Jsem antitalent v ovládání snění. Ze mě lucidňáček nebude.

29.9.2009 v Zážitky 0

…. Jdeme se skupinkou lidí na vysoký kopec. Za námi brána, před námi planiny… jsme ve výběhu Tyranosaura Rexe (Já vím, dinosauři jsou pohádka pro dospělé.)… nejstarší pán z naší výpravy nám zrovna vysvětluje: ,,Právě jdeme po jeho stopách.” – Podívala jsem se na zem, která skutečně nesla známky obrovského zvířete, které se stěží škrábalo nahoru do kopce. ,,Proč šel tudy?” Zeptala jsem se. ,,Po převozu měl obrovskou žízeň. Šel po čuchu, ví, že nahoře je spousta vody. A pro pár loků by tenhle vylezl kdeco.”

Tráva byla krátká a vyschlá. Po chvilce jsme vylezli na vršek kopce, ale jen co jsem se stihla rozhlídnout, co se nestalo!

Napravo kousek pod námi stála a obluda. Jen co nás zmerčila, zařvala a vyběhla na nás. Nemeškala jsem a vzala roha. Vlevo se kopec svažoval a rostl tam strom. Skočila jsem a rychle se chytla větve stromu. Visela jsem asi dva metry nad zemí, viděla jsem hřbet té potvory a slyšela řev lidí. Všechny je tam požral, ale mě ten útěk taky moc nepomohl. Šel po čuchu rovnou na mě. – Pustila jsem se větve a seskočila znovu z kopce. Potom už ale nebylo kam utíkat. Přede mnou plot, za mnou kopec ze kterého se přímo na mě řítil Tyranosaurus a vlevo i vpravo byla otevřená planina, kde by mě rychle dostal.

Už mě má. Jen malej kousíček. – Naštvala jsem se, vzdala to a vší silou otevřela oči.

Padl mi zrak na nábytek, vypadal, jakoby měl obrovské zuby a chtěl mě sežrat… to mi ještě trošku cvakalo z těch hrozných snů. Chvilku trvalo, než jsem se probrala.

Ležela jsem úplně slitá v posteli. Hrůzou jsem byla taková jakási vytuhnutá, ani jsem se nehla a bylo mi příšerný horko. To jsem si oddechla. I teď se mi to povedlo. Dostala jsem se z toho děsnýho snu, než mě stačil Rexík požvýkat.

,,No je toto možné?!? To má bejt jako normální sen? A co mám jako dělat? Jakou mám šanci, když se krčím kdesi pod kopcem a kousek od hlavy mám tlamu tunové obludy? – Žádnou.”

Ještě si vzpomínám, co se mi zdálo včera.

… Jela jsem se svojí sestrou ve starém džípu po bahnitých cestách. Najednou se ale před námi ukázalo něco úžasného. Cesta před námi měla snad metrový nános bahna, vlevo od cesty byl prudký sráz přímo do moře, vpravo hory… a co bylo na té cestě? – Jéžišikriste, pro takovou zubatou příšeru snad ani nemám pojmenování. A měla tam pár kamošů. Jedna z těch příšer plavala pod vodou v tom moři. – Co se dalo dělat? Řidičák nemám. Jen co jsme najeli na to bahnisko, okamžitě jsme se i s vozem svezli po blátě a skončili v moři. Nestihli jsme říct ani ,, Au”, a už na nás mířila jedna příšera, co čekala ve vodě. Když byla jen asi metr od nás, opět mě to dožralo a násilím jsem otevřela oči. To mě ze snů nevyhodilo, pouze mě to přeplo, že se mi zdál sen o tom že jsem otevřela oči a dostala se do jiného děje.

Najednou byl ten smrtonosný úsek za námi. Ségra co jela vedle mě mi právě mázla naštvaně přes hlavu noviny: ,,Co to bylo? Co děláš? Můžeš mi říct proč jsi to udělala?” ,,A ty bys chtěla skončit v hubě něčeho takovýho?” odpověděla jsem sestře a ukázala jí výkres, na kterém byla tužkou nakreslená jedna z těch obludek. Ségra se podívala, nakrčila noc a nic neřekla… potom děj snu pokračoval docela normálně.

______________________________________________________________

Dobře, nebudu se moc rýpat v tom proč se mi zdá, že mě furt něco honí a pak mě to chce sežrat. Je to pro mě jasné varování.

V ovládání snů jsem strašná lemra. Nevím, co dělám špatně. Vždycky když mi uprostřed normálního děje ve snu dojde, že se mi to zdá, nastane problém.

,,Huuurrrrá!!! Je to sen! Teď budu dělat co mě napadne, všechno to co bych normálně neudělala a nic se mi nestane! HI HUA HUA!”

– Noa pak jdu, ale než stihnu něco pořádnýho provést, vzbudím se. Což vede k mé nespokojenosti. Zrovna kyž jsem byla v nejlepším, tak se vzbudím. Pravděpodobně to bude tím, že když ve snu probudím svoje bdělé vědomí, zapojuji činnost mozku. Jakmile činnost stoupne, sen se vytratí, protože spíme při velice nízké frekvenci. Jak to ti lucidní snílci dělají, to je mi teda vážně záhadou.

A ještě větši záhada je, jak to dělají, že sny ovládají?

Já když se rozhodnu, že nebudu jet podle snu, ale že sen pojede podle mě, nastává problém, že sen mi na to úplně prdí.

Dřív jsem vyvinula extra super manévr, kdy jsem prostě před problémem ve snu uletěla. Rozběhla jsem se, zabrala rukama a už jsem valila přes kopce. – Po čase to ale ztratilo účinost, protože místo normálního letu to byly spíše jakési skoky. Já se dostala do vzduchu, ale nějak to pak nešlo výš, takže na mě ze země dosáhli, nebo mě to při letu začalo táhnout k zemi. Ač jsem se snažila jak jsem chtěla, vždycky jsem přistála na tom nejblbějším místě, na kterém jsem mohla.

Takže po čase jsem od ulítávání musela upustit.

Pak jsem si přivlastňovala extra schopnosti. Třeba procházení zdí. Když mě onehdá honili černí agenti ve staré továrně, utíkala jsem skrze zdi. Myslela jsem si, kdoví jakýho nemám fištróna. Po chvíli jsem ale zjistila, že oni taky začali procházet zdmi!

Nebo jednou mě honil po škole nějakej chlap. Rozhodla jsem se, že budu neviditelná, ale on na mě vyzrál, protože jsem v tom snu měla podpatky, které na podlaze klapaly a jak jsem utíkala, on věděl kde jsem podle zvuku mých bot. Potom jsem znejistila, ta moje neviditelnost vyprchala a on mě viděl… jak to dopadlo? To už si raději nevzpomínám.

Podobně jsem pohořela na fíglu ,,kouzelná hůlka”. Moje kouzelné schopnosti jednoduše nefungovaly a pak mi nezbylo nic jiného, než ten zbytečný klacek zahodit a zdrhnout.

A i to mě nakonec zradilo. Znáte to, když vás honí něco vážně hnusnýho, vy se v tom snu snažíte utéct, ale najednou to nejde? Utíkáte šíleně pomalililinku, nohy ztěžkly, sotva je táhnete… a než řeknu ,,švec”, je po mě.

Takže momentálně uplatňuji bezva fígl, kdy prostě sen přeruším otevřením fyzických očí. Někdy z toho bývá docela silný mišmaš, protože zblbnutý mozek pak neví, kde je, co se děje, co si má myslet.. má se rozjet na provozní teplotu? Nebo spí? Nebo co?

Při mělkém spánku to člověka dostane od příšery rychle, ale při tvrdém spánku vás mozek kolikrát oblbne tím, že vy ty fyzický oči neotevřete, ale zdá se vám jen sen že jste je otevřeli a hodí vás to do jiného snu… no co, to není úplně špatný, někdy ale člověk docela mrčí, když ho v tom druhém snu začnou honit zase jiné obludy.

Jindy z toho máte parádní zážitek z astrálního cestování, protože jak mohla ta vaše dušička čekat, že se vám nebude líbit sen a vy se násilím začnete probouzet? Kolikrát se nestačí vrátit do těla a s vámi se pak různě naklání a točí postel a kdoví co ještě.

Nebo se vám ty oči otevřít povede, ale budete tak moc zblbnutí, že téměř okamžitě usnete a většinou vás to hodí přesně tam, kvůli čemu jste chtěli sen ukončit. Takže sežrání stejně neujdete.

Noale i tak je násilné otevření očí zatím ta nejlepší metoda, protože sny jsou děsný. Totálně nerespektují pravidla, že já jsem neviditelná a agenti nejsou, nebo že já letím a hotovo a nechci klesat. Anebo úplně miluji, když se probudím uprostřed erotického snu, nebo snu o velikém obchodě plném nádherného oblečení. – Když nechcu sen, tak se nemužu probudit a když v něm chci být co nejdéle, tak se vzbudím skoro hned.

Jedna záhada mi ale vrtá hlavou… Jakto, že mi vždycky na poslední chvíli těsně před tlamou nějaké obludy dojde, že můžu otevřít oči? Jak to dělám, že si to uvědomím? To teda fakt nevím. Tak snad… ovládat sny neumím, jsou to absolutní samorosti. Ale mám aspoň specialitku násilného probuzení. Kdo by se chtěl dobrovolně nechat šežrat? Já teda ne-e.

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek