Tak jako rodiče učí děti chodit, tak nás učí duchovní bytosti jít životy. Abychom se to naučili, musíme někdy i upadnout, jako dítě, které se učí chodit, protože kdyby rodiče své dítě stále nosili, nikdy by se chodit nenaučilo. Pomocníci z neviditelného světa nám pomohou vstát, když špatně šlápneme, tak jako laskavá matka pomůže vstát dítěti. Zpočátku ho podrží za ruce, aby se mohlo napřímit a pokračovat v cestě. Matka své dítě povzbudí laskavými slovy a ukáže mu, že to doopravdy ukáže. Stejně jako láskyplní rodiče nám duchovní bytosti pomáhají na naší cestě. Nevyřeší problémy za nás, ale ukáží nám cestu, když zabloudíme. Pomohou nám vstát a zahojit bolest, pokud na naší pouti upadneme. Často pochybujeme, zda o nás duchovní svět opravdu stojí, zlobíme se a vztekáme jako malé děti, jsme zklamaní a zoufalí. Duchovní svět o nás stojí vždy, pomoc ovšem nemusí vypadat tak, jak jsme očekávali. Protože směr naší cesty vedl do slepé uličky. Nebojte se požádat o pomoc, nezůstanete bez odezvy, každý z nás za to stojí.
Z časopisu Fontána Esotera od Jany Blažkové
Poslední komentáře
-Jarka Děkuji všem výborně. M.Šípova
-Michaela Babička ví moc dobře. Taky jí přece bylo…
-Alue K. Loskotová Mě se líbí jak lidi vůbec nechápou tvárnost…
-sm Děkuji za nádherný článek.
-Pavel