nemám čas, tak mi to bylo taky blbý, že vnímají čas jinak… Ale je to můj první uspěchaný zážitek.

Ikona diskutujiciho Aves Passeri 2013-08-06 00:18:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Mně taky nesednou nechutné vtípky :-) Nebo spíš, rozhodně je sama nemám potřebu vykládat. O tom to není. Mně dokonce ani nevadí to lidičkování Lucie Bílé. To, co ve mně vyvolává opatrnost, je neustálý unylý úsměv od ucha k uchu, nadměrné používání zdrobnělin i tam, kde v češtině rozhodně není nutné, a neustálé hovoření o andílkách.

Ikona diskutujiciho Verča 2013-08-06 09:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue,když chci natrhat kytku pro někoho,musím se ptát bytostí jestli si ji můžu utrhnout ? a jak poznám že ano ? přdem děkuju za odpověd 🙂

Ikona diskutujiciho vlaja 2013-08-06 16:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

chcem byt s Tebou kedy chces inac som s Tebou stale mas priatela to je iste

Ikona diskutujiciho Lilien 2013-08-09 11:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Až do včera jsem nevěděla o čem mluvíš s tím motáním nohou. Jsem teď skoro týden v Praze a asi proto, že jsem jinak z vesnice toho na mě včera bylo už moc. 3li jsme do jakéhosi takéhosi lesa. Chvíli jsem odpočívala na lavičce a když jsme se vraceli, byla jsem jako opilá nebo sjetá. Les mě obvykle uklidňuje natolik, že mám chuť si někde na chvíli lehnout. Ale teď se mi motali nohy a pořád jsem se musela něčemu smát. V lese byl i těžší, hutnější vzduch. Zajímavý zážitek.

Ikona diskutujiciho Ananas 2013-08-12 14:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

no vida, to všechno jenom znovu potvrzuje, že místo v šedivých betonových krychlích by se nám milionkrát lépe žilo v přímém kontaktu s přírodou…. copak nějaké postele, to spát u kořenů milého stromu zní daleko lépe :-)

Ikona diskutujiciho Kuba 2013-08-25 21:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je krásný zážitek…

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek