Jen v stínu tiše pod javory…. – nádherné :)

22.11.2009 v Nezařazené 0

Tuto báseň bych chtěla věnovat všem přírodním bytůstkám a všem stromům, hlavně tomu, který na mě čekal 30 let, potom tomu, ke kterému jsem se chodívala svěřovat z nejhorších chvílích – dostal ode mne jméno ,,Rendo” – Přítel.

A také všem hodným andělům, kteří se o mě celý život tak dobře starají.

___________________________________

Báseň je psaná ve střídavém verši.

Zrovna o javorech píšu právě proto, že tento druh stromu vždy patřil k mému dětství a váže se na něj mnoho vzpomínek.

____________________________________________________________________________

Jen v stínu tiše pod javory…


Když lidskou duši život skolí,

a člověk člověku nechce lásku dát,

jen v tom stínu tiše pod javory,

může dítě klidně spát.


Pomalu skrývá se slunce za obzory,

vítr tiše zpívá v korunách.

Vypráví příběh o dívence pod javory,

vypráví a zpívá o jejích vzpomínkách.


Kam poděly se tváře rodin šťastné?

Dnes lidé nedokáží spolu klidně být.

Dnes každá láska rychle praskne,

děti už nemají se kde skrýt.


Odešla dívenka z rodného domu,

se smutným srdcem hledala lásku.

Našla ji jedině u starého stromu,

teď jeho listy jí padají do vlásků.


Schoulená ve spadaném javorovém listí,

sní o lepším světě bez hádek.

Nepřemýšlí co zítra bude jísti,

pro tuto chvíli odebrala se do říše pohádek.


Vítr tiší svoji píseň okolo javorových stromů.

Tiší se, aby dnešní noc nebyla chladná.

Ví, že malá dívenka dnes nejde domů,

nemusela mu říkat slova žádná.


Starý javor něžně své větve sklání,

marně snaží se spící dítko obejmout.

Z vesmírné dobroty má jediné přání,

hlubokou láskou tuto spící holčičku zahrnout.


Pomalu skrývá se slunce za obzory,

vítr lehounce v korunách zpívá.

Poslední zářivé paprsky loučí se s javory,

pod kterými uplakané dítě zývá.


Starý javor tiše vzpomíná…

,,Ještě dnes přiběhla se slzami na lýci,

hned objala mne a všechna tajemství pošeptala.

A nyní mám ji na kořenech, schovanou a spící.”


Jak šťastný byl javor v tuto chvíli,

jak moc přál spící dívce štěstí.

Napnul pro ni všechny své síly,

do světa vyslal nadějné zvěsti.


,,Jen spi, dítko mé krásné, milované.

Já vím, jednou štěstí podá ti ruku svou.

Uvidíš, veliký zázrak pro tebe se stane,

jednou půjdeš svojí cestou vysněnou.


Já budu čekat a stále žít dál,

ty se v těch časech ke mě vrátíš.

Obejmeš mne, budu se smát jako dnes jsem se smál,

ty mi moji lásku velkou vrátíš.”


Slunce skrylo se jíž za obzory,

vítr píseň dozpíval.

Usnul tiše nejšťastnější mezi javory,

vesmír jeho věštbu nesl v dál.


Tak našlo dítko lásku,

našlo ji jedině u přírodní bytosti.

V té době, kdy podzim již visel na vlásku,

u stromu, který zná klíč ke štěstí.

_____________________________________________________________

Pevně věřím, že se vám báseň líbila.

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek