Jaké je to Doma? – 2. díl

28.7.2013 v Zážitky 12

Nestává se mi každý večer, že bych usínala tak naladěná nahoru a tak moc zharmonizovaná. Bylo to zkrátka úžasné… Proto není divu, že jsem podle toho měla zajímavé setkání dál i během noci, kdy za mnou přišla moje maminka.

Najednou jsem se objevila na místě, které důvěrně znám, ale vypadalo jinak. Jakoby to bylo v úplně jiném čase, ale vedla tam cesta…

Přijelo stříbrné auto a z něj vystoupil člověk. Viděla jsem to jakoby zdálky. Jdu rychle k němu, najednou ho poznám a ptám se vyjeveně: ,,Mami?!”

Otočila se na mě beze slov a úplně jí zasvítily modré oči. Neuvěřitelné…

Naposledy za mnou takto přišla před několika měsíci. Byl to ale tak silný sen, že nebylo možné ho kdekoliv publikovat, přestože jsem tehdy okamžitě po probuzení při plném vědomí sepsala celý zážitek na 5x A4 drobným písmem… Abych to archivovala. Řešily jsme spolu tehdy něco velice závažného, na co jsem ji nutně potřebovala… Znáte to, máte kolem sebe kopu super lidí, které máte fakt rádi, nebo které doslova milujete, ale mamku máte jenom jednu a občas se vám fakt stane, že si s ní nutně potřebujete promluvit. Já mám tuhle možnost jenom jednou za čas, ale jsem šťastná, že to vůbec může být alespoň takhle. Že se vůbec můžeme spojit. Skončilo to tehdy objetím, pláčem a ještě po probuzení jsem cítila její ruce, jak mě objímají. Zkrátka to byla pořádná SÍLA.

Toto setkání bylo také silné, ale jiné a publikačně použitelné. Zajímavé je, že vždy když za mnou přijde a pak se proberu, vývoj je stejný: Vyskočím z postele jako namydlený blesk a buď to hned musím jít někomu popovídat, anebo to okamžitě co nejpodrobněji zapíšu… Je mi úplně jedno, kolik je v tu chvíli hodin. Pak až do rána nemůžu usnout, jak jsem z toho nadšená.


Už je to sice dlouho, co se to stalo, ale myslím na ni každý den. Opravdu není jediný den, kdy bych si alespoň na chvilku nevzpomněla. Nezapomínám…

Posadily jsme se k sobě na nějaké židle a začaly si povídat.

,,Maminko, ty jsi tady? Co to?” Divila jsem se.

Problém je, že když jsem ve snu, tak než se z něj stane sen lucidní a než si uvědomím o co jde, vždy mi to nějakou dobu trvá. Než se tak stane, zadrhnu se ve smyčce. Možná to znáte: ,,Cože, ty jsi tady? Ale vždyť ty jsi přece mrtvý!” – A dotyčný nám musí znovu připomenout, že není!!

Musím se k tomu plnému vědomí v podstatě prokousat, ale ona mi na to dala tentokrát čas.

Postupně a v klidu mi vysvětlila, že nikdy neumřela, že ji nikdy nikdo nepohřbil… Koukala jsem na ni úplně vyjeveně: ,,Počkej, ale vždyť já mám na to vzpomínky.. Jak neumřela? Jak že tě nikdo nepohřbil? Je toto možné? Vždyť: Dělo se to a to a pak…”

Ona jenom zavrtěla hlavou a šlo vidět, že vše co vím o smrti jejího hmotného těla, i to jak jsem se k tomu tehdy postavila, všechny ty debilní pitomé cerémonie, jsou jí úplně buřt a že kvůli tomu tady se mnou není. Vůbec ji ani nezajímalo moje vysvětlení, když jsme se už k tomu tématu dostaly. Prostě jí to bylo jedno, pro ni to není skutečnost a pro ni se nic z toho všeho vůbec nestalo.

Znovu mi připomněla, že nikdy nezemřela, že je živá a má se skvěle. ,,Všechno je úplně jinak, než jak si lidé myslí,” připomněla mi. ,,Jsou to všechno jenom jejich výmysly. Já pořád žiju.”

Zafungovalo to na mě jako heslo a došlo mi, že teď jsem ,,jakoby ve snu” a že ta osoba, se kterou mluvím, je fakt moje máma, která se se mnou teď spojila. A že tedy mám možnost si s ní konečně popovídat!

A že má pravdu, když říká, že nikdy neumřela. Z pohledu toho dotyčného skutečně žádná smrt není, on se totiž má v nebi úplně úžasně a oproti němu jsme my tady na zemi všichni úplní chudáci a žebráci. Místo abychom my litovali zemřelého, tak spíš by on mohl litovat nás. Kdo někdy mohl na chvilku spatřit nebe, dá tomuto za pravdu.

Když jsem se tedy probrala a pochopila situaci, pokračovala.

Vyjmenovala jména určitých lidí a řekla mi: ,,Těmto všem a hlavně tady tomu jednomu moc děkuji. Chápu, že se mi snažil pomoci, ale já v té době byla moc zaslepená a neviděla jsem to. Nevážila jsem si toho… Teď to ale vidím a chci říct, že za to moc děkuji.”

,,No jasně že jsi to nemohla vidět, s tím debilem, kterého jsi měla doma….. Já jim to určitě vyřídím”

Máma se zakřenila, protože pravda řečená do očí nikomu nebývá vždy úplně příjemná. ,,Přesně tak.” Pokývala hlavou a pokračovala v rozhovoru.

,,Já se ale teď mám fakt dobře a nic mě nebolí. Ani tam nejsem sama.”

Najednou jsem si všimla, že jí pod nohama leží pes, kterého znám, ale nevím o tom, že by už umřel… Vlastně já to ani nemůžu vědět, nemám žádné zprávy z toho místa, kde pes zůstal, když pak máma odešla.

Koukala jsem na něj jako z jara, podrbala ho za krkem… Byl krásný a mladý, jiný než jak jsem ho před několika roky naposledy viděla.

Sklonila jsem se k němu a říkám té němé tváři: ,,Miláčku, ty ses na Zemi stejně narodil jenom pro ni, abys jí pomohl, viď?”

Pejsem zavrtěl ocasem a pokýval hlavou. Bylo nám to úplně jasné… Takže máma je teď s ním… Tedy spíš on je u ní. Zvířata jsou naši průvodci, ne my jejich.

Teď jsem ale dost konsternovaná, protože podle tohoto setkání je ten pejsek asi fakt už po smrti… Buď to budu muset prostě rozchodit, anebo můžu někam zavolat a zkusit si to ověřit… Ale víte co? Jsou na světě věci, které raději vědět nechci. Navíc přemýšlím, jestli třeba není možné, aby si člověk v nebi k sobě přivolal zvíře, které stále na zemi ještě žije? Třeba tu jeho nevtělenou část, jako je to u lidí s jejich vyšším já? Zvířata by mohla fungovat podobně… Tedy pejsek snad nutně nemusí být už mrtvý… Ne? … NE?! – Nechci to vědět. Nebudu si nic raději ověřovat. Beztak bych se to dověděla absolutně nešetrným způsobem jako vždy a bylo by mi z toho akorát tak špatně.

,,Vidíš to, ty máš jeho, já mám zase kocoura.”

,,To je zajímavé, že jsi kočičí, já byla vždy spíš na pejsky.” Máma pohladila kožíšek svého miláčka a usmála se na mě.

Napadla mě otázka, po které jsem úplně ožila, když jsem si vzpomněla, jak jsem se ten večer před usnutím napojovala přes ruce nahoru. Zajímalo mne, jak to vlastně teď vypadá tam, kde je moje máma.

Kývla jsem na ni: ,,A co, jaké to teď máš Doma?”

Zeptala jsem se sice ,,Doma”, ale měla jsem na mysli, jak vypadá její nebe.

Znovu se usmála a zasněně mi odpověděla: ,,Blízko slunečnic.”

Jakmile to řekla, viděla jsem před sebou obraz. Obrovský lán nádherně velkých rozkvetlých slunečnic a všude byla spousta světla a slunce. Ten obraz byl velice teplý… Takhle tedy vypadá její nebe. Kamkoliv přijde, má tam po obzoru slunečnice zalité světlem…

Totiž moje máma celý život milovala slunečnice. Já je dneska také pěstuji v květináčku, protože se mi líbí, ale nejvíc miluji růže a jejich vůni.

Ona ale vždy moc milovala žlutou a říkala, že slunečnice jsou kouzelné květiny, že jsou to malá pozemská sluníčka a ještě k tomu užitečná. (semínka) Vždy když se třeba jelo kolem pole, kde rostly slunečnice, bývala úplně nadšená. Dodneška si to pamatuji.

Slunečnice byly její oblíbený námět na čemkoliv. Zkrátka ,,její rostlina”.

Ale nenapadlo by mě, že si podle toho zvolí podobu svého nebe… Pravda, už ve filmu ,,Jak přicházejí sny” je jasně ukázáno, že nebe pro každého z nás vypadá jinak. Proto nikdo nemůže říct, že nebe má tuto jednu konkrétní podobu, ale má tolik podob, kolik je tam lidí. A když chceme v nebi někoho navštívit, nikdy není daleko. Zkrátka perfektní místo.

Moje nebe by určitě bylo plné růží… Ale já bych se spíš raději vrátila domů, tam odkud jsem přišla.

Maminka teď vypadá jinak. Má nádherné rovné hladké vlasy na ramena, medově zlaté a vypadá tak na 34 let, ale bez vrásek. Jde prostě vidět, že jí to tam moc svědčí.

,,Hele a nepozdravuje mě odtamtud náhodou někdo?” Mrkla jsem na ni spiklenecky. Je víc lidí, se kterými bych si ráda popovídala a už jsou na druhé straně.

,,Jo jo, pozdravuje. Ta malá holčička ve žluté mikině.”

,,Myslíš ta, jak umřela, když jsem ještě byla strašně malinká?”

,,Jo, přesně ta…”

Najednou rozhovor ustal a mě probudil elektronický zvuk zvenku. Nestihla jsem se na tu holčičku ani doptat!

Vyskočila jsem z postele jako namydlený blesk. Bylo čtvrt na 4 ráno… Prohlédla jsem si tmu okolo sebe a byla plná barevných obrazů. Šlo vidět, že jsem měla jiné energie, díky kterým jsem se mohla takto pěkně s mamkou spojit a ještě si dlouho povídat.

Normálně mám problém, že když se ve snu proberu a uvědomím si o co jde, tak se hned budím. Ale teď se mi to nestalo… O to víc mě štve, že mě něco vzbudilo.

Hned jsem si musela jít o tomto setkání promluvit a vyřídit vzkazy. A bylo mi fakt úplně jedno, kolik je hodin. Pak jsem znovu usnula, až když vyšlo slunce. Tak velký to byl zážitek.

Akorát mi teď vrtají hlavou dvě věci: Za prvé, jestli ten pejsek fakt už nežije a za druhé si nemůžu vybavit tu holčičku. Při setkání jsem věděla kdo to je, dokonce jsem i viděla její tvář jak se na mě směje, ale teď při bdělém vědomí to prostě nemůžu z hlavy vydolovat… O jakou dívku tedy šlo?

Možná trošku tuším která to byla, ale opět: Nemám žádné zprávy o tom, že by zemřela.. Že by něco utajeného? Nikdo mi schválně nic neřekl? Nebo to nikdo nevěděl? Co je s ní teď?

Otázky… samé otázky…

linka

Kam dál:

Zobrazit rubriku ,,Zážitky – Vesmír”

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí” níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Martin Riedl 2013-07-28 08:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To byl nádherný sen! Jé, Aluško, taky máš otázky :D! Poslyš- to ani, když se zapojí intuice, tak nevíš, zda ten pejsek už zemřel?

Ikona diskutujiciho Eileen 2013-07-28 10:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezký článek 🙂

Ikona diskutujiciho Farah 2013-07-28 11:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Presne, tisice myslenek najednou a kdyz je hned nedas na papir, tak uz je riziko, ze je zapomenes a tim o neco prijdes…Krasne umis to napsat, ale hlavne se mi pokazde uplne trefis do noty. (JAK to delas?) Az mam nekdy problem vyjadrit proste DIKY. :-) A pak se to zvrhne v ty slzicky. Tesim se na dalsi krasna psani a zazitky, krom toho i na Tvou dalsi knihu.

Ikona diskutujiciho Robert 2013-07-28 12:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Chtěl jsem ti toho tolik napsat a nakonec mi došlo že vše vystihne jediné slovo ,,DĚKUJI´´

Ikona diskutujiciho Ilona 2013-07-28 13:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc hezké Aluško,zrovna jsem se tě chtěla zeptat v dotazníku na tvou maminku a Tvé setkání s ní,takže jsi mi vlastně už tímto odpověděla.Je skvělé,že dokážeš ve snu rozeznat pouhý běžný sen od skutečného napojení.Jinak se na  druhou knihu taky moc těším, ta první byla super.

Ikona diskutujiciho sepťa 2013-07-28 21:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Q: O jakou dívku tedy šlo?

Ikona diskutujiciho malina 2013-07-28 21:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue,takže můžeme si v našem nebi představit např. nějaký zvíře který ale neexistuje na zemi? prostě třeba sem nikdy neměla koně,ale představila by sem si ho tam,myslíš že by to šlo? 🙂

Ikona diskutujiciho eveline 2013-07-29 09:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Připojuju se ke komentáři č. 4 :-) A jen bych ještě dodala, že jsi Alue moc šťastnej člověk. Nebo alespoň doufám, že za svoje schopnosti, zkušenosti a zážitky jsi. Ikdyž to nemáš jednoduchý, moc ti "závidím" :-) Takže ještě jednou díky za vše (protože za tvou práci by se mohlo děkovat pořád) a doufám, že alespoň díky přízni čtenářů a všemu, co se ti na téhle planetě daří, jsi tu aspoň trošku ráda a stýská se ti po domově o něco míň ;-)

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2013-07-29 13:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky se mi zdálo o babičce, po tom, co umřela… Akorát jsem v tom snu pořád nechápala, co tam dělá, když je mrtvá a má být jinde. Škoda, kdybych si tak nejela ve svém přesvědčení, třeba bych se i něco dozvěděla… Jo, co se týká snů, jsem fakt dost zabedněná :-) Jsem ráda, že to s námi sdílíš, Alue, protože pak člověku dochází, že by se sebou mohl vážně něco dělat :-)

Ikona diskutujiciho Tomas Slunce 2013-07-29 14:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je taak kraasne…. Dekuji za sdileni a zdravim te z Norska…..

Ikona diskutujiciho Mordor 2013-07-30 21:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásny článok… Aj mne sa stalo niečo podobné, ale stalo sa mi to nejak týždeň po pohrebe prababky bol to krásny sen. Všade bola žiara a oslovila ma po česky (bola češka) a dala mi nejakú radu do života ale už si ju nepamätám… :/ Ale aspoň si veľmi dobre pamätm ten skvelý pocit. 🙂

Ikona diskutujiciho Lori 2016-02-29 23:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Našli sa odovede na otázky po rokoch?:)

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek