Aluška.org: Věděním ke svobodě

Milí čtenáři, po delší době vám ve spolupráci s Michaelem přinášíme něco nového a zajímavého ke čtení.

Michaelovi přišla na mysl tentokrát inspirace na pohádku. Čeká vás seriál, ve kterém si počtete o noční královně, různých nočních skřítcích a můžete pořádně ulétnout fantazií do oblak. Samozřejmě, že ani v této pohádce nechybí typický humor autora, i když tentokrát je celé dílko mnohem více snové.

I tato seriálová pohádka je zařazena pod označení ,,Michaelovy objevy”, ostatní jeho tvorbu najdete v rubrice ,,Příspěvky čtenářů“, nebo dole v odkazech pod článkem.

Přejeme vám příjemné počteníčko.

Noční pohádka (1 dil)

Když jsem byl malý chlapec hrozně jsem se bál tmy. Úplně nejhorší představa byla pro mě taková že mě honí nějaká temná bytost. Všude je slyšet strašidelné skřípání nábytku a nikdo neslyší moje volání o pomoc. Pouze jediná věc mě vždycky ochránila. Měl jsem nahoře na obloze svoji hvězdu ochránkyni, která mě vždycky pomohla a zlé démony zahnala. Věřil jsem tomu že každičký človíček má na nebi svoji vlastní hvězdičku. Když jsem se díval na nebe a na hvězdy, už jsem se nebál.

Jednoho krásného letního večera jsem se díval na noční oblohu a všiml jsem si že obloha je temnější než dříve. Nedovedl jsem si to vysvětlit, protože to byla jasná noc, na obloze nebyl ani mráček a měsíc byl v úplňku. Dny plynuly a noci byly postupně temnější a temnější. Až jednou když jsem se díval na noční oblohu, moje hvězda mi zmizela přímo před očima. Podíval jsem se pořádně okolo a všiml jsem si, že mizí ostatní hvězdy.

Nechtěl jsem se to tak nechat a rozhodl jsem svou hvězdičku hledat. Má první cesta vedla na naši střešní terasu, poněvadž jsem se chtěl pořádně rozhlédnout po okolí. Protože terasa byla celkem kluzká, tak jsem nešťastně uklouzl a začal jsem padat dolů volným pádem. Dolů to bylo tak 10 metrů a mě se před očima promítl celý můj život. Skončil bych špatně, kdyby mě nezachytila jakási silná chlupatá paže neznámého tvora. Poté co jsem se dostal do bezpečí, tak jsem si svého ochránce pořádně prohlédl. Usoudil jsem že není z našeho známého světa. Byl to vysoký humanoid něco přes 2 metry s netopýřími křídly. Tělo měl pokryté hladkou srstí a jeho obličej se podobal kočce. Zeptal jsem se ustrašeně :”Kdo jsi?” On mi odpověděl: “Jsem patron všech netopýrů, každé malé dítě na tomhle světě má svého vlastního netopýra. Netopýr slouží k tomu aby se v noci malým dětem dobře spalo. Má je tedy chránit a uspávat je. Všimni si jak létají někdy zmateně pod okny. To dělají proto že odhání zlé démony.” ” A kde je tedy ten můj netopýr?” zeptal jsem se zvědavě. ” Ten tvůj netopýr je strašně líný a pořád spí… určitě tady někde bude…” Pořádně jsem se porozhlédl a uviděl jsem ho jak spal zavěšený na větvi nedalekého stromu. ” Vstávat!! Čekám hlášení” zvolal patron přísně. ” No počkej za tohle ti strhnu prémie..” Netopýr se chudák lekl začal zmateně poletovat okolo a jakýmsi neznámým jazykem mu začal cosi vysvětlovat. Chvilku jsme se na něj dívali než se situace uklidnila.

“A co tu děláš ty? Neměl jsi už náhodou být v postýlce?” divil se patron … ” No víš já nemůžu spát, protože se mě ztratila hvězdička”…

“Hvězdička?”

“No ta hvězdička na nebi, všiml jsem si že poslední dobou se jich tu ztrácí hodně”

” Tak to je velice vážný problém, ale v tom ti já pomoci nemohu:”

“A kdo by mi mohl pomoct?”

“Mohl by ti pomoct můj nadřízený správce oblohy nebo naše vládkyně Noční královna.”

” Noční královna?”

“Ano Noční královna to ona vládne všemu co se děje v noci a bez ní by noc nebyla taková jaká je.”

“A vezmeš mě k ní?”

“Vezmu, ale je to dlouhá cesta, sám bys tam nikdy nedošel a ani bys její sídlo nenašel. Ale když mi vlezeš na záda, odnesu tě k ní .”

Neotálel jsem ani minutu a vlezl jsem patronovi na záda. Můj nový známý roztáhl svá netopýří křídla a už jsme “letěli”. Přesněji řečeno náš způsob pohybu by se spíše dal přirovnat ke skokům luční kobylky. Patron se svýma silnýma nohama odrazil a potom pomocí svých křídel doplachtil k zemi. Bylo mi nádherně, viděl jsem pod sebou noční město a oblaka. Cestovali jsme tak rychle, až se zdálo být nemožné. Náhle jsem ucítil nějakou úzkost a obrovský strach, protože něco temného a zlého hluboko pod námi nám zkřížilo cestu. Avšak za malou chvíli to zmizelo mezi domy města. Přistáli jsme u obrovské zahrady a blížili jsme se k sídlu noční královny.

Na stromě před námi se cosi mihlo. Byl to stromový démon. Stromoví démoni jsou celkem hodná stvoření, ale občas to jsou pěkní šibalové s velmi specifickým smyslem pro humor. Jsou vysocí tak 167 cm a jejich těla jsou taková namodralá a rovněž světélkují ve tmě modře. Jsou to noční tvorové.

Pokračování příště

Kam dál:

• Dřívější Michaelovy články najdete zde: 1: Objev ponožkožrouta / 2. Temní a světlí, aneb jak se Míša narodil sám sobě / 3. Léčivý potenciál slunce, aneb parodické pokračování

• Zobrazit rubriku ,,Příspěvky čtenářů”

• Další díla malíře David Delamare – Zde

• Máte rádi stránky Aluška.org? Doporučte je svým známým: https://aluska.org/

• Vaše dotazy směřujte do e-mailu◄