Aluška.org: Věděním ke svobodě

Moje představa dokonalého muže

(Ještě než se zeptáte, tak ano, na fotce jsem já a ano, je mi na ní 14 let. Za tu dobu vlasy povyrostly a obličej se krapítek změnil. Přesto je pěkná a občas na vás vykoukne u pár dalších článků, než se mi zalíbí zase nová.)

________________________________________________

Napadlo mě sepsat zamyšlení na téma ,,Dokonalý muž podle Alušky“. Proč?

Možná to bude pro některé zajímavé, možná najdete inspiraci. Možná, že se shodnu s někým dalším v představě a možná že pár mužů najde odpověď na otázku, jak si ženy představují ,,pana dokonalého“, který sice neexistuje, ale v mysli žije vždy. Třebas schovaný v nějakém malinkém koutečku, vždy tam je.

I u mě se schovává. ,,Pan dokonalý“ v mé mysli přežívá snad od dvanácti let a za tu dobu se vlastně vůbec nezměnil.

Je tak hrozně moc dokonalý, že vůbec nedoufám, že takový chlap vůbec existuje. Mám ho totiž vymalovaného do puntíku. Jediná moje fantazie, která se spojuje s realitou je ta, že by ,,Pan dokonalý“ mohl přežívat v někom alespoň zčásti. Čím větší, tím lepší.

Představa ,,pana dokonalého“ se určitě hodně liší podle toho, komu tato představa patří. Určitě se ale většina dam shodne na povaze. Já začnu u vzhledu, protože to je první dojem. To je to, co vnímám jako první, ještě než ,,dokonalý pán“ otevře pusu.

Protože celý svůj život neskonale miluji dlouhé vlasy (což jde vidět na mé vizáži, protože od sedmi let, když jsem byla dobrovolně ostříhána na hříbka, si pěstuji hřívu a moje oblíbená složka ,,Dlouhé vlasy“ v galerii přetéká obrázky, které jen zesilují můj zápal.) …. kde jsem to skončila? – Ach ano. U vlasů.

Jelikož tedy dlouhé vlasy miluji, moje představa ,,Pana dokonalého“ je vlasatá. Jsou to krásné kaštanově hnědé zvlněné husté vlásky, které padají na ramena. Na chlapovi není nic krásnějšího. Když jsou ty vlasy jiné barvy, nebo rovné, nebo delší, nebo kratší, tak to není ono. ,,Pan dokonalý“ (dále jen PD) má kaštanovou hřívu a ne jinou.

Poslední dobou má i obměnu a to jsou vlasy kratší… ale ne na ježka!

Pan PD má modré oči. Takové hluboké upřímné studánky. Asi takové, jako mám já. Co jsem ale prošla životem, tak pan PD má někdy oči zcela jiné. Je to zvláštní, ale když se mi někdo líbí, zamiluji si jeho oči. A je jedno, jestli je to vážné, nebo není, nebo jestli je to přátelství. Oči jsou pro mě hrozně moc důležité a ačkoliv pan PD je modrooký, už jsem obdivovala všechny možné barvy. I hnědé, nebo šedozelené.

Ústa souměrná, hlavně pořád v úsměvu. Pan PD je totiž stále veselý tvor a sranda mu není cizí.

Jeho tvář je vejčitá, neboli oválná. Tvar, který milují malíři, s jasně a pěkně ,,řezanou“ bradou a čelistí.

Jakou by měl mít pan PD postavu? Střední. Ani tlustou, ani hubenou, ani kulturista. Občasné svalíky a pěkný biceps není na škodu, faldík na břiše se zdá být roztomilý. Hlavně aby byl vyšší než já, stačí jen o pár centimetrů. Pan PD je o půl hlavy vyšší.

Je to vtipné, ale když jdu vedle někoho, kdo je menší než já, připadám si vedle něj jako Godzilla. Taková výšková budova, nebo golem. To mi rozhodí veškerý pocit romantiky, hlavně pokud zjistím, že mám navíc větší číslo boty.

Má krásný rovný římský nos. Ani široký, ani tenký. Pěkně střední. Rovné zuby, uši přilehlé k hlavě a posazené poměrně vysoko (aby byl inteligentní, odstáté uši jsou znak menší inteligenční disponovanosti – Řečeno slušně.)

Pan PD chodí čistě oblečený. Nenosí staré smradlavé zapocené triko, ani děravé monterky. Nekouří, takže nesmrdí a nemá žluté zuby. Chodí v džínách, nebo jiných normálně vypadajících nohoschovkách. K tomu přihodí košili, nebo pěkné tričko. Tmavý elegantní kabát do chladu není na škodu.

Můj PD není abstinent. Občasné pivko mu není cizí, hlavně aby sdílel moji lásku k vínu a nechal se utáhnout na občasnou skleničku po obědě. Ideálně ji sám nabízí.

Zároveň oba nesnášíme ožralé lidi, takže naše nasávání se drží střízlivosti.

PD je galantní. Neříká mi ,,opico“, ani ,,kombajne“, ani ,,godzillo“, ani ,,mašino“. Neposílá mě v žertu pryč, protože ví, že na každém šprochu je pravdy trochu.

Když už jsme u toho vyjadřování, PD mluví slušně, až na občasné ujeté slovíčko v soukromí. Není to žádný suchar, ale veselá kopa a k lidem s humorem občasné hov.. nebo prd.. patří.

Vedle striktně spisovně mluvícího člověka se neuvolním, hlavně pokud mě napomíná, že ,,slečny slovo průs.. nepoužívají“… Na druhou stranu, nejlepší způsob jak mě znechutit, je chovat se v mé přítomnosti jako čuně a ještě k tomu mluvou připomínat českou fekální a kanální jednotku. – Pan PD je slušný a dál než za hov.. se nedostává.

Úžasný a vlasatý PD má rád svůj život a často mluví o tom, co ho kde potěšilo a co se kde povedlo. Své problémy rozebírá jen občasně a nezůstává u nich dlouho, protože ví, že smutné trosky nikdo neposlouchá dlouho rád. Taky nemá potřebu se litovat, protože je přece můj PD.

Má-li PD rodinu a je-li s ní v kontaktu, má ji rád.

Miluje jídlo. Vedle vínka si PD pochutná na všem jedlém, kvalitním a dobrém. Maso, nebo mořské obludy zvládne bez mrknutí a nemá problém naložit si v cukrárně něco pořádného.

PD je pozorný a roztomilý. Vymýšlí často program kam jet či nejet, co zažít a co bude příští týden, kam by mě zase mohl vzít, co by mi mohl ukázat.

Jednou za čas mi přinese pěknou kytičku a řekne mi, jak jsem šikovná a jak mě má rád.

Jelikož je PD vlasatý, sdílí moji lásku k dlouhým vlasům a rád se jich opatrně dotýká.

Nesnáším, když mi někdo hrábne na hlavu, jakoby sekal trávník, vyškube pár desítek a ještě prohlásí, že to mám zbytečně dlouhé. Moje vlasy jsou projev mojí osobnosti a vnímám je jako něco soukromého a intimního, na co může šahat jenom ten, kdo mi padne do oka.

PD nejenže pěkně vlasy hladí, ale také je úhledně  s potěšením zaplétá do copu, protože jako chlap náročnější účesy nesvede.

Je velmi inteligentní. Stíhá moje nápady a mám si s ním co říct. Občas mluví s anděly, ví co je to energie, AC, o čem je Reiki, církve a miluje přírodu, všechno živé v ní i nad ní. Přesto je nohama na zemi. Neblábolí neustále o tom jak musíme žít v lásce a jak musíme meditovat, jinak nepřevibrujeme. PD je přítomný, nohama na zemi a obyčejná přízemní zábava je mu milá, pokud se drží v rámci určité úrovně.

PD nesnáší techno. Oba říkáme, že techno smrdí. Zato miluje hudbu, kterou miluji já a ještě něco navíc.

Nemá do kapsy hluboko, protože se o sebe umí postarat a proto si může dovolit hojné výlety. Není to žádný milionář, ale je šikovný a nebere si nic na sekyru.

Moje idea ,,Pana dokonalého“ jemně voní. Každý člověk má svoji vlastní vůni těla, i PD ji má jako každý jiný.

Pan PD nechrápe.

PD ode mě dostal pár upletených náramků jako projev určitých citů.

(Každý člověk, který je mi drahý, dostává pletený náramek. Kdo mi drahý není, ten si může škemrat jak chce, nedostane nic.)

PD nosí ty dva náramky pořád, protože je má rád. Když nějaký ztratí, škemrá o nový a na výměnu nabízí výlet do přírody.

Když mě potká, usměje se a objímá. Nic neříká, protože zavírá oči a voní k mým vlasům, stejně tak jako já voním k těm jeho.

Když jdeme po ulici, bere mě za ruku. Když jsme sami, bere mě do náruče.

Maestro PD, rozený čajomil, snídá litr čaje, stejně jako já. Když není med, tak trpí, protože čaj s cukrem považujeme za kažení čaje. Když není čaj, trpíme spolu.

PD umí tančit a ve volných chvílích mě učí to, o co jsem přišla.

Pan PD obdivuje a podporuje moji práci. Semtam sleduje i mé stránky, protože ví, že se na nich nedozví jenom o esoterice, ale také různé věci, které nahlas neříkám, jako je třeba moje představa ideálního muže.

Pan PD hledá inspiraci jak mě potěšit, přes tajné pročítání mých stránek. Když se zeptám ,,jak to ví“, kujónsky mrkne, mlží a vymýšlí irelevantní humorné příhody stylu ,,propil moje brusle“, kterými vysvětluje všechny mé přiblblé a nedůležité otázky.

Když domluví, nachází mě rudou pod stolem.

PD považuje mé nedostatky za roztomilé.

PD je moc hodný člověk. Nekrade, nelže, nevydírá, nekřičí, nemachruje. Je ale hrdý a umí se postavit na odpor někomu, kdo to s ním nebo jemu blízkými, nemyslí dobře. Když se mu něco nelíbí, ozve se. Když se mu něco líbí, řekne to.

Rád mě škádlí. Popichuje, lechtá a rýpe. Ale pozná, kdy už z toho jsem na nervy a kdy je potřeba mě nechat nadechnout.

Pokud nějaká kopie mého ,,Pana dokonalého“ chodí po světě, ještě jsem ho nepotkala. Takhle bych mohla básnit pořád dál a dál, o tom jak bych se vedle něho chtěla cítit jako princezna, o tom jak by se mi věnoval, jak by mě masíroval za krkem, jak to a tamto… přitom podobné vlastnosti má snad každý chlap, ale jen do té doby, než ho zamilovanost přejde a on se ukáže s pravou tváří.

Někdy mám pocit, že je to tady na tom světě s tou vlastnící láskou špatně zařízeno. Dodneška jsem nebyla schopná vymyslet nějakou alternativu, která by mohla teoreticky fungovat.

A co váš ,,Pan“, respektive ,,Paní Dokonalost sama“? Taky si někdy představujete ideálního člověka?

Další obrázky Dlouhých vlasů – ZDE