Tento článek je jedenácté pokračování série o kamenu Čintamani. Pokud jste nečetli 1. díl, doporučuji vám se k němu vrátit, abyste chápali kontext. První díl zde: Kámen Cintamani: Blogger Cobra ušil past na lidstvo | 1.díl
Další zajímavá stránka je o Evženu Berezikovi a zde se píše:
,,O kameni Cintamani napsal Nikolaj Rerich ve své knize „Starověké legendy“ (kapitola „Dar Orionu – Legenda o pokladu světa“): V dávných dobách spadl ze vzdálené hvězdy nádherný kámen. Na místě, kde se objevil, byla založena Šambala, Pevnost světla. Dodnes je tento kámen uchováván zde na věži Rigden-Jyepo ve zvláštní místnosti.“
Pak text popisuje, jak Cintamani obdržel král Solomon, ale byl hamižný a dovolil si kus z kamene ulomit a vsadit do prstenu, aby mu patřil navždy. Patrně věděl, že každý vládce ten kámen dostává podle smlouvy pouze dočasně. Tím porušil smlouvu o používání kamene a byl za to potrestán. Jeho chrám v Jeruzalémě byl zničen v roce 586 př.n.l. babylónským králem Nebuchadnezzarem II a přeživší obyvatelé byli zajati.
Text poté opakuje nám již známá jména dalších vlastníků kamene, novinkou je Romulus, zakladatel Říma.
Dále se tex zmiňuje o N. Rerichovi, který roku 1924 namalaoval obraz s názvem ,,Poklad Světa: Cintamani“.
Na obraze vidíme býka, jak na zádech nese slavnou schránku z kůže krále Solomona, ve které je uložen Cintamani, nad kterým hoří plamen.
Jeho syn Světoslav pak namaloval obraz samotného Nikolaje, jak drží v ruce schránku s kamenem:
Kámen přicházel k lidem a zase je opouštěl, v závislosti na tom, jestli plnili danou smlouvu o zacházení a používání.
Helena Blavatská ve své knize „Hlas ticha“ napsala: ,,Znak uctívačů Šivy, patrona všech jogínů, je černý kruh. V současnosti je považován za symbol Slunce, ale ve starověku zobrazoval hvězdu zasvěcení. A přišel pouze k těm lidem, kteří byli v určitém stavu vědomí, kteří se zvedli nad omezení tělesné existence.“
Připomínám, že Šiva je hinduistický bůh a ničitel vesmíru. Šiva Nataraja – Král tance který ničí svět aby mohl být znovu obnoven. Je to démon, jehož socha je dokonce umístěna v CERNu. A černé slunce, neboli Schwarze Sonne, už bylo vysvětleno v archivní sérii ,,Saturn v okultní symbolice.“ (1. díl zde) Seriál moc dobře nerozchodil automatický přenos při stěhování webu tak mi z něho zmizela většina obrázků, ale kdo ho tehdy nestihl, doporučuji přečíst. Černé Slunce je symbol temného boha Saturna, neboli Antikrista. Je tedy zcela jasné, o čem vlastně Blavatská psala. Psala o příchodu temného boha do života významných osob minulosti, aby jim pomohl k moci, slávě, válkám a zničení co nejvíce lidských životů. Blavatská zde odhaluje, že kámen Cintamani představuje sílu černého slunce, které se jeho prostřednictvím spojuje s lidmi.
Pokračuju dál překladem: ,,V předvečer příchodu 21. Století byl Cintamani seslán rusovi Evženu Berezikovi. Kámen se u něj objevil v listopadu roku 1990 během večerní modlitby přímo na jeho oltáři a byl u Berezika až do prosince roku 1993. Cintamani odešel v den, kdy Evžen podle svých slov obdržel zasvěcení do sedmé nejvyšší úrovně kosmického vědomí.
Berezik sdílí své dojmy: „Vlastnit Cintamani kámen bylo radostné a zároveň vzrušující. Kámen je živý, má bezprecedentní sílu kosmické energie a neustále z něj vychází silný proud informačního pole. Kámen čas od času změnil svůj tvar a hmotnost. V jednu chvíli mohl vážit 83 gramů a v jiném případě, zjevně když v jeho struktuře, směřující k tokům Kosmu, došlo ke gravitačním a energetickým změnám, jeho hmotnost dosáhla 20 kilogramů.“
Jednou kámen, přímo před Berezikovýma očima, vyletěl svisle nahoru nad stůl, na kterém předtím ležel. Poté pokračoval vodorovným letem okolo místnosti a když přistál na okenní parapet, začal zvětšovat svůj objem na velikost fotbalového míče. Současně z něj vycházelo šumivé praskání, se zářivým prstencem, který svítil v kovově namodralém odstínu, s perleťovým nádechem.
Takto změněný plazmový artefakt se poté vrátil ke stolu, kde ležela geografická mapa Střední Asie (v této době psal Berezik historický román o kampaních Tamerlane) a vznášel se nad jedním z geografických bodů v Pamíru. Podle Berezika tehdy Cintamani označil umístění pozemské Šambaly. Evžen to okamžitě namaloval, dané místo v Pamíru skutečně našel a tři roky tam žil duchovním životem, spolu se svým Cintamani kamenem. Takže ho tam vlastně Cintamani zavedl, aby se Berezik mohl setkat se svými učiteli – správci kamene, o kterých jsem psala v předchozích dílech.
Jeho obraz se jmenuje: „Kámen Cintamani označuje Šambalu“.
Berezik prohlašuje, že tento „kosmický posel“ kámen Cintamani opustí ,,osvícenou“ osobu, když kolem ní vytvoří stejný plazmový informační potenciál, která má i sám kámen. V tuto chvíli daná osoba, která byla takto přetransformována a přeformátována na úrovni informačního pole, vytváří nejsilnější energii na planetě … Pouze, jak přikázal Stvořitel, je nutné ji tiše používat.“
Tím Berezik prakticky vysvětlil, jakým způsobem kámen působí na své majitele a jak napadá jejich energo-informační pole. Nejenom, že člověka napadne destruktivní energií, ale nepřestane, dokud tohoto člověka zcela nezmění a nepřepíše. Není tedy divu, že lidé, kteří kámen mají, jsou z něj buď nešťastní a snaží se ho intuitivně zbavit, nebo je jim s ním sice dobře, ale začnou být strašně zlí, jak vám ukážu v dalších pokračováních tohoto seriálu. Nic se nedá uspěchat.
A kdyby vás zajímalo, jak pan Berezik vypadá a co dělá, zde je menší okénko:
Evžen Berezikov (Евгений Березиков) se narodil 30. srpna roku 1935 v chatě lesníka v oblasti Tomsk na Sibiři. Pak přišla válka. Otec odešel bojovat a jeho matka byla raněna během útoku Němců a odvezena do nemocnice. Díky tomu skončil na šest let v Kazachstánském sirotčinci. V roce 1947 ze sirotčince utekl aby našel své rodiče a žil dva roky jako bezdomovec. Putoval po světě a nakonec se usadil v Taškentu, kde pracoval pro místní za jídlo a noclech. Když měl volno, chodil do místní knihovny a studoval co šlo.
Až v roce 1950 ho nalezla matka, která mu oznámila, že otec zemřel u Leningradu.
V roce 1954 byl převelen do řad sovětské armády. Sloužil ve skupině sovětských sil v Německu jako řidič tanku.
Když se pak vrátil domů, pracoval v továrně na výrobu sádry, vstoupil do strany, hodně četl, maloval a začal se zajímat o spiritualitu. Ta jeho překvapivá cesta do Pamíru byla o potřebě duševně se očistit a není divu, když prožil tak neuvěřitelně těžký život.
V Pamíru žil tři roky v poustevně, kde se údajně velmi aktivně zaučovala a zasvěcoval. V textu není jasně řečeno, kdo ho konkrétně učil, ale soudě podle toho co už víme, to pro nás není těžké uhodnout. Dostal také jakýsi ,,ingot“, ve kterém byl ,,program otevření sedmi energetických center, zakódován na cestě transformace všech živých a neživých, jak na Zemi tak ve vesmíru“.
Stal se zasvěceným a aktivně promlouval s ,,božími posly“, jmenovanými jsou: Enoch, Abraham, Zarathustra, Buddha, Lao Tzu, Mojžíš, syn Boží Ježíš Kristus a prorok Mohamed. (No samé konstruktivní postavy!! Je jasné, jakého ,,boha“ jsou to poslové! Boha černého slunce!!)
Vydal 35 knih a stal se uznávaným ruským spisovatelem.
Všimněte si i toho velikého kříže na hrudi.
Od roku 1994 do roku 2011 navštívil Berezikov pod vedením satana svého ,,pána“ všech šest kontinentů Země a údajně zde otevřel sedm energetických center planety, ,,aby se do transformace a nanebevzetí zavedlo celé lidstvo“. Těmito místy jsou:
1994 – centrum srdce – Jeruzalém
1995 – centrum hrdla – Rusko, Altaj
1996 – duchovní centrum – Tibet, Lhasa
1997 – centrum solar plexu – Egypt, Giza – Cheopsova pyramida
a Mexiko, Teotihuacan – pyramida Slunce
1998 – temenní centrum – Severní pól Země, Rusko, St. Petersburg
2003 – centrum ohně – jižní pól Země, Antarktida
2005 – centrum zrodu – Srí Lanka, Mount Adam
Podle názvů to vypadá, že Evžen tyhle rituály pojal jako zakletí Země v symbolice osoby, kdy každé centrum představuje nějaký ,,orgán“. Nemůžu si pomoct, ale nápadně mi to připomíná současný projekt zakopávání Cintamani do Země, do vzoru mřížky. Dokončují dnešní new age fanoušci to, co kdysi Berezikov začal? Jde správcům kamene o to, rozšířit ho co nejvíc po světě? Dávat ho v minulosti pouze vybraným válečníkům už je pasé, takže se mění taktika a jdou na to hromadně?
Životopis Evžena je opravdu nekonečný (nebudu to překládat celé) a není divu, protože je mu dneska už 85let a očividně si ho napsal sám. Takže tím Evženovo životopisné okénko končí a posuneme se dál…
© Alue K. Loskotová, www.aluska.org 2020
Poslední komentáře
-Alue K. Loskotová Mě se líbí jak lidi vůbec nechápou tvárnost…
-sm Děkuji za nádherný článek.
-Pavel Mne sa to točilo hneď ako som to…
-mariankosnac Silný makeup v běžném každodenním režimu, který není…
-Alue K. Loskotová