Mám pocit, že sem nepatřím. Jak se srovnat s tímto uvědoměním?

17.5.2019 v Poradna 20

Jak se srovnat s nutkavým pocitem, že jste mimozemšťan mezi pozemšťany a jak se s tím naučit žít? O tom si povíme v dnešním výběru z e-mailové poradny. 

Dopis:
Ahoj Aluško, mám dotaz.
Je mi 16 let a mám pocit, že sem nepatřím.
Už od mala jsem byla jiná než ostatní, ovládala jsem vítr, nebo jsem tomu alespoň věřila.
Také si pamatuji, jak u nás jednou byla babička a já jsem uviděla vílu, jak běží po koberci a ukazovala jsem na ni, ale viděla jsem ji jen já, bohužel nikdy znova už jsem ji neviděla. Nikdo mi to nevěřil, pak si ze mě jen utahovali…

Později jsem začal mít sny o místech, které jako bych znala a stále se opakovaly. A začala jsem mít pocit, že všechno kolem mě je jen přetvářka.
Teď mám pocit, že se prostě musím vrátit tam, kam patřím. Jako kdybych tam předtím byla a z nějakého důvodu jsem se ocitla tady.
Vím jak hloupě to zní, ale je možné, že třeba patřím do jiné dimenze? Nebo jsem naprostý blázen?

Omlouvám se, že je to tak chaoticky napsané a předem moc děkuji za odpověď.

 



Odpověď:
Ahoj,

Asi tě moc nepotěším, ale počítej s tím, že se tento pocit neztratí a pravděpodobně s ním budeš žít celý život. Já jsem měla úplně to samé co ty, dlouho jsem čekala jestli se to změní a nezměnilo.
.
Pocity cizosti, nepochopitelnosti a nelogičnosti tohoto světa, silný pud se sbalit a odjet domů – ale kam sakra domů? Kde to je? Ve vlastní rodině jsem si připadala jako někdo, kdo je tam navíc, kdo tam vlastně otravuje a jenom užírá zdroje tím, že se musí šatit a živit. Nebylo mi v tom vůbec dobře.
.
Dlouhé roky jsem měla problém pochopit co to je dívka a co je chlapec, proč je v tom rozdíl a že já jsem dívka… nějak mi nedocházela ta dualita, dvojí pohlaví, fyzično. Roky jsem měla problém pochopit, proč už nemůžu lítat, běhávala jsem po poli, vyskakovala nahoru a říkala si krucipísek, proč už to nejde. Ve tmě jsem viděla a dodneška vidím obrazy, světla, barvy, květy, všechno možné, nikdo mi nedokázal říct, co to je a nechápali o čem je řeč.
.
Postupně jsem zjistila, že před druhými lidmi povětšinou ani nemůžu být pořádně sama sebou. A pořád skrývat svoji skutečnou povahu, skutečné pocity, skutečné názory? Nebavilo mě to, vysiluje to, poškozuje to vztah sama k sobě.
.
Když jsem byla venku v přírodě, přenášel mě ten pocit z cizího světa do euforie, kdy je každý strom jedinečný, nádherný a strašně zajímavý. Ve společnosti lidí mě naopak odcizoval od ostatních. Sama jsem nevěděla, jestli ten pocit chci nebo nechci, jestli vůbec někdy má zmizet.

.
Dlouho jsem měla strach z toho, že až budu dospělá, tak budu stejně tupá jako ti, které jsem viděla kolem sebe. Že už nebudu nic vidět a nic chápat a že budu reagovat jenom na světlo a na sex. Že ztratím sebe samu a že ,,oslepnu“, že ty dary a to vnímání ztratím. Taky jsem se bála, že začnu být v dospělosti stejně zlá jako lidé, které jsem viděla kolem sebe. Tak moc jsem vnímala tu cizost a tak moc jsem se s ní nechtěla ztotožnit.
.

.
Proběhlo několik různě dlouhých a různě závažných období, kdy jsem opravdu vnímala, že se mě vnější okolnosti snaží stáhnout někam do toho cizího světa a změnit moje myšlení a vnímání. Ale mám tu ,,výhodu“ jestli se to tak vůbec dá nazvat, že ve chvíli kdy mě okolnosti začaly tahat někam pryč, začalo mi být hrozně zle. Fyzicky, psychicky, nemohla jsem spát, všechno špatně, takže jsem to ustála a vrátila se vždycky zpátky k sobě. Dneska si dávám pozor, aby se to neopakovalo, je to strašně nepříjemné.
Zásadně vždy jde o vliv jiných osob, odkudsi přijdou a začnou poškozovat tvůj vnitřní svět a tvé sebevědomí, tvoji integritu, nebo na tebe začnou přenášet svoji destruktivní energii a ta tě začne rozrýpávat zevnitř, dokud nezrušíš kontakt.
.
Výsledek je takový, že já jsem pořád já, jsem stejná, určitě lepší, spíš toho vidím víc než předtím a moje strachy že nebudu sama sebou, konečně pominuly.
Co se týče toho odcizení od lidí, tak hlavní kámen úrazu je ve výběru tvých kamarádů a často i nejbližších v rodině. Jediné, co mi opravdu fungovalo a co můžu doporučit lidem své krevní skupiny je to, vybírat si velice pečlivě a dobře, s kým se stýkáš. Nevídat se s lidmi, kteří se na tebe začnou dívat jako na zavšivenýho psa, kdykoliv jsi sama sebou a mluvíš od srdce a pokládáš upřímné otázky.
Nestýkej se s lidmi, kteří se posmívají tvým ideálům a tvému dobrému srdci a říkají ti že jsi blbá a naivní, že svět není růžové místo.  To nejsou lidé pro tebe.
Musíš si najít takové, kteří zbystří, kterým zajiskří očička a začnou tvé chování zrcadlit, podobně se ptát, podobně mluvit. Kterým se nebudeš muset bát říct své skutečné pocity a myšlenky, před kterými se nebudeš muset přetvařovat. Neříkám, cpát každému kolemjdoucímu tvůj světonázor, ale utřídit si své nejbliží, abys mohla být sama sebou a mohla se mezi nimi uvolnit a být v klidu.
.
Potlačovat svoji skutečnou podstatu a povahu je naprosto zbytečné a nefunguje to. Přijmi ten cizí pocit jak je, uvědom si že je to součást tebe, je to tvé hlubší uvědomění, něco co ti připomíná že jsi tady jenom na výsadku, na exkurzi a na tom že nezapadáš do běžné šedi a masy, není vůbec nic špatného. Z nějakého důvodu jsi sem přišla a máš tady nějaký plán či misi, tak si jdi za tím kam tě táhne tvoje srdce, tvoje mysl a nenech se od nikoho deptat a neber na sebe ani zlo ani tupost, které na své cestě uvidíš, neztotožňuj se s tím co je tvému charakteru a tvému vnímání cizí. Zůstaň jaká jsi a své vědomí si hýčkej, sice se s tím nežije lehce, ale pořád je to vzácný dar, který je potřeba chránit.

.
Ber to tak, že tu jsi na misi, ať jsi byla co jsi byla, teď jsi člověk, a máš lidskou identitu. Tak prostě buď ten nejlepší a nejhodnější výsadkář z jiné dimenze, umístěný v lidském těle.

s pozdravem
Alue
.



Komentáře

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-05-17 03:46:43 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jóóó, tak tohle je krásný, výstižný a přesný. Odmala si nasazuju masky; jednou jsi milenka, podruhý puberťačka, pak dcera, studentka… Furt si na něco hraju aby mě druzí brali a ukazuju se jim tak, jak jsou zvyklý a jak mě chtějí vidět. Hraju role. A pak jdu se sluchátky do přírody a můžu být aspoň na chvilku sama sebou(a to tak, že vlastně v tu chvíli „nejsem nikdo“, jen vědomí, pocity). Nebo doma se zvířaty, to taky. Mám to štěstí na jednu kamarádku, se kterou můžu být kým jsem:) je to super!! Je hodně stejná jako já, některé věci ode mě taky nechápe, ale jinak… Prostě krom toho se s ní jinak cítím jako doma. A pak se taky cítím doma tady 🙂 nemusím si na nic hrát. Nemám žádnou masku, nemusím hrát roli… Píšu co cítím. Je to bezva.

Vždy jsem si přišla, že existuju SKRZE tohle tělo. Že to tělo není já, že já jsem to vědomí uvnitř a to tělo jen mohu používat a žít zde skrze něj, že je to nádoba(„Dalekohled do Matrixu“ jak říká D. Icke). Pocit, že sem „nepatřím“ mám taky odjakživa; patřím, vybrala jsem si zde tenhle život a úkol… Ale „doma“ je někde jinde a tady jsem jen na návštěvě kvůli něčemu, to vím absolutně odjakživa. Proto mě až tolik moc neděsí myšlenka fyzické smrti… Jen bych šla domů, to je celé:) Nějakou tu dobu, když jsem se chtěla zbavit pocitu „opuštěnosti“ mi na tohle pomáhaly vztahy s muži, to územní a zabaví… Ale když počáteční „oheň“ upadne, zase je to to samé.. Tak mě to naučilo hledat vnitřní klid v sobě samé a hudbě; Dejte si někdy do uší sluchátka a zavřete oči. Najednou začnete existovat skrze tu hudbu a ne tenhle matrix, ne vaše tělo… Tohle jsem používala jako malá, na chvíli jsem se tak „vracela domů“ a hrozně to uklidňovalo, myslím, že to nikdy neomrzí. Stejně jako psaní; cokoliv, co dovolí se „propojit s mým vlastním středem“ a na chvíli se vymknout z téhle reality je prostě bezva. Holky to mají často ještě o něco těžší; jsi hezká, tak tě všichni řeší jen podle těla. Jsi ošklivá a je to to samé… Pak občas fakt nezbývá než fakt prostě jen hrát roli.

Vždycky jsem si říkala „ne, já nejsem moje fyzické tělo, JÁ JSEM UVNITŘ toho těla.“

Taky jsem se vždy cítila, že jsem sem odněkud přišla… Že až zemře mé fyzické tělo, vrátím se k nim:) – snad je Aluška taky odtamtud 🤔😀 To někdy říkám mému andělu: „Ty musíš být tak šťastný tam nahoře, žádný čas, žádný starosti, nemusíš ani jíst a všechno víš…“ – A mám pocit, že už mi i připomínal, že tu nejsem navždy… On je takový; hodný, moc hodný, ale dost důsledný a má takovou „rodičovsky přísnou“ povahu a dost hlídá. Jakože milující, ale zároveň se snaží člověka vychovat, takže musí mít pevnější ruku. A je to ideál 😊 mě někdy uklidnit toto není sranda, umím udělat hrozné emocionální a energetické boom a pak to nejde zastavit… Je „paráda“ být od přírody výbušný člověk 🙄

A říkám to už po sté a řeknu to zas, co bych dělala bez Alušky.org 😄 když přijdu domů a svléknu ze sebe toho člověka, kterého nosím ven, a můžu být chvilku FAKT sama sebou, chodím sem 💖

„Nestýkej se s lidmi, kteří se posmívají tvým ideálům a tvému dobrému srdci a říkají ti že jsi blbá a naivní, že svět není růžové místo.“ – Jooo, přesně!! Nejhůř když se do někoho takového zamiluješ. Jasná udička.

Víte, za co jsem taky vděčná? Že momentálně přesně vím, kam mě táhne srdce 😊 konečně jsem si to utřídila, taky díky Alušce. Už jen dva měsíce práce a budu tomu o moc blíž 👐

Mimoto… Hej všichni, buďte hrdí na to, že jste lidé! Člověk jako takový je úžasná bytost, jen tahle planeta se vás snaží přesvědčit o opaku. Ne každý má to štěstí dostat lidské tělo zde v matrixu(celkově ne každý má to štěstí moc být člověk), buďte za to rádi a VYUŽIJTE TO CO NEJLÍP! 🙂 Říká se „dělej co miluješ“. Pravda, ale já taky říkám; „dělej to, při čem se cítíš nejvíc doma“. Totiž takovýhle šikovní lidé, kteří si najdou svoji cestu, jsou pak většinou schopní zavést „domů“ i další lidi… Však podívejte na Alušku.

„Dlouho jsem měla strach z toho, že až budu dospělá, tak budu stejně tupá jako ti, které jsem viděla kolem sebe. Že už nebudu nic vidět a nic chápat a že budu reagovat jenom na světlo a na sex. Že ztratím sebe samu a že ,,oslepnu”, že ty dary a to vnímání ztratím. Taky jsem se bála, že začnu být v dospělosti stejně zlá jako lidé, které jsem viděla kolem sebe. Tak moc jsem vnímala tu cizost a tak moc jsem se s ní nechtěla ztotožnit.“ – To jsem měla úplně stejně:/

Mě jen pořád ničí, kolik moc utrpení je v tomhle světě, je to hrozné a zrůdné 😣 ale člověk prostě musí začít od sebe.

Ikona diskutujiciho df 2019-05-17 16:20:34
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo, jó, rozumím ti, i alušce. Z toho, že jsi občas herečka, si vůbec nic nedělej, tenhle svět je prostě takový, je pořád lepší být hercem než divákem, úplně nejlepší je být scénáristou a nebo režisérem. Také mě to nejdřív vadilo, mám rád jednání na rovinu, ale tady to jde jen s pár lidmi kteří se dostanou do našeho okolí, rozhodně ne se všemi a ty spoluaktéry a nebo spiklence si musíme pečlivě vybrat.

Když mi bylo zhruhruba tři nebo čtyři roky zdál se mi sen (nebyl to sen), že ležím na otáčející se kruhové desce a nademnou je něco jako zubařský rentgen na rameni spuštěném někde ze stropu, místnost a všechno v ní světle zeleně fluoreskovalo, nešlo dohlédnout ani na jeden konec místnosti. Vždy když sem byl pod zařízením, plotna zpomalila a jen jsem zařízení opustil zrychlila. Točili semnou doleva, to je zřejmě důvod mého destruktivního chování vůči agresorovi, víc u mě nedosáhli.

Dobrý článek, dnes mám neplánovaně na hlídání pejska a tak můžu psát, o výchovu už se ani nesnažím, stejně to nemá význam, za hodinu po odvedení z psí školky je vycepování k ničemu.

Ikona diskutujiciho hanka 2019-05-17 20:38:20
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásně napsané… taky jsem se přizpůsobovala lidem, abych jim nezpůsobila nepříjemný pocit který by ze sebe měli, kdybych byla vedle nich sama sebou. Lidé jsou prostě zvyklí žít v maskách, proto jsou pak zaražení, když se setkají s někým kdo to tak nedělá. Já třeba nerozumím gestům, náznakům, mám ráda upřímnost, když mi něco není jasné, zeptám se, jak to myslí, jestli to co říkají mysleli doslova, nerozumím běžnému humoru, klidně řeknu že to nebylo vtipné, ale smutné. Přijde mi to fér. Prý se to dá naučit, ten společenský konverzační styl, jenže já k tomu mám úplný odpor. V masce se necítím dobře, potřebuju buďto příjemný lidský kontakt, nebo když to nejde tak samotu. Každopádně myslím, že spřízněnou duši poznám tak, že se s ní cítím tak dobře jako kdybych byla sama. Což je hodně vysoká meta!

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-05-19 01:03:23
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji 🙂

„Já třeba nerozumím gestům, náznakům, mám ráda upřímnost, když mi něco není jasné, zeptám se, jak to myslí, jestli to co říkají mysleli doslova, nerozumím běžnému humoru, klidně řeknu že to nebylo vtipné, ale smutné.“
– Já taky. Nesnáším naznačování v běžné komunikaci:( nerozumím nebo nevím, na co přesně naráží. Buď mi to prostě řekni nebo ne…

Ikona diskutujiciho Mikuláš Gera 2019-05-17 07:45:14 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ďakujem …..

Ikona diskutujiciho Renata 2019-05-17 09:13:03 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tohle mě velmi oslovilo, Alue, děkuju!

Ikona diskutujiciho Danny 2019-05-17 12:09:22 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Hezký článek:) Škoda, že jsem si takové články nemohla přečíst, když mi bylo o deset let míň. Určitě by mi to ušetřilo spoustu komplexů a pochyb o sobě samé.
Taky jsem vždycky cítila, že sem nepatřím, že je to tu akorát postavené na hlavu. A to ani nevidím víly, nejsem jasnozřivá atd. Souhlasím s Nirvanou, nebojím se smrti, ale těším se, až budu mět tento život za sebou a vrátím se „domů“.

Ikona diskutujiciho Verča 2019-05-17 13:00:13 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

to bylo nádherné, díky!!!

Ikona diskutujiciho Kiyu 2019-05-17 19:15:49 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Úžasné. Já si přijdu taky odněkud jinud a občas stejně hloupá jako ostatní. Nechápu řadu vzorců lidského chování a není mi příjemné být do nich vtahovaná. Všechny pomlouvat, všechno kritizovat, pořád mluvit o nemocech, jak je to na světě hrozné a falešná přátelskost a vtíravost. Tak málo lidí je pravých, upřímných a nezávistivých. Tak moc bych chtěla zažehnout ve všech ten paprsek ale nejde to, nebudeš mít prostě ráda všechny lidi a všichni lidi nebudou mít rádi tebe. No každý by měl začít sám od sebe. Když si uvědomím kolik času a energii věnuju myšlenkám na lidi a situace kteří si to nezaslouží 🙁 😀

Ikona diskutujiciho renata369 2019-05-17 19:42:28 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Velmi pekny prispevok od alusky aj od nirvany, ja mam uz 40 , ale od mala citim rovnako ako vy, ale cim som starsia a vselico som si prezila zistujem, ze lepsie byt osamely vlk ako oblubena ovca. V puberte som nikdy nechapala tie zlomyselnosti od spoluziacok, preco sa tak chovaju, preco maju potrebu si stale z niekoho robit posmech, preco si musia celkovo ludia ublizovat a este ich to tesi….mam rada otvorenych ludi a ked som si myslela velakrat, ze som nasla spriaznenu dusu a pokecali sme dobre, clovek sa zdoveril, bol uprimny a potom zistil, ze ten druhy tvariaci sa ako spriaznena dusa vas za chrbtom pred inymi zosmiesni a vytrepe do sveta doverne informacie, par takychto sklamani a clovek strati doveru k ludom a je opatrny, komu co povie a potom radsej hra to trapne divadlo a prebera s inymi vseobecne kraviny, ktore ho nijak neobohatia po dusevnej stranke. internet nebol ako dnes, ani knihy, tak clovek trpel a casom prisiel nato, ze ludia nezmyslaju rovnako ako ja ani ich nezmenim. Ludia ako my potrebuju kamaratov, s ktorymi mozu viest dlhe uprimne rozhovory, ktore nas obohacuju, nie tie plytke reci ako 95 percent ludi vedie a je sakra tazke takych ludi najst. Preto sa spajame aspon takto cez siet, co je fajn, lebo niet nic horsie ako byt v spolocnosti, kde sa citite totalne osamelo a viest s nimi reci, ktore su vam cudzie.

Ikona diskutujiciho hanka 2019-05-18 22:45:55
Ikona diskutujiciho
sipka

To je přesné, lepší být osamělý vlk než oblíbená ovce. Tesat do kamene! 🙂 Klidně by to mohlo být moje heslo:o) fakt že jo, samota je úžasná, pokud není dobrých lidí, je skvělé být sám. Čím jsem starší, tím se moje „jinakost“ prohlubuje, nesnesu to co dřív, musím být opatrnější. Řekla bych že čím jsem citlivější, tím míň snáším společnost běžných lidí. Jinak to ale asi nejde, něco za něco.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-05-19 01:01:02
Ikona diskutujiciho
sipka

Děkuji 🙂

„a ked som si myslela velakrat, ze som nasla spriaznenu dusu a pokecali sme dobre, clovek sa zdoveril, bol uprimny a potom zistil, ze ten druhy tvariaci sa ako spriaznena dusa vas za chrbtom pred inymi zosmiesni a vytrepe do sveta doverne informacie“
– No přesně. Mám stejně zkušenosti. To bolí to pak zjistit.

Ikona diskutujiciho Jirka 2019-05-18 01:21:45 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Úplně to sedí tyhle pocity odcizení a nezapadání s tímhle světem mám už 29 let a taky si přemýšlím že jsem možná dokonce i Anděl převtělený za člověka co hledá přátelství lásku a snaží se pomoci potřebným kteří hledají svoje místo. Nakonec jsem za tohle i rád protože být jeden z davu který se udělá z toho že někdo v zápase dá gool a stříská se v baru nebo 24 hodin denně hraje Fortnite případně WOWko s energy dringem na stole a pak si stěžuje jak je život svině a ničí životy ostatním kolem sebe. To si život a přátelství skutečně nepředstavuji. Když mi říkají věci typu jsi blbý naivní jdi raději s náma chlastat a takovéto věci okamžitě s nima ukončuji styky i kdyby mě za to i ubodali, protože ničit si život kvůli falešnému a přetvařovanému přátelství si fakt nehodlám.

Ikona diskutujiciho Jana 2019-05-18 20:38:35 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mám to taky tak…

Ikona diskutujiciho Ježíš 2019-05-18 21:28:08 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No já bych to tak tragicky neviděl. Je to sice pravda, ale … Mít pocit odcizení je to nejmenší zlo, co člověk může řešit. A jde to relativně snadno. Hrát divadlo je také řešení. Ovšem někteří lidé musí řešit horší věci. Například znám holku, které na základní škole postupně zemřeli oba rodiče. Znám lidi, kterým jejich tak zvaný partner nadělal ze života takové peklo, že veškerou svoji energii vynakládají na to, aby drželi pohromadě hlavně sebe a alespoň nějak řešily problémy, které z toho mají. Jsou v tom také často děti, o které se bojíte, musíte se o ně zodpovědně postarat a hlavně se snažit udělat to tak, aby z nich nevyrostlo to, čemu se říká „normální člověk“. Také existují lidé, kteří se zabývají zlem toho nejhoršího kalibru, aby poznali jak funguje, aby se dokázali alespoň nějak vnitřně připravit, předvídat možné následky, ujasnili si priority a byly případně nějak odhodlaní to řešit, dokonce i pozemskými metodami. Je spousta lidí, co jsou naprosto skvělí, dokonce i duchovní, ale mají peklo na všech frontách a na pozitivno jim jaksi nezbývá čas. Pochopitelně nejsou nijak pozitivně naladění, spíš jsou rozladění, takže je nevidíte se usmívat, občas sice něco hrubě okomentují, ale uvnitř jsou dost silní a dobří. Od života to často koupili zleva i zprava, zepředu i zezadu a pro jistotu pak ještě z vrchu a zespodu. A ty poslední dvě rány jim uštědří třeba i duchovní lidé, kteří je odmítnou pro absenci jejich pozitivního myšlení a příjemných vibrací. Někteří prostě zapomínají na to, že svět není růžová zahrádka, odmítají se zabývat zlem, ale mohou nastat velmi zlé situace, kdy budou dobří a pozitivní lidé rádi, že za někdo udělá dost špinavou práci. Aby mohli žít třeba v takové vymoženosti, jako je třeba mír a v klidu lesa pěstovat dobro. To jen pro doplnění. Aby se nezapomínalo na to, že jedna mince má dvě strany. Prostě v klidu, může být hůř. A udělat kolem sebe pořádek hrubými pozemskými metodami nemusí znamenat, že je někdo zlý, necitlivý a neduchovní. Možná je právě citlivý až moc a vidí zkázu dřív než nastane.

Ikona diskutujiciho Nirvana 2019-05-18 23:42:57
Ikona diskutujiciho
sipka

Vždy má někdo „horší problémy než ty“. Každý dostává lekce jaké snese a holt on občas tenhle svět není fér… Ale zlehčováním problémů někoho jiného se taky nic nevyřeší.

Ikona diskutujiciho ⚜️ aston 405 2019-05-19 08:25:02
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahojky, jen bych s tebou rád sdílel tento článek: https://aluska.org/odhaleni-spousteci-zaklinadla-pod-nazvem-jezis-kristus-a-archandele-doporucuji/

Ikona diskutujiciho romča 2019-05-24 17:15:17
Ikona diskutujiciho
sipka

Aston mi vzal myšlienku 🙂 Aj mne sa ten článok vynoril v hlave keď som videla to „meno“

Ikona diskutujiciho Milča 2019-05-19 00:11:54 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Skvělý článek, děkuji :-).
Tuhle otázku jsem si také kladla nějakou dobu a konečně jsem se naučila s tím „pocitem“ žít. Jde to… časem.

Ikona diskutujiciho ginze 2019-05-20 10:27:52 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já si myslím, že by bylo super napsat přímo článek k tomuto tématu a někde ho tu vyvěsit 🙂 Protože lidí, kteří nedokáží najít své místo ve světě, kterému nerozumí, je spousta.
Také znám ten pocit, dost dlouho jsem se kvůli němu přetvařovala, protože obzvlášť ve škole to může být dost kruté, pokud člověk nezapadne. Ze začátku jsem byla sama sebou, ale nikdo se pak se mnou nebavil, či měli dokonce hloupé narážky. Tak jsem se infiltrovala, ale to také není úplně ideální, duše tím velmi trpí. Člověk si v přetvářce nadělá spoustu kamarádů, ale pak, když začne být sám sebou, tak stejně o 99% z nich přijde…a vlastně to není jejich vina, protože pro ně jste najednou úplně nový člověk, kterému nerozumí.
Čím jsem ale starší, tím méně mě zajímá, co si o mně druzí myslí. A najednou zjišťuji, že mám vlastně v životě dost přátel, kteří mi rozumí a kterým můžu říct cokoliv – je to všechno v hlavě. Jakmile člověk přijme sám sebe a přestane se trápit tím, že je jiný, do života přijdou ti správní lidé skoro sami.
Také jsem dřív nechápala, proč tu jsem, že tu nechci být, že sem nepatřím, ale jedno jsem si uvědomila – ačkoliv jsme tu v podstatě v zajetí Matrixu, tak i tak je tento svět krásný, s nádhernou přírodou, zvířaty a také krásnými dušemi, které se rozhodly se sem narodit. Nejlepší je nesoustředit se na všechna ta zla ve světě, stačí mít přehled o tom, co by se mě mohlo dotýkat osobně; zbytečně se nezatěžovat zlem a místo toho tvořit dobro.

Napsat komentář: Verča Zrušit odpověď na komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek