I ty jeden tajfune…

20.1.2011 v Poselství 21

Pamatujete na tu kočičku, která za mnou začala chodit? (máte ji vlevo na obrázku)

Jestli ne, tak první článek o ní vyšel tady:

Jak Vesmír vyslyšel moje prosby a poslal kočičku

Druhý tady:

Nejlepší hry s Kočoprskem, aneb když Aluška vymýšlí blbosti

Teď píšu potřetí, to už je pomalu na založení kočičkovské rubriky.. nebo bych mohla založit rubriku o tom, co jsem zažila se zvířátky… to není úplně blbý nápad, zmiňte se v komentářích, co si o tom myslíte.

Předtím jsem Kočičce říkala Kočmund, potom Čičimuc, potom Kočoprsk. Teď má nové jméno, říkám jí Mucinda. (Zkomolenina slova Mucík, což v normálním českém jazyce znamená ,,Miláček”.)

Mucinda je pěkné kvítko. Fascinuje ji pohled na vodu a když si namočí tlapky, tak je roztomile oklepává a většinou mě nahodí. Je tak sladká 🙂

Dneska jsme spolu spinkaly. Udělala si pohodlí na přikrývce a tam spala. Tak jsem si k ní lehla, objala svoji Mucindu a hladila ji na bříšku. Vůbec jí to nevadilo, začala příst a různě se kroutit.

Hrozně se mi líbí, jaký má kočka tvar těla. Když si sedne, tak pod krčkem je taková oblá a potom rovné nožičky dolů. A když jde, tak se vyhne úplně všemu na poličkách. Pořád se snaží někam vlézt a já se směju, protože pak mňouká a má problém vylézt. A když se začnu hodně smát a Mucinda neví co si má myslet, tak se lekne a uteče.

Nikdy by mě nenapadlo že to řeknu, ale pro mě osobně je kočka (konkrétně Mucinda) mnohem lepší zvíře, než pes.

S pejsky jsem vyrostla. Byli to moji miláčkové hned vedle morčátek. Vím toho o nich opravdu hodně. Jak krmit, jak rozumět jejich pohybům, výrazům, zvukům, jak s nimi zacházet a jak se stát jejich nejlepším kamarádem. Se mnou může kdokoliv svého pejska nechat, říct mi hlavně že nekouše (i když kousavého pejska jsem zažila taky, málem jsem na to doplatila) a my si hned rozumíme.

Mucinda je sice úplně jiná než pejsek, ale když jsem se začala učit jak se rozumí kočce, pochopila jsem, že je to jen jiná verze pejska. Najednou jsem odpozorovala a naučila se všechny její dorozumívací zvuky a pohyby, zapamatovala jsem si její zvyky (jakože po jídle netahat, že se chce olízat)

Třeba když chce ven, tak jde ke dveřím, koukne na mě a udělá ,,Mňáu!” (Jakože ,,Dělej, pušť mě ven!”)

A já jdu, pootevřu a ona zpozorní. Ucítí čerstvý venkovní vzduch.

Začne kroutit prdelkou, masírovat tlapkama podlahu, začne se ošívat, kroutit a když ještě chvilku vydržím, tak zabručí.

Udělá takové nalévahé ,,mruuuu-uuuu…” (Jakože ,,Dělej, otevři, nemůžu to vydržet, to je vzrůšo!”)

Já otevřu pořádně, ona vyleze, ale jenom tak napůl. Ocásek nechává ve dveřích. Kdybych je zavřela, tak bych jí ho skřípla. Tak ji šáhnu na ocásek, aby ho dala pryč a ona po mě skočí, protože si myslí, že ji chci sebrat zpátky do domu.

Anebo když ji chytnu po náruče a jí se to nelíbí, tak se na mě upřeně podívá přímo do očí. (Jakože: ,,Pusť mě, je-li ti život milý.”)

Když ji nepustím, tak mi sekne tlapkou po obličeji, ale naštěstí se trefí jenom do nosu, nebo na tvář.

Jindy zase kouká okolo a zamňaučí. (Jakože ,,Né, já Nechci.. kam mě to zas neseš?”)

Anebo ten její ocásek.

Sedí, najednou ji jakoby něco napadne, rychle vztyčí ocásek jako praporek a utíká k lednici (,,Něco bych si dala!”)

Když k ní dojdu a otevřu, začne se otírat o nohy a koukat po konzervě, když ji vytáhnu.

A když tu rybičku dostane na talířku, tak radostně vyskočí, ale než se do toho pustí, tak se mi spokojeně otře o ruku (Jakože ,,Díky za žvanec.”) a pak položí ocásek rovně za sebe, takže mám co dělat, abych jí ho nepřišlápla.

Nebo když si chce hrát a má bojovnou náladu, tak tím ocasem mrská. Prostě švihá zleva doprava nahoru dolů ostošest a u toho se šibalsky dívá. A když dostane popud, vyletí a zakousne se.

A když ji pustím ven, tak chvilku sedí před dveřma, dívá se po okolí a zametá. Prostě mete ocáskem doleva a doprava, u toho se nakrucuje a pak vystřelí a je fuč. (Jakoby si říkala: ,,Kampak asi teďka půjdu..”)

A taky má šestý smysl. Když spí a já se na ni potichu dívám, během jedné vteřiny se probere a podívá se na mě. A můžu jít jak potichu chci a můžu se dívat z pěti metrů. Stejně to vycítí.

Otevře oči a rovnou se podívá přesně mým směrm. Vůbec nehledá, odkud se na ni dívám. Prostě má Kočmundovský radar a ví o mně.

Nebo když mi bylo smutno, tak jsem seděla jako hromádka neštěstí a šrotovala v hlavě co jak budu řešit. A Mucinda přišla, stočila se mi na nohách do klubíčka a usnula. Jakoby věděla, že chci společnost. Začala vrnět a když jsem na ni tak koukala, hned mi bylo líp.

Chtěla jsem vlastně říct, že Mucinda je pro mě lepší než pejsek, protože je nezávislá a o to víc si jí vážím, když sama přijde. Líbí se mi, jak je krásná a zároveň nebezpečná. Jak má heboučkou srst, o kteru si kolikrát třu obličej a zároveň umí zaseknout ty svoje drápky. Jak umí být kousavá a divoká, ale jak umí spinkat… rozkošná a nevinná jako andělíček. Přitom já vím, že je to chlupatý tajfun.

Nenapadlo by mě, že Mucindě nebude vadit společný spánek, nebo že za mnou přijde, když je mi smutno.

Taky jsme si dneska hrály. Ona pořád škrábe a kouše, ale já už na ní mám různé hmaty a finty, jak to udělat, aby mi ty ruce nesežrala. Třeba fungue, když jí chytám tlapičky. Ona s nima pak uhýbá.

Nebo je lechtivá. Já jí třeba zabořím prst pod prostřední polštářek u zadní a když zavrtím, tak ona roztáhne prstíky! – A pak po mě skočí.

Taky je lechtivá. Třeba na zadních moc a když ji nechtám, tak se směje a telelí, uhýbá a když to nemůže vydržet, vyřeší to zubama.

Chtěla bych si ji nakreslit. Možná počkat až usne, ale protože o mě vždycky ví, tak nevím… aby se nehýbala totiž zaručit nemůžu… anebo si ji vyfotit, fotku vytisknout a potom nakreslit… jenomže to piplám barevný toner. Ještě to musím vymyslet.

Další kočičky – ZDE

Komentáře

Ikona diskutujiciho Veronika 2011-01-20 08:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

To je úžasnej Čičimuc 🙂

Ikona diskutujiciho Bylinka 2011-01-20 10:38:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Úžasně popisuješ všechny mně tak známé okamžiky strávené s naší kočičkou:) Už odmala vyrůstám s kočičkou a pejskem, vždycky jsme měli tyhle zdánlivě dva nepřátelské tvory v bytě pohromadě:) Musím říct, že mými oblíbenkyněmi byly vždycky spíše kočičky a až v poslední době se to změnilo… Před 3 lety jsme si pořídili nového pejska a zlatější zvířátko si nedovedu představit! Je to jezevčík  křížený s labradorem, takže  vlastně vypadá jako malinko větší jezevčík s kůží labradora (jako plyšový!) a je neuvěřitelný. Nikdy jsem nic takového nezažila, ale tohle zvířátko si mě plně získalo na svoji stranu. Neublížil by ani mouše, je tak úžasně mazlivý a pozorný… Během psaní tohohle komentáře přišel ke mně a stočil se mi u nohou do klubíčka, jako by vycítil, jak ho tady chválím do nebes:) Je už tradicí, že spí se mnou v posteli:) Ale má to pěkně vymyšlené! Usíná na peřině, ale jen co zavřu oči, dere se čumáčkem pod ni:)

Ikona diskutujiciho Domácí čajovna 2011-01-20 13:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

život s kočkou dostane jiné grády.

Ikona diskutujiciho Simona 2011-01-20 14:20:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Aluško, umíš moc hezky a humorně popsat to co i já tak důvěrně znám. Kočičky jsou tak úžasné komediantky, že někdy mám doslova záchvaty smíchu, když je pozoruji při jejich společné hře (mám 3 kočičky).

Ikona diskutujiciho Nenunka 2011-01-20 15:00:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky jsem pro rubriku o kočkách, mám dvě – Miňdu u babičky a Pupíčka doma… Minďa je ta nejchytřejší kočka, kterou jsem kdy viděla, a Pupíček ten nejmazlivější kocour, kterýho jsem kdy zažila, takže tyhle zvířátka taky zbožňuju 🙂

Ikona diskutujiciho Odi 2011-01-20 15:03:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

třeba bude zajímavý i pohled někoho, kdo o kočce (natož dokonce o psu) v bytě nikdy vážněji neuvažoval, nejen proto, že jsem přes den v práci: mám po přečtení článku, zelených vysvětlivkách a komentářích ostatních pocit, že kočky mám raději než dřív. Nebo-li pochvala Alue za důležité téma, navíc hezky napsané

Ikona diskutujiciho ok 2011-01-20 15:19:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Ale Aluš, myšičky mi říkaly, že kočičky jsou absolutní ZLO!

Ikona diskutujiciho Alue 2011-01-20 16:27:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[4]: Jé! To já bych hrála taky 🙂

Ikona diskutujiciho Alue 2011-01-20 16:29:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

A jinak jo, tu rubriku tedy založím.

Ikona diskutujiciho Andy 2011-01-20 16:42:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

je ti moc podobná Aluško :-)

Ikona diskutujiciho Alue 2011-01-20 16:50:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

[10]: mě? Kde? :D

Ikona diskutujiciho Lily Addams 2011-01-20 17:47:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Kočky jsou úžasná stvoření :-) Řekla, bych že jsem na kočky tak trochu zatížená. Mám složku, kde mám fotky jen koček. Jednou jsem ve městě zkoušela přesvědčovat černou kočku, ať vyleze z pod auta. Ona vždycky upřeně koukala, trochu povylezla a pak zase zalezla. Kdybych nemusela na autobus, určitě bych ji z tama vylákala :-D Máme kočičku a kocoura. Kočička je naučená, že když vyjdu ze dveří tak si dřepnu a ona mi vyskočí na klín. A když si nedřepnu, začne na mě normálně šplhat :-D A kocour, když ho občas hladím na břichu, dostane rošťáckou náladu a zahryzává se mi do ruky… :-D

Ikona diskutujiciho Deine 2011-01-20 18:17:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Taky mám kocourka, je to malý zločinec, ale jindy je vážně zlato 🙂 :D když chce upoutat pozornost skočí mi po noze (holé) nebo mi vesele snahuje věci z poličky a čeká když pro něj přijdu :D ale to už se někdy rozčiluju… co ho napadne udělá… teď zrovna spí v mé posteli :-) krásné stvoření to jsou.. mám je radši než pejsky 🙂

Ikona diskutujiciho Verča 2011-01-20 18:56:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Jo, rubriku chci!!!:-) Mě se taky líbí, jak jsou kočiny nezávislé právě proto, že přijdou když opravdu chcou. Mají svoji hlavu, většinou se člověkem nenechají totálně zblbnout, což je nádherný. Jsou prostě sami sebou – takové šelmičky a oto víc mě těší, že se rozhodly s námi trávit čas.

Ikona diskutujiciho ivan 2011-01-20 21:35:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

….no, takých mačiek mám doma 5 /slovom päť/…. spávajú na kotli v kotolni s priamym výbehom cez vetrací otvor  na dvor, takže – ani myši, ani potkany, ani vtáci…nemajú šancu – všetko bezpečne likvidujú….aj susedov kocúr ich bol pozrieť, ale keď spustili "harmatanec" utekal kade ľahšie… ale asi mu to nedá a vráti sa…možno,,, budú malé kočky….zas….

Ikona diskutujiciho DUCH 2011-01-20 23:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

No ak sa to stalo ako píšeš, že vesmír vypočul Tvoje prosby a číča sa stala súčasťou Tvojho života… to myslím, je celkom jasné. Bohovia ti chceli urobiť radosť.

Ikona diskutujiciho Andy 2011-01-21 13:46:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

víš jak se říká: jaký pán, takový… Já dlouho a toužebně čekala, až někdo z mých známých řekne, že můj čičíni je mi podobný a konečně na Vánoce si toho všimla moje suprová kámoška a já z toho měla obrovskou radost! Kočky jsou jedním slovem úúúúúúúúúúžasnýýýýýýý!!!

Ikona diskutujiciho Laigo 2011-01-21 23:15:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Moc krásně se to čte, protože máme společnou lásku ke kočkám. Taky je mám radši jak pejsky (těžko se to hodnotí, ale cítím z nich něco, co mi je víc blézké) .. Miluju jejich svobodu a svobodnou vůli, vznešenou rozmýšlivost,.. 🙂 Prostě kočky..

Ikona diskutujiciho elerik 2011-01-22 21:53:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Po tomhle článku mám o trochu menší chuť ty naše dvě kočky "stánout z kůže" :-D Mám je moc rád :-D

Ikona diskutujiciho Khali-LoneLioness 2011-01-25 18:21:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

Pravda,pravda, kočičky jsou moc super 🙂 ale občas jsou to fakt škodlivá zvířata :D

Ikona diskutujiciho chupa 2011-04-13 21:32:00 Odpovědět
Ikona diskutujiciho
sipka

podlé mě si ta číča o tobě musí myslet že jseš blázen..

Nový komentář

Ikona moderatora

Moderovaná diskuze: Příspěvky se zveřejňují s časovou prodlevou. Pro účast v diskuzi je třeba, aby byl váš komentář v souladu s obecnými pravidly slušného chování a podmínkami používání stránek