Dotaz:
Ahoj Aluško.
Jmenuji se E. a moc mě zajímá jestli jsou plyšáci živí nebo v nich bydlí nějaká žívá bytůstka.
Je mi 14 let a pořád spím s plyšáky, potom si nepřipadám v noci tak opuštěná a cítím se klidnější. Když je mi večer smutno, tak se mému plyšáčkovi přitulím a je mi líp. Připadá mi, že žijí a podle toho se k nim tak chovám.
Jednou, když mi bylo asi tak 6 let, ze vzteku jsem praštila do plyšáka a potom jsem ucítila lítost, objala jsem plyšáčka a moc se mu omlouvala, skoro sem se rozbrečela jak mi to bylo líto. Pamatuji si to doteď, jak přesně mi bylo, když jsem toho chudáčka, který za nic nemůže, praštila. Od té doby se k plyšáčkům chovám mile a mám je mnohem radši než předtím.
Když sem narazila na tvoje stránky, tak mě napadlo, jestli v něm nebydlí můj andílek.
Děkuji ti a mněj se krásně.
Odpověď:
Ahoj,
Pokud nějakou věc miluješ, hraješ si s ní, nosíš ji s sebou, nebo si ji vážíš, bývá v ní ukrytá nějaká ochraná bytost. Když jde hračka z výroby, nic v ní není. Pouze milující člověk jí ,,vdechne život”, otiskne do ní svoji energii. Já přesně tyhle tvoje pocity znám, jako dítě jsem chovala k některých hračkám stejnou úctu. – Jen k těm, se kterými jsme si hráli, nebo si s nimi hrával někdo jiný. Ty, kterých si nikdy nikdo nevšímal, mi byly jedno.
Ochrannou bytost poznáš tak, že když je ta věc pohozená na zemi, špinavá, nebo s ní někdo špatně zachází, máš pocit, jakoby plakala, ale přitom je to nesmysl. Může jít také o nějaký kamínek, který má pro tebe speciální význam, stejně to cítíš u květin. Ty jsou živé všechny a máš stejný pocit, když jim někdo ubližuje, jako když ubližuje třeba nějakému plyšákovi, do kterého jsi už otiskla svoji energii.
Pak tě to nutí jít, zvednout ho, omluvit se mu, pohladit, položit hezky zpátky na poličku, nebo do nechat vyčistit. – To je přesně ono.
Osobně vlastním také pár věcí, do kterých přišel nějaký konstruktivní duch časem a mám tu i pár takových, za které jsem i o ochranného ducha prosila a je tam.
Jestli ses dívala třeba na nějaký díl toho mého amatérského divadla, které občas dávám na web,
Alutyjátr
Tak duchové jsou skoro ve všem, co se tam míhá. – Vendelín, Arnoštek, víla, hlavně ten velký bílý Medvěd, toho už mám hodně let. V něm je bytost, díky které si nedovolím ho někde pohodit. Dokonce jsem mu domlouvala, když jsem ho po letech potřebovala dát vyprat, že to bude dobrý, že zase bude krásnej a že se mu za pračku dopředu omlouvám. – Nikdy jsem si nehrála s barbínama, nesnášela jsem už odmalička všechny plastové panenky, ale pár plyšáků jsem si přesto oblíbila a mám k nim úctu dodneška.
Dokonce – možná to taky znáš – jsem jako malá zvedala panenky a hračky jiných dětí a tajně se jim omlouvala, protože mi jich taky bylo líto. – Nebyly moje a jejich majitel na to kašlal, ale já si nedokázala pomoct. I v jejich hračkách byla energie, která na celé dění reagovala.
Na tomto principu fungují i křišťálové lebky – vědění a duchy do nich uložili lidé, generace dávno před námi. Nebo rituální a posvátné předměty, které stráží ten či onen duch. – To nejsou kejkle nějakých starodávných páprdů, co věřili v nesmyslný posvátný kus šutru. – To jsou zkušenosti, moudrost našich předků.
A jak vidíš, všichni tohle umíme celý život. Nemáme sice rituální předměty a křišťálové lebky, nevoláme do našich věcí duchy cíleně, ale děje se to. A jsem ráda, že jsou tady pořád lidé, kteří to umí vycítit a kteří si na to umí přijít sami. – Mimochodem něco pravdy na tom tvém andělovi taky bude. Ta éterická bytost tě má totiž ráda stejně tak, jako máš ráda ty tu hračku.
Hodně štěstí 🙂
Alue
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Poradna: Nezařazeno” – ZDE
• Máte otázku, se kterou vám mohu pomoci? Ptejte se do ►mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Aluško, moc díky za zajímavý článek. Už při…
-hajcus.ka Tohle je pěkný článeček. Mě se dříve týkal…
-lenka f Manželka od Martina Urzy je lékařka, pracuje v…
-dotaz Viděl jsem už všechny zde zmiňované opeřence i…
-myop