Michaelovy objevy: Noční pohádka / 2.díl

6.9.2011 v Čtenáři 12

Toto je druhý díl Michaelovy seriálové Noční pohádky. Pro zobrazení prvního dílu přejděte sem: Noční pohádka 1.díl

Noční pohádka 2.díl

Šli jsme obrovskou zahradou a ve vzduchu byla cítit příjemná vůně léčivých nočních květin pupalek. Jejich jasná žlutá, oranžová a červená barva se vzájemně snoubily a s vůní přitahovaly noční motýly jako magnet. Uslyšel jsem za sebou dupání a když jsem se otočil tak na mě koukali dva zamilovaní ježci. Prošli jsme hustým křovím a náhle se cosi změnilo. Celé okolí vyzařovalo jakousi zlatavou záři a světlo bylo jak ve dne. Připadalo mi že jsme prošli do jiné dimenze a jak se později ukázalo tak moje domněnka byla pravdivá. Uviděl jsem daleko před sebou palác noční královny. Ten palác nebyl žádná budova. Byl to obrovský strom, který byl vysoký jako hora a sahal až k oblakům. Jeho kmen měl obvod jako dvě fotbalová hřiště. Kdyby ten palác byl v naší dimenzi, byl by vidět mnoho kilometrů daleko a lidé by o něm věděli. Kolem paláce rostly muchomůrky a různé barevné houby, byly ovšem veliké jako jednopatrové domy. Bydleli v nich stromoví démoni.

Možná bystřejší čtenáře napadne, že stromoví démoni by měli bydlet ve stromech a ne v houbách. Proč tomu tak je, to opravdu nevím, já jenom popisuji to, co jsem viděl. Na tom stromě bylo mnoho hnízd, které obývali ptáci, jenž jsem nikde jinde neviděl. Z jeho větví vyrůstalo tisíce květů všemožných tvarů a barev. Ty květy byly tak obrovské, že se do nich mohl člověk schovat. Bylo tam mnoho zvířat a všechna byla tak krotká a zvědavá, že si mě přišla prohlédnout. Zřejmě nikdy neviděla člověka a jeho krutost.

Větve toho stromu byly posety malými domečky ve kterých zřejmě bydlely všechny ty úžasné bytosti. Kromě zvířat jsem tu ale žádného skřítka vílu či jinou bytost neviděl. Vysvětlení hned podám. Skřítkové totiž byli v práci. Jsou to noční skřítkové, kteří ve dne odpočívají a v noci pracují. Jsou to poddaní královny a mají různé úkoly.

Třeba například víly cuchačky. Jsou to asi 10 cm velké bytosti s křídly . Jejich hlavní úkol je lidem ve spánku cuchat vlasy. Když nepracují, tak to jsou to průsvitné bezbarvé bytosti. Svou barvu dokáží měnit jako chameleón podle toho, jaký odstín vlasů cuchají. Když cuchají černé vlasy mají barvu černou a když blonďaté vlasy, mají barvu světlou.

Další příklad jsou víly nehetničky, ty nám zase ve spánku masírují nehty. To způsobuje, že nám rostou a potom řešíme dilema jestli je máme pilovat, či stříhat.

Dále existují skřítkové skřípači. Jsou sice velcí tak 2 centimetry, ale jsou to pěkné potvůrky. V noci skřípou nábytkem a straší malé děti.

Potom existují skřítkové, kteří vám v noci zavírají nebo otevírají dveře nebo okna. A nakonec jsem si vzpomněl na skřítky, kteří umí vytvářet v noci strašidelné stíny a pořádně člověka vylekat. Takže milé děti, až vám v noci bude střípat nábytek, otevírat se vám dveře samy od sebe, nebo se někde vytvoří nějaký stín, tak vězte že je to práce skřítků.

Vše je dokonale optimalizováné a koordinované. Mají i velice pokročilý dopravní systém.

Skřítkové “inženýři” byly tak vynalézaví, že navrhli rozsáhlou síť chodbiček. Všechny ty chodbičky začínají obrovským dopravním uzlem, který je umístěn pod sídlem noční královny. Jednotlivé chodbičky ústí pod postelí malých dětí. Takže když v noci slyšíte pod postelí nějaký hluk tak to skřítkové a víly lezou z chodbičky a nastupují na pracovní směnu.

Se svým novým přítelem se velmi pomalým krokem blížíme k velikému stromu. Připadá mi, že ví jak jsem překvapený a omámený zdejší krásou, a proto nikam nespěchá. Když vidím zdejší mech, který mi připomíná zelený koberec, tak neodolám a vyzouvám si boty. Na bosých nohách mě mech příjemně chladí, což umocňuje tuhle nádhernou scenérii. Před námi teče potůček, můj průvodce mi kyne, abych se napil. Já tedy poslechnu a napiji se. Voda z potůčku chutná jako malinová šťáva. Ptám se svého přítele jak je to možné a on mi odpoví, že ta voda je kouzelná a že chutná tak, jak si zrovna přejeme. Přišli jsme na malinkatý pahorek a otevřel se před námi pohled do této čarovné krajiny. Člověk by nevěřil, jak ten paralelní svět dokáže být obrovský. Již stojíme jen několik metrů před palácem. Naposledy jsem se kouknul na nejvyšší větve stromu, které mizí v oblacích. Když jsem sledoval tu zajímavou zlatavou záři, najednou mě přepadla velká úzkost, protože jsem opět zahlédl něco temného. Sice jsem to zahlédl jen velmi krátce, ale stačil jsem zaregistrovat, jak to požírá zdejší světlo. Jak se to objevilo, tak to náhle zmizelo.

Můj průvodce vyslovil nějaké zaříkávadlo a ve stromě se objevila brána, která se sama otevřela. Byla asi 4 metry široká a 4 metry vysoká. Připadalo mi, že je vyrobená z nějakého modrého kamene. Po celém jejím obvodu byly vyryté nějaké znaky. Jejich význam jsem nepochopil, protože jsem je nedokázal přečíst. Když jsme vešli dovnitř, stanuli jsme v předsálí. Připadalo mi, že stojím v nějaké velké jeskyni, protože stěny toho sálu byly docela nepravidelné a byly tvořeny velkými průhlednými růžovými krystaly. Celá podlaha byla vydlážděna karmínově červenými kameny. Žádného umělého osvětlení nebylo třeba, protože ony krystaly vyzařovaly narůžovělé světlo. Z předsálí vedla krátká chodba, která ústila v hlavním sálu. Když jsme jí dál pokračovali, tak jsem si všiml, že její stěny jsou pravidelné a jsou rovněž tvořeny stejnými krystaly. Na některých byly vyryté nějaké znaky. Byly to stejné znaky, které jsem uviděl na bráně. Před hlavním sálem hlídala dvoučlenná stráž. Stráž tvořily dvě bytosti v lesklých zbrojích. Byly ženského pohlaví a dost mi připomínaly Valkýry z Bájí starých Vikingů. Zprvu nás dál nechtěly pustit, ale jakmile jsme jim řekli, s jakým problémem jdeme za královnou, tak nás pustily. Připadalo mi, jako by všechno předem věděly. Stanuli jsme tedy v hlavním trůnním sále, sídle noční královny.

Pokračování příště



Kam dál:

• Dřívější Michaelovy články najdete zde: 1: Objev ponožkožrouta / 2. Temní a světlí, aneb jak se Míša narodil sám sobě / 3. Léčivý potenciál slunce, aneb parodické pokračování

• Zobrazit rubriku ,,Příspěvky čtenářů”

Další díla malíře David Delamare – Zde

• Máte rádi stránky Aluška.org? Doporučte je svým známým: https://aluska.org/

Vaše dotazy směřujte do e-mailu◄

Komentáře

Ikona diskutujiciho Farah 2011-09-06 10:05:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Juuu, tak tohle asi jednou budu vypravet svym detem, aby se v noci nebaly usnout. Pamatuju na sebe, byly mi dva roky a mela jsem s usinanim problemy. Ozvalo se hlasite troubeni a me se zdalo, ze ma vzdycky neco prijit…bylo to stribrne a melo to podobu labute.

Ikona diskutujiciho gretka 2011-09-06 11:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

je krasny uz se tesim na dalsi dil tak doufam ze bude co nejdriv k precteni fakt krasny vse je tak do detailu napsany ze sem si to hezky vse predstavila

Ikona diskutujiciho Martinka 2011-09-06 12:01:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

krásné

Ikona diskutujiciho Alue 2011-09-06 17:23:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Aby to nemělo opačný efekt, čili děti se budou bát víl cuchalek :D Nikdy nevíš, jak se to komu v makovici otočí… ale pořád lepší je víla cuchalka, než se bát černé ohořené mrtvoly pod postelí, jako já kdysi. mňam.

Ikona diskutujiciho Arien 2011-09-06 18:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Tak něco na ten způsob(mumii a krokodýla) si kámoška pod postelí pěstuje-předsavuje si jak si tam žijí a tak:-)))(a to je jí 15:-)) )

Ikona diskutujiciho Farah 2011-09-06 21:37:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[5]:Hmm..a ja mela tise po koberci prichazejiciho zakuklence s kudlou..ty mekke kroky a to mi bylo 17… jo jeste bych pridala skritky, co urychli traveni natolik, ze se clovek vzbudi a ma sileny nutkani v noci navstivit lednicku :D

Ikona diskutujiciho Alue 2011-09-06 21:40:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Tak to je dobrý, já se přestala bát bubáků ve svých deseti, protože mi začaly horší problémy, to se vážně někdo toho bojí až do dospělosti?  Nevěřím… opravdu nevěřím, kecáš 🙂

Ikona diskutujiciho Farah 2011-09-07 00:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[7]: 🙂 z toho plyne ponauceni: nekoukat moc na horory. Je fakt, ze jsem dneska klidnejsi, ale tim, ze jsem prestala koukat film Zrcadla (ta jedna scena byla zvlast chutna a udesna dohromady), tak uz me to tak obcas potka, ale zazenu to myslenkami na neco pekneho, pac kdyz se na to upnu, je to jen horsi a takze dohromady se ridim pocitem. Je-li v tom strach, jdu radsi od toho. Je-li v tom sdeleni, tak zase neutikam. No jo…no nazdar, to je zas hodin! :D

Ikona diskutujiciho Michael 2011-09-07 11:41:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]:I v dospělém věku vidím nad mou postelí u stropu Chucka Norrise jak jeho tělo levituje a točí se v pravotočivém směru. Je to dobře nebo špatně?? Mám se ho bát? 🙂

Ikona diskutujiciho Farah 2011-09-07 11:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Levitovanej, levitujici a pravotocivej? :D Chuck Norris…no co muze byt lepsiho! 😉 ne sorry, v tom vidim vtip, pokud se nepletu a pokud se pletu, tak to jen ignoruj. 😉

Ikona diskutujiciho Alue 2011-09-07 13:33:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Jestli má na sobě kalhoty, tak jsi zatím normální :D

Ikona diskutujiciho Lady Hestia 2011-09-09 14:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: zapomělas na víly a skřítky, kteří způsobují, že se v noci probudíš a jsi nucena jít na záchod :D

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek