Jistě každý mladý člověk občas přemýšlí, jak by si to rád zařídil do budoucna s rodinou.
Pravda, já to mám trochu zkalené rokem 2012, protože nikdo neví, jak to bude a proto je nějaké malování v představách hodně obrazné a nejisté… ale za předpokladu, že změny po roce 2012 budou třeba postupné a že to tu bude vypadat pořád zhruba stejně, jak bych si to asi představovala?
Rozhodně chci mít děti. A ne jedno, protože jedináček má komplex JÁ JÁ JÁ! VŠECHNO MOJE!, takže budou děti dvě, aby se mezi sebou naučily dělit a aby pro sebe navzájem byly oporou a společníkem ke hrám, když budou chtít. Víc dětí bych mít nechtěla z toho prostého důvodu, že na vlastní kůži moc dobře vím, že když máte hodně capartů, tak ačkoliv můžete být nejlepší rodiče na světě a věnovat se jim celým srdcem, stejně budou vždycky strádat, protože svoji lásku a pozornost rozdělit mezi tři a více dětí víceméně nejde. To jsou potom boje o všechno. O místo k sezení, o jakýkoliv kousek jídla a o každou vteřinu pozornosti rodiče. – Nechci své děti trápit nedostatkem pozornosti.
První by měla být asi holčička, protože holčičky jsou klidnější stvoření a do začátku to bude jednodušší… zato výchova chlapce je už náročnější, ten by měl být jako druhý, ideální kombinace 🙂
Co vím o sobě, tak jsem prý byla děťátko k nezaplacení. Kam mě posadili, tam jsem prostě byla a hotovo. Vlastně mi to zůstalo dodnes. Kam mě dáte, tam zůstanu a hotovo, nebo se na několik hodin někam zdejchnu, zavřu a nikdo o mě neví… doufám, že moje děti, alespoň to první, budou taky takové.
Horší už je otázka muže a manželství.
Bohužel já manželství považuji za akt likvidace svobodného člověka, kdy podepíšu papír, že jsem něčí žena. Problém je už v samotném svatebním rituálu, kdy se do vztahu kodují různé destrukce, které později způsobují problémy vztahů, ideálně jejich rozpad a ztrátu funkce. Já sama nevím, co to je šťastné manželství, nezažila jsem to a ani jsem to nikde nepozorovala.. spíš naopak.
Takže ne, vdávat se nebudu. Jestli s někým mít děti, tak jedině z lásky a budu s ním proto, že s ním být CHCI a ne proto, že jsme se vzali a být s ním musím, protože jinak nemám kam jít… takhle bych nikdy skončit nechtěla, ale bohužel okolo sebe vidím až moc případů, kdy to takhle dopadlo.
Nechci být majetkem. Chci být součástí něčeho ze své vlastní vůle, mít možnost kdykoliv všechno změnit, nebo odejít, když se mi to přestane líbit.
Nechci mít rodinu brzy. Považuji to za nevýhodu, protože člověk, dokud je mladý, by měl řádit, objevovat, žít a radovat se. Nabrat zkušenosti, moudrost, užít si třeba i těch pár minut slávy, když v něčem vyniká… a teprve až ho opustí telecí manýry, udělá se mu klid v hlavě a dozraje, měl by mít děti.
Čím starší rodiče, tím moudřejší děti, to už věděli i staří indiáni, takže rozhodně nezapláču, když se na děti zmůžu po 30.-.35. roce věku. To už nebudu jelítko a zdravá na to určitě budu dost, protože nejím jodidovanou sůl, ani hormonová kuřata, nepiji aspartamovou kolu, nestresuji… a hlavně nechodím k doktorům, takže mě nemá kdo udělat nemocnou.
Spíš mám obavu, co s chlapem.
Bohužel hledám romantického společníka, souznějící jemnou duši a navíc někoho opravdu schopného, který, když se dostanu do nějakého pořádného průšvihu, mě z něho vytáhne a naopak. Já mám potenciál ochranáře, který táhne z průšvihu toho, kdo je mu drahý. Kdyby toho ale nebyla schopná moje polovička, tak by to šlo do kytek. Můj chlap nesmí být srab, jenomže ačkoliv jsem poznala mnoho lidí a zažila krásné vztahy, buď měli jedno, nebo druhé, ale už tu nebylo to další. Možná, že moje vysoké požadavky mi tuhle představu dvou dětí a volného manželství překazí. Děti se dají pořídit snadno, ale umět se o ně správně postarat už je práce a chce to um… jestli u toho ale bude chlap, to už je ve hvězdách.
Taky nesmí být žárlivý, nesmí se vztekat. Nesnáším projevy agrese, strašně mě to odpuzuje. Nesnesu vedle sebe nerváka a už to je vysoký požadavek.
Třeba ten pan úžasný fakt někde lítá, ale co si budu dělat hlavu, když mi ještě nebylo 30 a jsem jelítko, tak ať lítá dál. Doufejme, že se objeví v tu správnou chvíli.
Ano, přemýšlím o rodině, o tom, jaké by to bylo, jestli bych byla dobrá máma pro své děti. – Bezmezně věřím tomu, že ano, ale jinak mě tyto otázky příliš netrápí. V nejbližší době nic podobného rozhodně neplánuji, teď mám své úkoly, které tu potřebuji splnit a až přijde rodinná etapa, budu velmi zvědavá, jak si ji zařídím a jak moc se bude moje představa shodovat s realitou.
Přesto si někdy neodpustím zasněný pohled, když někde vidím hezkou malou blonďatou modrookou holčičku. Někdy si říkám, že přesně taková jednou bude, malá princeznička, které předám všechno nejlepší. Možná by mohla mít jméno Eliška, nebo Alenka. To je rozkošné.
A co vy? Jaké jsou nebo byly vaše představy o rodinném životě?
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Zamyšlení”
• Další obrázky s fantazií – ZDE
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
Poslední komentáře
-erness Tak zvaž tu jaterní očistu. Pokud se necítíš…
-Alue K. Loskotová Tak jsem v pořádku. Hrozně se mi ulevilo.…
-claudie Možnože keď sa to nechá tak a nebude…
-mariankosmac Co já vím od myslivců, tak kůrovce máme…
-Alue K. Loskotová