Moje Zkušenost s Radikálním Odpuštěním / Doporučuji

8.4.2010 v Zážitky 17

radikální odpuštění

Jednoho dne se mi do ruky dostala kniha s názvem Radikální Odpuštění.

(Knihu již brzy zmíním v rubrice Doporučuji, nebojte se, o nic nepřijdete. – Tento zážitek by vás mohl navnadit.)

– Řekla jsem si, že název vypadá slibně, protože v době kdy jsem se ke knize dostala, jsem se všemožně snažila vnitřně zpracovat svoji minulost, která se týká rodiny. – Byla jsem schopná na to nemyslet, ale odpustit? – Často jsem v duchu nadávala na to co se stalo a přemýšlela jsem, co se sebou mám dělat, protože jsem měla veliký strach, že moje nespracované emoce mi způsobí problémy.

Nechtěla jsem, aby mě moje minulost táhla za nohu někam, kam nechci. Už to byl rok, co jsem od rodiny odešla a čas prostě můj smutek nezahnal. Proto jsem se pustila do čtení knihy s otevřeným srdcem a veškerou svoji naději jsem vložila do této jedné jediné knihy.

Její obsah mi mluvil z duše. Všechno dokonale zapadalo se vším co znám, proto jsem neměla žádný problém přijímat všechna vysvětlení, která kniha poskytuje, protože jsem je v podstatě znala a kniha jen vysvětlovala to, co znám, trošičku jiným způsobem, přesto základ zůstal vždy stejný. Byla jsem tak ráda, že tu knihu mohu číst, že mi nedělalo problém jí úplně otevřít své srdce a získat úplnou důvěru ke každému jejímu řádku. Jak jsem šla dál a dál, intuitivně jsem cítila, že už se blížím k tomu, co hledám.

A skutečně! – Přesně na straně 107 jsem mezi řádky uviděla schované poselství. V textu, který se zabýval kolektivním vědomím jsem našla tuto větu:

,,Co když čínská vláda usela obsadit Tibet, aby byl Dalajláma nucen cestovat po celém světě a šířit svoje poselství za hranicemi Tibetu.”

– Najednou jakoby mě někdo propleskal a strhl z očí masku.

Seděla jsem zaraženě jako pecka a četla tu větu pořád dokola.

Vnitřně jsem jasně cítila, že tohle je přesně to, pro co jsem si tu knihu začala číst. Překlad věty je totiž symbolický.

Ve skutečnosti ta věta dokonale vysvětluje, že si moje duše vybrala tuto příšernou zkušenost, abych se dostala ven od rodiny co nejdříve, abych byla poučená i v té ošklivější stránce života, ale hlavně, kdybych od nich neodešla, nikdy nemám možnosti, jaké mám teď a nikdy bych tedy nemohla splnit to, co vím, že mám za úkol.

Když jsem se vzpamatovala a uvědomila si, co mi ta jedna jediná jednoduchá věta říká, vyrazila jsem z rychle k Ňufovi a hned za tepla jsem mu celý svůj geniální objev vyklopila.

Ňuf se na mě spokojeně podíval a řekl: ,,Však já vím, Aluško.”

– Otevřela jsem pusu. ,,A proč jsi mi to neřekl dřív?”

,,Copak by to mělo nějaký účinek?” Usmál se Nuf spokojeně. ,,Na některé věci si každý musí přijít sám.”

Takovou odpovědí jen umocnil můj ,,mysticko-poznávající” zážitek, a tak jsem se odebrala zase zpátky.

Zavřela jsem za sebou dveře a nový poznatek si vrývala hluboko do svého vědomí. – Dokonale to sedělo. Zátěž z minulého života totiž mohu vyloučit, když jsem tu poprvé a naposledy. – Toto zjištění mi vysvětlilo vše. – Najednou jsem ucítila lásku, radost ke své rodině a velké pocity vděčnosti. – Došlo mi, že oni dokonale splnili přesně to, co jsem potřebovala, a proto nemám právo se na ně zlobit.

Vnitřně jsem cítila pravdivost tohoto vysvětlení a moje zapálení do čtení knihy najednou vyhaslo. – Cítila jsem, že v danou chvíli mi kniha už nemá co nabídnout.

A tak jsem si žila spokojeně dál, až do doby, než se můj smutek znovu začal objevovat. – Byl asi silnější než já. – Řekla jsem si, že za nic na světě nenechám své pocity, aby mi přerůstaly přes hlavu a sáhla jsem po knize znovu, protože jsem cítila, jakoby mě k sobě volala nedočtenými stránkami…. takový ten rýpavý pocit, jakoby na mě ta kniha z knihovny mluvila:

,,Aluškooo… vem si mě, já ti pomůžu…. ty vždycky všechno dotahuješ do konce a mě si nedočetla… měla by jsi se do toho pustit….”

Neodolala jsem…. do knížky jsem se absolutně zažrala, protože její druhá půlka byla ještě úžasnější a působivější, než ta první, protože se už začala zabývat praktickými návody a radami, jak radikálně odpouštět. – A to byl přesně ten druhý krok, který jsem měla po čase vykonat.

Podle návodů z knihy jsem vypracovala dva formuláře Radikálního odpuštění a vytvořila mnoho schémat a tabulek, kde jsem postupně přišla k tomu, že úplně všechny mé strachy, vnitřní rozpory, nejistoty a pocity smutku pramení z jedné jediné příčiny. – A zase je tu ta moje rodina.

Ono ani není tak moc důležité, který jednotlivec nejvíce přihřál polívčičku. Udělala jsem formuláře i na svoji rodinu jako celek.

– Cítila jsem se mnohem lépe, ale druhý den jsem formuláře vzala a rozhodla se, že je rituálně spálím v krbu, abych umocnila proces léčení.

Nikdy jsem nic podobného nedělala, ale na tom přeci nemůže být nic těžkého. – Přiložila jsem dvě polínka, počkala, až to pěkně vzplane a potom jsem brala všechny své poznámky a papíry po jednom do rukou. Vždy jsem se podívala, co jsem na papíru řešila a podle toho jsem formulovala své prosby k ohni a ke konstruktivním silám Vesmíru.

Poprosila jsem, aby tyto síly podpořily proces mého vnitřního léčení, aby mi pomohli přijmout moji minulost, aby pozvedly můj problém a napomohly jeho transformaci. Když jsem svoji prosbu v duchu odříkala, poděkovala jsem a papír vložila do ohně. – Pozorně jsem sledovala, jak papír hoří a zbyla z něj jen tenká vrstva popela. – Potom jsem vzala další papír.

Když byly všechny v krbu, seděla jsem na turka, pozorně sledovala oheň a dívala se, jak jsou ve spáleném papíře pořád vidět moje řádky psané propiskou, které v určitých místech doslova září.

Žádné elementární bytosti jsem si neprohlížela, pouze jsem byla zaměřená na ty své papíry.

Vnitřně jsem cítila, že se se mnou najednou něco děje.

Pocitově jsem byla úplně klidná. Necítila jsem ani žal, ani zlobu, ani euforii, nebo radost… cítila jsem se úplně klidná, vyrovnaná a odevzdaná. Cítila jsem důvěru k tomu, co právě dělám. Ale najednou na mě padla velká únava, ačkoliv při začínání s rituálem jsem byla dokonale čilá. – Bylo asi deset, tak jsem se odebrala do postele.

Nemohla jsem usnout, protože mě začalo fyzicky bolet srdce. – Srdce mám slabé díky tomu, čím si muselo projít. Díky tomu mám špatný krevní oběh, nevydržím dlouho stát a mám bledou tvář, která by i při správném krevním oběhu vypadala světlejší, než je průměr.

A teď jsem jasně cítila, že moje srdce mě bolí. – Po chvilce mi došlo, že to bude transformace energií, které byly ve mě a udržovaly stále pocity velkého zmatení a smutku, které mě nenechaly celou tu dobu na pokoji. – Procházely cestou, kterou se ke mě dostaly a já to jasně cítila, jako bolest srdce.

Po chvilce mi i zalehlo pravé ucho. – Bylo mi jasné, že i to je znamení vnitřních změn. – Různě mi v něm zvonilo, pískalo, tlačilo, chrastilo… bylo to celé hodně zvláštní.

Ležela jsem dál a pozorně sledovala, jak bolest v srdci ustává.

Cítila jsem tak velikou vděčnost k pánovi, který knihu napsal, že mi i dvě slzy ukáply. Takovou vděčnost člověk pocítí málokdy.

V tu ránu jsem uslyšela klepnutí u své hlavy a někdo se velmi výrazně dotkl mého temene. – Úplně jsem cítila, jak mi to rozhráblo vlasy. – Strašně jsem se lekla a vystrčila hlavu z polštáře. – Nikde nikdo, jen u mé postele seděl Laurej, dával zrovna ode mě ruku pryč a vyjeveně na mě koukal.

,,Ježiš Marija, to mi nedělej… takové šoky… jsem myslela, že mě trefí.” Řekla jsem mu a vydýchávala své leknutí. – Laurej neřekl nic, jen se na mě hezky usmál a potom jsem spokojeně usnula.

Druhý den jsem byla hodně čilá, plná optimismu, pobíhala do baráku jako namydlený blesk a honila venku pod stromy kočky. – Byla jsem konečně svobodná.

________________________________________________________________

O pár dní později jsem byla venku na procházce. – Konečně svítilo slunce, a tak jsem se rozvalila na kládách, které byly naskládané na hromadě u lesa. – Dívala jsem se do nebe a najednou jsem před sebou viděla zvláštní útvar. – Jakoby vír, nebo proud, který se neustále pohyboval jakoby směrem pryč ode mě.

Později jsem zjistila, že jsem viděla temnou energii, která mě opouštěla po vyléčení díky Radikálnímu odpouštění. Tento zvláštní útvar jsem krom tohoto dne nikdy předtím neviděla.

Dokonce jsem ho při konzultaci s Ňufem nakreslila:

Vír

Také to trochu vypadalo, jako když se díváte na plameny zeshora přes sklo. – Nedokážu to  popsat tak, abyste přesně pochopili, jak se to pohybovalo. – Jakoby ze středu ven a ode mě pryč nahoru do nebe.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Alis-Mary 2010-04-08 10:28:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško díky za tento článek, srdce se mi při čtení úplně "rozhořelo", a ten závěr… "Byla jsem konečně svobodná"

Ikona diskutujiciho AlMára 2010-04-08 12:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

ahoj

Ikona diskutujiciho Alue 2010-04-08 13:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho Daja 2010-04-08 14:12:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[3]: To je škoda 🙂 Mě by to aj zajímalo 🙂

Ikona diskutujiciho septik 2010-04-08 16:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Já vím že furt chci nějáké články, ale když už jsi to nakousla, zajímalo by mě, jak je to s těmi zátěžemi z minulých životů, a s životními cíli a osudem obecně;-)

Ikona diskutujiciho Moonscream 2010-04-08 17:54:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Souhlasím s Alis-Mary:) Mám štěstí, že to někdo vyjádřil přede mnou, tohle já neumím:)

Ikona diskutujiciho budu 2010-04-08 17:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tuhle knihu mám doma také a vřele je všem doporučuji:) mě pomohla:)…

Ikona diskutujiciho Alue 2010-04-08 18:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[6]: Pardon, je zpátky 🙂

Ikona diskutujiciho kattkaa 2010-04-10 10:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

to s tím srdcem je smutné, muselo to být hodně bolesti…je vidět, že jsi bojovnice

Ikona diskutujiciho Alue 2010-04-10 12:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho kattkaa 2010-04-11 08:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

tak to jsem ráda že se do dá léčit:)

Ikona diskutujiciho ok 2010-04-14 13:13:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

,,Však já vím, Aluško." -vždyť to ví každej. Taky bych ti to řekl, kdyby ses zeptala:)

Ikona diskutujiciho karantava 2010-04-21 22:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Anděl poletuje kolem čela

Ikona diskutujiciho Dana 2010-07-07 16:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ahoj Aluško, teď aktuálně čtu tuto knihu na Tvé doporučení. Ju suprová, už budu v půlce.

Ikona diskutujiciho Dana 2010-08-05 11:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Tož už jsem to přelouskala a zjistila, že jednu z ozdravných metod jsem spoustu let praktikovala. Takže už zbývá jen se k ní vrátit.:-)

Ikona diskutujiciho dzanaka 2014-03-22 23:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Něco podobného také vidím,to co jsi namalovala.Je to takový malý.

Ikona diskutujiciho Alžběta 2016-03-24 20:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Vážení a milí,

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek