Osobně začínám mít podezření, že vždycky když jdu přes den do lesa ke svému stromu, i když je to jen na chvilku, tak pak v noci astrálně cestuji. Začnu to teď sledovat a ještě zjistím, jestli je to skutečně pravidlo nebo ne, ale už je mi to opravdu dost divné…
Jak že to vlastně mám, s těmi nočními výlety mimo tělo?
Před spaním si prostě řeknu, že chci v noci zažít LD, nebo AC, podle toho co se zrovna víc hodí a trošku si to vizualizuji… Pak se mi stane, že když se na to tak hezky koncentruji, tak pak skutečně cestuji buď přímo tu noc, anebo se to stane minimálně do dalších dvou následujících. – Což je fajn. Člověk to má trochu pod kontrolou. Když na AC vůbec nemyslím, ani si neprocvičuji před spaním vizualizace, tak se mi to moc nestává.
Minule jsem ale cestovala poté, co jsem byla v lese u stromu a teď se mi to stalo zase!
Jela jsem zrovna z pošty autobusem, když jsem si všimla, že mám hodinku času k dobru, kterou můžu nějak libovolně využít…
Tak jsem si řekla, že vystoupím jinde, navštívím ,,M.“ a zbytek si dojdu.
Chtěla jsem jí totiž poděkovat. Všechno, co mi při mé minulé návštěvě prozradila a poradila, se totiž stalo. Až neuvěřitelně přesně, vlastně to ani moc nechápu jak se to stalo, ale ta dokonalost a synchronicita mě úplně zaráží.
Cítila jsem obrovskou vděčnost a zkrátka jsem za ní chtěla jít a říct jí to osobně. – Jenomže před Vánoci je strašný frmol, moc práce, je těžké najít chvilku navíc.
Ta teď ale najednou byla, tak jsem ji využila a rovnou jsem zaplula do lesa…
M. už spala. Bylo -2 pod nulou a to už stromy opravdu nemluví. Ale když jsem ji pohladila, cítila jsem v rukách krásné teplo, takže jsem jí i přesto řekla všechno, co jsem jí říct chtěla.
Z lesa jsem odcházela s velmi dobrým pocitem. – Ten den jsem ze sebe měla celkově moc dobrý pocit, protože jsem stihla jetě udělat dobrý skutek u pošty. Takže jsem si hezky hrdě vykračovala a přála si, aby každý den byl takový plodný, hezký a uvědomělý, jako je tenhle.
Večer jsem pak v restauraci vyžahla jedno pivo. – To říkám záměrně proto, že se tak nějak obecně nedoporučuje pít alkohol, když se učíte astrálně cestovat…. Nějak mi tohle pravidlo nefunguje.
Minule vím, že jsem si dala večer jedno deci bílého vína a zažila jsem to, co jsem nedávno popsala ve třech článcích. A teď jsem měla jedno pivo a zase se to stalo.
Člověk asi nesmí chodit spát s alkoholem v krvi – to pak možná tohle ,,pravidlo“ platí – , ale jinak je abstinence celkově nedůležitá. V podstatě vůbec žádná dieta, nebo omezování se v čemkoliv, co narušuje vaši fyzickou a psychickou pohodu, vůbec AC nepodpoří, spíš naopak. Cestovat se dá hlavně, když se cítíte dobře.
Taky jsem si všimla, že hodně lezu ven z těla, když přetáhnu večerku a jdu spát třeba až o půlnoci. – Zatím přesně nevím čím to je, třeba to ještě zjistím později.
Večer jsem trochu déle projížděla internet, protože poslední dobou jsem pořád jenom běhala na poštu a nebyl čas na nic. Ani na články, ani na poradnu. Takže když jsem si pak konečně mohla založit ruce do klína a říct si, že tenhle týden už to byla poslední várka, jasně že jsem přetáhla večerku… A místo spaní četla cynické články na pánských serverech, koukala na youtube na videa… Prostě relax.
Tak jsem se do toho ,,hraní“ zažrala, že jsem zalehla až o půlnoci.
Před spaním jsem si řekla, že chci vylézt v noci ven z těla. A trošku jsem si procvičovala tzv. ,,napínání mozku“. Totiž ta volně dostupná kniha zdarma, o které jsem spala v minulých článcích (jak jsem popisovala ten svůj zážitek ,,s nohama“ v astrálu), už čtu. A trošku něco málo nového jsem v ní našla, i když teda ještě nejsem ani v půlce.
Vlastně jsem se v ní ještě nedostala k tomu, proč ji čtu. Zatím jsem jen u popisů pro začátečníky, jak vstoupit do fáze, jaké jsou techniky, metody atd… Ale já hlavně potřebuji tipy a rady na samotný pohyb v astrálu.
Ale v těch základních textech co už jsem prošla, jsem narazila na techniku, kterou jsem ještě neznala a přišla mi taková divná, nepochopitelná. Autor to popsal jako ,,napínání mozku“, že si představujete jak se vám v lebce zvětšuje a zmenšuje, že prý to je dobrá nepřímá metoda na AC… A já jsem pořád nerozuměla co to je, tak jsem to začala různě zkoušet, až mi došlo, co je tím vlastně myšleno. Ve chvíli kdy si to napínání vizualizuji správně, se opravdu vždycky něco začne dít. Zvučení, vlny, ztráty vědomí, zkráta je pavda, že ta meotda je dost účinná, přesně takj ak kniha píše.
Tak jsem si to zkoušela, protože mě tyhle věci prostě fascinují.
Najednou jsem ztratila bdělé vědomí a propadla se do hodně kraťoučkého snu, ve kterém byla noc, jenom šedá betonová rovná cesta, nalevo i napravo byly jehličnaté stromy, mlha… bylo tam docela prd vidět.
A já vidím, že po té betonové cestě běžím dopředu a ohlížím se za sebe. Za mnou běží nějaká malá holčička v růžových šatech a za ní se zvětšuje temnota. Jakoby nicota… Taková černá mlha. Není to žádná přízračná nicota, ve které je něco zlého, ale my z ní máme obavu, nevíme co to je, tak utíkáme…. Nicota nás ale dohání.
Já stíhám, ale ta holčička je malá, takže běží pomalu.
Tak na ní volám ,,rychle, rychle, přidej, utíkej“…
Když se ale za ní ohlídnu potřetí, vidím, že holčička už tam není, že ji pohltila ta tma a že z tmy za mnou najednou vystupuje nějaká šedá průsvitná postava. Ta se ke mně blíží…
Není mi to příjemné, protože vůbec nevím co se děje a kdo to je, tak chci běžet dál sama, ale najednou sen končí a já se probrala do úplně jiné situace.
Najednou to ze snu velice rychle a jasně přecvaklo do AC.
Byla jsem napůl vysunutá ven z těla… Možná, že kdybych vydržela v tom divném snu déle a nechala se tou nicotou pohltit, asi bych se už probrala mimo tělo. To je ale ,,kdyby ryby“. On to tedy vlastně nebyl normální sen… Byl dost živý a asi to nějak symbolizovalo moje vylézání ven z těla.
Byla jsem do pasu už venku, něco mě velice jemně a pomalu táhlo ven z těla. Měla jsem natažené ruce dopředu a slyšela jsem takové příjemné zvuky. Žádné hnusné hučení, bzučení, brnění, jak to někdy bývá, ale jakoby šustění.
Najednou si uvědomuji, že UŽ ZASE VŮBEC NIC NEVIDÍM. To mě trochu dopálilo, tak jsem zkusila otevřít oči už při výstupu, abych viděla. Na co mi to bude, někde jít, když zase nebudu vidět? To se fakt blbě něco učí, takhle poslepu.
Minule mi nešly oči otevřít, když jsem už stála mimo tělo, tak jsem si říkala, že možná bylo pozdě a je potřeba zapnout si zrak už když se leze ven. – Tato domněnka se ukázala jako naprosto mylná a znovu už to takhle blbě zkoušet nebudu.
Otevřely se mi oči fyzické. – Typický problém cestujících.
Jenomže to moje astrální tělo nějak nečekalo a ten stav byl docela silný, takže se mi zarazilo na půlce cesty ven… A bylo zajímavé sledovat, co se dělo dál.
Měla jsem široce otevřené oči, ale už s nimi nešlo hýbat. – Chtěla jsem je zase rychle zavřít, protože mi došlo, že jsem to právě hezky podělala, jenomže už mi to nešlo!
A zbytek těla byl také nehybný… To už neřeším, paralýzu při AC beru jak je, neděsí mě už.
Viděla jsem modře svůj pokoj. Nevím proč vidím modře, když omylem otevřu fyzické oči během AC. Asi je tam nějak jinak přenos přes nervy, kdy máte duši mimo tělo.
Ale poznala jsem svůj pokoj.
Byl to neuvěřitelně zajímavý pocit, zažít sebe samu dvakrát. Když citem a vědomím jste napůl ve vzduchu a víte, že tam jste doopravdy.
A zároveň vidíte fyzických tělem, které ale necítíte, ani s ním nemůžete hýbat a vaše vědomí v něm není! Máte napojení jenom na ty oči.
A v tu chvíli jsem si jakoby uvědomila, jak to vypadá v praxi, kdy se říká, že lidé žijí v mnoha dimenzích naráz. I to jak jsem psala, že vyšší vědomí je kus našeho JÁ, které ale není vtělené přímo tady na zemi do hmoty, ale zůstalo nahoře. Že my jsme jen část té bytosti, která sestoupila dolů.
V tu chvíli mi to prošlo hlavou… Bylo to strašně zajímavé. Říkala jsem si, jaké by to asi bylo, prožít vědomě (a pak si to pamatovat) všechny úrovně, ve kterých jsem a nějak existuji? – Můj mozek by to nepobral, protože na to není stavěný a už takhle vnímání dvojité existence ho dost zavařilo… Ale musí to být nádhera!
Rozdvojení trvalo dlouho… Byla jsem úplně v klidu, protože jsem věděla, že buď se mi podaří zavřít ty oči a vylézt ven z těla poslepu, anebo se mi duše zase zasune zpátky. Jiná možnost nebyla.
Bohužel oči jsem nezavřela. A ten modrý pohled, co se mi naskytl, se mi pak trochu točil/houpal, protože se v něm začalo napůl prolínat víc realit naráz. Bylo to jako mít závrať a koukat zároveň přes modré brýle.
A moje astrální tělo se pak velice pomalinku začalo zasouvat zpátky do fyzického těla. Nebylo to rychlé, ani nečekané, ale velmi pomalé. U toho jsem slyšela jen to tiché šustění.
Hlava se mi propojila s duší až úplně nakonec. A jak se moje duše pomalu vrátila, ucítila jsem silný dotek chladu po celé horní části mé hlavy. Celé temeno mi úplně mrazilo. Nikde jinde na těle chlad nebyl, ale jenom nahoře na hlavě. – To je přesně ten pověstný chladný závan, co lidé popisují, když kolem nich projde duch. Akorát mě zamrazila moje vlastní duše.
Pak jsem si všimla, že nemám v hlavě cit. – Ten se mi vrátil, až když se mi povedlo s hlavou zahýbat.
Úkol pro příště: Nesnažit se otevírat násilím oči a až budu takhle napůl venku, tak se zkusím rovnou vykulit. Minule to fungovalo dobře a bylo to celkem rychlé. Podle mě je to jednodušší, rychlejší, efektivnější a spolehlivější, než se nechat pomalu vytahovat ven z těla. Je to totiž docela zdlouhavé a mezitím se to dá všemožně pokazit. Taky úspěch není zaručen, už se mi stalo, že ta tažná síla nefungovala až do konce úplně ideálně.
Nejsem si jistá tím, co je ta síla, co táhne v noci duši ven. Podle mě je to uložené naše vlastní chtění v paměti. Něco jako naše podvědomá stopa, podle které pak v noci jedeme. Čili ta síla jsme vlastně my sami, je to naše přání, co nás vede…
Takže si zopakuji vykulení… Jinak jsem ještě četla v té .pdf knížce, že se dá propadnout dolů postelí (Mimochodem vadí mi, že kniha není fyzicky dostupná, vydaná. Chtěla jsem si ji koupit, v el. formátu se mi totiž čte strašně blbě, je to nepraktické.)
… Tak kdyby kotoul/výkul nešel, zkusím příště propadnout. A budu šmátrat naslepo, snad na to řešení přijdu později. – Třeba to někde v té knize bude napsané, kdo ví. Zatím co jsem z ní zkusila, to vždycky fungovalo dobře.
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Zážitky: Astrální cestování“ – Zde
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
Poslední komentáře
-Michaela Babička ví moc dobře. Taky jí přece bylo…
-Alue K. Loskotová Mě se líbí jak lidi vůbec nechápou tvárnost…
-sm Děkuji za nádherný článek.
-Pavel Mne sa to točilo hneď ako som to…
-mariankosnac