Jsou plyšáci živí?

3.6.2012 v Poradna 24

Dotaz:

Ahoj Aluško.
Jmenuji se E. a moc mě zajímá jestli jsou plyšáci živí nebo v nich bydlí nějaká žívá bytůstka.
Je mi 14 let a pořád spím s plyšáky, potom si nepřipadám v noci tak opuštěná a cítím se klidnější. Když je mi večer smutno, tak se mému plyšáčkovi přitulím a je mi líp. Připadá mi, že žijí a podle toho se k nim tak chovám.
Jednou, když mi bylo asi tak 6 let, ze vzteku jsem praštila do plyšáka a potom jsem ucítila lítost, objala jsem plyšáčka a moc se mu omlouvala, skoro sem se rozbrečela jak mi to bylo líto. Pamatuji si to doteď, jak přesně mi bylo, když jsem toho chudáčka, který za nic nemůže, praštila. Od té doby se k plyšáčkům chovám mile a mám je mnohem radši než předtím.
Když sem narazila na tvoje stránky, tak mě napadlo, jestli v něm nebydlí můj andílek.


Děkuji ti a mněj se krásně.

Odpověď:

Ahoj,

Pokud nějakou věc miluješ, hraješ si s ní, nosíš ji s sebou, nebo si ji vážíš, bývá v ní ukrytá nějaká ochraná bytost. Když jde hračka z výroby, nic v ní není. Pouze milující člověk jí ,,vdechne život”, otiskne do ní svoji energii. Já přesně tyhle tvoje pocity znám, jako dítě jsem chovala k některých hračkám stejnou úctu. – Jen k těm, se kterými jsme si hráli, nebo si s nimi hrával někdo jiný. Ty, kterých si nikdy nikdo nevšímal, mi byly jedno.

Ochrannou bytost poznáš tak, že když je ta věc pohozená na zemi, špinavá, nebo s ní někdo špatně zachází, máš pocit, jakoby plakala, ale přitom je to nesmysl. Může jít také o nějaký kamínek, který má pro tebe speciální význam, stejně to cítíš u květin. Ty jsou živé všechny a máš stejný pocit, když jim někdo ubližuje, jako když ubližuje třeba nějakému plyšákovi, do kterého jsi už otiskla svoji energii.
Pak tě to nutí jít, zvednout ho, omluvit se mu, pohladit, položit hezky zpátky na poličku, nebo do nechat vyčistit. – To je přesně ono.

Osobně vlastním také pár věcí, do kterých přišel nějaký konstruktivní duch časem a mám tu i pár takových, za které jsem i o ochranného ducha prosila a je tam.
Jestli ses dívala třeba na nějaký díl toho mého amatérského divadla, které občas dávám na web,
Alutyjátr
Tak duchové jsou skoro ve všem, co se tam míhá. – Vendelín, Arnoštek, víla, hlavně ten velký bílý Medvěd, toho už mám hodně let. V něm je bytost, díky které si nedovolím ho někde pohodit. Dokonce jsem mu domlouvala, když jsem ho po letech potřebovala dát vyprat, že to bude dobrý, že zase bude krásnej a že se mu za pračku dopředu omlouvám. – Nikdy jsem si nehrála s barbínama, nesnášela jsem už odmalička všechny plastové panenky, ale pár plyšáků jsem si přesto oblíbila a mám k nim úctu dodneška.

Dokonce – možná to taky znáš – jsem jako malá zvedala panenky a hračky jiných dětí a tajně se jim omlouvala, protože mi jich taky bylo líto. – Nebyly moje a jejich majitel na to kašlal, ale já si nedokázala pomoct. I v jejich hračkách byla energie, která na celé dění reagovala.

Na tomto principu fungují i křišťálové lebky – vědění a duchy do nich uložili lidé, generace dávno před námi. Nebo rituální a posvátné předměty, které stráží ten či onen duch. – To nejsou kejkle nějakých starodávných páprdů, co věřili v nesmyslný posvátný kus šutru. – To jsou zkušenosti, moudrost našich předků.
A jak vidíš, všichni tohle umíme celý život. Nemáme sice rituální předměty a křišťálové lebky, nevoláme do našich věcí duchy cíleně, ale děje se to. A jsem ráda, že jsou tady pořád lidé, kteří to umí vycítit a kteří si na to umí přijít sami. – Mimochodem něco pravdy na tom tvém andělovi taky bude. Ta éterická bytost tě má totiž ráda stejně tak, jako máš ráda ty tu hračku.

Hodně štěstí 🙂
Alue

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Poradna: Nezařazeno” – ZDE

Máte otázku, se kterou vám mohu pomoci? Ptejte se do ►mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

Komentáře

Ikona diskutujiciho hahaporadnevimjakouprezdivkusemmampsat. 2012-06-03 03:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

k plyšovým hračkám už sice takový vztah nemám, ale v mém životě je pár předmětů, ke kterým cítím podobný vztah jako tazatelka k plyšákům.

Ikona diskutujiciho Cherryna 2012-06-03 05:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já mám plyšového čertíka už asi 8 let a nebyla noc, kdy bych s ním nespala. Vždycky, když si jdu lehnout tak ho musím najít… Jakmile ho nemůžu najít, tak je zle a já spát jít prostě bez něho nemůžu. Přijdu si bez něj jakoby mě nic nechránilo. Ale jakmile mám mého čertíka v objetí, tak se mi krásně spinká. Dokonce se mu už jednou skoro urvala hlavička, ale já ho dala mamce ať ho sešije a potom jsem hned měla lepší náladu i s ním :D.

Ikona diskutujiciho all-is-magic 2012-06-03 08:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky jsem moc nemusela barbíny. Když už jsem si musela hrát s něčím jiným než plyšáky, byla to auta. No, pokud se za hraní počítá i běhání po baráku s autem v ruce :D Stejně jsem se ale za chvíli vrátila k mým oblíbeným plyšákům, kterých mám kolem 60. A nejvíc mě na každém z nich baví to, jak ho vezmu do ruky a vím, kdo mi ho dal, kdy, jaký má příběh, kolikrát a jak jsem se sním hrála…

Ikona diskutujiciho Y540 2012-06-03 09:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: [3]: Ahoj, je to tak… některé hračky, zejména plyšáci čekají na své dodatečné docenění, taky si toho svého hnědého Medvěda – později pouze jednookého… pamatuju dosti přesně – vzpomínka z šedesátých let minulého století:). Moc dobrý článek..

Ikona diskutujiciho Vesmírná Sestra Khalia 2012-06-03 09:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám několik plyšáků, které nedám z ruky, od malička jsem si s nimi minimálně 2 hodiny denně hrála :D Teď je mám už léta v posteli a cítím k nim hluboký vztah. Moc díky za tento článek :))

Ikona diskutujiciho Dajw 2012-06-03 10:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já mám zkušenost hlavně s kytičkama. Jde to pak poznat aji na chuti jejich plodů, když srovnám plody z mojí zahrádky a ze zahrádky prarodičů. To pak jde nádherně poznat, jak se k nim člověk chová 🙂

Ikona diskutujiciho G. 2012-06-03 10:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mé sny střeží velký plyšový bílý tygr. Je to takové mé "expecto patronum". ;-)

Ikona diskutujiciho Míša 2012-06-03 11:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: Jen 60? V Tvém věku už se ti moji blížili ke dvěma stovkám. Měla jsem jich v pokoji celý peřiňák, tak jsem je asi v šestnácti musela dát pryč. I když jsem je měla ráda, už to nějak nešlo. Jsou teď na půdě. V pokoji mám nějakých posledních pět, co jsem dostala od té doby. Je pravda, že se mi po nich stýskalo.

Ikona diskutujiciho PEPA 2012-06-03 12:10:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:Já osobně mám plyšáky rád.

Ikona diskutujiciho Joachim 2012-06-03 12:16:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jako malý kluk jsem si u příbuzného hrál s plyšovou opicí. Přál jsem si také takovou. Za dva roky jsem ji dostal pod stromeček a pojmenoval jménem Kačaba (tak jako v knihách o kocouru Mikešovi). Kačaba se ihned stala mojí důvěrnicí a spřízněnou bytostí a je tomu tak stále. Dodnes sedí na mém nočním stolku a vůbec se za to nestydím, i když už jsem "dospělý". Ale proč vám to všechno říkám?

Ikona diskutujiciho stuart cockburn 2012-06-03 13:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: páni

Ikona diskutujiciho Lucidité 2012-06-03 13:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Souhlas s článkem. Nebudu to dále rozvádět, protože důležité bylo řečeno 🙂

Ikona diskutujiciho Arriane 2012-06-03 19:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]:My jsme darovali plyšového medvídka na hraní 4 papoušíčkům. P 2 týdnech je chudák bez očí a čumáčku a tak o něj ztratili zájem. Ale pamatuju si, jak byli jednou puštění v pokoji, já tam vešla a jeden z nich seděl na pličce s plyšáky a zvedal plyšovému koníkovi nohu:-)).

Ikona diskutujiciho František 2012-06-03 20:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já mám takového malého skřítka akorát mě štve že je pořád od bráchy počuranej

Ikona diskutujiciho kamosky-ze-samosky 2012-06-03 21:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Jen 60 jich mám v pokoji. Na půdě jich je mnohem víc :D A to číslo jsem jenom odhadla…

Ikona diskutujiciho Krasivija 2012-06-03 22:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Takže konstruktivní bytosti jsou i v mých křemenech, které já našla na hromadě, když se u nás před lety zaváděl plyn. Není to tak dávno. Asi jen takových šest let. Mám tak čtyři. Já je používám jako těžítka. S jedním si škrabu paty a piluju nehty. Není to pro ty bytosti, co tam jsou, urážející?

Ikona diskutujiciho malé srdce 2012-06-03 23:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To bylo něco tak nádherného! Jak otázka, která byla tak dětsky prostá a čistá, tak i odpověď, jenž zase byla velmi upřímná a citlivá vzhledem k věku dítěte. Odpověď byla moudrá nejen svým obsahem, ale také srozumitelností, která se sklonila k věku té milé dívenky. Já, já ani nevím, co říct. Velmi mě to všechno dojalo! Díky, díky moc. Děkuji té dívence za její otázku a děkuji i Alušce za její kouzelnou odpověď.

Ikona diskutujiciho Eileen 2012-06-04 12:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tohle je hodně pěkný článek, nějak mě to potěšilo a zahřálo u srdce, že se můžou dít i takové věci 🙂

Ikona diskutujiciho Ilíriel 2012-06-05 10:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak mě napadá, co třeba hudební nástroje? Já jsem vždycky věřila, že to je víc než jen věc, přece jen tím nástrojem člověk vyjadřuje, co cítí, proudí skrz něj spousty energie… Ale na druhou stranu, pokud ten nástroj člověk bere jako obyčejnou mrtvou věc, tak v tom případě asi i bude jen tou věcí:-)

Ikona diskutujiciho Míša 2012-06-06 00:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Někdo tu píše o kamenech, tak mě taky něco napadá … když mi bylo tak pět, vyhrabala jsem na záhonku něco jako kámen, ale vypadá to spíš na divný kus nějakého skla, který má jen tvar kamene. Tenkrát jsem si vzpomněla, že jsem ho našla už někdy před tím, a tam ho zahrabala. I když jsem netušila kdy. Tak jsem si řekla, že když už jsem ho našla znovu, měl by mi zůstat. Několik let jsem pak spala s tímhle "kamenem" v ruce. Do dnes věřím, že ke mně tak nějak patří 🙂

Ikona diskutujiciho Kéfa 2012-06-10 20:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Když mi byli 3 roky, šel sem s mamkou do bazaru. Měli tam různé věci, ale mě tam oslovila jenom jedna plyšová hračka… Už je to 17 let co se mnou každou noc usíná 🙂

Ikona diskutujiciho Divoké Vepřecí 2012-07-10 23:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[19]: Když jsem byla menší, tak jsem si myslela, že když hraji na klavír, tak tam sedí nějaká malinká bytost a vydává ten krásný tón, dokud jsme ten klavír nerozebrali. Dodnes mám hodně ráda klavír a když je my smutno, tak jsi sednu ke klavíru a hraju a hraju… a hned se mi uleví.

Ikona diskutujiciho Nynfa 2013-04-02 15:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To já mám svoje dva nejoblíbenější plyšáky. Jeden je plyšák kočička a toho druhého jsem si ušila… No vlastně já si vystřihla obrys z látky, šla koupit vatu a vybarvila a ozdobila jse, si ho různě fixami. Babička mi ho sešila a přišila mi na něho knoflíky které jsem vybrala z její sbírky :-D  Je to nádherný hadráček….. Tu kočičku mám na spaní aby mě chránila a vždycky se k ní přitulím a toho hadráčka no ten semnou též spí v posteli, ale beruho i na výlety. A večer když jdu spát jak už tady bylo zmíněno, tak když je nenajdu je všude zmatek a převrátím celou postel naruby :D

Ikona diskutujiciho Michal 2014-12-21 23:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tohle je zajímavý, já mám taky vztah k věcem, ale vůbec ne k plyšákům, ale hlavně k historické technice. Mám staré auto, skoro veterána, a nikdy bych ho neměnil za nové, protože k novému bych nic necítil. Mám doma spoustu skoro historických spotřebičů, které sem někde našel na sběrných dvorech nebo u popelnic, pak sem si je spravil a od té doby je používám. Nové mi nic neříkají, nic k nim necítím. Když uvidím někde vyhozeného něco starého, tak neodolám a donesu to domů, pak to buď spravím a používám, nebo když to je nespravitelné tak to aspoň rozeberu na náhradní díly a ty pak můžou posloužit při opravě něčeho jiného.  Většina lidí závidí druhým, když mají něco novějšího, já závidím druhým když mají něco staršího než já.  I když sem pořizoval byt, tak jedním z hlavních parametrů pro mně bylo aby ten dům byl co nejstarší. V nějákém paneláku bych se necítil dobře, nebo respektive nic k němu necítím (je to jen hranatá bedna kde nejsou žádné klenby, tmavé sklepení, ani komíny, nic zajímavého), zato ve starých historických domech se cítím z neznámého důvodu příjemně. Taky nesnesu když někdo vyhodí starou věc která by ještě mohla sloužit, pak se jí ujmu a když ji nepotřebuju tak ji aspoň spravím a prodám v bazaru.  Dodneška nevím proč to tak vlastně mám…

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek