Lidé s úzkostnými poruchami skrývají těchto 5 superschopností

19.6.2018 v Psychologie 16

Pokud často pociťujete úzkost, pokuste se na ní vidět i její dobré stránky a ne jen ty špatné. S úzkostí se totiž pojí zvýšená schopnost vnímání.

Máte tyto superschopnosti?

1. Schopnost cítit energii druhých

Umíte říci, jestli nějaká osoba vyzařuje konstruktivní nebo destruktivní vibrace. V přítomnosti destruktivních lidí se cítíte nepříjemně, znepokojují vás.

Naopak s konstruktivními lidmi je to lehčí. Normální lidé jen těžko vycítí, kdy je někdo nadmíru destruktivní.

2. Zvýšená schopnost empatie

Lidé, kteří často pociťují úzkost, se více zajímají o pocity jiných. Normální lidi to až tak nezajímá. Lidé s úzkostí mají zvýšenou schopnost empatie, kterou většina lidí nechápe.


Ti, kteří musí zvládat svou úzkost, umí odhalit emoce lépe než ostatní. Empatie je důležitá a vy máte dost toho, čím můžete změnit životy lidí, které možná ani neznáte.

3. Instinkt záchrany života

Úzkost je něco, co je možné vysledovat zpětně a dále do minulosti, lépe než byste si to uměli představit. Dá se to aplikovat jako mechanismus přežití a dané osobě umožňuje více si uvědomovat, co se kolem ní děje.

Studie publikovaná v Evropském věstníku Psychologie zjistila, že lidé s vysokými úrovněmi úzkosti rozpoznali nebezpečí rychleji a rychleji i zareagovali. (zmíněná studie zde)

4. Vyšší IQ

Vědci na SUNY Downstate Medical Center v New Yorku zjistili, že lidé trpící úzkostí, jsou inteligentnější.

Není to překvapující, když vezmeme v úvahu množství opakovaného a přehnaného analyzování, které lidé trpící úzkostí dělají.

Ke každé jedné situaci umí předpokládat všechny možné výsledky, a pak to umí aplikovat.

5. Schopnost prokouknout lži

Lidé, kteří musí zvládat úzkost, jsou mimořádně opatrní. Ve většině případů přesně vědí, kde a v čem se ukrývá lež. Ve skutečnosti jsou i mnohem odvážnější, než si myslíte.

Pokud někdo řekne něco, co zcela nedává smysl nebo je to přehnané, budou první, kteří na to přijdou. Chvíli to sice potrvá, než naberou odvahu, aby se ozvali, ale jsou toho schopní.

Lidé trpící úzkostí jsou mnohem zajímavější, než byste si mysleli. Jsou totiž nadmíru úzkostliví a přemýšlejí o věcech více, než je třeba. Jsou však stále schopni dosahovat velké věci. Lidé s úzkostí jsou připraveni téměř na cokoli a jsou jedněmi z nejsilnějších lidí, se kterými se vůbec setkáte.

zdroj

překlad Alue

Komentáře

Ikona diskutujiciho Ježovka 2018-06-19 01:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hm, to je jako hypersenzitivita. Vlastně to má i své výhody, i když si je člověk často ani neuvědomí. Před nějakou dobou bych ale koukala jak spadlá z višně a jen "cože? chcete říct, že moje úzkosti mají jako i nějaké výhody?!" :-D  :D Kéž by bylo dnešní okolí k "těmhle lidem" chápavější. Na střední jsem nesnášela otázky typu "a proč se s náma nebavíš? My jsme pod tvojí úroveň nebo co?" "jsi taková jiná!" (a co? nech mě dýchat) "proč jsi tak zticha?" a tak stále dokola a dokola… Co k tomu dodat. Já náhodou mám ráda tu schopnost že více přemýšlím než mluvím, pozoruju, analyzuju a až když se to hodí nebo když se mi něco nezdá, tak "vylezu z ulity" :D Nikdy jsem nebyla schopná moc mluvit o ničem. Je to jako plácat balast, na to nemám v hlavě prostor při množství myšlenek, které tam za den probíhají. Jako říkala kdysi Aluška v jednom starém videu "můj velmi bohatý vnitřní svět mi vytlačuje z hlavy spoustu další podstatných věcí, které se tam jaksi už nevejdou. Třeba… ehm… um…" :-D Tyhle videa z roku /15 si někdy pouštím, vždycky mi to zvedne náladu. Umíš být fakt vtipná! :-D

Ikona diskutujiciho zdeněk 2018-06-19 02:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ono je sice super mít tyto "super schopnosti" (haha) ale mít kvůli tomu uzkosti se fakt nevyplatí. Já jsem hrozně úzkostný. Postupem času se s tím už učím pracovat a jakštakš to i umím ovládnout, ale přesto všechno si často říkám "Proč jsem se sakra nenarodil jako průměrnější člověk" :D Nevim jestli je to dobře, asi ne, ale já se snažím svoji vnímavost potlačovat. Necítím se dobře takto, ale cítím se líp, než kdybych měl čut všechen ten bordel naokolo. Taky důvod proč nechodím do lesa – tam jsem se vždycky uvolnil, postupem času po tak hodince jsem přestal myslet na všechno co mě trápí a začal jsem myslet na to co chci od života a začal plánovat jak toho dosáhnu. Plný nadšení jsem si někdy napsal poznámky a po příjezdu domů to ze mě všechno opadlo, prtože rodiče no…naše názory se neshodují, slušně řečeno.

Ikona diskutujiciho Verča 2018-06-19 10:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[2]:jak moc ti rozumím:-)

Ikona diskutujiciho Alue 2018-06-19 10:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]:  Člověk není černobílý a stejně tak žádná jeho vlastnost. Pokud je někdo více úzkostlivý, tak má pro to nějaký důvod, méně nebo více patrný, souvisí se zkušenostmi, povahou, nebo právě jinými vlastnostmi. Vyšší míra úzkosti a deprese je charakteristická pro lidi kreativní, tvořivé, pro umělce. Výhodné je, že s tou úzkostí se dá pracovat, tak aby byla dobrá pro člověka a neválcovala ho v běžném životě. První krok je tu úzkost přijmout, pochopit že jsem takový, pochopit proč to mám a nebojovat s tím. Vzít to jak to je. Pak přijde uvolnění, člověk se může nadechnout volně a tehdy začne čerpat výhody. Úzkost která přerostla člověku přes hlavu, je projev jeho špatné duševní hygieny a jeho nedostatek sebepřijetí, sebeanalýzy. Když ji člověk přijme, pochopí že je to majáček, který výborně funguje a dopředu ví co a jak bude, takže umožní člověku pohybovat se po světě poměrně bezpečně a jistě. Klíč je vnímat tělo. poslouchat tělo. Procítit otázku v těle. Když s tím člověk nepracuje, úzkost jako majáček se dere na povrch, zesiluje se, křičí a způsobuje nerovnováhu, začíná člověka ovládat, je to jako hadice s puštěnou vodou kterou člověk neumí pevně chytit a nasměrovat vodu tam kde ji chce.

Ikona diskutujiciho :) 2018-06-19 11:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Naprosty souhlas! ?

Ikona diskutujiciho ginze 2018-06-19 13:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jak já se v tom vidím :-D Úzkosti nejsou vůbec nic pěkného, ale já se naučila je brát jako učitele. Dříve jsem se totiž proti tomu snažila obrnit, bránila jsem se tomu, a úzkosti samozřejmě vygradovaly tak, že bylo potřeba to řešit. Naučila jsem se přijmout, že nejsem jako většina lidí, že mi prostě dělají problém velká města a místa, kde se koncentruje hodně lidí. Naučila jsem se různé relaxační techniky a meditace, které mi ukázaly, jak krásně dokážu sama sebe hodit do pohody, po těžkém dnu se uvolnit a vyrelaxovat. Naučila jsem se, že je dobré své pocity ventilovat, naučila jsem se lidem říkat ne a naučila jsem se lidem naplno říct, že se v nějaké situaci necítím dobře a že odcházím. Pomáhá mi i svoje myšlenky jednou za čas někde vypsat, protože jsem právě ten typ, co neustále nad něčím přemýšlí a analyzuje, a když to hodím na papír nebo do počítače, tak se mi uleví. Člověku se do takové hromady práce ze začátku samozřejmě nechce, obzvlášť, když nechá tyto věci zajít daleko, ale pracovat na sobě vždy stojí za to. Já jsem četla na internetu v diskuzích o lidech, kteří už měli úzkostné poruchy velmi rozvinuté a nevycházeli několik let z domu…to mě nejvíce hnalo k tomu na sobě pracovat, nedokážu si představit několik let sedět doma a bát se jít i na nákup…to přece není žádný život. Ještě mi hodně pomáhalo si říkat, že to mohu brát i jako takovou životní lekci a že by mi do života přeci nepřišla lekce, kterou bych nemohla zvládnout.

Ikona diskutujiciho Verča 2018-06-19 13:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Ano, ale takhle jsem to vůbec nemyslela. Narážela jsem na téma práce, která je pouze z nutnosti přežití a člověk v ní nerealizuje svá nadání a zájmy.

Ikona diskutujiciho lulu 2018-06-19 18:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Ja som asi autistka lebo pocuvam jednu pesnicku aj 500 x ked sa mi paci :D mam to tak vo viacerych veciach takze podozrenie mam ze som, no nemyslim si ze som nejaka zaostala zvazovala som aspergerov syndrom

Ikona diskutujiciho Markéta 2018-06-19 19:11:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám s úzkostí problém. Je to tak, někde Bůh přidá, jinde ubere. Pro mě je však velmi důležité sdělení, že i s tím negativním včetně věcí, co nás tolik obtěžují, můžeme něco dělat. Například je změnit v náš prospěch. Článek mě velmi potěšil.

Ikona diskutujiciho Pet 2018-06-19 21:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jako někdo, komu byla úzkost diagnostikovaná (a po nabídnutí slabých antidepresiv jsem tam už nikdy nešla), si zas jako taková superhrdinka nepřipadám. :-D Přehnané přemýšlení, co se dá s těžkostí zastavit, mozek jede jako parní mašina, které se urvaly brzdy… :-D

Ikona diskutujiciho Alice 2018-06-20 08:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mna ked chytí úzkosť je to väčšinou ako varovanie. Lenže ja ho akosi nepočuvam. Poviem si Ale čo nemožeš sa bať co sa može stať, no a potom je pruser vždy sa kona nejaký podraz voči mne. Ak to počuvnem často ma ludia kontaktovali Ako to robíš ža sa včas vyhnem problémom. A to je napríklad zvoni pevna linka telefon a ja ho nezdvihnem. Citim že niečo zle by sa stalo. A fakt potom sa dozviem že volala svokra a chela sa hádať. Takto zavolala inam a pohadala sa tam. Mne len vykričala aj s mojim manželom jak to, že nedvíham telefony. Ale to je to varovanie, ta úzkosť ktorá ma chytila keď zvonil a ja som nevedela kto je na druhej strane len som citila NEdvihaj. Nedvihaj. Občas ma chyti úzkosť keď sa mi niekto ozve na navštevu. Len tak zrazu. A ten človek nechce zrušiť navštevu a ja mam srdce až v krku čo citim že bude zle. A je to tak. Využivať, uražať, ponižovať to ti ludia nakoniec prišli. Niekto im niečo urobil a ja som mala byť ventil na koho tu zlu energiu hodia. A veru sa im to darilo. Bolo velmi jednoduche ma zraniť a čo je horšie voči tolkej zlej energii stale neviem najsť vhodnu ochranu. Neviem čo s tým.A potom trpím únavou, zavratmi a nechuťou žiť a podobne, zatiaľ čo oni idu vysmiaty ako sa im uľavilo.  A škodoradostne sa mi smeju do oči. A to su surodenci, svokrovci, aj exmanžel a kolegovia niektorí a všetci su rovnako agresivny. A keď sa branim tak ohovaraju, utočia slovne uraťaju a ponižuju pritom ja chcem od nich len pokoj ale oni nie a nie to rešpektovať. To ma tiež zraňuje.

Ikona diskutujiciho Alue 2018-06-20 08:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]:  A co napsat si seznam osob typu blacklist, a vyhodit natvrdo ze svého života všechny na něm napsané? Mně to úplně kompletně svého času změnilo život a najednou jsem neměla žádné problémy.

Ikona diskutujiciho hanka 2018-06-20 13:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[11]: Ano ten blacklist můžu taky doporučit…udělala jsem si osobní průzkum co se mnou který člověk v životě dělá. Někdy byl problém na mé straně (nedostatek sebedůvěry a tudíž přehnaná citlivost na kritiku) ale v pár případech jsem si uvědomila že jsou to vyloženě destruktivní lidé…např. když jsme spolu, vždycky se zaručeně něco podělá, oni sami mají vážné problémy, pomlouvají, atd atd. Hned zrazu přerušit veškeré styky nebylo možné, tak jsem to omezila ale zdá se mi, jak sleduju kam můj život směřuje, že ti problémoví lidé sami přirozeně z mého života vymizí, protože i já se posouvám jinam. Jakoby to někteří i vycítili a začínají se mi vyhýbat, přestáváme si rozumět, nemáme si co říct. Taky můžu doporučit energetický krystal. Díky němu i problémová setkání zvládám s větším klidem, mnohdy jako reakce na blbé kecy stačí nahodit úsměv a jsem v pohodě, nemůžou na mě.

Ikona diskutujiciho Tomáš 2018-06-22 21:04:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Me prijde trosku vtipne ze v jednom clanku se odsuzuji vedci jak vse prekrucuji a nedokazi uznat ze se myli a v druhem clanku viz tento, nedate na jejich vyzkumy a zjisteni dopustit a berete jejich vyroky za samozrejme :)) fakt nevim co si mam o tomto webu nekdy myslet ikdyz ho ctu velmi rad. Mam svuj svet, vidim veci kolem sebe tak jak chci, podle me je to muj hologram reality, tak sakra nevim proc mi to sem takto nepochopitelne cpete!!! :))

Ikona diskutujiciho Alue 2018-06-22 21:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[14]: lol. Na odstavci 4. přece není nic vědeckého, přestože cituje nějaký závěr. Tohle jsou obecně známé věci, minimálně pro lidi co to znají, co se tím zabývají, nebo umí samostatně přemýšlet. btw. Aluška.org není žádná ,,antivědecká stránka", proti ničemu nebojuje a podobné házení do škatule je tedy hloupé a nesmyslné, speciálně když tu vycházejí články o zajímavých výzkumech pomalu nonstop. Vy určitě nejste stálý čtenář, jinak byste to věděl. *flies away.

Ikona diskutujiciho Alaiana 2018-06-23 19:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

V některých věcech, co se v tomto článku popisují, se vidím. I když samozřejmě ani tady nesedí všechno, každý člověk je individuum, takže každý má něco trochu jinak. Třeba úzkost moc nemám, jsem naopak spíš bezstarostná. A když jsem ticho, tak ne že bych při tom tak přemýšlela a analyzovala, jak se říká, ale já si prostě jenom tak spokojeně jsem. To přemýšlení se mi teď v poslední době někdy děje taky, ale hlavně v noci, když chci spát. Což je problém, že pak nemůžu usnout. Ale dá se to.

Napsat komentář: Alue Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek