Moristkovo nebeské zjevení

8.9.2016 v Zážitky 21

Dnešní článek bude takové tři v jednom, jsou dvě věci, které bych vám ráda naposledy ukázala a jedna věc, kterou bych vám ráda pověděla.. Souvisí s Moristkem a jeho odchodem do jiné dimenze. Nebojte se, nebude to uplakaný sebelítostný článek, naopak

Jak asi víte, můj kocourek odešel 18. srpna do jiné dimenze. Našli ho ráno nataženého uprostřed silnice. Byl to jeden z nejhorších dnů v mém životě, obrovská bezmoc a zoufalství… Ale postupně se člověk smíří. Musí.

Teď, když se emoce usadily, ráda bych vám něco velmi zajímavého ukázala. 18. srpna, ten den večer, se totiž Moristek zjevil na nebi a toto je jeho fotografie. Bohužel doběhli pro foťák a mrak se mezitím začal rozpadat, takže už to není ono, ale na fotografii můžete vidět kočičku z profilu a vlevo je vidět jeho pruhovaný ocásek.

Tady vidíte, že ať už jste v životě přišli o jakékoliv zvířátko, tak všechna zvířátka mají duši a odchází do nebe, neumírají, nemizí, ale žijí dál a mnohdy vás i po smrti dál milují a doprovází:


Nahoře nad zády nebeské kočičky můžete vidět takovou tmavou podlouhlou věc ve tvaru peříčka. Protože když jsme Moristka pohřbívali, dostal k sobě peříčko. Toto peříčko nám proto namaloval do mraků.

Nedávno jsem také měla zajímavý zážitek. Tu noc, kdy Moristek odešel, přišel za mnou ve snu v podobě malého koťátka, jak vypadal, když mě tehdy našel… On totiž našel mě, ne já jeho.

Později se mi stala další zajímavá věc, večer jsem usnula na zádech a na srdci jsem měla položenou kartičku TM. Vím, zní to zvláštně že ji pořád zmiňuji, ale vždycky když s ní usnu, tak se mi pak děje všelicos, ta karta mě různě vytahuje z těla a dělá mi i zajímavé věci ve snech, takže pak je o čem psát. Dělají to někdy i moje energetické krystaly, ale já teď zrovna s tím svým v noci nespím, mám ho spíš na den a teď spím s kartičkami, mám prostě takové období.

Tak ležím na zádech s kartičkou a nepamatuju si, že bych usnula. Najednou jsem šla po chodbě do pracovny k morčatům a tam u vysokého Fíkusu stál můj Moristek. Byl ale v kohoutku asi o 10 cm větší, než byl za života, takže vypadal spíš jako tygřík a vedle něj pohodlně ležela úplně bílá kočička s modrýma očima… Vypadala jako andílek ve zvířecí podobě. Taky docela velká. Byli tam spolu.

Když jsem přišla, oba se na mě podívali. Otevřela jsem pusu a chtěla zakřičet ,,Moristku!” Ale nevydala jsem žádný hlas, byla jsem němá… Snažila jsem se jít k němu, ale najednou mě něco odtáhlo za záda pryč z místnosti.

V tu chvíli jsem pochopila, že jsem astrálně vycestovala, takže jsem se uklidnila a počkala, než se mi duše usadí zpátky do těla. Prošla jsem schoulená skrz zeď a pomalu se položila do těla… Otevřela jsem oči a byla jsem v ložnici…. Bylo to fakt něco.

Opět to potvrzuje, že Moristek je pořád u mě doma, ale nebloudí tady sám, vypadal totiž velice spokojeně, dokonce měl u sebe kamarádku (nebo kamaráda)… nebo to byl jeho anděl?

Je to opravdu zvláštní duše, nechápu čím jsem si to zasloužila, ale když si vzpomenu na Kočičí příběh, který tady před lety vyšel hned na několik dílů, vlastně to až tak překvapivé není. Kočky jsou průvodci. Je to tak…

Kdysi, když jsem byla ještě dítě a umřelo mi moje nejmilejší morčátko na světě Alfík, tak jsem na něho po večerech myslela a ještě deset let od jeho smrti jsem byla schopná slyšet, jak je u mě a přežvykuje trávu. Ale slyšela jsem to jenom někdy a jenom když jsem na něho vzpomínala a říkala si, kde asi je a jestli ví, že mi moc chybí… Takže tyhle věci se prostě dějí. Pouta po smrti nemizí, to si jenom lidé myslí.

Je zajímavé, že stejné pocity štěstí a stejné hluboké pouto jako k Alfíkovi cítím dneska k Vanilce a i ona se ke mně chová trošku jinak, než zbylá dvě morčátka. Vybírala jsem ji přes internet, ale když jsem poprvé viděla její fotku, okamžitě jsem věděla, že musí být moje a pak jsem ji hned poznala ve skupině morčat, jak na mě koukala, sedící na střeše domečku.

Občas ji podezřívám, že je v ní nějaká duše, kterou už jsem znala, ale prohlásit ji za Alfíka mi připadá velmi troufalé, upřímně to nevím. Jsem ale ráda, že to můžu znova zažívat… Vanilka je nejchytřejší, beru si ji někdy do postele a tam je úplně v sedmém nebi 😀

Když jsem našla Máju, tak to bylo taky zvláštní, viděla jsem ji zdálky a okamžitě jsem věděla, že je moje a je ji tam nesmím nechat, vykoupila jsem ji za 600 jako úplný magor a pak se mi zdál sen, kde prohlašuji, že je v ní duše Rony… To byl moc hodný pejsek, co umřel na rakovinu, když mi bylo 7 let… Povaha je srovnatelná. Zkrátka zvířátka se vrací zpátky.

Třetí věc, co jsem chtěla, bylo ukázat vám poslední Moristkovy fotky

Jsou vlastně docela nové, Moristek se zrovna najedl a byl ospalý, tak si zalezl do košíků na dřevo, které jsou teď prázdné, protože není topná sezóna. A chvilku tam tak ospale seděl, pak se schoulil a usnul. Tak jsem ho fotila, protože tam byl moc hezký a říkala jsem si, ať máme památku, dokud tady jsme a bydlíme tady, za pár let už třeba budeme žít jinde a můžu se kouknout, jak kdysi tady spinkal v košíku… Jenomže to jsem ještě netušila, že za pár let sice budeme jinde, ale Moristek jaksi změní plán úplně.

….. Už nepláču. Vím, že je pořád se mnou a je jen otázka času, než se znova shledáme. A je jedno, jestli v tomto životě, nebo po něm. Už na mě v nebi čeká spousta dobrých duší.

Komentáře

Ikona diskutujiciho Anet 2016-09-08 03:07:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Na každého z nás čeká v nebi spousta milovaných duší, i když spousta z nás chce jen tu jednu… byla to krásná kočička, ale ztratit milovaného člověka nejde mnohdy přežít.. jenom přežíváš a nevíš, jak dlouho to ještě potrvá. Ne všichni rozumí..

Ikona diskutujiciho J. 2016-09-08 07:55:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný článek, moc se mi líbil. Děkuji 🙂

Ikona diskutujiciho Namasteen 2016-09-08 09:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je krásný 🙂 Já jsem takhle jednou v noci viděla u babičky v ložnici Robínka, což byl jezevčík, kterého měla. Resp. babička po letech zůstala ve velkém baráku víceméně sama s Robinem (plus slepice a kočky :)) a tak se tak měli navzájem nakonec, i když ten pes byl vlastně někoho jiného. Před pár měsíci umřel, a když jsem pak byla u babičky na návštěvě, tak jsem ho právě zahlédla u ní v ložnici, jak se choulí v rohu. Hodil po mně svým očkem, ale trochu bez zájmu, jako já mám rád babičku. Prostě chce být s babičkou, tak mě taky potěšilo, že ji hlídá i po tom, co odešel.

Ikona diskutujiciho Vigga 2016-09-08 10:08:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Nádhera 🙂

Ikona diskutujiciho Gabby 2016-09-08 10:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ja na obrázku vidím jen hlavu kocky

Ikona diskutujiciho Mára 2016-09-08 16:22:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[1]: Já jo :(( jak dlouho už jenom přežíváš?

Ikona diskutujiciho Jana 2016-09-08 20:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krasne, tiez mam podobny pocit, ze sa ku mne vratilo zvieratko, co pred rokmi zomrelo.. Alue, ja tam podobne ako Gabby vidim tvar macky 🙂 zretelny nostek, dokonca aj usta, usi, oci.

Ikona diskutujiciho ? 2016-09-08 23:52:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

…nevidím v tom mraku kocoura…

Ikona diskutujiciho BE 2016-09-09 14:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[8]: ani ja.

Ikona diskutujiciho Jarka 2016-09-09 18:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jujky to je krásný 🙂

Ikona diskutujiciho mariankosnac 2016-09-09 19:45:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Sú to dva obrazy v jednom. Vidím hlavu mačky a je tam i kocúr z profilu, Moristkov pruhovaný chvost, a to períčko… na mraky docela pekné dielo, samozrejme nemôžeme od mrakov chcieť dokonalé obrazy.

Ikona diskutujiciho ? 2016-09-09 21:58:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

…zřejmě jsem to musel napsat 🙂 během dne jsem několikrát otevřel článek a pořád kocoura hledal… až teď večer ho tam skutečně vidím, zvláštní 🙂

Ikona diskutujiciho tm 2016-09-10 09:06:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kocoura na nebi jsem vyfotografoval já. Nezjevil se alui, byl to určitý vzkaz, který se zjevil pro alušku mně. Několik dní o této fotce nevěděla, než jsem jí ji přivezl.

Ikona diskutujiciho tm 2016-09-10 09:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

…..a zapomněl jsem ještě dodat, že "fotografie" moristka na nebi byla tak věrná a dokonalá, že nešla přehlédnout. Byl to taky pro mně skoro šok, jak dokonale to nakŕeslil do mraků. Ano bylo to možná poslední poděkování z jeho strany za péči, kterou jsme mu po celou pouť na planetě Zemi věnovali. Hned když jsem ho poprvé před mnoha lety viděl, nazval jsem ho poutníčkem. V mém srdci zůstal navždy zobrazen jako poutníček. Měl jsem ho moc rád a přímo jsem ho miloval. Byl to Pan kocour…..

Ikona diskutujiciho BE 2016-09-10 15:02:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[9]: Najprv som ho nevidela, a keď som dopísala koment 9/ tak som ho zrazu uvidela.

Ikona diskutujiciho tm 2016-09-10 20:25:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Poutníčku, ještě jednou ti moc děkuji za všechno, co jsi nám všem dal…..

Ikona diskutujiciho Ayeri 2016-09-10 20:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Krásný článek. Krásné fotky. Ať se máte spolu dobře i dál, i když jinak 🙂

Ikona diskutujiciho KOMIK 2016-09-11 12:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Web čtu dlouho. Je to jeden z nejhezčích článků který si alue napsala. Gratuluji. Vidím tam 4 obličeje Moristka

Ikona diskutujiciho Matěj 2016-09-12 21:31:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Dívám se na odchody zvířat a lidí naprosto stejně. Myslím si, že není lepšího pojmenování než Dimenze. Já se ze smrti psa – společníka rodiny, který s námi byl 13 let chtěl něco vzít a začal jsem podporovat dva spolky na ochranu zvířat (odkaz v odkaze :D ). Moristek byl moc pěkný. Jak sama říkáš, jednou se shledáte :-) Pro něj je už čas asi relativní a nedůležitý

Ikona diskutujiciho Martina 2016-09-16 09:26:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Mého černého kocoura srazilo auto 19.srpna. Bydlím už jinde a mamka mi to nechtěla hned říkat, takže jsem to zjistila až po čtrnácti dnech. Zvláštní ale je, že jsem někdy v té době před tím, než jsem se to dozvěděla, měla u sebe doma pocit, jako by kocour ležel naproti mě na židli stočený do klubíčka. Bylo to černé triko. Včera jsem se konečně dostala domů, tak jsem mu na hrobečku zapálila kahánek. JInak, kdysi jsme měli kocoura Verna, který měl barvy podobné jako Moristek. Taky ho srazilo auto, zrovna když jsem byla se školou na lyžáku, bohužel ho uklidily technické služby, takže jsme mu nemohli ani ten hrobeček udělat.

Ikona diskutujiciho Kojot 2016-09-18 08:30:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

… ááá možno sa v nebi premnožily myši ? tak potrebujú skúsených.

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek