Aluška.org: Věděním ke svobodě

Nad skalnatou propastí je krásná plošina, kde roste mech mezi břízkami a lidská noha tam povětšinou ani nepáchne.

Na toto místo mě poslaly nehmotné bytosti (viz. článek: ,,Jak jsme s Máleusem uzavřeli novou dohodu”), abych popsala bytosti, které zde objevím. Zvláště tedy druh, který byl nazvaný jako ,,Mechový skřítek”.

Po pravdě řečeno, když jsem na místo dorazila, zezačátku jsem tam nikoho nepotkala. Musela jsem se usadit, porozjímat a poprosit elfy okolního lesa, aby mi umožnili se se skřítky setkat.

Teprve potom z mechu začali vykukovat ,,pidimužíci”, kvůli kterým jsem přišla.

Mechový skřítek

Je vysoký asi jako malíček na ruce dospělého člověka. Jelikož mechový skřítek žije schovaný v mechu, nepotřebuje být větší a vyšší vzrůst by byl v jeho případě i docela nesmyslný.

Mechový skřítek je společenský tvor. Nežije sám, ale v určité skupince, nebo společenství podobných skřítků, kteří se navzájem podporují přátelí, ale také se navzájem hodně popichují. Říkají si mezi sebou ,,Brácho”.

Typické chování mechového skřítka je jeho neschopnost brát něco vážně. Jediný skřítek, který byl po celou dobu kreslení ticho, byl ten, který se mi ukázal jako první a stál mi modelem. Ostatní jeho ,,kamarádi” pobíhali všude okolo, bělali binec, pořád něco chtěli, vykládali a rušili.

Když jsem se skřítků zeptala na jména, začali si ze mě utahovat a vykřikovat jména ,,Armin, Kukla, Pukla, Ťuk, Bzuk a Cuk”, nebo jim podobné nesmysly a šíleně se u toho nasmáli.

Později jsem se od jiné dévy dozvěděla, že tito skřítkové jména mají, ale považují je za nedůležitá, takže si z toho udělali legraci.

Chutná jim cukr. – Jemnohmotné bytosti sice nejedí (a vzhledem k jejich éterické schránce je to také nesmysl), ale dokáží si vzít energetický otisk, který jsou schopní vnímat a tím ho ,,ochutnat”. Náhodou jsem měla s sebou Besipky, které před časem chutnaly i Aiko… díky mechovým skřítkům Besipky slavily úspěch podruhé, dokonce si o ně sami řekli, protože mi prozkoumali tašku.

Mechoví skřítkové, které jsem viděla nad propastí, mají široké huňaté obočí, veliké kulaté zelené oči, krátké vlasy a čepičku. Celí jsou hodně buclatí, mají veliké nosy, ruměné tváře a kulatá bříška. Tito nemají vousy, ale vím, že před časem jsem viděla jinde mechové skřítky, kteří vousy měli a místo čepiček meli na hlavě něco jako vrabčí hnízdo. – Zrátka neupravený rozcuch vlasů.

Skřítek, který je zde nakreslený, měl zelenou čepičku a šedé vlasy, ale mezi jeho kamarády byl i jiný vzhled. Čepičky jsem postřehla i šedé, hnědé, nebo cihlové. Také vlasy nemají všichni stejné, povětšinou byly hnědé.

Mechový skřítek není vyloženě krasavec, jeho krása tkví spíš v jeho roztomilosti a velkých očích. Tak trochu na něj sedí to typické české označení ,,On je tak škaredej, až je hezkej.”

Také by vás mohlo zajímat, jak si skřítkové vlastně dělí svá místečka. – Každý má větší či menší kus mechu, který má do půl metru v průměru, ale ne více. Pokud je mech hodně bujný a veliký, po půl metru vidíte většinou dalšího skřítka. Když je mech menší a rozdělený mapovitě na drny a okruhy, dělí se podle pahorků a bochánků, které mech přirozeně vytváří.

Když chtějí, ze svého místa se bez problému vzdalují a chodí k sobě navzájem, nejsou nutně vázaní pouze na místo, kde sídlí, ale svobodně se pohybují i po okolí.

Kam dál:

• Zobrazit rubriku ,,Nehmotné bytosti osobně”

• Otevřít složku s kresbičkami od Alue

• Přejít na článek: ,,Jak jsme s Máleusem uzavřeli novou dohodu”

• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu https://aluska.org/

• Navštivte chat