2. díl
,,Napravo od radiátoru bych měla nahmatat potos“, napadlo mě.
Šmátrala jsem dál… Skutečně, liána rostliny tam byla… a byla tam i moje knihovna. Tohle bylo na svém místě.
V tuto chvíli už jsem směřovala dál, doleva, směrem pryč od postele.
Nahmatala jsem velikou skříň, dvoudveřovku. Ale nebyla moc hluboká, protože jsem levou rukou dosáhla na její zadní stranu (opět jiný rozměr než jak to bylo doopravdy). A tam jsem nahmatala něco, co doteď vůbec nechápu.
Byl tam jakoby přilepený takový kulatý vystouplý bod, asi 3x3cm… A měl hladký plyšový povrch.
Dvakrát jsem ho zmáčkla prsty a ohmatala, ale nic mi to nepřipomínalo. Z nějakého důvodu jsem získala dojem, že tu divnou malou věc trochu vidím, i když jsem se logicky musela dívat do skříně a že to divné malé měkké cosi má citronově žlutou barvu. (Schválně jsem zvědavá, jestli to tam bude i příště.)
Nechala jsem to raději být, protože příliš dlouhé zamyšlení, nebo stání a neaktivita může vést k nečekanému výstupu z fáze. (taky dost důležité vědět!) Dál jsem to tedy neanalyzovala.
Otočila jsem se směrem do pokoje a skutečně, otevřel se mi zrak!
První to bylo jako noční vidění (nemám na mysli termovizi, ale černobílý zrnitý obraz bez barev).
Taky se mi první obraz trochu houpal, asi jako když jdete ožralí… Pak se stabilizoval, šero trochu ustoupilo a šly jemně rozeznat barvy.
Dostala jsem velkou radost a v duchu pěla chválu na Michaela Radugu, autora té cestovatelské příručky. Je to borec, všechno co poradí, fakt funguje! 🙂
Rozhlédla jsem se po pokoji… Vzpomněla jsem si na svoje tělo, chtěla jsem se podívat, jak tam leží v posteli, jako kus mrtvého masa, beze mě…
Kouknu na postel, ale ,,CO TO DOPR! – NIC TAM NENÍ!“
Sleduji tu postel a nestačím se divit.
Nejenom že moje tělo tam nebylo (asi šlo taky někam na výlet), ale postel byla navíc rozválená a peřina odkrytá… A aby toho nebylo dost, tak na té posteli bylo ledabyle pohozené moje modré dvoudílné pyžamo, ve kterém za normálních okolností právě teď spím.
V tu chvíli mi to s tím pyžamem nedošlo, ale když si to člověk rozebere logicky, tak já jsem asi astrální nudistka. Dost škoda, že mě nenapadlo ohmatat sebe samu.
Za prvé je to další dobrá metoda na prohloubení fáze a získání zraku a za druhé by mě fakt moc zajímalo, jestli bych na sobě něco měla, nebo jestli bych byla bez pyžama?
Jestli jako doopravdy pobíháme po astrálu nahatí, nebo v pyžamu, nebo jak?
Každopádně pyžamo tam bylo, tělo ne… Sprosté tělo… Člověk ho chvilku nechá bez dozoru a ono se hned někam zatoulá.
Tohle však byla začátečnická chyba. Příliš dlouhé zamyšlení vede k narušení astrálního cestování, takže se mi zase zamlžil zrak, cítila jsem ztrácení okolního prostoru a tah zpátky.
Rychle jsem si vzpomněla na další techniku pro udržení fáze a to bylo otáčení se dokolečka. Prostě rotace… Při četbě knihy mi to přišlo jako blbost, ale teď se mi to hodilo, tak jsem to rovnou otestovala.
Udělala jsem dvě pravotočivé otočky a v tu ránu se můj zrak vrátil i s barvami. – FUNGUJE TO!
Stála jsem sice o kousek vedle, blíž k posteli, ale zastavila jsem svůj návrat. Povedlo se.
V tuto chvíli nastal ale jiný problém a to ten, že už jsem nechtěla být v tom pokoji a chtěla jsem zkusit techniku přesunu. Jak se ale ukázalo, tak na techniky přesunu je ještě moc brzo, protože je nedávám správně a vedou k výstupu z fáze.
Stála jsem vedle postele, koukám na okno a zatoužila jsem se za někým přesunout. (Za tím stejným, jak jsem ho minule netrefila a nahmatala někomu cizímu nohy…) Doufala jsem, že to tentokrát půjde.
Natočila jsem se správným směrem a rychle myslela, jak se přesunout. Zvolila jsem si ale špatnou techniku.
Totiž pro teleportaci je třeba v AC zavřít oči, s otevřenýma se totiž nelze teleportovat, dají se ale použít jiné metody. Já chtěla zkusit právě teleportaci… (na tu se příště vykašlu, všechno vždycky pokazí)
Je vtipné, že získat zrak mi trvalo určitou dobu a musela jsem vynaložit správné úsilí. K zavření očí ale v astrálu stačí prostě jenom ,,zavřít oči“. – To jde stejně snadno jako ve fyzickém těle.
Když je ale stejným způsobem chcete zase otevřít, tak otevřete fyzické, čili dojde k výstupu z fáze. To znamená, že pro znovuzískání zraku je třeba zase dělat techniky pro prohloubení stavu (hmatání, otáčení a další). Logicky je tedy lepší nepoužívat metody, při kterých je nutno zavřít oči. To totiž pak vyhazuji svoji práci oknem.
Vtip je taky v tom, že pro udržení stavu fáze je nutné neustále provádět techniky pro její prohlubování. Čili minimálně hmatat, ideálně po sobě, nebo třít o sebe ruce.
Takže je to fakt věda a musí se to nacvičit. Já ale svůj skluz doženu rychle, teď když mám ty správné vědomosti, tak to určitě půjde jako po másle.
Zavřela jsem oči a vizualizovala si svoji oblíbenou osobu…
Najednou jsem skutečně cítila, že se moje tělo přesouvá, jenomže přesun trval strašně dlouho…. Pak mi to začalo být divné, tím jsem ztratila správnou koncentraci a uvízla jsem v tom stavu přesunu. Nic jsem neviděla, jen jsem pořád cítila pohyb.
V tomto stavu ,,ničeho“, kde se nedá hmatat, jsem nevěděla, jak tuto chybu spravit?
V postatě jsem nebyla připravená na tak rychlé a snadné úspěchy. Můj původní plán byl prostě získat zrak. Co dělat potom, už jsem promyšlené neměla. Jenomže to je klíčově důležité.
Člověk se nejenom musí koncentrovat (protože celé AC i cesty jsou jenom o našem mozku, o naší vůli, o koncentraci a o síle naší mysli), ale taky musí přesně vědět, co chce v astrálu dělat, jak to chce dělat a co bude dělat v případě, že něco nepůjde podle plánu…
Nedomyšlené kroky vedou k chybám, chyby vedou k výstupům z fáze a příliš dlouhé nicnedělání také.
Takže půlminutu tam využijete strašně rychle a pak se snadno dostanete do situace, kdy nevíte co dělat dál. Tak vymyslíte zase nějakou blbost, provedete na to nevhodnou techniku, dojde k chybě a jste zpátky v těle… Takže plánování je strašně moc důležité.
Také je moc důležité vždy po cestování správně analyzovat svoje chyby a pak se jim snažit vyhnout… Což v podstatě dělám, vždycky se snažím rekapitulovat co se stalo a přemýšlím, jak to udělat příště lépe. Akorát místo snového/cestovatelského deníku používám svoje webovky.
Že uvíznu v teleportaci, to jsem fakt v plánu neměla.
Když ten stav ,,ničeho“ trval už přes 10 sekund (to je ve fázi v podstatě věčnost), nemohla jsem v tu chvíli vymyslet žádnou vhodnou techniku.
Po bitvě je každý generálem, měla jsem zkusit seskok hlavou dolů, ten by měl vést k vytvoření nového prostoru a přerušení chybné reality, ale člověk nikdy neví, kam vlastně doskočí… a navíc mě to v tu chvíli prostě nenapadlo. Taky jsem mohla zkusit ohmatávat sebe samu, to by třeba pomohlo…
Když jsem tu techniku (skok po hlavě směrem dolů) v knize četla, myslela jsem si, že ji nebudu potřebovat, protože tak moc daleko ještě nejsem. (Spletla jsem se a podcenila jsem se.) Tak jsem jí nevěnovala moc místa ve své mysli a díky tomu mi nevyskočila ve chvíli, kdy byla potřeba. Ups.
Celkově jsem nebyla nachystaná na to, že bude fáze trvat tak strašně dlouho, že mi budou techniky tak skvěle fungovat. Byla jsem vždycky zvyklá na nechtěný návrat, ale teď když vím jak se mám zastavit, je to o něčem úplně jiném! Objevuji nový svět! Jsem Kryštof Kolumbus ve své vlastní astrální projekci!
Takže je tato chyba v podstatě logická. – Neuvážené nápady vedou k chybám.
Poslední dobou, když si to ale zvážím, dělám pořád jednu a tu samou chybu – otevřu oči – nic mě nenacucne zpátky násilím, ale pokaňhám si to vždycky sama. Takže si to musím zakázat. Už nikdy žádné otevírání očí, leda by mě tam přepadl nějaký reptil. To potom jo… Ale jinak už to dělat prostě nebudu, musím si to už konečně zapamatovat.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Zážitky: Astrální cestování“ – Zde
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
Poslední komentáře
-Jarka Děkuji všem výborně. M.Šípova
-Michaela Babička ví moc dobře. Taky jí přece bylo…
-Alue K. Loskotová Mě se líbí jak lidi vůbec nechápou tvárnost…
-sm Děkuji za nádherný článek.
-Pavel