Jiskřičky za patami

4.6.2009 v Zážitky 0

Občasné světelné záblesky vídám v životě už delší dobu. – Pamatuji si, že první zajiskření jsem viděla na zdi, když jsem seděla u pc a řešila se otázka mých andělů… to jsem byla ještě tak trošku v plenkách, co se týče dat. – Byl to pro mne velice důležitý dialog… v jednu chvíli jsem uviděla, jak se na zdi kousek napravo pode mnou objevila záře jiskřiček. – pomalinku to jakoby padalo směrem dolů a jiskry létaly do dálky, kde se ztrácely. – Vypadalo to trochu jako když zapálíte prskavku. – Celé to trvalo jen malý okamžik a od té doby jsem jednou za čas nějakou jiskřičku potkala. Tenkrát to pro mne byla znamení od andělů.

Jistě jste si všichni všimli, že nám sem nastoupily různé energie. – Od sílení moci temné strany až po zesilující se fotonové proudy. – Lidem začíná hrabat, konstruktivní člověk se s destruktivním už vůbec nedomluví, vlaky se od sebe stále více oddalují a plevy se oddělují od zrn. – Lidé jsou podráždění, bolaví, unavení, divní… holt ten velký tobogán, který napjatě očekáváme už je nezadržitelně zde.

Nejen, že destruktivní lidé se stávají více destruktivními z hodiny na hodinu a začíná jim hrabat, ale ve spojitosti s těmito šílenými energiemi se začínají dít velice zajímavé věci a situace se začíná přiostřovat ve všech rovinách. – Píši to, protože mám pocit, že ty zajímavé jiskřičky mají přímou souvislost s velkými změnami v naší planetě.

… Celá za zajímavá šaráda začala, když když jsem jednou slyšela někoho říkat, že vidět okolo sebe ochranné energie. – Popsal je jako malinká sluníčka o velikosti nehtu u palce, která se různě mihotala a zanechávala za sebou ocásky.

Tato zpráva mě velice vzrušila… ,,Týjo, to je něco!” – Ale vzápětí mě napadlo, proč já taky nevidím ochranné energie? – Vždyť je má přece každý, i já… – A tak jsem začala snít o tom, že je taky uvidím, že nechci zůstat pozadu… ,,Taky proč ne? Však není důvod, proč bych je taky nemohla vidět.”

Další den po vyslechnutí této krásné zprávy o mihotajících se sluníčkách, jsem taky něco uviděla… umývala jsem nádobí a najednou vidím, že těsně u země ke mě letí malilinkatá bílá jiskřička. – Vůbec nevypadala jako sluníčko. Ani nebyla tak velká. – Vypadala jako malinká světluška. Nezanechávala za sebou skoro žádný světelný ocásek, ani se rychle nemihotala. Letěla pomaličku, poklidně… občas v její bílé energii prosvitla nějaká duhová barva… světlunce růžová a zelená… po chvíli pomalu zmizela.

To vědomí, že se mi ukázala a že ji skutečně vidím očima, bylo úžasné. – Usmála jsem se směrem k jiskřičce a povídám: ,,Copak, hledáš toho co už vás viděl?” – Myslela jsem si totiž, že to bude nějaká zatoulaná jiskřička, tak jsem si z ní dělala srandu, že zabloudila. – Ale ona nezabloudila… ono to bylo naopak.

Tu samou jiskřičku jsem potom uviděla vysoko na zdi v luftě, když byl večer.

… Hned jsem o tom samozřejmě všem řekla.

Vůbec jsem neusilovala o další setkání s jiskřičkami, nechala jsem to plynout… po pár dnech se ale u mě začaly dít věci. Po večerech jsem měla sama strach, ale když jsem hledala nějakou zlou bytost, nikdo umě nebyl… (taky ani být nemohl.) Ale ten pocit byl tak dotěrný, že jsem kvůli tomu nemohla v klidu spát. Musela jsem si po večerech volat Laureje, který jediný mi s tím pomohl. Na základě těchto nepříjemných zážitků vznikly tyto dva články:

Andílek v posteli?

Nepřestanu volat, dokud nepříjdeš

Jistě jste je četli a pamatujete si na ně… alespoň vidíte, že mám návaznosti.

Laurej vždycky pomohl, cožpak o to, ale když se mi tohle stalo už i třetí večer, kdy jsem dokonce dostala vizi, jak na mě skáče nějaká potvora a kouše mě do krku, došla mi trpělivost a začala jsem to řešit jinak.

V noci jsem se schovala do klubíčka a potichu jsem poprosila Vesmír, aby mi pomohl. – Dlouze jsem ho prosila, aby mi poslal ochranné energie, které mě ochrání před těmi podivnými bytostmi, které na mě působí a aby se mnou už potom zůstaly a pomáhaly mi dál.

… Po chvilce jsem ucítila vnitřní klid, teplo a ,,pocit souhlasu”… cítila jsem, že mě vesmír jako vždycky slyšel, že souhlasí a pomůže… najednou jsem měla před očima obrázek sebe sama, jak se nade mnou otevírá zlatavý světelný kužel a z něj na mě přilétají malá žlutá světélka. Bylo mi z toho blaze… s tímto pocitem jsem okamžitě usnula.

Další den ráno se to ale stalo… celá pomuchlaná jsem šla na záchod, sednu, … a najednou něco vidím… – Kousíček ode mě, nalevo, jsem uviděla veliké rojení jiskřiček, které vypadaly úplně stejně jako ta, která se na mě přišla podívat tenkrát u nádobí.

Létaly pomalu, bylo jich vážně moc. – Postupně se pořád objevovaly a mizely… vždycky se jiskřička objevila, potom chvilku letěla pomaličku, abych si ji mohla prohlédnout, potom nabrala velikou rychlost, až se proměnila na čárku a zmizela.

Snažila jsem se na ně nedívat úplně přímo, protože ze zkušenosti vím, že když se na něco podívám upřeně, nerozostřeným zrakem, zmizí to. – A když už se mi jiskřičky ukázaly takto bokem, měly k tomu asi důvod. – To veliké blikavé rojení jsem viděla jen nalevo, napravo ne.

Byly úpně jiné, než ta veliká zlatá sluníčka s dlouhými ocásky, která viděl někdo jiný… tohle byly malinké bílé duhové jiskřičky…

– Abych se ujistila, že nemám halucinaci, zamrkala jsem, abych vyresetovala mozek, ale byly tam pořád. – Nezmizely. – Najednou jsem si vzpomněla na jiskřičku u nádobí… došlo mi to: ,,Aha? Tak tyhle jsou moje… ty budou asi poslané vesmírem, jako odpověď na moji prosbu k němu.

– Rojení trvalo asi dvě minuty, během kterých jsem jenom zírala, dokonce jsem zapomněla, že se mi chtělo čurat. – Taky se to stalo příhodně hned po ránu. Jiskřičky mě celou noc chránily a ještě ráno mě doprovázely na toaletu. – To je přeci kouzelné…

Od té doby vidám jiskřičky častěji. – Už ne ve velikém rojení jako to ráno, ale občas na mě jedna vykoukne, chvilku litá, nebo stojí a pak zmizí.

V duchu jim děkuji za každé ukázání, protože mě jejich přítomnost uklidňuje a velice těší. – S těmito jiskřičkami přišel také další zázrak… podivné pocity po večerech úplně zmizely. – Včera večer jsem při zalehávání do postele vůbec necítila strach, ani na mě nic neskákalo. Naopak, ve vzduchu byla cítit radost, jakoby mě postel vítala do nového snění. – A jaké byly sny pěkné, panečku.

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek