… Aneb článek ze života a praktické tipy. (Smát se na můj účet je povoleno. :D)
Nesnáším komáry.
Dneska v noci jsem měla naprosto ,,úžasnou“ noc. Jeden komár mě zabavil asi na dvě hodiny (doufám že to nebylo ještě víc) jenom tím, že kolem mě pořád lítal, bzučel a nedal pokoj… Jeden jediný blbý komár a co všechno dokáže!
Vzbudí vás jednou, podruhé, potřetí… Pořád ještě jste relativně v klidu a snažíte se ho zabít standardními metodami. Například vstanete, rozsvítíte a pečlivě kontrolujete zdi, jestli tam někde náhodou nesedí… Když ho objevíte, honem rychle pro hadr nebo knížku a jdete po něm. Ve jménu dobrého spánku je totiž vše povoleno! – Ale když je chytřejší než jeho bráchové, tak to není tak snadné. Nechápu, proč jsou nekteří komáři tupí a dostanu je hned na první pokus a někteří vyváznou ze všeho, co na ně nastražím!
Bzučení komára je sice tiché, ale dokáže mě probudit i z docela hlubokého spánku. Je to proto, že jako dítě jsem jim extra moc chutnala a na jižní moravě jich je požehnaně… Tak jsem vždycky na konci léta počítala svoje štípance.
Tuším, že můj osobní rekord bylo nějakých 74 štípanců napočítaných na celém těle. Na zadní straně těla mi je musel spočítat někdo jiný, já počítala zepředu… A pak jsme sčítali…Když jsem měla třeba kousanců ,,jenom 17″, byla jsem šťastná, že je jich tak ,,málo“.
Takže když jsem se jako dítě kdekoliv jen trochu otřela, hned ty kousance začaly svrbět. Skoro každou noc jsem sváděla s komáry zuřivé souboje a kamkoliv jsem šla bez repelentu, hned jsem si odnesla minimálně 3-5 ďobanců.
Tak jsem si postupem času odmalička vypěstovala alergii na ten jejich typický zvuk křídel a mám ho uložený v podvědomí. A dokonce i teď po letech, kdy už dávno dávno dávno na jižní moravě nežiju, se mi ten program spustí, když náhodou nějaký komár překoná okenní síťku, propašuje se do mého pokoje dveřmi, či jiným nezajištěným oknem/otvorem v domě.
Hned jak slyším to povědomé ,,bzzzzzzzz!“ hned se vzbudím, jsem ve střehu a číhám na tu potvoru, jen aby mě nehryzla. Jedna samička, když je hladová, umí přes noc udělat i přet kousanců a když se trefí na nějaké dobré místo v obličeji, je to teprve chuťovka a člověk pak týden vypadá jako idiot, nebo ještě líp, jako idiot s uhrem.
Moje nejlepší metoda je ,,číhání na komáry“, kterou jsem vymyslela už jako dítě a dělám to dodneška. Je jednoduchá a funguje zaručeně na 90% všech potvor, které jsou blbé a sedají přímo na kůži:
Jak uslyším povědomý zvuk, lehnu si na záda a přikryju se tak, aby mi peřina překrývala krk a abych měla odhalený pouze obličej… Kde je velice citlivá kůžička. – To je moje ,,návnada“.
Většina komárů po zhasnutí čeká 5-15 minut a jde po vás. Ti hodně chytří, kteří vědí že na ně číháte, si počkají třeba 30 minut, kdy už mají dojem, že spíte. (ale 90% jsou ti blbci, co přiletí do 15ti minut)
Ruce si nachystám tak, že si položím dlaně vedle sebe na prsa a špicuju uši.
A pak slyším : ,,BzzzzzZZZZZZ..zzzzz ZZZZZZZZZZ ZZZZ zzzzz ZT! – A hned jak mi sedne na obličej, vyletí mi ruka a zaplesknu ho.
Když jsem byla dítě, tak jsem se při číhání na komáry liskala hlava nehlava, ale postupem času jsem vypilovala techniku a jdu na to chytřeji, tak se už ani nepomlátím.
Když je komár trošku chytřejší, tak nejenom že čeká třeba půlhodinku než začnu zabírat, ale ještě mi nesedne přímo na návnadu (obličej), ale sedne mi někde třeba na vlas, nebo na polštář. A uhodnout v té tmě, kde ta potvora zrovna sedí, není úplně snadné. Tito jedinci sedají mimo kůži systematicky a záměrně, takže číhací metoda nefunguje ani na pátý pokus, můžete čekat jak dlouho chcete.
Při troše štěstí se dá i takový zkušený komár přechytračit:
Nečekat až dosedne, ale poslouchat nejenom jestli už letí, ale vnímat i vířící vzduch z jeho křídel. Vyčíhnout si chvilku, kdy ta potvora letí přímo kolem obličeje. A mít nachystané ruce – ne na prsách že ho zaplácnu – ale šikovně svírat prsty okraj peřiny, a přitom je mít schované, aby na ně komár nemohl sednout a ochutnat…
A jak letí blízko obličeje , prostě ho rychlým pohybem chytit pod peřinu tak, že si ji přetáhnu přes hlavu. Musí se ještě ohlídat, aby komár neměl kudy zpod peřiny zdrhnout. Prostor se musí uzavřít takřka hermeticky.
Začne se ozývat hysterické a chaotické ,,BZZ! BZZZ! BZZZZ! BZ BZ! – A pod peřinou už neuteče. Pár ran možná poletí vedle, ale nakonec bzučení přestane… A konečně můžete spát!
Vždycky mě bavilo, jak ten komár začne úplně jinak bzučet a jakoby ,,nadávat“, když ho úspěšně lapnu pod peřinu…. Sladká pomsta za všechny ty kousance předtím.
Ale dnešní noc byla jiná.
Setkala jsem se s protivníkem, který musel asi projít nějakým speciálním komářím výcvikem. Něco jako komár Ninja.
Když mě probudil už asi po sedmé, začala jsem být naštvaná. Tak jsem se převalila na záda, nachystala návnadu a začala na něho klasicky číhat.
Ta potvora ani jednou nesedla na návnadu, ale pokaždé někam na bok. Na peřinu, nebo na vlasy. – Náhodná snaha o pokoušení štěstí ,,padni kam padni a snad tam ta potvora zrovna bude sedět“, ani jednou nevyšla, přitom procento úspěchu, když alespoň víte, kterým směrem zaútočit, není zanedbatelné.
Chvilku jsem číhala, chvilku kolem sebe rozdávala rány naslepo, chvilku obíhala rozsvícený pokoj a hledala ho na zdi…
Ale komáří Ninja byl prostě nepolapitelný. Nefungovala na něj ani snaha o chycení pod peřinou, že ho doliskám tam.
Tiše jsem litovala toho, že jsem před několika měsíci přestala brát pangamin. Díky němu jsem za celé letošní léto a podzim schytala jenom asi dva kousance a to jsem chodila do lesa bez repelentu a ty kousance byly jen v období, kdy jsem si zrovna s pangaminem udělala pauzu.
Pangamin (nebo B-komplex) fungují jako přirozené repelenty. Berete to každý den. A cca za týden se pokožka krásně nasákne béčkovým pachem a začne komárům kvalitně smrdět (ale lidé to necítí, takže klid). Tak na vás pak nejdou… Je to skvělá věc, mám v záloze ještě dvě balení, tak to zase začnu užívat. Sice se po tom trochu tloustne a člověk je žravější, ale když mě bude trochu víc, to mi vůbec neuškodí… Původně jsem to brala jako výživu na vlasy, ale nakonec to víc ocením jako instantní přírodní a levný repelent, který funguje asi nejlíp ze všeho.
Funguje to dokonce i na kocoura. Každý den stačí rozbít jednu tabletu, zamíchat do něčeho dobrého, kočce to voní, tak to spokojeně zdlábne a pak nemá žádná klíšťata, ani blechy… Všechny spot-ony, kapičky a činčurinky proti zvířecím parazitům se můžou jít zakopat!!
Po víc jak hodině jsem to vzdala: ,,No tak ať mě teda pokouše, chci hlavně spát.“ Říkám si a snažím se to bzučení ignorovat… Ale nešlo to. Jak zvuk zazněl, jsem hned vzhůru. Je to můj podmíněný reflex.
Tak jsem si do uší začala cpát peřinu, že ho pak třeba neuslyším… Smůla, i přes tlustou zimní peřinu byl slyšet… Je z dutého vlákna a okolní zvuky zkrátka filtruje dost blbě, ne-li vůbec. (Staré dobré péřovky… To si člověk narval na hlavu a byl klid.)
Mám strašně ostrý sluch. V noci třeba slyším přes chodbu a dveře, nebo i přes patro, jak někde tikají hodiny. – Takže komár u hlavy, to je těžký kalibr.
Kdy už jsem z toho komára byla totálně nešťastná a vzdávala snahu, že možná nakonec usnu, napadl mě ,,spásný“ nápad.
Totiž asi před týdnem mi došel balíček s éterickým cedrovým olejem. Kupovala jsem ho na zkoušku (původně jsem tam objednávala olivové mýdlo, které bohužel nepříjemně smrdí nějakou divnou parfemací, tak už ho znovu nenakoupím… zlatej Urtekram), ale bohužel to není odzkoušená značka Saloos, kde všechno voní krásně, ale essentials, či tak nějak. Takže ten olej úplně hnusně smrdí… Kupovala jsem tam na zkoušku i růžové dřevo a to smrdí jako chemický čistič do záchodu, přitom od Saloos mám přesně tento esenciální olej taky a ten naopak moc pěkně voní… Tak jsem z toho dost zklamaná. Nevím, co se na esenciálním oleji dá pokazit… Čekala jsem voňavý balíček, neutrální mýdla na domácí šampony, a dostala jsem samé smrady. Ani jedna věc prostě nebyla dobrá. (Tak teď už půjdu tvrdě po značkách a vím kde už nakupovat nebudu.)
Ale na komára mi ten smradlavý cedrový olej přišel jako docela dobrý nápad.
,,Nedá se chytit, nedá se plesknout, nedá pokoj… No tak ho vyženu smradem.“
Otevřela jsem lahvičku a zacítila tu rychnu… Chvíli jsem přemýšlela, jestli jsem skutečně až takový masochista, ale únava a zoufalství udělaly svoje.
Tak jsem hezky navlhčila prstík a: Na každou tvář jednou otřít, a ťup ‚tup do obvodech dřevěné postele a trošku i na noční stolek u hlavy… ,,Jen ať si ta lítavá potvora pěkně čuchne, a už se sem nikdy nevrátí. Muhehe!!!“
Byl to strašný rigól, asi jsem to trošku přehnala… Měla jsem chuť utéct z bitvy a jít spát někam jinam… Ale kdo mi zaručí, že v další místnosti nepovedu tyhle boje znova?
… To jsem ale netušila, že tento komáři Ninja patrně vlastnil plynovou masku.
Zatímco já trpěla smradem, komár mě za deset minut začal zase vesele obletovat… Snažila jsem se utěšovat, že silice fungují trošku jinak, že pracují postupně, že snad olej po chvíli trochu ,,rozloží“a rozvine ty svoje pachy a možná začne fungovat později…. Ale když uběhla nějaká ta doba a komár pořád poletoval, bylo nutné opět změnit taktiku:
Před nedávnem se mi stalo, že jsem ,,číhací metodou“ postupně vymlátila pět komárů, co mi v noci na střídačku ožírali ruku, ale vzbudila jsem se až když mě měli kvalitně rozdělanou. Nalétli na mě prostě dost pozdě… Tak jsem další noc už nechtěla riskovat a odlákala jsem je světlem.
Počkala jsem, až se setmí, všude jsem zhasla, rozsvítila jenom na chodbě a nechala to tak celý večer. A schválně jsem nebyla ve svém pokoji, abych je zase nelákala zpátky svou vůní.
Když jsem pak šla spát, nikde žádný komár v mém pokoji. Všichni odletěli na chodbu za světlem. – Cha! I ti, kteří bývají chytřejší a zalezou za skříň, takže je namátkovou ,,kontrolou“ na zdi nezpacifikujete.
To je fakt dobrá a poměrně nenásilná metoda… No sakra, že mě to ale nenapadlo dřív, než jsem použila ten smradlavý olej!
Tak jsem rozsvítila na chodbě, zalezla do temného pokoje do postele a čekala…. čekala…. (no byla mi zima, čekat na chodbě na komáry se mi už nechtělo)
Když už to bylo delší dobu, zase jsem zhasla a v naivní víře, že komáří Ninja odletěl na chodbu, jsem se snažila znovu usnout.
Po chvilce však slyším důvěrné: ,,BZZZZ zzzZZZZZZ!“
Celou dobu seděl někde na zdi a smál se mi, jak jsem blbá, protože tuhle metodu asi brali hned první den Ninja výcviku.
Možná tam drillovali: ,,Nelítat za světlem, nelítat za světlem, nelítat za všetlem, vždycky je to léčka!“
Byla jsem fakt naštvaná… O to víc, když mě najednou pod peřinou začalo svrbět lýtko a po chvilce natekl kousanec.
Komáří Ninja, mezitím co jsem se snažila spát, našel skulinku mezi matrací a peřinou a tajně mě hryzl do nohy!
Začala jsem se v posteli mrskat jako štika, že ho tím možná konečně sejmu….
Ani nevím, jak nakonec komáří Ninja dopadl…. Buď jsem ho fakt dostala pod peřinou, nebo snad zafungoval smradlavý cedrový olej… Či snad vysílení po těžkém a urputném boji? – Nakonec jsem usnula…. A dneska? – Dneska si beru pangamin!
Také svádíte podobné boje a pilujete techniky ,,číhání na komára“, nebo jsem v tom sama?
Má podle vás komáří samička právo žít?
Nebyl náhodou nejvyšší konstruktér pod parou, když vymyslel, že stvoří komára?
…. otázky, samé otázky.
Kam dál:
• Otevřít rubriku ,,Zážitky – Ostatní“
• Máte otázku? Ptejte se do ►Mailu◄
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! – Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí“ níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? – Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
Poslední komentáře
-dodo Ahoj, můžu se zeptat jestli skutečně existují vílí…
-Lily Wow, skvělý článek! :D děkuji a ukládám.
-zuzi Článek o krizi středního věku... a v diskuzi…
-Květa Tak to jsem se zase jednou hezky pobavil:-)…
-Rambousek