Jaký má na mě vliv hraní virtuálních her, ve kterých jsem za zlou postavu?

17.1.2020 v Poradna 22

Jaký je rozdíl mezi fyzickou realitou a světem myšlenek? Má vliv to co si představujeme a vizualizujeme na fyzický svět? Je skutečně myšlenka obrovsky silná, nebo to co se nám odehrává v hlavě je čistě naše věc a nezáleží na tom? Je ventilování vnitřní temnoty správné a terapeutické, nebo je to naopak krok vzad?
O tom všem si dnes můžete počíst ve vybraném příspěvku z mailové poradny.



Dotaz:
Ahoj Alue,

Mám k tobě dotaz a i když si na něj částečně dokážu odpověět, chtěla bych slyšet tvůj názor. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale jak u tebe teď začaly vycházet ty články, tak mě to teď dohnalo k přemýšlení.

O co tedy jde. Pár měsíců hraju rpg hry (role playing games) nejde ale o hry, jak si možná představuješ, tady jde hlavně o text. Tedy vytvoříš si postavu, sepíšeš charakter, životopis…. A podle tématu, které hraješ, tak hraješ s ostatními hráči, formou příběhu, kdy čekáš na reakci a reaguješ, takže jde o něco kreativního a zajímavého, co mě strašně baví.

No a co je teda to jádro problému?

Začala jsem přemýšlet nad tím, když mám třeba destruktivní postavu nebo prostě má špatné vlastnosti (ono je to někdy zajímavější, než když máš jenom ty „hodné“ postavy) a třeba se v textu který píšu já, vyskytuje občas něco… já nevím, násilného… Neříkám, že v mém případě to je tak, že každá má postava by byla taková a každý post by byl „vražedný“ to ne, ale jde mi o to, co já tímto vysílám?

To by pak i autoři knih museli byt „špatní“ a nemohli nic psát.Otázka tedy zní, je vyloženě špatné za tyto postavy hrát, když neexistují (pravda je, že se používá face claim, tedy fotka celebrity, která znázorňuje, jak dotyčný přibližně vypadá.) a ti komu postavy ubližují, taky neexistují?

Když přemýšlím za sebe, myslím si, že se tímto tvoří energie a záleží na tom, kdo píše, jaká ta energie bude silná. Ale asi už moc přemýšlím, to by člověk pak fakt nemohl dělat nic a bát se něco udělat. Jde o to, že mě tyto hry ale baví, předem říkám, že ne ty destruktivní. Mám občas nějakou takovou postavu, píšu za ni věci občas lehce cenzurované, ale není to tak stále, mě baví ty hry všeobecně, kdy vytvořím několik postav, dám jim různé povahy a vlastnosti které nemám, ale chci, nebo které nemám a ani nechci. Pomáhá mi psát ve třetí osobě, kdy se stále vžiju do příběhu, ale ne s danou postavou, tedy jako jo, ale ne tak silně.

Vím, že jsi někde něco psala o hercích, že mívají pak fakt traumata, jakoby danou věc zažili. No a já nad tím začala přemýšlet, jestli nedělám něco špatně. Psaní mě baví. Hraní těchto her, kde je tolik možností a já se můžu vypsat a být někdo jiný na maličkou chvíli, mě baví.

Takže nejsem někdo, kdo by měl každou postavu šíleně zlou a v každém příspěvku někoho vraždil, ale prostě tohle k těm hrám někdy patří.Možná si říkáš, proč ti vlastně píšu takovou hovadinu… jde o to, že chci vědět, jestli nedělám něco proti konstruktivní síle vesmíru, což si nemyslím, pokud to zůstane jen jako hra, myslím, že je to v pořádku. Ano měla bych čas trávit víc venku a tak dále a neseď u mobilu. Já vím. Ale tohle mě prostě baví.

Proč ti teda píšu, když jsem si na vše skoro odpověděla? Chci znát tvůj názor, protože je pro mě důležitý a vědět, jak se mé odpovědi budou lišit od tvých a slyšet názor někoho jiného.

Děkuji za tvůj čas strávený nad mým příspěvkem a také odpovědi.

Odpověď:
Ahoj,
To je moc zajímavý – a vlastně i důležitý – dotaz.

Pokud chápeš a víš, že jsi tady v matrixu, pak víš že i v ,,reálném“ světě jsi za avatara (když tak doporučuji přečíst, je to tady vysvětlené: Všem dobrým lidem: Brzy přejdeme do Zlatého věku, máme pro vás pokyny jak vyhrát nad systémem)
Jsi v simulaci, tedy vše co vyšleš je zaznamenáno, zrcadlově se to k tobě vrací. To co vyzařuješ, na tom rezonuješ, taková jsi a tak jsi chápána a zrcadlena svým okolím.

A v této primární simulaci tedy vstoupíš do další simulace, což může být hra. Počítačová hra, ale může to být i imaginace v mysli. To co si představuješ v hlavě, jak myslíš, jak si vytváříš smyšlené příběhy o tom jak něco děláš a jak s někým komunikuješ, vytváří energii a má to na tebe vliv. Určitě jsi mnohokrát slyšela větu: ,,dávejte si pozor na své myšlení, je silnější než atomová bomba.“
To na co myslíš a co si představuješ, není sice reálné v této primární simulaci (hmotný svět), ale myšlenkové formy představují svůj vlastní svět, který tě i přesto ovlivňuje v tom hmotném.

Nejednou se mi například stalo, že jsem se vizualizací a myšlenkou dostala k výsledku, který se projevil na této hmotné úrovni.
Například jsem nedávno potkala nějakého chlapa a začala jsem nad ním přemýšlet, protože mě dost dravým způsobem balil. Tak jsem si ho představila, vizualizovala v mysli jak vypadá a najednou se mi udělalo zle a zjistila jsem, že mě to na dálku vysálo, přišla jsem tím o energii. První jsem se zděsila, že jenom obyčejná představa měla tento destrukční efekt, ale pak mi došlo, že se vlastně není čemu divit. Telepatie je skutečná a vizualizace má velikou sílu. Takže když jsem ho pak znova potkala, dostal košem a bylo vymalováno. (Když mě tak vysál na dálku, nechci vědět co by mi udělal ve fyzickém světě.)

Taky se mi stalo (ale to už je opravdu velice dávno, takových 15 let zpátky) že jsem dělala energetické cvičení, seděla jsem v pokoji, nabalovala si postupně energetickou kouli zeshora a zkoušela ji osahávat prsty, prostě jsem se učila jak to funguje, co to dělá a čeho jsem schopná… a najednou jsem si u toho vzpomněla na svého kamaráda a říkala jsem si, copak asi dělá a jak se má. Tím jsem ztratila soustředění a moje koule zmizela. Prostě byla fuč. Za asi pět minut mi přišla od tohoto kamaráda sms, ve které se mě ptal, jestli jsem mu teď zrovna neposílala energii, že ucítil obrovský příliv, že zrovna seděl v učebně a úplně ho to rozvibrovalo a u toho si na mě vzpomněl.
Tehdy jsem poprvé zjistila, jak obrovskou sílu má moje myšlenka a začala jsem si na to dávat víc pozor. Taky jsem v té době začala s tréninkem své mysli, odnaučovala jsem se destruktivnímu myšlení, právě proto že jsem viděla, že to na co myslím, je na určité úrovni velmi reálné.

Koncem léta 2019 jsem byla na extrakci dvou zubů moudrosti. Šla jsem tam v dezolátním stavu a hojení bylo velice bolestivé. Tehdy jsem si opět ověřila, jak obrovskou sílu má moje myšlenka: Bylo mi neskutečně zle, nepředstavitelná bolest. Na obličeji jsem měla zmrzlou lahev, na tom kartičku proti bolesti, na tom ještě speciální anténu proti bolesti, v ruce křišťál, v sobě ibalgin, vizualizovala jsem si zelené světlo, říkala jsem si command pb stardust … a přesto byla bolest nesnesitelná. Měla jsem tam strašný zánět, zablokovanou čelist, zevnitř rozdrcenou tvář. Trvalo to několik dnů v kuse, byla jsem naprosto vyčerpaná a zoufalá. Bez spánku, bez jídla, pořád jenom ta strašná bolest.
Takže když už jsem zkusila úplně všechno a pořád to byla agonie, začala jsem v mysli hledat, co by mi ještě mohlo pomoct a vzpomněla jsem si na indigovou dívenku (je o ní ten článek, na který jsem dávala nahoře odkaz). Vizualizovala jsem si její obličej do detailu, jak vypadá, jak se hezky usmívá… A v mysli jsem jí řekla, že vím že nemám nárok od ní cokoliv žádat a že se moc omlouvám za to že ji obtěžuju, ale že jestli je to v její moci a jestli to udělat může, aby mi pomohla. Že jsem v bolestech které už nedokážu dál snést a už nemám nic, co by mohlo pomoct, už nevím co mám dělat.
Cítila jsem se u toho provinile, že vlastně využívám spojení které je maximálně osobní a otravuju někoho, kdo otravován být nechce, kdo mi k tomu nedal souhlas a určitě chce mít od lidí klid. Na nikoho se takhle záměrně na dálku nenapojuji, beru to jako narušení soukromého prostoru jedince… ale když je člověk ,,na umření“, ono ho to dotlačí k zoufalým činům. Speciálně tady jsem si hodně dávala pozor na to co vysílám, protože ona má veliké schopnosti a věděla jsem, že když tohle dělám, tak ona bude slyšet slovo od slova.
A tehdy se stal doslova zázrak. Když jsem to udělala, bolest prostě přestala. Vyplo mi to asi na pět hodin. Byla jsem tak vděčná, že jsem skoro brečela, ale to by mi nahrnulo krev do hlavy a ještě ucpalo nos, tak jsem se musela držet, aby se ty rány nerozdráždily.
Můj vnitřní skeptik tomu skoro nedokázal uvěřit (jsem schopná uvěřit na kdeco, ale tohle na mě bylo silné kafe) a říkala jsem si: Opravdu je toto možné? Opravdu to nebyla náhoda? Ona se skutečně obtěžovala mi pomoct? Ona to umí líp než ibalgin a všechno ostatní co znám? FAKT?
Jenomže asi za půl dne jsem se znova dostala do tohoto zoufalého stavu a opět mě to dohnalo ke stejnému postupu. Zase jsem si ji vizualizovala, omluvila jsem se, že ZASE obtěžuju, zase jsem ji poprosila aby mi pomohla od bolesti – A zase ta bolest přestala!
Potom už jsem ji prosit nemusela, protože nejhorší krize byla za mnou a začalo se to lepšit. Byla jsem obrovsky vděčná.

Co z toho ve výsledku vychází? – Pokud simuluješ svět, ve kterém jsi za postavu, která ztělesňuje nějaké vlastnosti  a něco dělá nebo říká, tak i když ty zrovna sedíš u mobilu a fyzicky neděláš nic, má to stejnou platnost. Je to z energetického hlediska to samé, jako kdybys tu simulaci prožila v tomto hmotném světě. Jsi sice na jiné úrovni, ale ta úroveň existuje a má platnost, ať už na to věříš, nebo ne. Chápu, že simulovaná postava, která má vlastnosti které si v reálu nedovolíš projevit je pro tebe výborný způsob jak upustit páru, jak se vyventilovat v podstatě ,,neškodně“ a ještě u toho zábavně zabít čas, ale podle mého názoru to není cesta vpřed, ale jsou to kroky vzad. Místo snahy vyventilovat svoji vnitřní temnotu prostřednictvím simulované postavy, je lepší pochopit proč v sobě tu temnotu máš, kde vznikla, odkud pochází, co ji vyvolává, co ji stimuluje a zesiluje… a podle toho se sebou pracovat. Odrušit stimuly které to vyvolávají a naučit se ovládat svoji mysl. Čím víc budeš ventilovat svou temnotu v simulované hře, tím silnější tvoje temnota bude. Nikam nezmizí, ale bude se naopak posilovat a bude tě o to víc ovládat.

Když si vzpomenu na svoje dětství, tak ,,moje“ temnota pocházela z interakce s lidmi, kteří mi ubližovali a to ve mě vyvolávalo destruktivní myšlenky a představy. Místo abych tu temnotu ventilovala a nechala ji aby mě pohltila, jsem šla opačným směrem. Utíkala jsem do přírody, tam jsem mluvila se stromy a s anděly kterým jsem svěřovala svoji bolest a prosila je, aby ze mě sejmuli všechny destruktivní energie, které to na mě nakydalo. Vracela jsem se zvenku osvěžená, doma a ve škole mě to opět rozdrtilo, takže jsem zase utekla do přírody a tak to šlo celé roky a roky, dokud jsem neodešla z domu úplně. A helemese, moje temnota po pár letech zmizela s tím, jak z mého života zmizeli zlí lidé. Ve chvíli kdy mi nikdo neubližoval a nikdo mi nepřál zlo, jsem neměla podnět a neměla jsem důvod myslet destruktivně. Zbytek byl už o tom, že jsem trénovala svoji mysl. Když se mi vrátilo trauma, naučila jsem se, jak ho utnout a nerozvíjet, nebýt masochistka a neotvírat staré jizvy. Vyžadovalo to hodně práce a hodně sebeovládání, ale přineslo to výsledky. Chápu, že ta temnota nikdy nebyla moje, že to nejsem já. Vždycky jsem si to taky říkávala, když mi bylo nejhůř: ,,Tohle nejsem já, je to jen moje reakce na zlo které prožívám, já nejsem zlá a nenechám se tím zničit!“ Fungovalo to jako afirmace, přípomínala jsem si tím kdo doopravdy jsem a že nesmím podlehnout tlaku.

Bylo to zlo, které mě napadalo a které mě učilo k destruktivnímu myšlení, které ale pro mě není přirozené, naopak je zničující. Když jsem se s tím zvládla vypořádat já, může to zvládnout kdokoliv. Je ale potřeba svůj problém dobře analyzovat a mít pevnou vůli. Ne že jeden týden přestanu myslet na zlo a nebudu koukat na horory, je to stejné jako s dietou. Když máš sto kilo a chceš zhubnout, taky ti nepomůže jíst jeden týden salát a zbytek roku se cpát čokoládou. Musí se to stát tvojí pevnou rutinou  a stylem života, jinak to nebude mít efekt. A samozřejmě je potřeba se zbavit temnotou ovládaných lidí, kteří tě ke zlu učí a táhnou. Ve tvém případě jsou to například spoluhráči, kteří na tvoje zlo reagují a odpovídají ti a tím pádem tě stimulují k dalšímu posílení své temnoty tím, že budeš reagovat a navazovat dál a dál na započatý příběh.
Na energetické úrovni existuješ jako každá ,,fiktivní“ postava kterou sis vytvořila a i když si myslíš, že některé vlastnosti nemáš, tak je máš.

V jedné věci s tebou velice nesouhlasím a to je myšlenka, že pokud nesmíš myslet a jednat zle, tak to pomalu aby ses bála cokoliv dělat.
Co to je za formulaci? Znamená to, že není možné žít bez toho, aniž bys myslela na zlo, nebo dělala zlo? I kdyby jen virtuálně?
Pokud tomu věříš, je to program, který ses naučila, ale není to skutečnost. Je možné – a dokonce je to velice snadné, přirozené – být dobrý a myslet konstruktivně. Je to jenom o tom, nepřijímat cizí programy a přijmout zodpovědnost.
V tomto konkrétním případě nejdeš ,,proti konstruktivní síle vesmíru“ jak píšeš v závěru své zprávy. Uvědom si, že Vesmír je věčný a všezahrnující. To jediné, proti čemu ve skutečnosti jdeš když myslíš destruktivně, jsi TY SAMA. Ubližuješ pouze a jenom sama sobě, vesmír tu bude bez ohledu na to jak se rozhodneš, ale tobě to nemůže být jedno. Ty si sama určuješ svou cestu. Tím jak jednáš a jak myslíš.

Nesouhlasím ani s tím, že když chceš hrát hry, tak do nich zlo tak nějak patří – většina her sice je o zlu, ale jsou i hry bez násilí a bez zla, jenom si je člověk musí umět vybrat. Pokud chceš hrát za avatary ve hře a nechceš sama sobě ubližovat, musela bys být pouze dobrý avatar. Sice nevím co to je za hru, ale vem ještě v úvahu i to, že připojováním se na server a komunikací s lidmi, kteří nejsou dobří, nebo hrají za zlé postavy a komunikují s tebou ze zlém, se na tebe jejich zlo dostává skrz tu hru, virtuálně a poškozuje to tvoji energii. A umocňuje to tvoji vlastní temnotu. Je důležité, s čím jsi v kontaktu a čemu se vystavuješ. Není to jedno.

s pozdravem
Alue

© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020



Komentáře

Ikona diskutujiciho Anna 2020-01-17 07:21:16 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Čtu všechny články, které mi přicházejí po přihlášení. Tento patří mezi ty , které by si měl přečíst každý člověk. Určitě by v něm našel, byť i málo, něco co by mu pomohlo přemýšlet i sám o sobě. Na to co myslí a co ve své mysli rozvíjí. Své vlastní vnitřní rozhovory.Já si myslím, že to o čem přemýšlíme , a to co rozvíjíme ve své mysli, tím jsme….
Krásný článek . Je moc dobré, že paní poslala dotaz. A přeji ji z celého srdce, aby to zvládla. Záleží na každém človíčku.
Všichni jsme vzájemně propojeni . A tak jak přemýšlíme , taková je pak společnost. Čím méňe budou lidé mít destruktivní myšlenky, tím bude naše společnost lepší……
Anička
Moc děkuj

Ikona diskutujiciho sycho 2020-01-17 08:07:32 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

…jak upustit páru, jak se vyventilovat v podstatě ,,neškodně” a ještě u toho zábavně zabít čas, ale podle mého názoru to není cesta vpřed, ale jsou to kroky vzad.“…

Ja jsem z toho prispevku mel pocit, ze slecna tvori fiktivni svety a v nich si ‚hraje‘ s myslenkami, charaktery, postavami, byt casto popisuje, ze se ‚boji‘, aby ji to negativne neovlivnilo. Spis mi to prijde, ze si indukuje strach stylem co kdyby, ale nepusobi to na me dojmem, ze by ventilovala svoje pocity prostrednictvim psani.

…“V jedné věci s tebou velice nesouhlasím a to je myšlenka, že pokud nesmíš myslet a jednat zle, tak to pomalu aby ses bála cokoliv dělat.“…

Tusim, ze slecna mela na mysli kreativni cinnosti prave typu, ze pise fiktivni zivotopis kde ‚pracuje‘ se zlem, pribeh apod…

Celkove myslim, ze ‚hrat si‘ je v poradku, clovek objevuje, ale jako vzdy, nic se nema prehanet, vzpomenme na Vranu (ted jsem nasel: James O’Barr, ale nevim, jestli to je puvodni autor, snad ano 🙂 )

hezky den vsem 🙂

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston405 2020-01-17 09:43:30 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je neuvěřitelné!!!! Ty sis už v tak zoufalé situaci vizualizovala Indigovou dívku (naprosto tě chápu), protože jsi ji naštěstí viděla osobně a tak jsi to mohla udělat – a ONA TI POMOHLA? Dvakrát?! Upřímně mě to teďka dojalo 😀 jestli ještě někdo nebude věřit, že jsi ji potkala, řeknu mu tohle. Když jsem to teď četl, vážně mě to dojalo, což by zase tak asi nemělo, protože jsem přeci tvrďák prďák.

Nádherný článek, který další přímou zkušeností potvrzuje, jak je myšlení silnější než atomovka. „Vyžadovalo to hodně práce a hodně sebeovládání, ale přineslo to výsledky.“ – To teda zatraceně přineslo, tvé jméno nese jeden z nejúžasnějších alternativních webů, který kdy na této planetě existoval :D!

Ikona diskutujiciho Jirka H 2020-01-17 09:45:44 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pamatuji si když jsem byl malý tak jsem hrával hru typu GTA a dělal jsem tam i naprosté kraviny jako přejiždění chodců, podpalování města apod. Přitom hra k tomu přímo nenutila jenom dala sandboxovou svobodu. Ale jak jsem dospěl najednou mě tento typ her přestal bavit. Protože jsem už přestal dělat vylomeniny a zaměřoval se na průzkum a objevování světa a k tomu mě začali lákat jiné a méně násilné hry zaměřené na hluboký příběh, emoce a výborné prostředí. Co se RPG her týče vždy se snažím vytvořit charakter tak aby odpovídal mé povaze v realném světě s tím že chci vyzkoušet i to co bych si v realu netroufl, např. být výborným válečníkem nebo inteligetním mágem který chce chránit svět a lidi před zlem. Tenkrát jsem hrával hru Star Wars Knight of the old republic a tam při postupu příběhem rozhodujete zda se přikloníte na světlou či temnou stranu. Vždy jsem se snažil držet se světlé strany a pár kámošů se mě nechápavě ptalo proč nechci zkusit i tu temnou stranu když to hra nabízí a já jim odpověděl že je mi to proti srsti vyhrožovat vydírat či chladnokrevně zabijet nevinné. Z onlinovek dodnes hraji hru Warframe a kromě profilu je tam taky měřítko zda se přikláním ke světlé, neutrální či temné straně a samozřejmě jsem opět na světlé straně a dokonce jsem díky tomu i zjistil jací hráči jsou i v realu, když jsem komunikoval s jedním který šel cestou temnoty skutečně se tak podobně choval i v realu a komunikace s ním mi byla nepřijemná a vyhýbal jsem se mu. Když jsem pak komunikoval s jedním který byl na světlé straně tak jsem si s ním nesmírně rozuměl a našel s ním i společných témat a to dokonce i mimo hry. Takže souhlasím s Alue že i když jsou hry jen simulace, mozek to skutečně prožívá jako kdyby ten svět byl skutečný a i ve hrách si musí dávat člověk pozor kde se pohybuje a s jakými lidmi se stýká.

Od doby co dospívám a duchovně se probouzím více vyhledávám takové hry které mají i s astralem a konstruktivními silami něco společného, například GRIS, OKAMI nebo Ori and the Blind Forest, mnoho se mi vysmívá že hraji hry pro děti nebo holčičky místo toho abych hrál střílečky alá Fortnite, ale faktem je že mě už hlavně novější střílečky tak tolik nevaví jako kdysi, protože v nich už žádný posun od doby jedné skvělé hry Half-Life nevidím, čest vyjimkám které nabídnou i epické vyprávění.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-01-17 14:44:16 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

„Když si vzpomenu na svoje dětství, tak ,,moje” temnota pocházela z interakce s lidmi, kteří mi ubližovali a to ve mě vyvolávalo destruktivní myšlenky a představy.“
– JO TO JE PŘESNÝ!!

„Místo abych tu temnotu ventilovala a nechala ji aby mě pohltila, jsem šla opačným směrem. Utíkala jsem do přírody, tam jsem mluvila se stromy a s anděly kterým jsem svěřovala svoji bolest a prosila je, aby ze mě sejmuli všechny destruktivní energie, které to na mě nakydalo. Vracela jsem se zvenku osvěžená, doma a ve škole mě to opět rozdrtilo, takže jsem zase utekla do přírody a tak to šlo celé roky a roky, dokud jsem neodešla z domu úplně.“
– a to taky.

Ikona diskutujiciho elbar 2020-01-17 15:05:08 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dlouho jsem hrál PC hru Dead island riptide,kde se v krásném přírodním prostředí
ostrova musíte se skupinou přeživších bránit útokům zombíků,kteří jsou značně
komičtí, a je to dosti legrační když vás několik zombíků honí a chtějí vás sežrat.
Aby přeživší přežil musí pochopitelně zombíky likvidovat.
V týmu přeživších jsou dvě pohledné bojovnice,které můžete velice obdivovat.
Já jsem obdivoval krásnou asijskou bojovnici a v astrální úrovni jsem byl přiveden
ke skutečné asiatce abych mohl vyjádřit svůj obdiv.
Také jsem se v astrále setkal s dvěmi ženami,které se oblékli stejně jako
asijská bojovnice a zaujali stejný bojový postoj.
Já však zůstal nadále obdivovatelem herní postavy.
Jednou mi někdo podsunul myšlenku „mám chuť zabíjet“,což asi souviselo
s lividací zombíků, pomyslel jsem si co je to za blbce když neví co je karma.

Ikona diskutujiciho Moudravrba 2020-01-17 21:17:48 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue příště když tě bude bolet zub, tak si udělej čaj z Mateřidoušky. (bez cukru, medu, nebo citrónu). Zub tě pak přestane bolet. Zabírá to perfektně. Kdyby ne, tak můžeš zkusit ještě čaj z Vrbové kůry, ale ta Mateřidouška podle mě zabere natotuto.

Jinak co se týče tématu článku, tak si myslím, že bůh si hrál a experimentoval tak dlouho, až se dostal do králičí nory a teď z ní nemůže ven. Mám na mysli to, že někdo třeba vytvoří postavu a ta je ve virtuálním světě. Tato postava vytvoří další virtuální postavu, když jako že hraje na počítači hru a ta zas vytvoří další postavu, až to dále pokračuje třeba do třiceti úrovní. Nakonec ta postava, která to vše začala skončí na poslední úrovni a nemůže z ní ven, protože by se musela dostat zpátky přes všechny úrovně, přes které se sem dostala a to je nesmírně těžké. Trochu mi to připomíná situaci, jako když se vám zdá sen, vy se probudíte a jste pořád ve snu, až se tak ve snu probudíte na po jedenácté, tak to bude skutečné probuzení. Zajímavá psycho myšlenka co?

Ikona diskutujiciho kiana 2020-01-17 23:49:53 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

„Například jsem nedávno potkala nějakého chlapa a začala jsem nad ním přemýšlet, protože mě dost dravým způsobem balil. Tak jsem si ho představila, vizualizovala v mysli jak vypadá a najednou se mi udělalo zle a zjistila jsem, že mě to na dálku vysálo, přišla jsem tím o energii.“
– je to zvláštní, ale přesně to samé se mi stalo pár dní zpátky

A ještě divnější je, že jsem jednou také požádala na dálku o pomoc/o radu indigovou dívku i když jí neznám, když mě něco hodně bolelo a nic na to nepomáhalo. Chtěla jsem radu, jak problém nadobro vyřešit, a ještě jsem to co mi poradila nevyzkoušela.

Ikona diskutujiciho kiana 2020-01-19 11:53:58
Ikona diskutujiciho
sipka

Já jsem potřebovala pomoct s menstruační bolestí, protože jsem vyzkoušela už všechno a buď ta věc nezabrala vůbec a nebo poprvé ano (to jsem byla nadšená), podruhé míň a pak vůbec.. Chtěla jsem radu jak to vyřešit nastálo. Ona mi poradila že si musim sama utrhnout nějakou rostlinu a za syrova sníst a to půjde až na jaře/v létě.

Jinak když jsem měla to špatné trhání zubu jak se mi udělalo to suché lůžko, tak to bolelo několik hodin v kuse (vlastně několik dní), ale já tu bolest moc necítila s tím, že jsem na stejně silné bolesti zvyklá každý měsíc při menstruaci. A pak jsem si četla zkušenosti ostatních lidí (abych našla nějaké babské rady, jak to co nejlépe vyléčit) a ženy které měly děti psaly, že to bolí podobně jako porod – tak si říkám wtf, já mám každý měsíc bolest jako při porodu to snad neni možný (já bolest kromě té menstruační totiž jinak necítím – resp. místo bolesti cítím emoce strach, smutek, depresi, slabost a ty emoce můžu převést na myšlenky, když chci). I u toho suchého lůžka jsem (mimo ten nejhorší úsek, kdy nezabíraly ani prášky na bolest = to pak byla stejně silná bolest jako při menstruaci) pak nebrala prášky proti bolesti a cítila jsem místo bolesti emoce.

Teď zkouším brát jako doplněk stravy sybil a femigard (byliny, které působí jako ženské hormony či působí na produkci ženských hormonů) a to mi pomohlo, že už jsem velké bolesti neměla (ale už pár věcí mi takto napoprvé pomohlo a pak se účinek vytratil, takže podle prvního měsíce užívání už nejsem nadšená a čekám jestli to bude mít dlouhodobé účinky).

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-01-18 00:33:08 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

,,Tohle nejsem já, je to jen moje reakce na zlo které prožívám, já nejsem zlá a nenechám se tím zničit!”

– Aluško, do prčic, jak tohle děláš? celý den si to rozebírám v hlavě. jakto, že ta synchronicita fakt takhle neskutečně děsivě funguje?? tohle téma, o kterém v tom mailu mluvíš, aktuálně řeším. a tahle věta konkrétně mi jakoby odpovídá na moje problémy, jako kdyby někdo chtěl, abych ji slyšela – protože mi velice pomohla. jasně, náhoda, řekla bych si… 🙂 ale mně už se tu tohle děje poněkolikáté. moc ti děkuji! já tohle opravdu potřebovala slyšet, nikdo by to neřekl lépe. budu si to opakovat. teď už si mnohem víc uvědomuju, že když mi někdo působí zlo, tak že reaguji podobně(minimálně v představě)je vlastně fakt docela přirozené ale ještě to neznamená, že jsem zlá a že se tak musím zachovat. je to jen reakce, nemusím to nechat pohltit mou bytost.

děkuji. neumím to uplně vysvětlit, ale ta věta mi fakt moc pomohla a přesně to vystihuje moji situaci. vidím, že nejsem sama, komu se tohle stalo. protože já chci být hodná, ale když se někdo chová jak TOTÁLNÍ č*rák (n e j d e to napsat jinak) a škodí mi z prosté nenávisti a závisti, tak to by ho v tu chvíli jeden nejradši skopl z mostu… upřímně. ve skutečnosti nepřeji nic zlého ani nepřátelům, ale v ten moment je prostě velká pravděpodobnost, že budu taky hnusná, je to prostě reakce. tuplem o to bouřlivěji člověk reaguje, když na tohle tupé chování není zvyklý…

je mi líto lidí, kteří nejsou schopní si sami najít svojí vlastní konstruktivní cestu a sebe sama a místo toho se furt zaměřují „ven“ místo dovnitř sebe – a tak furt dokola závidí a nenávidí, řeší druhé přičemž sami pochopiteně nikdy nikam skutečně nedojdou protože jak by mohli… nechápu. můžu jen děkovat, že taková nejsem.

Ikona diskutujiciho Hana 2020-01-18 12:18:54 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Některé hry jsou fakt hodně brutální a já nechápu, jak někoho může bavit to hrát…jak už jsem tu kdysi psala, hrála jsem chvíli GTA V online, když jsem si pořídila místo starého problémového notebooku stolní pc, ale tam mě zaujalo spíš to prostředí, panoramatické vyhlídky, oceán, město, okolní příroda, projížďky autem, naprostá svoboda pohybu..neměla jsem ale ráda ten pocit úzkosti a zděšení, bušící srdce když se mě někdo z ostatních hráčů rozhodl odkrouhnout, přitom je to fuk, protože když vás tam zabijou zase se probudíte o kus opodál a jedete dál..jinak ta hra je plná iluminátských symbolů…vždycky jsem tíhla spíš k pohodovým oddechovým hrám, jako série The Sims a Wheel of Steel nebo Euro truck simulator, kde jste kamioňák a převážíte zásilky.

Ikona diskutujiciho kiana 2020-01-19 00:31:20 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdysi (cca v 16-17 letech) jsem hrála často (tj. skoro každý den) jednu hru (Heroes IV a V a vlastně i VI) a hrála jsem vždy pouze za přírodu (ve čtyřce) nebo za světelné bytosti (v pětce a šestce) – za nic jiného mě nebavilo hrát (i když párkrát jsem hrála za smrt, protože ta byla v té hře nejsilnější a téměř se nedala porazit – měla totiž upíry, což nebyla nejsilnější postava, ale když jich bylo hodně, tak byli silnější než jakákoli i silnější postava, jelikož si při útoku obnovili život o tolik, jaké dali poškození=útokem vysáli život a tím pádem nešli zabít, když si neustále doplňovali život). Nejsilnější postava frakce smrt byl ďábel a ten měl tu výhodu, že se mohl teleportovat libovolně na bitevním poli a napadnout soupeře bez možnosti obrany/oplacení útoku (a po útoku se zase teleportoval zpět). I tak byli ale upíři silnější než ďáblové. Na té hře mě asi nejvíce bavilo vymýšlet strategii, při které by příroda/světlá strana vždy dokázala porazit temnou stranu, která měla očividně navrch. Proto jsem hrála každý den za přírodu/světelné bytosti a pouze párkrát na vyzkoušení za protistranu, kterou jsem chtěla porazit, abych zjistila její silné a slabé stránky. Nakonec jsem zjistila, že temná strana porazit jde, když má člověk dobrou taktiku, téměř vždy. Pokud ale za temnou stranu hraje někdo, kdo má taky dobrou taktiku (jakoby stejně dobrý hráč), tak porazit nejde, protože ta jedna frakce měla nad všemi ostatními značnou výhodu v té hře. I když příroda byla skoro stejně silná jako smrt, díky tomu, že uměla během bitvy (a nejen během bitvy, ale i za zkušenosti) přivolávat (nehmotné) bojovníky navíc (např. víly a v pokročilých schopnostech vodní elementály). Taky myslím uměla seslat kouzlo na vybraného soupeře, aby 1 kolo nehrál. Světelné bytosti si také uměly doplňovat život během bitvy a to léčením, jenže když se léčily, tak nemohly útočit = jakoby jedno kolo nehrály a místo toho kouzlem doplnily život, a proto neměly proti upírům šanci, i když mezi ostatními frakcemi to byli spolu s přírodou jejich jediní téměř rovnocenní soupeři (pozn. nejslabší frakce ze všech byli lidé!). Další silná frakce temné strany (hned po smrti) bylo peklo/chaos – ti měli totiž jako nejsilnější postavu černé draky, na které nefungovala magie, a 1 drak byl myslím 2x silnější (ale taky 2x dražší) než 1 nejsilnější postava z jiné frakce = stačilo mít hodně peněz a nakoupit hodně draků. Ještě tam byla jedna silná postava, kterou měla frakce síla, a to byl kyklop. Příroda měla dobrých postav hned několik (většinu) a světelné bytosti 2-3 dobré postavy. Taky šlo hrát za mix přírody a světla (mohly se mixovat jakékoli postavy, ale pokud měl hráč v jednotkách namixované bojovníky ze světlé i temné strany, tak se vzájemně demoralizovali a měl to potom v boji těžší = nevyplatilo se mixovat obě strany dohromady, hráč si musel vybrat, jestli chce hrát za světlou nebo za temnou stranu).

To je jediná strategie, která mě bavila (jinak mě strategické hry absolutně nebaví) a zatím to je nejlepší hra, jakou jsem kdy hrála (nějak moc jsem jich ale za život nehrála, tak do 10ti).

Ikona diskutujiciho Alue K. Loskotová 2020-01-19 06:45:09
Ikona diskutujiciho
sipka

Heroes je jedna z mála her, ze které nejde destrukce, nikdy mi po něm nebylo špatně. Mám na starén win 7 třetí a čtvrtý díl… novější se mi nepodařilo napirátit. Jako děcko jsem začínala na dvojce a byla to vášeň.

Ikona diskutujiciho kiana 2020-01-19 11:19:20
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue: ono právě ve 4 (2 a 3 neznám) je frakce „nebe“ a to jsou mniši a další lidé z kostela (modlitebníci). Tak za ty mě hrát nebavilo (byli i slabí, ale celkově nesympatičtí). Ale v 5 a 6 je sice taky frakce „nebe“, ale jsou to světelné bytosti (alespoň některé z nich) a s těmi mě hrát bavilo hodně (stejně jako s přírodou).

Mě by ani nenapadlo hrát za zlou postavu – to by mě nebavilo.

Ikona diskutujiciho kiana 2020-01-19 11:31:04
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo a ten poslední díl zkazili (šestka no..) to už nebylo ono. Nejlepší byla 4 a 5. Velký rozdíl (kromě grafiky a všeho) mezi 4 a 5 je i ten, že ve 4 můžeš mít v armádě hrdinů kolik chceš, ale v 5 (a 6) jenom jednoho. V šestém díle byly nové/předělané nic moc postavy a hlavně temná strana tam měla extrémně navrch (když jsi hrála dobře za světlou stranu proti začátečníkovi, který hrál za temnou stranu, tak většinou vyhrál..).

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-01-19 07:52:50 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

heleďte, jestli, vy ženy, chcete nějakou vyloženě konstruktivní hru ke kafíčku/čaji jako já, zkuste starstable online (https://www.starstable.com/en/) :D:D je to kravinka pro děcka ale pozor, fakt vymakaná!! byla to jediná hra, která mě jako malou bavila(a ta infantilita mi zůstala:) protože byla plná koní, barev a hezké přírody(já na bojovky/střílečky/strategie prostě nikdy ani trochu nebyla). je to úúúúžasně naivní pohádkovej svět plnej koníků a úkolů, který musíte plnit, ale s fakt promakanou grafikou a příběhem. jak to hraju odmala, tak je to pro mě prostě nostalgie a chodím i to zahrát jako odpočinek 😀 jakožto člověka, který má rád koně, mě to asi nepřestane bavit ani ve třiceti. můžete si tam i kupovat nové koně a na ně vybavení + pro sebe oblečení a pak jet prozkomávat tu velkou mapu… 😀

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-01-19 07:58:33 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

nebo miluju Life is Strange a teď vyšlo nové Planet zoo 🙂 to jsou moc hezký hry, ale asi ne moc pro chlapy, no.
podle mě jde „upustit páru“ třeba u závodních her. Třeba takové Need for Speed Heat…. tam se člověk parádně vyblbne. já prostě na to zabíjení vůbec nejsem, jakožto cítě mi to vždy vadilo i virtuálně… :/ syna bych fakt nechtěla nechat, aby něco takovýho hrál.

Ikona diskutujiciho kiana 2020-01-19 12:03:57
Ikona diskutujiciho
sipka

Jenom jednou jsem si v představě vymyslela postavu, která byla jiná než já a za kterou jsem (v hlavě) chviličku „hrála“ krátký děj. Ta postava nebyla zlá (nevím, jestli byla dobrá – spíš taková „nijaká“ – vymyslela jsem si jenom vzhled, k charakteru jsem se moc nedostala). A ta postava vypadala hodně podobně jako holka z Life is Strange (charakterově byla ale ta postava jiná, např. já bych se nekamarádila s tou její nejlepší kamarádkou která hulila trávu, protože mi byla nesympatická a ve hře jsem se s ní prostě musela kamarádit, i když jsem nechtěla). Life is Strange jsem ale ještě nedohrála (odložila jsem to někde v půlce na později).

Ikona diskutujiciho kiana 2020-01-19 12:24:51
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo a tu postavu jinou než jsem já jsem si vymyslela hl. proto, že jsem to nebyla já = když jsem se do ní v představě vžila, tak jsem nemusela nic řešit, o nic mi nešlo (protože jsem to nebyla já). Proto ani neměla pořádně stvořený charakter a děj v příběhu, byl to takový relax (nebýt sama sebou ale být někdo jiný = nemuset řešit svoje problémy či snažit se dosáhnout svých cílů atd.). Ale to bylo pouze v pár měsících života (v určitém životním období), nějak dlouho jsem si to nepředstavovala. Jinak mě totiž baví v představách/ve hře pouze postavy, se kterými se můžu ztotožnit = které jsou podobné jako já či které jsou „jaká bych chtěla být“. Nebavilo by mě hrát za někoho, kým být nechci (až na tu jednu vyjímku Life is Strange vzhledu).

Ikona diskutujiciho kiana 2020-01-20 14:24:31
Ikona diskutujiciho
sipka

* tím jsem chtěla autorce dotazu říct, že když v sobě bude hledat příčiny toho, proč hraje např. za zlé postavy, pravděpodobně zjistí odpověď

Ikona diskutujiciho Nirvana 2020-01-20 20:53:56
Ikona diskutujiciho
sipka

tyo ty znáš LIS! 😀 hej já uplně miluju Rachel Amber, ta byla hlavně v Before the Storm, nikdy v životě jsem nenarazila na žádnou postavu, se kterou bych se dokázala tak dokonale ztotožnit(jestli to je dobrý nevím, ale je to pravda :D)

Ikona diskutujiciho Andy 2020-01-19 08:50:46 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

já hrála heroes 4, ta má krásný soundtrack

Napsat komentář: Nirvana Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek