Jaké je to ,,být sám sebou”, aneb Aluščin alternativní super svět

7.11.2010 v Poselství 46

,,Buď sám sebou…” Lidi, víte vůbec někdo, co to vlastně znamená?

Přetvářka není v životě moc pěkná vlastnost, je hlavně matoucí. Naučili jsme se ji jako děti a úspěšně ji používáme skoro všude. Typická vlastnost alternativně zaměřených lidí bývá odhodit vše falešné, tím pádem i přetvářku. Zůstává tu ale otázka, jaký vlastně má člověk být, když má zahodit přetvářku a ukázat své pravé nitro? Totiž každý má nějaké své mouchy a nedostatky, které se snaží nějak zamaskovat. Nebo nechce dát najevo svůj nesouhlas, aby si nezpůsobil zbytečně problémy.

Myslíte si, že odhození všech masek člověka osvobodí? No, pokud je splachovací a bude mu jedno, jak se k němu okolí bude chovat, tak asi ano. Ale nezpůsobí mu to potíže? A jaká je vlastně hranice mezi přetvářkou a slušností?

Velmi dlouhou dobu se zamýšlím nad jednou zvláštní verzí tohoto světa, která s tímto souvisí. S dovolením vám tu vizi prozradím a vy mi pak řekněte, co vy na to.

Totiž představte si, že celý svět vypadá uplně stejně jako doposud. Lidi normálně chodí do práce, mají svoje problémy, nedostatky, chodí venčit psy, chodí se do školy, nakupovat.. venku rostou stromy, bují plevel.. prostě všechno tak, jak jste zvyklí, jenom s jedním jediným detailem.

Představte si, kdyby se lidé vůbec nebáli oslovovat se navzájem. Totiž všichni máme masku, která je dána odpozorováním  a výchovou, že nemáme obtěžovat cizí lidi. Před cizími lidmi se schováváme, stydíme, nedíváme se na ně a nemluvíme na ně, abychom je neobtěžovali, nebo abychom se neztrapnili. Ale víte, že my se tímto vlastně strašně okrádáme o obrovské příležitosti poznávat se navzájem a pomáhat si?

Kolikrát třeba jedu tramvají a nastoupí strašně krásná holka, nebo kluk, nebo to máte jedno, jakého je pohlaví, necháme to na klukovi, ať to nezní blbě… tak nastoupí krasavec. Šťavnatý mladík s očima jako žárovky a já div nepadnu na zadek, jaký je to sympaťák a už taju v představách, že spolu někam jdem.

Ovšem pozor! Tady je důležité upozornit, že pod pojmem ,,šťavnatec / krasavec” mám na mysli někoho sympatického, s kým si umím představit, že by byl můj kamarád, resp. kamarádka. A nemám na mysli pouze platonickou lásku a nemusí to být nutně nějaký Orlando Bloom… i když, ten taky vypadá dobře… no ale fakt nemusí.

A představte si, kdybysme byli vychovaní tak, že se nebojíme cizí lidi obtěžovat. Strašně ráda bych šla k tomu mladíkovi a řekla mu něco tím stylem: ,,Ahoj, strašně moc se mi líbíš, máš oči, o kterých se mi v noci bude zdát. Nechceš se mnou zkusit trávit volný čaS? Hledám přátele.”

Kdybych tohle udělala ve světě, který je teď, dočkám se odmítnutí, rudnutí, odmítavých pohledů, trapasů a kdoví, čeho ještě.

Ale kdyby to tak dělali všichni, kdyby to bylo normální a kdyby se takto normálně lidi oslovovali na základě obyčejných sympatií, víte jak by seznámení bylo snadné? Všichni bysme měli na každém prstě dvacet kamarádů, protože bysme neměli bariéry kohokoliv kdekoliv oslovit a vyzvat ho k navázání přátelství.

Samozřejmě tím otevírám možnost různým úchylákům a primitivům. Asi by se našel vždycky někdo, kdo by takové otevřenosti zneužíval, ale kdybysme byli všichni vychovaní v lásce, tak by nikde nevznikali zločinci a úchyláci, ale zdraví lidé, kteří na takové věci nemyslí.

Takže jedu v té tramvaji a vysněný krasavec, zvaný šťavnatý, si mě třeba i všimne, třeba po mě očkem šlehne, ale neoslovíme se. On vyleze a mě je smutno, když si uvědomím, jak by to bylo snadné, kdyby mě naučili jiným způsobům. Vždyť lidi okolo jsou všichni lidi z masa a krve jako já. Mají svoje kvality, nedostatky, bolísky a touhy. A všichni se chtějí kamarádit, všichni hledají někoho, kdo by je měl rád a vzal je na výlet. Proč je to tak těžké?

Tím, že toho šťavnatce neoslovím, nejsem sama sebou, protože mám masku. V tramvaji a mezi cizími lidmi mám masku cizího člověka, který nikoho neobtěžuje, na nikoho nemluví a případně uhne, když někomu zavazí. Usmívám se jen na malé děti, protože jsou za prvé krásné a za druhé jim to nevadí a smějí se na mě taky.

Kdybych v tomto světě mohla bez problémů oslovovat všechny sympaťáky a sympaťačky, byla bych sama sebou a to by mě dělalo mnohem šťastnější.

Ale ten kdo mě dneska má sílu oslovit jako neznámou osobu bývá většinou žebrák, nebo úchyl, nebo nějaké úplně podivné individuum. Normální člověk si to nedovolí, pokud nenastane nějaká speciální příležitost a hlavně se normální člověk bojí toho, když odmítnu, že se mi nelíbí, že s ním nikam nepůjdu.

Tolik už jsem si nechala uniknout lidí, kteří byli na první pohled moji potencionální přátelé… znáte ten pocit? Vidíte tu holku a bum! A říkáte si ,,Herdek, to je ona, ta má upřímný obličej a má bágl, s tou bych mohla jezdit na výlety a vůbec vypadá mile, o takovou kámošku bych stála.” Určitě ten pocit znáte. Já ano, zažívám ho často. Nejsem vybíravá. Moje požadavky je skutečně jen dobré srdce, minimum společných zájmů a aby se s tím člověkem dalo v klidu mluvit, aniž by bylo trapné ticho, nebo na mě blbě čučel. Jenže nikoho neoslovím a z lidí, které znám, by to taky nikdo nikdy neudělal. Prostě na ulici a v tramvaji se na cizí lidi nemluví, pokud nepořebujete poradit, kam máte strkat lístek a hotovo. Škoda! Právě tam těch lidí potkáte nejvíce!

Třeba by se dalo hrát flignu a na něco se potencionálních kamarádů ptát, ale to je zase ta maska. Děláte něco, co vůbec není, abyste navázali rozhovor. A my chceme masky likvidovat, ne předělávat, nebo přidávat, že ano?

Jen si ten alternativní svět představte. Lidi se na sebe dívají a  bez problémů spolu mluví. ,,Ten se mi líbí, ten mě zaujme, tak si s ním jdu prostě pokecat.” Umí to někdo? Moc vás není. Ale že byste to chtěli, mít možnost upřímně komukoliv  bez problému říct, že má milý obličej a že ho chcete poznat? A kdyby vás odmítl, tak byste se usmáli, jen se omluvili, odkráčeli a tím by to haslo, nesmutnili byste, že vás někdo odmítl a ani byste necítili trapnost, když by se to stalo.

Tohle umí malinké děti. Škoda, že jsme je to odnaučili. Kdybychom jim tu vlastnost nechali, svět by byl jednodušší a krásnější. Ale všechno souvisí se vším, s tímto jediným detailem by se toho postupně změnilo strašně moc a to k lepšímu.

Kdyby mi někdo řekl, co to znamená být sama sebou, řekla bych asi tolik, že to je být upřímný a nic nenalhávat ani sobě, ani nikomu jinému, ani nenasazovat masky. Ale protože všichni ostatní lidé masky nosí, je to v podstatě nereálné. Masky ale sundávejte před lidmi, které máte rádi… alespoň někdy si hrajte na malé děti, které nic nekryjí. Vždyť rytíři taky pořád nechodili ve zbroji, někdy ten plech ze sebe sundat museli.

Víte, jak v tom asi museli smrdět, běhat v plechu celý den po poli? A kolik pomyslných masek na sobě asi máte vy? Jak se v nich cítí vaše vnitřní dítě?

V otázce odhazování masek se cítím bezradně. Když to udělá jeden, ostatní ho mají za blázna. Kdyby to udělali všichni naráz, bylo by to super, ale je to reálné? V tuto chvíli ne. Tolik lidí můj toužebný článek nečte a tolik lidí si ho k srdci nevezme, aby to hýblo světem a rozbilo masky, které nás odcizují, oddělují a berou nám možnost přistupovat k sobě otevřeně… ale že by to bylo super?

Jedním z fenoménů dnešních lidí (hlavně těch mladých) je zakládání blogů a blogísků, kde si hrají na někoho lepšího než jsou v reálu, nebo kde naopak projevují svoji skutečnou povahu, protože ve skutečném životě to nemohou. Je jen otázka, jestli je to správně? Ať už se člověk dělá ve svém blogovém deníčku lepší, nebo jestli se tam konečně svobodně projevuje, jedná se prakticky o totéž. Ukazuje čím chce být, nebo čím skutečně je. Je mnoho mladých lidí, kteří se blogem ventilují. Možná, že bych mezi ně mohla svým způsobem patřit také já. Ve svých třinácti letech jsem si založila blog z intuitivního rozmaru. Měla jsem už dva roky neustálou migrénu a nikdo a nic mi s tím nemohl pomoci.. nebo spíš se nikomu nechtělo? Nikoho jsem očividně zas až tak moc nezajímala. Problém bylo moje živé myšlení. Mám obrovský tvůrčí potenciál a potřebuji ho vybíjet. Proto jsem jako dítě kreslila jako šílenec, proto pořád něco vyrábím a proto jsem kdysi založila blog. Po velmi krátké době moje migrény zmizely, protože jsem vypustila na vět myšlenky, které jsem jinak nemohla nikomu říct. Začala jsem tedy být sama sebou přes blog, protože jsem mohla říct cokoliv, co mě trápilo, nebo nad čím jsem přemýšlela. A to je moc důležité. Ideální je podle mě mít okolo sebe dobré lidi, kteří nás berou takové jaké jsme i s našimi vrtochy a nekonvenčními představami. Dneska díky bohu takové lidi okolo sebe mám a opravdu jich není málo. Kdybych přestala dělat webové stránky, moje migrény se už nevrátí. Ale přerostlo to dál než jen ve snahu vyventilovat své myšlenky. Teď už je to poslání, součást mého života. Něco, co dělám ráda. Jsem ráda, že mám tyto stránky, jsem ráda, že mi lidé píší jak moc jim pomáhám a jsem ráda, že sama před sebou můžu díky tomu obstát a říct si: ,,Jsem hodná a užitečná.” To pro mě opravdu moc znamená. Tady na stránkách jsem sama sebou, ale zrovna tak jsem sama sebou i v životě. Ventiluji co chci, kdy chci a nemám s tím problém. A když mi někdo řekne, že jsem pako, nevadí mi to. Jsem svá a to mi vyhovuje. A jsem za to ráda, protože vím, jaké to je nemít možnost svobodného projevu. Myslím, že když mám okolo sebe hodné lidi a když jsem si vytvořila obrovské možnosti pro svoji tvorbu, tak mi nedělá problém nahodit ve městě mezi lidmi masku cizího člověka. Je to pro mě hra, něco jako změna.

Ano, všichni lidé nosí masky. Ale určitě by si každý z nás měl vymezit hranice, kde masky nosit a kde ne. Pokud někdo chce projevit svůj potenciál a nemá možnost, tak ať si ji vytvoří, ať si třeba i založí nějaký blog a tam se o všechno podělí. Ať si každý najde alespoň jediného kamaráda, se kterým může blbnout, aniž by se bál, že ho odsoudí. Vždycky je potřeba najít ve všem tu správnou rovnováhu, nic nepřehánět. Nemůžete se vykadit doprostřed náměstí a chvástat se, že jste přece bez masek, bez kodexů a přirození, ale na druhou stranu nemůžete celý život ve dne v noci chodit sešněrovaní.

,,Být sám sebou” znamená mít možnost svobodného projevu, mít možnost nahlas říct, co bysme chtěli, co se nám líbí a po čem toužíme. Být sám sebou znamená být svobodný.

Další díla malíře Charlese Frizzela – ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho Jana 2010-11-07 06:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

OSHO: "MY VISION OF FREEDOM IS TO BE YOURSELF."

Ikona diskutujiciho Shayley 2010-11-07 09:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdybych tak dokázala někoho oslovit jen tak na ulici.

Ikona diskutujiciho Janča 2010-11-07 09:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

"Být sám sebou" znamená mít možnost svobodného projevu, mít možnost nahlas říct, co bysme chtěli, co se nám líbí a po čem toužíme. Být sám sebou znamená být svobodný. Naprosto ano Alue :-) Jenom bych doplnila: Právda říkaná s láskou vykupuje, pravda říkaná bez lásky může i zabít.

Ikona diskutujiciho Lenka 2010-11-07 09:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Díky za nádherný článek. Zrovna nedávno jsem vzpomínala na to, když jsem byla malá a např. v tramvaji jsem navazovala bez problémů komunikaci… Pak nastal zlom a bylo to někde jinde (nejspíš mi bylo řečeno, že to přece nemůžu takhle lidi "otravovat" apod….) Někdy jedu v MHD a usmívám se okolo na lidičky v "maskách" a je to legrace to pozorovat. Bohužel také často mám tu masku sama, když jsem v zajetí myšlenek a starostí atd. Cítím, že s tímto článkem soucítím :-))) Díky díky díky

Ikona diskutujiciho Věra 2010-11-07 09:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc hezký článek.Já bývala velmi plachá a červenala jsem se jen se na mě někdo podíval.Ale okolnosti mě přiměly na lidi promluvit.Stalo se mi třeba,že jsem usnula ve vlaku a ocitla se před půlnocí v Ostravě a další spoj jel až ráno.Úžasná výpravčí zavolala svého přítele a ten mě provědl městem,byl se mnou asi 2h a pak jsem se vrátila na nádraží a s touto výpravčí počkala na vlak.Přijeli za mnou i na návštěvu.Hodně lidí jsem poznala ve vlaku.Dost jsem cestovala.Stačí se jen rozhodnout.Nevadí mi už na lidi promluvit.Může to být trapas ale nemusí.Velmi mě okouzluje co krásného z lidí vyzařuje.Jednoho dne jsem si prostě řekla,už si to nenechám pro sebe.A lidé poznají že to člověk říká upřímně.A trapas? To je jen chvilička…omluvím se a zdůvodním že jsem bláznivka,-)))

Ikona diskutujiciho Lily Addams 2010-11-07 10:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To jsem si hezky početla. Častokrát o sobě slýchávám, že jsem blázen….a vůbec mi to nevadí :-D Už několikrát mě někdo jen tak oslovil….naposledy to byl starý dědeček se slovy, že mu připomínám jeho vnučku :-D

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-07 10:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Hm, tak to jsi dobrá 🙂 Já obtěžuji, jen když fakt musím.

Ikona diskutujiciho Petr Pan 2010-11-07 10:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jó, Aluško, tak se zkus odstěhovat do USA nebo třeba do Indie, těch zemí bude víc, nemám přehled… A můžeš oslovovat všechny bez ostychu. Kulturní záležitost.

Ikona diskutujiciho ok 2010-11-07 10:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak to je mi blízký Aluš 🙂 Ad krasavec: chlapi většinou trpí hrůzou z odmítnutí (hlavně ti, co si to ještě neuvědomili). Přímo to taky souvisí se sebevědomím. Takže bořík po tobě může mrknout, ale nediv se, že se do ničeho víc nepustí. Zkus na něho příště mávnout a uvidíš 🙂 A v Brně jaky normální, že jsou tam lidi víc otupělí z toho potkávání hromad lidí.

Ikona diskutujiciho Frise 2010-11-07 10:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No jak kdy, třeba jsem potkala v buse moc sympatickou holku, co bydlí ve stejným městě jako já a tak jsem jí prostě úplně v pohodě řekla "ahoj" a začaly jsme se bavit, pak mě pozvala na domov do pokoje který má společný se "sourozenci", bylo to moc fajn podívat se tam 🙂 Nebo mě na ulici oslovují lidé, co se na mě usmívají a říkají mi, že se pěkně usmívám. Taky se ráda usmívám na děti, sice nejsem takovej "úchyl" na děti, jako třeba moje mamka, která se vždycky úplně rozplývá, když vidí malýho človíčka a čím menší, tím víc je z ní karamel… Myslím, že takovej svět, kdy by každý byl sám sebou, je ideální. Já se ráda ventiluju na blogu, ale je to prakticky jedno, protože moje okolí můj blog zná, zná moje názory a mě je jedno, co na to říkají. Někteří mi říkají, že můj blog je super, jiní, že píšu kraviny, ale já mám svůj blog strašně moc ráda na to, abych se za něj začala stydět a zrušila ho. Navíc nepíšu na net nic, co bych nechtěla, aby někdo četl. A všichni se ke mně chovají stejně jako předtím, kteří tedy viděli můj blog a znají mě osobně. Snažím se chovat se tak, jak je to pro mě přirozené, už je mi jedno, co si kdo myslí, většinou se ke mně lidi přidávají a já jsem za to ráda 🙂 Super článek, Aluško, díky 🙂

Ikona diskutujiciho Tammy 2010-11-07 11:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Svatá pravda, každý z nás (hlavně co se týče nás introvertů) má s tímhle problémy. Snad ani nespočítám, kolikrát jsem se bála oslovit někoho, kdo mi byl hrozně sympatický, jenom aby se mi nevysmál nebo mě neodmítl. Blog je vlastně jediné místo, kde můžu být opravdu sama sebou. Ale když jsem ho zakládala, na tohle jsem vůbec nemyslela 🙂

Ikona diskutujiciho Jana 2010-11-07 11:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: Co sa tyka tych klukov – tak to som tak mala guraz len raz :D Som si povedala teraz alebo nikdy :D

Ikona diskutujiciho Domácí čajovna 2010-11-07 11:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji za pěkný článek, jež mě oslovil… Mám s lidma docela problém. Ale je to o tom vyzařování z druhých. Pokud na druhé straně cítím otevřenost, nemám problém zapříst nezávaznou komunikaci a užít si hezké setkání, byť letmé… Taková situace, o které píše Jana přede mnou…

Ikona diskutujiciho Verča 2010-11-07 11:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]:Slyšela jsem, že v USA jsou lidi přátelštější než třeba u nás. Říkal to jeden kluk, co tam byl na ročním výměnném pobytu. No, hned jsem se tam toužila odstěhovat.:-)

Ikona diskutujiciho llll 2010-11-07 11:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

,Ahoj, strašně moc se mi líbíš, máš oči, o kterých se mi v noci bude zdát. Nechceš se mnou zkusit trávit volný čaS? Hledám přátele."

Ikona diskutujiciho Leilak1 2010-11-07 12:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pekný článok.

Ikona diskutujiciho Matej 2010-11-07 12:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Respekt! Poslední dobou hodně přemýšlím o těchle věcech, protože řeším jeden problém s tím spojený a tvůj článek mi ukazuje, že ne jen v mojí palici se honí tyhle myšlenky a dilemata ohledně ,,přetvářky" před okolím, ve kterém žijeme. Pěkně napsáno, jen tak dál a hodně štěstí.

Ikona diskutujiciho Leilak1 2010-11-07 12:48:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moje hobby sú aj autá, píšem na iné fóra čo sa týka týchto vecí. Ľudia sa tam radi stretávaju,pomáhajú si, pochváliť sa čo ako vylepšili na svojom autíčku, rôzne rady, prípadne tuning a pod.

Ikona diskutujiciho Lúmenn 2010-11-07 13:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naštěstí mám ve svém okolí lidi, co dokáží přesně to, co píšeš v článku – osloví každého, koho chtějí, baví se s někým úplně cizím a mají kupu kamarádů. Inu barbaři. Já se to od nich učím jen těžko, mám v sobě velké bloky ohledně lidí a málokomu věřím, mám strach se s lidmi více bavit.

Ikona diskutujiciho Vee 2010-11-07 14:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když je mi někdo sympatický, usměju se na něj. Myslím, že úsměvem člověk nic nezkazí, jenže bohužel v dnešní době se moc lidí neusmívá a ten, kdo se usmívá, tak je pomalu považován za blázna. Někdy se mi stane, že je mi úsměv vrácen a to pak mám pěkný den jak já, tak i ten druhý.

Ikona diskutujiciho urabwe 2010-11-07 14:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Asi před dvěma lety sem se začala lidem v metru dívat do očí a usmívat se na ně.O pár měsíců později mi spolužačka řekla,že to není slušné a že tím narušuji jejich osobní prostor.Tak sem se jednu dobu neusmívala.Ale teď už se zase usmívám a taky zdravím lidi v určitém okolí našeho baráku.Nejdřív na mě koukali jako na idiota,ale s některými už se zdravím i když se např. potkáme ve městě.

Ikona diskutujiciho quonax 2010-11-07 19:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky jsem kdysi snil o takovém světě, kde by lidi chodili úplně bez masek. Vlastně o něm sním ještě pořád, jen jsem se snad už naučil se svou maskou o něco líp zacházet…

Ikona diskutujiciho bo 2010-11-07 19:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

možno vám dodá odvahu tento chalan :))

Ikona diskutujiciho malé srdce 2010-11-07 19:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je to opravdu tak. Také jsem občas potkal lidi, o kterých jsem stoprocentně věděl, že jsou na jedné vlnové délce. To člověk prostě vycítí. Dokonce v práci jsem potkal jednou jednu neznámou dívku. Bylo to neskutečně silné. Prostě najednou jsme se zastavili a asi tři minuty se na sebe jen dívali – bez jediného slova a usmívali se na sebe. Takový úsměv porozumění jsem nikdy nezažil. Kolegyně a kolegové z práce si najednou všimli toho zvláštního ticha a spatřili nás, jak se na sebe díváme a usmíváme se. Bylo to opravdu velmi zvláštní. Ani po tolika letech na tu dívku nemohu zapomenout. A kolikrát si říkám, proč jsem ji tehdy neoslovil a proč ona neoslovila mě. Kolik věcí mohlo být v životě jinak. A že máme masky, i to je pravda, nasazujeme si je, o tom není pochyb. Nepopírám, že kdysi jsem chtěl před druhým vypadat lépe, ale teď už mi to je úplně jedno. Buď mě lidé berou takového jaký jsem anebo ne. A přeci, kdyby jsme se jen trochu otevřeli druhým lidem, o kolik by svět byl jiný a kolik bychom se toho mohli navzájem od sebe naučit. Tento článek se mi moc líbil.

Ikona diskutujiciho jm 2010-11-07 20:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nojo, taky jsem svého času zkoumal, proč maj kluci největší paka ty nejúžasnější holky.. a pak jsem zjistil, že se prostě – na rozdíl od nás normálních – nebáli je oslovit. 🙂 Třikrát je někdo poslal do háje, ale počtvrté to vyšlo. 🙂 Tož tak.

Ikona diskutujiciho Monika 2010-11-07 20:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezký článek Alue.Ale fakt je to jen o kultuře. Např. v Rakousku se všichni zdraví, známí i neznámí..ted žiju v Uk, a tady oslovuje kdo chce koho chce..já s tím mám pořád problém, ale zdaleka ne jak v ČR(výchova je ve mně pořád ještě zakořeněná). Ale na druhou stranu je pravda, že mě často oslovují i úchyláci, jsem pěkná holka(nechci se chválit, aby to neznělo hloupě)ale lidi s hezčím obličejem mají s tímto oslovovacím zvykem problém, protože mě oslovuje velké množství podivínů, mimo jiné..tu s tím většina lidí fakt problém nemá, baví se tu všichni se všema, normal na ulici, nebo kdo se jim prostě líbí,hned se všichni pusinkují,dávájí si telefony a jdou spolu ven.Takže má to i výhody i nevýhody, ale vesměs je to určitě lepší než český zvyk, nikoho neoslovovat..Ale myslím, že pokud chceme situaci v ČR změnit, tak musíme začít u sebe:)

Ikona diskutujiciho martinos 2010-11-07 23:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ahojky Alue,musi taky reagovat na tvuj od srdce napsany clanek a ric ti ,ze jsem asi nahodou uvidel tvoje video na YouTube ,pod nazvem:Uchylove a musim rici ,at uz to zni jakkoliv podivne ,je to proste uzasne video,ktere me pokazde rozesmeje tvar a zahreje srdicko.Citim z toho videa urcitou atmosferu deje,ktera je uzasna.

Ikona diskutujiciho malé srdce 2010-11-08 00:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[27]:Mně se zase moc líbilo video Izolepa, ale asi to nesouvisí s tématem…Ale na tom videu je opravdu krásně vidět, jaká pozitivní a přirozená energie z Alue vyzařuje. Opravdu krásná energie. A hlas Alue zní jako hudba. No, já vím, tento komentář asi bude vymáznutý, ale já jsem to prostě říct musel.

Ikona diskutujiciho Martina 2010-11-08 08:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj všichni,zrovna dnes jsem jela do práce busem a měla jsem takový krásný pocit štěstí v sobě a radosti ze života,že jsem se pořád musela usmívat,lidé v buse si asi o mě museli myslet své, ale stejně se pár lidí přidalo a tak nás usměvavých bylo více!

Ikona diskutujiciho Lirka =o) 2010-11-08 10:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahojte všichni,

Ikona diskutujiciho Radůz 2010-11-08 11:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Klíčové téma. Krásně a od srdce podane a moc hezké komentáře. Dík.

Ikona diskutujiciho Smejko 2010-11-08 12:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

v tomto sa mi paci, ze sa zacali robit stretka z Tvojho chatu… ti ludia by sa asi navzajom len tak neoslovili… ale vytvorila si pre nich na to svet – chat – kde je to mozne, a odtial bol k fyzickym stretkam uz len krok

Ikona diskutujiciho Katka 2010-11-08 15:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc krásný článek, úplně zapadá do mé probíhajícíc proměny. Odhodit masku znamená přestat se bát – třeba i lidí, toho co řeknou, co se mi stane. Když člověk tohle pochopí, myslím, že ty hranice "masky" začnou být přirozené a člověk jedná jakoby ze sebe uvnitř, z něčeho vyššího. Důležité je naslouchat svému vnitřnímu hlasu a ne svému egu.

Ikona diskutujiciho Katrin 2010-11-08 19:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dneska jsem jela busem a nějaký kluk nastoupil a zeptal se mě, jestli si může sednout vedle mě a hezky se usmál. Tak jsem mu řekla že jo a taky se usmála a vylepšilo mi to náladu – ta zdvořilost a úsměv. Vzpomněla jsem si na tenhle tvůj článek:-)

Ikona diskutujiciho Alue 2010-11-08 19:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[15]: Krasavica krasavce? Ale kde je ta hranice krasavce, když každému se líbí jiní lidé?

Ikona diskutujiciho Marry 2010-11-08 22:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdyby všichni odhodili tu svoji přetvářku a hned říkali co mají na srdci byl by svět úžasný ale v této době si to jednou dovolíš a máš trapas po půlce okresu.Moc ráda bych takto žila ale není to možné.Líbí se mi kluk ale pořád se schovávám za tím co nejsem a to je neupřímnost.Prostě jesmutnýže jsme takto dopadli a dítě to naučit taky nemůžu že by pak mělo problémy(paniučitelko a proč vám ty prsa tak visí?? :D ).Prostě by takto museli začít přemýšlet vážně všichni

Ikona diskutujiciho ktm 2010-11-08 22:39:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

skvělý článek

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-09 10:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jelikož putující oblak nikdy sám přesně neví kam přiletí, neb má všechny možnosti před sebou otevřeny, tak ho sem nevyzpytatelný a spontánní vítr opět zavál.. :-)

Ikona diskutujiciho Pepa 2010-11-09 16:36:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[38]: diky za tenhle komentar, jsem rad, zes to takhle napsal a pritom se vyhnul konkretnu a detailum (tedy prime reakci na clanek). Vzpomnel jsem si na Osha a jeho "Cesta bileho oblaku".

Ikona diskutujiciho Boikana 2010-11-09 16:59:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ten tvůj vymyšlený svět by byl naprosto úžasný ale bohužel…

Ikona diskutujiciho putující oblak 2010-11-09 20:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[39]: …Jsou dvě úrovně slov. Buď jdeme k podstatě věci, k tomu na čem skutečně záleží, co je prvořadé

Ikona diskutujiciho Jana - Bodlinka 2011-06-25 14:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, to je super! :)) …ale mám pocit, že k takové otevřenosti nemám daleko. A najde se více lidí, co se nestydí, mezi nimi by se ti určitě líbilo ;-). No jsem moc ráda za tvůj článek, skvěle mi spravil náladu ;-).

Ikona diskutujiciho Primula 2012-03-09 02:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, máš pravdu, bolo by skvelé keby si ľudia dokázali zložiť masky. Ale boja sa. Boja sa, že nemajú čo ponúknuť, hanbia sa sami za seba. Môže za to výchova, zlé skúsenosti v živote, doba, v ktorej žijeme, neustály stres a potreba stále vlastniť viac a viac a pri tom všetkom ľudia strácajú sami seba. Potom na seba kričia, zazerajú, obviňujú, závidia, nenávidia sa a mnoho iného. Zbytočne z toho všetkého samozrejme vznikajú konflikty samého so sebou a svojím okolím. Tiež som si týmto všetkým prešla, ja nie som žiadny dokonalý super človek, viem, že mi takéto správanie veľmi ublížilo, a následky si zodpovedne nesiem a riešim.

Ikona diskutujiciho Samuel 2012-05-29 18:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Každý musí začít sám u sebe. Myslím, že když se prostě smíříme s tím, že občas si nějaký ten trapas utrheneme, tak si na to časem zvyknem a nebudeme to vůbec hrotit. To, že toužíme po tom, abychom se od toho osvobodili od těchto masek, musí přece někdo začit. Když nezačne ani jeden a bude o tom stále jen mluvit tak nikdo nezačne. Já chci začít. Tvůj článek, Alue, mne jako snad vždy inspiroval 🙂 Děkuji 😉

Ikona diskutujiciho Anýsek 2012-11-27 11:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je super,ze jsi sem tuto myslenku napsala.Mozna pomuze ostatnim se otevrit druhym lidem.Ja sama s tim mam taky obcas problem.Chci neco udelat nebo rict a neudelam to.Potom jsem z toho smutna,ze jsem ty emoce nepustila ven.Je to v pripade,ze chci od radosti jen tak vyskocit nebo kdyz chci nekoho jen tak obejmout nebo mu rict neco hezkyho co prave citim.Clovek si rika,ze je to trapny,ze to nikdo nedela.Ale pak me prepadne myslenka,ze to je prave ono.Snazim se tu masku zahodit a rict si,ze kdyz u lasku vypustim do sveta,udelam radost nejen sobe ale i ostatnim.Prenesu na ne tu radoat z pocitu byt sam sebou.Delam s lidmi a v posledni dobe mi rikaji..ja budu mit dnes tak krasnej den.Mam z toho uzasne hrejivej pocit a usmev na rtech,ze jsem nekomu jinemu vytvorila usmev na tvari.A tito pozitivne naladeni lide potom treba predavaji usmev dal:-))).

Ikona diskutujiciho Nirvana (alias Ježovka) 2018-11-27 04:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: USA 🙂 jop. tam to fakt jde líp. lidi jsou si tam často blíž a jsou k sobě upřímnější/jako těžce obecně řečeno/, nevím, čím to je. – aka reaguju na 8 let starej komentář :-D

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek