Kde je moje tělo? (1.díl)

8.1.2014 v Zážitky 12

Třídílný zážitek mé astrální cesty, kterou považuji za velice podařenou.

Nechť mám všechny další výlety podobně plodné…

1. díl

Dnešní zážitek by nikdy nebyl tak úžasný, nebýt mých přátel, co mi řekli o knize ,,Cesty mimo tělo„. Ještě ji nemám celou dočtenou a bude třeba si ji přečíst znovu, ale moc mi tato kniha pomohla.
Už mnoho let se potýkám s problémem, že sice vylezu z těla, ale nic nevidím a pak mi chybí potřebná teorie k tomu, abych věděla, jak se mám v astrálu chovat. Chyběly mi znalosti technik. Jak se v astrálu udržet jak v něm splnit nějaký úkol.
Byla jsem vždy odkázaná čistě na svoje pokusy, protože mi nikdo nikdy nic užitečného neporadil. Buď tomu nikdo vůbec nerozuměl, ani pořádně nevěděl o co jde, anebo se teprve marně pokouší vyléz ven z těla. – Takže se nebylo od koho učit. Ani jsem nenarazila na vhodnou literaturu… To se ale teď změnilo.

Všechno co jsem kdy našla na netu mi nikdy nefungovalo a taky to bylo úplně k ničemu, protože se všechno neustále zaměřuje jenom na vylezení z těla. Co máme ale dělat potom, už nám nikdo neřekne. A díky tomu se nemáme jak rozvíjet. Ten kdo umí cestovat, prostě zamrzne na mrtvém bodě a jeho cesty jsou nahodilé, zmatečné, plné chyb a pak zbytečně krátké.

Zážitky jsou to sice úžasné, ale bez potřebné teorie si nakonec cvičící připadá spíš jako hadrová panenka ve větru. – Neví co má dělat potom.
Kniha Cesty mimo tělo je to nejúžasnější, co jsem kdy mohla číst o astrálním cestování. Je to celé jenom holá teorie popisující mechanismy – jak to všechno vlastně přesně funguje a proč – a techniky… Techniky úplně na všechno a je jich tolik druhů, že si z nich člověk může dokonce i vybírat.
Když jsem se tedy konečně prokousala teorií pro začátečníky a pokročilé, když jsem se konečně pročetla přes techniky pro vstup do fáze (,,fází“ kniha označuje souhrnně astrální cestování. Je to v podstatě synonymum, které se mi líbí, tak bych ho ráda převzala i do svého slovníku), KONEČNĚ jsem se dostala k technikám pro udržení se ve fázi, stabilizování stavu a hlavně JAK ZÍSKAT VE FÁZI ZRAK!!!! – HEURÉKA!!!!


(Netvrdím, že postupy pro začátečníky a pokročilé pro vystoupení z těla bylo pro mne vyloženě zbytečné číst, protože je v tom schovaná kopa souvislostí, které je dobré vědět a taky je tam spousta dobrých tipů, takže se díky tomu teď mnohem snadněji vylézá z těla i mně. Prostě mi to rozšířilo obzory, díky tomu i možnosti. Víc rozumím co jak funguje a co jak vyvolat. – Takže rozhodně nelituji ani jediné přečtené stránky v knize.)

Když jsem si v knize přečetla jak na to, neskutečně moc jsem se vzrušila a chtěla to okamžitě zkusit! Odpověď na můj hlavní problém byla tu! Hurrrráááááá!!!!!

Takže jsem si vytvořila podle knihy nový plán cesty, již řádně vyzbrojená obrovskou škálou rad, metod a doporučení, které mi kniha dala. – Opravdu ji miluji. Je to sice bohužel jen v .pdf, ale fyzické vydání by si fakt zasloužila, je to poklad! Moc ráda bych ji měla fyzicky.

Můj plán vypadal takto: Vylezu ven z těla vykulením – protože mi to jde nejlíp a je to navíc sranda – pak hned použiju tu techniku pro získání zraku.
Což je v podstatě technika pro prohloubení fáze… U toho bych se s dovolením zastavila, abyste mě v pozdějším výkladu pochopili:

Když člověk vchází do stavu astrálního cestování slepý, znamená to, že jeho stav fáze je příliš mělký. Není dost hluboký, protože v hlubokém člověk vidí.
Já spím strašně mělce a probuzí mě i když hrášek na zem spadne. Sice jsem v tomto docela dost šikovná, ale mám díky tomu hodně ztížené podmínky. Docela ráda bych, aby někdy v budoucnu, až trochu zestárnu – jestli se toho dožiju – začal být můj spánek o něco tvrdší. Pak by se mi určitě lezlo ven z těla lépe (se zrakem), ale zase na druhou stranu když spíte hodně tvrdě, tak jste už moc hluboko po hladinou vhodnou k cestování a tím pádem nevycestujete, ani si sebe neuvědomíte.
Takže moje nevýhoda je zároveň i výhoda. Spím mělce a díky tomu snadno přecházím do fáze. Tvrdí spáči lehnou, usnou, ani atomovka je neprobudí a nic…. Prostě vytuhnou a ráno ani neví, co se jim zdálo.
To je přesný opak mě, já dovedu ráno povídat alespoň hodinu o svých snech, což je další důležitý předpoklad pro dobrého cestovatele. Kdo si své sny nepamatuje, ten si je neuvědomuje a kdo si je neuvědomuje, ten se přes ně nemůže dostat ven do astrálu. A kdo nezvládá ani tuto nepřímou techniku pro vstup (přes sen), ten nezvládne ani přímé techniky. Má to logiku a posloupnost.
Proto vstávám až za hodinu, potom co se probudím. Já totiž tu hodinu analyzuji své sny. A když mě někdo vyruší, nebo mě vytáhne dřív, tak jsem někdy i nakrknutá, protože si to potřebuji srovnat a domyslet. Takže se na mě nesmí ,,hrrr šup honem, dělej, už je pozdě“. – Jeden z důvodů, proč mám trauma ze školní docházky.

A teď bych tedy přistoupila k samotnému popisu zážitku:
Ten večer se mi usínalo dost blbě, měla jsem hlavu plnou myšlenek. Většinou je to problém, protože pak člověk necestuje. Nejlíp se mi cestuje, když jsem unavená a spím dobře, ale teď jsem se celou noc převalovala. Podezřívám tvrdou matračku, tlačí mě z ní totiž kyčel a rameno… A čím jsem starší, tím víc mě tlačí. Asi to bude tím. Pocity tvrdosti mám už několik měsíců v kuse a nemůžu najít dobrou polohu.
Musím si koupit měkčí, v zájmu vědy 🙂 – Už jsem velká holka, tak si to můžu dovolit.

Svůj zážitek bych časově určila na cca 3.-5. hodinu ranní, odhadem.
Zdálo se mi zrovna, že letím nad takovou lesní cestou, která je široká, je tam mokro – asi padla rosa – a všude je krásná příroda. Zelená travička rostla i na té cestě a celkem hustě. Okolo stromy, trošku mlha.. Bylo to moc pěkné.
Jak tak letím, přišlo mi to nějaké divné. A prostě jsem si rovnou řekla: ,,HELE JÁ SPÍM!“
V tu ránu se let zastavil a já přistála u veliké břízy. Byla nádherná. Měla celkem čtyři tlusté kmeny, každý rostl trochu na jinou stranu a v podstatě tvarem připomínala starou lípu. Byl to opravdu nádherný strom, ale bohužel bříza takhle normálně neroste, takže ho v ,,reálu“ asi těžko potkám.

Obcházím tu břízu a přemýšlím, jak se co nejrychleji mám dostat do astrálu. Nechtěl se mi ztrácet čas ve snové realitě, protože můj mozek byl v ideálním pohrouženém stavu pro vycestování.
Obcházela jsem pravotočivě pomaličku tu břízu, dotýkala se jí a snažila si představit, že se tam objeví nějaké dveře. A že jimi projdu a dostanu se ven ze snů do fáze.
Dveře se sice neobjevily, ale když jsem strom obešla celý minimálně jednou, tak se skutečně spánek přerušil a já cítila, že ležím na posteli.
Hezky načatá, tak akorát vylézt ven z těla.

Tak si říkám ,,hup šup ven“, snažím se hned vykulit… Ale něco mě zadrželo a k výstupu nedošlo.
,,Co to?“ říkám si… Po chvíli mi došlo, že jsem omylem mírně zatla levé stehno… Sakra stehno! – Stehno mi pokazilo zábavu!
Trošku mě to dopálilo, ale říkám si ,,uklidni se a udělej si nový pokus“… Už totiž vím jak správně na to, právě díky knize Cesty mimo tělo 🙂
Zkusila jsem techniku napínání mozku (popsanou v knize), ale nezabrala. Nepovedl se ani opakovaný přímý výstup ven. Bohužel jsem na to byla už moc probuzená.

Tak jsem jenom chvilku ležela a nechala mozek znovu částečně usnout.
Ve chvíli, kdy jsem přestávala vnímat, slyšela jsem zvuky, viděla obrazy a pomalu přicházel spánek, jsem intuitivně vyhmátla správný okamžik.
,,Teď nebo nikdy,“ prolétlo mi hlavou a silou vůle jsem se vykulila ven z těla.

Povedlo se mi to ukázkově, ale odpojit nakonec i nohy šlo trochu pomaleji, jakoby ,,ztuha“.
Měkce jsem přistála skulená do klubíčka na zem vedle postele.
Chviličku jsem ležela schoulená a uvědomovala si svoji novou realitu.

Zase jsem nic neviděla, ale hmat tu byl. Hned jsem věděla, že mám velice mělkou fázi, takže jsem okamžitě začala ohmatávat všechno kolem sebe.
To je technika pro prohloubení fáze a měla by vést k získání zraku… logicky.

Klekla jsem si na čtyři a lezla po koberci jako batole, kousek pryč od těla, aby mě to nenacuclo zpátky. Kniha navíc říká, že když zůstaneme dlouho v podobné poloze, ve které máme i fyzické tělo a jsme blízko u něj, tak nás to může vrátit.
Já spím na zádech – jako správný intoš – ale pro jistotu jsem na to pamatovala.

Hmatala jsem tedy první koberec. – Byl měkký, měl delší chlupy než ve skutečnosti… Bylo to fajn.
Pomalu jsem dolezla směrem k oknu a konečně se postavila. – Nahmatala jsem radiátor. Dost mě pobavilo, že radiátor tam sice je, ale je tenký. Má tak 5 cm na tloušťku… S tím by člověk vytopil leda tak starou Blažkovou.

Astrální svět je v podstatě projekce naší mysli. Není v něm nic a přitom je tam všechno. Co čekáme, to v něm bude, tedy alespoň tak nějak zhruba. To znamená, že podle hloubky fáze je naše realita buď k nerozeznání od reálu, nebo taková pokřivená, surrealistická, jako obrazy Salvatora Dalího. Může v ní ledacos přebývat i chybět, člověk nikdy neví co se zjeví, a co mu tam mozek podvědomě promítne. Čili jsou možné i rozměrové rozdíly předmětů.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Kam dál:

Otevřít rubriku ,,Zážitky: Astrální cestování“ – Zde

Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org

• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE

• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!

• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.

Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Fred 2014-01-08 10:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Další souvislosti jsou zajímavě popsány v tomto 33min filmu:

Ikona diskutujiciho Martin 2014-01-08 10:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

:O! Tak todlensto hned stahuju do své čtečky! (Z monitoru mě bolí hlava :P, to je supr příručka.)

Ikona diskutujiciho Zoe 2014-01-08 11:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

díky alue. mám problémy při pokusech o astrální cestu takže si přečtu tuhle knihu. Děkuji 🙂

Ikona diskutujiciho Ameline 2014-01-08 13:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Knížku čtu, ale zatím jsem se tam nesetkala se svými problémy – fyzické předměty jsou pro mě nehmotné a já jimi proplouvám (někdy se snáším i dolů podlahou) a nejsem schopná změnit polohu těla, jen se prostě tak mírně vznáším prostorem, často nekontrolovaně. Většinou jediné, co ovládám, je zrak a mysl.

Ikona diskutujiciho Amy 2014-01-08 14:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zajímavý. To já mám zase tvrdý spánek, že mě nikdo nemá šanci vzbudit, ale sny si i přesto pamatuji, jen po probuzení musím ještě nějakou dobu ležet a být v klidu a nad ničím nepřemýšlet a vybaví se mi všechno co se mi zdálo. :-)

Ikona diskutujiciho Sisi 2014-01-08 19:43:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško a jak si přišla na to,že není knižně ta kniha vydana?Jestli je to od autora Monroe Robert A. tak je třeba na inter.stránce _Knihy Dobra je skladem.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-01-09 10:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: ne, to není ona.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-01-09 10:34:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Můj laický názor je, že je to pravděpodobně způsobené příliš mělkou fází. Ty máš problémy s tímto, já zase s očima. Takže se musíš naučit dělat vhodné techniky na tvoji situaci jako já.

Ikona diskutujiciho Ameline 2014-01-09 14:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: Já jsem ztuhlá v pozici, v jaké ležím, jen nastojato. Snaha o pohyb je neúspěšná a nakonec mě probudí. Většinou mám svou pozici v prostoru pod kontrolou minimálně. Pro mě asi jen jak tam psali to pozorování předmětů. Na zrak si stěžovat nemůžu, mám mimořádně široký úhel (takovejch 300° bych řekla…) a předměty v pokoji mi nepřekáží vidět ty za nimi :). Věci cítím jen jako mírné zhuštění vzduchu.

Ikona diskutujiciho Alue 2014-01-09 17:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: zkus vědomý výstup z těla. Já když jsem se najednou nahodile probírala mimo tělo, tak jsem jako dítě taky nebyla schopná to řídit. Přesně jak popisuješ. Ale když se rozhodneš  a vylezeš schválně, tak to je jiné. – Alespoň to je moje zkušenost. Třeba tvoje bude podobná.

Ikona diskutujiciho Ameline 2014-01-10 11:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: Vyzkouším… vždycky to vzniklo spontánně, když jsem se z nějákého důvodu rozhodla probudit z lucidního snu. Já jsem od přírody pasivní pozorovatel (což jsem teda dotáhla na docela dobrej level), ale jak jde o to, něco skutečně dělat… ou jé…

Ikona diskutujiciho Raja Luthriela 2014-01-11 16:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Je to jasný. Salvator Dali taky mohl astrálně cestovat a pak to kreslil.

Napsat komentář: Ameline Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek