Aluška.org: Věděním ke svobodě

Každý člověk je individualita. Jestli jsou lidé, co si to maximálně uvědomují, já mezi ně patřím. Vidím sebe samu jako totální originál a je nepřípustné, aby existoval někdo úplně stejný. Neexistuje, zkrátka ne a ne a ne a ne.. ne ne ne… ne! 🙂

Jenomže tato představa se někdy trošku opiluje dokulata a už není tak tvrdá a ostrá ve chvíli, kdy člověk začne číst dámské a pánské magazíny na internetu, případně ,,časáky”, nebo zkrátka pokecá s přáteli v hospodě o tom, co kdo má rád a kdo se s kým v čem shoduje.

Pak člověk zjistí, že je sice individualita, ale ne až tak moc celosvětově originální, jak by si myslel ještě před pár lety.

Ženská lež číslo jedna: ,,Co by bylo? Nic.”

Typicky omílaná typická lež typické ženské. Že to není pravda? Je to pravda. Já to dělám taky. Někdo mě dlouhodobě štve a já dělám všechno možné, jenom aby se to nějak vyřešilo. Když ale žádné řešení nepřijde, dokonce ani nevidím žádnou reakci na svoji snahu, přijde zásek a potom ten pověstný divný ksicht, který budí otázku: ,,Děje se něco?”

Nejhorší je, když ta otázka nepřijde, čili když si protějšek ani nevšimne, že mám na obličeji TEN KSICHT, co říká, že SE NĚCO DĚJE. Vždycky se něco děje a když se nahodí TEN KSICHT, tak už to hoří.

A odpověď? Když není nálada se s někým přít? – ,,Ne, všechno je dobrý.”

A ženská tajně doufá, že to protějšku dojde… nedojde 🙂

Že to není pravda a že se to píše s časácích a na pochybných serverech pro krácení nudných chvílí? Ne ne, krutá realita. A tu člověka, který je přesvědčen o vlastní ondividualitě pleskne mezi oči, že zapadá do jedné škatulky. Ale ono je jich víc.

Nene, do hospody ne!

Že existuje mladý člověk, který nemá zájem? Ano i ne. Ta doba, kdy mě můj nejlepší kámoš přesvědčoval, že je to nuda sedět se známými a neznámými nad pivem, nebo čímkoliv podobným, smát se, vyřvávat blbosti, vykládat vtipy a dojít domů za tmy, je pryč. Že mě to nemůže bavit? Baví mě to. (pozor, není řeč o opíjení se, ale o společenském klábosení)

Baví mě to jako každého jiného, individualita je v této škatulce také jenom nepodstatné slovo. Já jsem všeobecně ten typ, co si rád sedne, vytasí skleničku, párkrát si cucne a pak se začne řehtat, že mu to vydrží ještě další dva dny.

Je to super a kdo říká, že to super není, tak lže. Je to světské, je to zabíjení času, který by se dal využít na něco důležitějšího… ano i ne. Člověk si smíchem odpočine a těch pár korun za těch pár deci mu chybět nebude. Je to sice paradox, cítit se svěže ve chvíli, kdy vylezete z krčmy s pusou od ucha k uchu, ale je to tak.

Já drbu, ty drbeš, všichni drbeme.

Ženské prý drbou. Brdou často, drbou hodně a drbou rády. Opět trefa do černého. Ani mě se tato vtipná ženská vlastnost nevyhla. Když ke skleničce přidáme pár chutných drbů, celý večer je hned mnohem zajímavější. Člověk se rozčiluje, že se o něm samotném šíří drby, že si lidé vymýšlejí blbosti, snaží se vyzvědět různé věci z jeho soukromí a přitom sám tak moc rád drbe, že se tomu ani věřit nedá. Ještě lepší šok je, když zjistíte, že nedrbou jen ženské, že to úplně stejným způsobem baví i chlapy, akorát oni drbou více hlasitě a více vulgárně.

Svádí se to na ženské, ale děláme to všichni. Proč, na to jsem přišla, až když jsem to sama zkusila. Je to zábavné a někdy to funguje jako kouzlo… podrbáte spolu někoho, kdo vás oba zaujal a když se shodnete, najednou jste si mezi sebou bližší a často se také doberete k zajímavému všeobecnému poznání o lidech a společnosti všeobecně. Drbání druhých je evidentně způsob, jak upevnit přátelství, ačkoliv to zní šíleně.

Takže jak se v člověku změní ta představa o vlastní originalitě, když zjistí, že začíná zapadat do škatulek? Za prvé se tomu říká růst, za druhé si člověk uvědomí, že ačkoliv jsme každý jiný, tak jsme všichni úplně stejní. Existují zkráta škatulky, kam zapadneme občas všichni bez ohledu na to, za jak moc originální a jiné se považujeme. Pocit sounáležitosti je krásný, když jste si vědomi svojí originality, na druhou stranu plout celý život v davu a nikdy nevystrčit ani prst, je dosti smutné a pro mnohé deprimující.

Tolik k mému malému zamyšlení nad sebou a nad všemi zároveň.

Kam dál:

• Další obrázky přírody – ZDE

• Otevřít rubriku ,,Zamyšlení” – Zde

• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/