Když Aluška letí k nebi…

5.11.2009 v Zážitky 0

Povedlo se mi po delší době luxusní astrální cestování. Jako vždy uprostřed noci, nečekaně, ale bylo bájový 🙂

Zrovna se mi zdál sen, že jsem kdesi u lesa a najednou se tam zhmotnil obrovský černý harvan, který měl takový zlý kukuč. Byli tam se mnou nějací dva kluci, kteří okamžitě vzali nohy na ramena a byli v čudu. Mě napadlo, že mám zdrhat až když se to zvíře zlověstně na mě rozletělo. Snažila jsem se vydrápat do zalesněného kopce, ale nějak mi to nešlo.

A v tom rozrušení jsem se probrala ze svého snu a najednou pozoruji, že ležím na zádech v posteli, nohy překřížené a něco mě tahá za obě ruce.

Necítila jsem vůbec fyzické ruce, ty co jsem cítila byly jasně astrální, protože byly úplně lehoučké a nějaká neviditelná síla mi je pořád držela nahoře a tahala mě za ně ven z těla.

První mě napadlo: ,,AC je nebezpečný…” – Ale pak mě přemluvila moje touha něco zažít a navíc já se poslední dobou pohybuji v tak hraničících situacích, že nějaké astrální cestování mě nerozhodí.

První jsem křikrát zavolala svého andílka. Ale protože voláním se zvyšuje mozková činnost, při které je AC nemožné, po každém tichém zavolání Laureje se síla, která mi držela ruce jakoby oslabila a trochu stáhla. Po třetím zavolání jsem jakoby v dáli fyzických sluchem uslyšela Laurejův hlas, který poznám vždycky. Je takový krásně medový.

To mě ujistilo, že mě Laurej pohlídá, takže jsem si začala vychutnávat začátky své astrální cesty.

Nejdřív jsem ztlumila své myšlení na minimum, abych to nepokazila svojí radostí, jak já to mám ve zvyku. Pořád jsem ležela a cítila, jak mám ruce nahoře a jak se ta síla snaží mě za ně vytáhnout z těla. Jednu chvilku to jakoby šlo, ale potom zase povolila. – Snažila jsem se být jako loutka.

Problém je, že když se silou pokusíte dostat ven, zatnete svaly ve fyzickém těle a tím AC přerušíte. Další problém je, že když nejste v hodně hlubokém AC, ale balancujete jakoby na hranici mezi AC a bdělým vědomím jako to mám já, musíte si dávat pozor na své myšlenky, být prázdní a počítat s tím, že pohádky o tom ,,Něco si přej a ono se to při astrálním cestování stane” jsou opravdu jen pohádky, které při takovémto druhu AC moc nefungují.

Asi po pátém pokusu se to povedlo. Vytáhlo mě to za ruce jakoby napůl do sedu. Vzpomněla jsem si, že při AC to člověka táhne většinou za hlavu, protože je to nejjednoduší a nejpřirozenější. Možná právě proto, že v hlavě máme hlavní energetické duchovní centrum, které sídlí v šišince.

Pokusila jsem se tedy v polosedu sklopit hlavu, aby se síla mohla napojit na moje centrum v hlavě a mohlo mě vytáhnout za ni. – Neumím moc své tělo při AC ovládat, není to žádná sranda, ale sklopit hlavu, aniž bych pohla fyzickým tělem se mi skvěle povedlo.

Najednou mi to pustilo ruce a napojilo se to na moji hlavu, jak jsem očekávala. Pak mě to pomaličku vytáhlo ven, aniž bych musela ještě nějak pomáhat.

Cítila, jsem, jak se pěkně odlepuji od zbytku svého těla… stehna, lýtka, tlapky… a potom frrr!

– Vyletěla jsem pomalu do výšky.

Necítila jsem žádné změny teplot, ani tlak, jenom jak mé astrální tělo stoupalo nahoru, protínala jsem různé energetické proudy, které mě jakoby svými rozdílnými hodnotami hladily po celém těle.

Když to teď popisuji, vidím před očima obrázek sebe jako bílé postavy, která stoupá nahoru k nebi a okolo ní jsou teplé, růžovo-oranžové energie. A přesně i tento obrázek jsem měla v hlavě i během svého letu.

Ale jak už to ta bývá, tak moc se mi líbil ten pocit volnosti, že jsem se začala radovat, tím jsem překročila hladinu mozkové nečinnosti, probudila fyzické tělo a najednou jsem začala cítit na zádech tlak. – Začala jsem se vracet zpátky do té svojí hromádky masa a kostí.

To se mi pochopitelně nelíbilo, stejně tak jako každému, kdo vědomě zažije výlet ven z těla. Lepší, než cokoliv jiného. Cítíte se neskutečně volní, nic vás nebolí, nic vás netrápí. Jste mimo realitu v jemnohmotném světě, v úplně jiné skutečnosti.

Jak jsem se pomaličku začala vracet do hrubé hmoty, napadlo mě pokusit se otevřít oči. – Nevím proč, vždycky při AC mám zavřené oči a nic nevidím. Bohužel ale neumím otevřít oči astrálního těla, vždycky otevřu oči fyzické. – A přesně to se mi povedlo i nyní.

Uviděla jsem škvírkou svého hmotného zraku zvláštní úkaz. Byl to napůl fyzický a napůl jemnohmotný svět, kdy se hmotné okno jakoby rozkládalo na několik jiných svrtev, které se různě překrývaly a celý pohled na místnost byl takový vrstvený a hodně barevně duhový. Vzláštní, zářilo to tam jakoby byl den.

Potom jsem oči zavřela a na chvilku jsem ztratila bdělé vědomí. Když jsem se zase probrala, cítila jsem zrovna, jak se moje astrální tělo spojuje s fyzickým.

Zrovna se propojovala moje hlava a já jsem cítila na obličeji takové zvláštní tlaky a trošku to štípalo.

Teď když na to myslím, vidím před sebou obrázek, jak mi po hlavě lítají takové zlaté jiskry.

Potom jsem se zase propadla do jiných energií, usnula jsem a probrala se až ráno.

Komentáře

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek