Laureji, děkuji ti za uspořádání myšlenek :)

25.3.2009 v Zážitky 28

Víte…od doby kdy jsem změnila bydlisko vlastně nemám žádné problémy… až na ty malinké, všední. Už ani vzpomínky mě moc nepronásledují… takže jo, mám se jako prasátko v blátě, akorát jedna jediná věc mi chybí… pomazlit, pohladit od nějaké příjemné konstruktivní bytosti… ale hmotné, protože nehmotné bytosti téměř necítíte na dotek, nemůžete se k nim lýsat, nemůžete se o ně opřít, nemůžete jentak cítit jejich vůni…

Každý večer to zkouším na ,,Mr. Dutá Země”, ale má moc práce, nebo je unavený a chce jít spát a nemá na mě čas. A to zkouším fakt všechno, když se podívám psím pohledem, nikdo neodolá, každý musí Alušku pohladit, protože modrá očka jsou jako magnetky… ale ,,Mr. Dutá Země” má asi nějakou vypěstovanou odolnost 😛 – Když mě i včera večer poslal spát už potřetí za sebou, tak se to ve mě nějak popralo.

Nehci zrácet tvář pohodáře, takže když mě chytne něco divnýho, tak se rychle seberu, izoluji se a vylezu, až když jsem zase v klidu…

Když jsem pochopila, že si zase můžu chuchnout, ucítila jsem pořádný knedlík v krku. – V tu ránu jsem se sebrala a šla k sobě do pokoje. V posteli se mi po tváři začaly kutálek slzy i přes moji snahu se na to celý vykašlat a jít klidně spát a vložit své naděje do příštího dne, nebo večera… ale tentokrát už to nešlo…

Po chvíli jsem zjistila, že ke mě přišel jeden ze skřítků, kterých máme doma hned několik… je vysoký o trošku víc než já, kdoví odkud ho ,,Mr. Dutá Země” sebral… jednoho prý máme od Julky ze Slovenska, prý byl u ní a šel k nám, za lepším 😀 – holt máme doma přírodní bytosti, které odčas dělají docela kravál a utahují si z nás… zavírají koš, nadzvedají nám košile, kytičky, vytahují vysavače ze zásuvky, pijí nám vodu ze skleniček apod… zrovna včera ráno jsem si s jedním povídala… seděl u mě v proutěném křesle, které neustále praskalo… byl to zajímavý dialog, protože tihle naši domácí bývají pěkně rozpustilí… všemu se řehtal, tak jsem na něho dělala ksichty a on pak lítal po pokoji a dělal kravál.. bouchal na skříně.

A tento právě ke mě přišel i včera večer… tentokrát byl potichu a neměl už ten úsměv spokojeného šílence, který umím náhodou nasadit taky… chviličku po něm dorazil Laurej… oba přistoupili k mé posteli a chvilku na mě koukali… byla jsem otočená tváří ke zdi a zmuchlaná do kuličky.

Skřítek koukl na Laureje a řekl: ,,Až tak?” – Laurej si mírně povzdechl, sedl si k mým nohám a pohladil mě se slovy: ,,Až tak… holt pohlazení vzduchu člověku nestačí.” – Přerušila jsem je: ,,Kluci, běžte to rozebírat raději vedle, mě se chce z toho brečet ještě víc.” – Překulila jsem se na záda a koukla na ně…. nastalo ticho, kdy jsme na sebe koukali… začala jsem si to celé přehrávat v hlavě a vymýšlet to či ono, až jsem z toho usnula…

Když jsem se ráno probudila, neměla jsem náladu nic moc, protože se mi zdají příšerné sny… o apokalypse, o válkách, o zabíjení, o tom že někdo někoho zmlátil do bezvědomí… – skoro si říkám, že je risk jít večer spát, protože se díky tomu neustále v noci budím a nutí mě to přemýšlet a doufat, že nevidím budoucnost. O to dýl pak potřebuji dospávat ráno to, co jsem v noci propřemýšlela. Jednou se mi zdálo, že ,,Mr. Dutá Země” zmlátili nějací hajzlíci do bezvědomí a já tomu nedokázala zabránit, naopak jsem schytala nůž do ramene a pak kdoví co se mnou chtěli dělat, ještě že jsem se vzbudila… takový sny fakt miluju. Říkám si, jestli to někdo z vás má taky takový? – Takže když se mě budete ptát jak jsem se vyspala, nečekejte žádný zázrak… raději se mě zeptejte, co jsem dělala včera 😀 – nebo pusa stačí taky, aspoň na ty noční haluze zapomenu.

Dlouho jsem ráno koukala do stropu a přemýtala, co se mi to zase zdálo za super sny, když jsem si najednou všimla Laureje, který od včerejšího večera pravděpodobně svoji polohu v sedu u mých nohou nezměnil… vstal, ukázal na mě a vážným hlasem pravil: ,,Aluško, jsi úžasná, ale v životě děláš jednu obrovskou chybu.” – Vyvalila jsem oči: ,,Co? Jakou?” – ,,Vytváříš si očekávání a nedokážeš dostatečně krotit některé své potřeby… tím myslím ten tvůj stesk po mazlení.” – ,,No jo, to máš recht.” – Posadili jsme se naproti sobě na postel a Laurej pokračoval: ,,Měla by jsi tuto situaci vzít jako možnost naučit se lépe ovládat. Vím, dokážeš držet pusu, když zrovna máš chuť si stěžovat, nebo nadávat, dokážeš se udržet, když chceš někomu pěkně od plic říct jak to vidíš ty, abys ho neranila… ale nedokážeš se ovládnout, když potřebuješ nutně pohladit. – To je z toho všeho nejtěžší. Aluško, tohle je pro tebe výzva. Nauč se to, budeš to v blízké budoucnosti potřebovat. Vím co jsi zažila a dokonale tě chápu, já byl přeci u všeho. Ale co takhle zahodit pozici ,nikdo mě nepohladí´ a vyměnit ji za ,učím se ovládat´? – Zkus být opět tak samostatná jako dřív a neviset na lidech. – Co na to říkáš? Zkusíš to? Já ti pomohu.” – Chvilku jsem na něho rozpačitě koukala… pak jsem nasadila psí pohled: ,,A Laureji… obejmeš mě aspoň ty?” – Laurej roztál v obličeji: ,,Mno samozřejmě Aluško, já mám na tebe čas vždycky…”

Přisedl si blíž a padl mi jemně kolem krku… objala jsem ho taky a cítila jsem jeho tělo jako zhuštěnou energii ve svém náručí… – Není to jak od člověka, ale jedna nesporná výhoda tu je, nemusím se bát, kdy mě pustí… zavřela jsem slastně oči a napado mě: ,,Kdyby mě tak teď někdo viděl, půjdu asi do blázince, objímat ve se vzduchem. hihi!” – Hned jsem cítila, jak se mi vrací nálada a jak mi to rozpumpovalo krev… pak jsme s Laurejem ještě na sebe udělali pozdrav po Eskymácku.

,,Tak už vstávej Aluško… no… a stejně musíš na záchod, takže ti nic jiného nezbývá.”

Začala jsem se smát: ,,Laureji, to vím i bez tebe!” – vyskočila jsem z postele a hodila na sebe župan…

Ještě jednou jsem se otočila za Laurejem… seděl dál na posteli a pravil: ,,A nezapomeň Aluško, učení se sebeovládání!” – Ukázala jsem na něj zvednuté palce: ,,Jasan!” 🙂

Komentáře

Ikona diskutujiciho Etellyen 2009-03-25 11:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

nj laurej dokaze snad vsechno ;-)…docela me pobavil ,,Mr. Dutá Země" …jinak nwm co na to rict myslim ze u tebe bude vse ok

Ikona diskutujiciho Alis-Mary 2009-03-25 12:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sebeovládání – to je určitě důležité, ale na druhou stranu si myslím, že by člověk svoje potřeby a emoce potlačovat neměl.. Docela mě překvapuje, že tě Nuf aspoň na chvilku k sobě nevzal, přece na koho by si už měl udělat čas, když ne na tebe..

Já tě Aluško chápu, sama za sebe vím, jak je někdy pohlazení uzdravující, my lidé jsme už holt takoví 🙂

Ikona diskutujiciho Etellyen 2009-03-25 14:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

tak uz mam tu knizku…je fakt genialni tam je snad vechno

Ikona diskutujiciho Alue 2009-03-25 15:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

alenko, dekuji za pochopeni 🙂 – tady ale neslo o potlacovani, ale o ovladnuti… 🙂

etellyene, kde jsi tu knížku sebral, přes net?

Ikona diskutujiciho Etellyen 2009-03-25 17:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ee babicka mi ji koupil v jendom knihkupectvi:)…sice je prej puvodne nemeli ale ta pani byla prej ochotna a ze ji objedna:) mno a objednala takze ji mam ;-)

Ikona diskutujiciho Sole 2009-03-25 17:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Povzbuzující článeček, něco podobného asi občas prožívá každý, ještě že má Alue Laureje !-)

Ikona diskutujiciho Janča 2009-03-25 19:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Alue, až mi zatrnulo…ten pocit potřeby pohladit mám prožitý tak natvrdo a tak do hloubky, že mě to rozbrečelo…no, nemám to ještě zvládnutý, je fakt těžký umět se vnitřně ovládnout, o to víc, když jde o cit. Zvládnout zlost a vztek, to se dá naučit, ale tohle vždycky ochromí, naprosto, s tím neumím ještě nic udělat…snad se to časem naučím…vím jak ti je, držím palce…:)

Ikona diskutujiciho Janča 2009-03-25 20:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Znovu si čtu, co říká Laurej a je to fakt o očekávání…ano, mám očekávání a to se nesplní a mě to bolí a protože jde o cit,je to o to bolestivější…díky, začínám se v tom trošku orientovat…jen to umět použít:)

Ikona diskutujiciho Any 2009-03-25 20:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A hele, nejste samy, Alue a Jančo… To nás bude víc… 😛

Ikona diskutujiciho Petr Pan 2009-03-25 20:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tak já se teda taky připojuju, ale kdyby se mě pak někdo veřejně ptal, tak všechno popřu. 🙂

Ikona diskutujiciho Lirka :) :D 2009-03-25 20:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ach jo, kdybys věděla, jak tohle samý prožívám já a že mi to Inkan už nesčetně povídal, že tohle je moje nevýhoda… ale zatím se učim ovládat se při rozčílení 🙂 mě doma obejme Heny (pes) a já to tak strašně potřebuju, uplně mám v hrudi takovej pocit… ale maminka taky nemá čas a bratr mě sice obejme, ale zdá se mi, že mě hned pustí, o tom jsi také psala… takže bejt tam s Tebou, tak Tě objímám furt 😉 mám to stejný jako ty 😉

Ikona diskutujiciho Lirka :) :D 2009-03-25 20:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Takovej pocit uvnitř 🙂 prostě opravdu, mám Inkana a všechny, ale nejsou hmotní a nemůžu ho k sobě přitisnout… pak jsem kolikrát propadla až skoro depresi a po tváři se mi leskly dost často slané potůčky… ale je pravda, že se to musim naučit ovládat, prostě se trošinku mírnit, neříkám, chovat se pode pocitů, to ano, ale… 🙂 však ty mě chápeš, Alue, že ano 😉

s láskou L. 😉

Ikona diskutujiciho karantava 2009-03-25 23:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No já prožívám obejmutí, pohlazení a pomazlení jako rozhovor našich energií, jejich předávání a harmonizaci, není to jen o něžnosti a lásce, ale o pocitu lidské sounáležitosti a sdílení čehosi nepopsatelného. Není to jenom láska, je to moment, kdy jeden dává sílu tomu druhému a naopak. Je to o podpoře a dotyku. Já bych se to nepokoušel ovládat a nepotlačoval, je to potlačování něčeho, co nám všem zatraceně chybí a co nás dělá lidskými. To, že to nemám neznamená, že to nemám chtít a vyžadovatmí, když mně to schází. Je to stejné, jako když nebudu zalévat květinku a ona si řekne, že tu vláhu vlastně nepotřebuje. Co se asi stane. Karolko, už je tu Jaro. :-)

Ikona diskutujiciho jm 2009-03-26 00:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No.. mám v tom zhruba o 24 let více zkušeností, než Ty, alu.. ale potřeba pohlazení, něhy, lásky.. to prostě vymlátit z andělské duše nelze. Ale krotit si očekávání v dalších případech, to se samozřejmě vyplácí. 🙂

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-03-26 00:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Zdarec všici :-)

Tak koukám, všici se tu rádi objímáte :-)

Já osobně to mam teda jinak, nemám rád, když na mě někdo hrabe :-)

Obejmout se, potřást rukou to je v pohodě. Ale opravdu nemám rád, když se mě někdo začne jen tak dotýkat. Například hladit po zádech, nebo mě chytne za rameno,chytne za ruku, opře se, apod..

Například táta má rád, když ho brácha hladí po zádech, nebo kdokoliv jinej, ale když na mě někdo šáhne, že by mě začal hladit..to opravdu ne, začínaj se mi ježit chlupy na těle, dokonce snad i vlasy..

A mazlit se? No Já se rád mazlim sám se sebou, říkám si: Jsem šťastnej, že tu jsem, že mám to štěstí tu bejt, zkrátka se udělám šťastným a hned se "musim" sám se sebou pomazlit..

Hlavně v posteli, když se schoulim, to je rochněníčko, převalovat se, tulit se mezi ručky, apod.. :-)

To víte, žiju skoro sám, jsem rád sám, mám rád samotu, dělám rád věci sám a rád se sebou sám mazlim :-)

Taková soběstačná "jednotka" :-)

PS: Všimněte si, že se občas začnu hladit na břiše, hlavně když jsem nervózní, nebo nejsme úplně v "normálním" stavu.

Erik :-)

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-03-26 01:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Koukám na hodiny a je už 00:59.

A Já pořád přemítám o tom objímání.

Uvědomil jsem si pár věcí a tak doplnim můj prvotní příspěvěk.

Objímání: Objímám se rád s lidma na blízké a vyšší vlně, když stejně, nebo více rezonují na konstruktivních vlnách, tak to se rád obejmu (což bohužel neni často).. Ale jinak se objímat opravdu nemusim.

Například se raději obejmu s někým známým z přednášky a vy jsitě víte sami s kým se na přednáškách objímám :-) S váma se prostě raději obejmu, než s lidma z rodiny.

I když je mám rád, ale prostě nejsou na stejné, nebo velmi blízké vlně a mě to vadí na dotek.

Mazlení: Jo mazlení, tak to jsem samomazel :-)

Doteky: Podobné jako objímání, ale měl bych to dopředu vědět, nebo tušit :-) Když je to z nenadání, nebo to netušim, tak mě to na chvilku rozhodí, těžko se to popisuje proč je to tak, ale je to něco jako dostat facku, nebo pěstí na energetické úrovni, takové vysoké vychýlení z "normálu" a to když nečekám, tak se občas pěkně leknu, nebo ucuknu.

Tak jsem se konečně vypísmenkoval a mohu jít v klidu spát :-)

PS: Když si to teď po sobě čtu, tak je to jak návod k sama sebe :-)

Erik :-)

Ikona diskutujiciho Etellyen 2009-03-26 06:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

uuuplne sem cekal az nam nepaise erik nejakej jeho dlouhej komentar ;-)…ja ktomu mam asi tak stejnej vztah ale nak to neresim…ale v romantickejch a smutnejch filmech…bude se to tezko popisovat:D…kdyz je ta naka smutna udalost a dlouho na sebe koukaj dva lidi a treba breci a pride jim neco smutnyho tam me strasne stve kdyz se neobejmou…vzdycky uplne: mno tak ho obejmi nee???…a apk kdyz se obejmou tak zacnu brecet:D(ale to opravdu jen u par filmu:D)

Ikona diskutujiciho Alis-Mary 2009-03-26 09:24:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Eriku, tak to je dobře, že ses o tom zmínil, jak to máš s dotýkáním, protože třeba já jsem kontaktní docela dost(ovšem jak s kým – od některých lidí dotek taky nesnesu) a mám ve zvyku dělat přesně to co popisuješ, že nesnášíš :-)) Během řeči např. pohladit záda, ruku, žďuchnout, naznačit štípanec.. :-)))

Tak teď už aspoň vím, co nedělat ;-)

Ikona diskutujiciho Alis-Mary 2009-03-26 09:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jinak mi úplně z duše mluví příspěvek od karantavy. To bych tedy opravdu chtěla vyzdvihnout a podtrhnout :-))

Ikona diskutujiciho Alue 2009-03-26 15:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Eriku, chápu tě dokonale… a právě Dutá země je ten, kdo na mě rezonuje nejvíc, právě proto tento článek 🙂 – jinak od jiných lidí mi to většinou taky dost vadí. Chápu tě 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2009-03-26 15:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jinak lidi, Laurej měl prostě pravdu… udělala jsem to tak jak řekl. Ne že bych něco potlačila, ale ovládla jsem svoji touhu, řekla si, že když mě pohladí tak mě pohladí a když nepohladí, půjdu a přitulím se k nádherné kapradině, kterou máme v zasedačce… tak jsem večer přišla, pohladila mu ruku, řekla dobrou noc, ale než jsem stihla odejít, vzal mě za ruku a za chvilku jsem si chrochtala :D – a stačilo nic nečekat.

Ikona diskutujiciho Alis-Mary 2009-03-26 16:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

uáááá :-)) Ali to je skvělé :-)

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-03-26 17:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pro: Alis-Mary

Zdarec "ďáblíku" :-)

Ty na mě holka můžeš šáhnout, to bych se s tebou jinak neobjímal :-)

Ale ne, že přijdeš a začneš mi kroutit hlavou :-) :-)

Jo, jo lidi, bude ještě na tom světě "veselo" :-)

Erik :-)

Ikona diskutujiciho Lirka :) :D 2009-03-26 21:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

🙂 od mě by Ti to tak vadilo, joo??! tsss :-/ :DDD

Ikona diskutujiciho Alue 2009-03-27 08:49:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

lirko, tebe klidně oblíznu přes celej gzicht :D

Ikona diskutujiciho Genstiade 2009-03-27 08:57:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pro: Lirka

A kdopak se skrývá pod nickem Lirka? :-)

A co, však si na mě zkuste sáhnout, když vám neukousnu hlavu, tak je to ok :-)

Erik :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2009-03-27 09:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

radši né, ještě tu hlavu budu potřebovat :D

Ikona diskutujiciho Lirka :D 2009-03-28 09:14:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kdo by se měl skrývat??! Prostě Lirka :D

Jinak Aluško, tak to se těšim, až mě oblízneš :D

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek